Pro klidnou a podle mne velmi objektivní informaci, jak dnešní kritická situace vznikla, odkazuji čtenáře na odpověď služebně nejstaršího z redaktorů LtN Jiřího Cieslara, poskytnutou příloze Salon deníku Právo dne 10. března t.r. Vyjadřuje vlastní (a také můj) nikoli zcela negativní vztah k Jakubovi Patočkovi, důvody, proč autor spolu s deseti dalšími pracovníky z redakce odešel, a konečně i názor, že jedna i druhá strana jednala zkratově - ke škodě věci. Zcela relevantní je také článek Magdaleny Platzové Můj pohled na smutnou přítomnost týdeníku Literární noviny, uveřejněný 12. 3. v MFD.

Poté, co Jakub Patočka, šéfredaktor LtN, se na konci února objevil v redakci, dal hodinovou výpověď Janu Machoninovi, redaktorovi ve zkušební lhůtě, kterého předtím neviděl a nikdy s ním ani nemluvil. O prohlášení, v němž redaktoři formulovali podstatu svých výhrad a předkládali návrh řešení, Patočka odpověděl, že je nečetl a ani číst nebude. Tím nás postavil do takové ponižující situace, že jsme museli zareagovat, a stalo se, uvádí Jiří Cieslar.

Museli? Nemuseli? Jsem přesvědčen, že Patočka měl každého, kdo nebyl vázán zaměstnaneckým vztahem, požádat, aby stejně jako redaktoři ve výpovědní lhůtě zůstal alespoň do doby, než najde za něj náhradu, a většina, snad všichni by mu vyhověli. Mají totiž k Literárním novinám blízký vztah, který osvědčili jak prací za mzdu výrazně nižší než je průměrná, tak obětavostí, již prokázali v práci s autory.

Tato okolnost stojí za zastavení. Jak známo, Literární noviny už několik let svým autorům (s výjimkou smluvních) za otištěné příspěvky neplatí, bez ohledu na to, že jejich texty často vyžadují několikadenní práci. Neplatí ani nízké, "uznávací" honoráře, a to ani studentům. Někteří z nás to nepociťují jako újmu, počítáme s tím, v jiných případech ovšem ochota vyhovět prosbě klesá až mizí. A přirozeně se ztenčují se možnosti redaktorů získat k napsání dobré přátele, a tento rozpor vedl v minulých letech k několika "odchodům z vyčerpání možností". Přitom šlo o redaktory, kteří byli skutečně dobří, kvalifikovaní. Několikrát šéfredaktorovi navrhovali, jak tento deficit žebrání o příspěvky odstranit, navrhovali způsoby, které znamenaly jen nepodstatné uskromnění, vždy však byli odmítnuti.

Rozpor mezi redaktory a šéfredaktorem se netýkal jen vyplácení alespoň zdvořilostních honorářů, ale měl svou podstatu v tom, co Jiří Cieslar nazval Patočkovým neosvíceným absolutismem. Když připočteme skutečnost, že už druhým rokem se šéfredaktor LtN vyskytuje v redakci jen velmi zřídka, že v roce 2003 se jeho rozměrná kancelář fakticky přeměnila v poradní síň "tmavozelené iniciativy" a že po skončení Patočkovy kandidatury na poslance Evropského parlamentu nenastala změna, když tak k horšímu, nelze se ztrátě trpělivosti redaktorů divit.

Divit se nelze ani Patočkovi, pokud ho lépe známe. Patří totiž ke šťastným nešťastným lidem, kteří jsou přesvědčeni, že jejich postoje a záměry jsou ty nejlepší a tedy hodné uskutečnění za každou cenu. Jeho šafářské stanovisko vůči rebelujícím redaktorům "když se vám u mě nelíbí, tak jděte!" je obrazem Patočkovy letory. Povážlivější je ovšem postoj, který zaujali členové výboru Společnosti pro Literární noviny k návrhu redaktorů na zlepšení situace v novinách, zahrnujícímu i vypsání konkurzu na nového šéfredaktora. V šestičlenném výboru tři tento návrh zamítli a Patočku v jeho funkci potvrdili, zcela bez ohledu (osobně myslím, že i bez znalosti) na stanovy Společnosti, vyžadující k právoplatnosti rozhodnutí nadpoloviční většinu všech členů výboru. Následně na svou funkci ve výboru rezignovaly spisovatelky Viola Fischerová a Eda Kriseová.

O dva týdny později, 1. března, schválili tři členové výboru -- A. Kliment, Petr Pospíchal a L. Šenkyřík - opět v rozporu se stanovami Patočkův návrh na řešení situace v LtN. Ten obnáší: 1. Nahradit odcházející pracovníky novými (získáváni jsou převážně z brněnského prostředí Strany zelených). 2. Změnit grafickou úpravu novin a položit důraz na žurnalistiku schopnou noviny otevřít dalším čtenářům. 3. Značnou část redakce a celé technické zázemí v nejbližších týdnech přesunout do Brna.

O nahrazení dosavadních pracovníků novými budou vypovídat příští čísla novin, zejména poté, kdy se na nich přestanou podílet redaktoři odcházející. Také vhodnost či pomýlenost "změněné grafické úpravy" posoudí čtenáři.

Předsevzetí "položit důraz na žurnalistiku schopnou noviny otevřít dalším čtenářům" nebylo zatím v jiné než poněkud pýthické formulaci podáno. Ani redakci, ani redakční radě, snad výboru Společnosti, jemuž sám úmysl k jeho schválení stačil. Není ovšem těžké dobrat se Patočkova kréda, vyjádřil je v závěru svého úvodníku v LtN č. 7/2005: Nemá-li dále upadat kvalita politické kultury, potřebují české země alespoň jeden nezávislý deník. Je v možnostech politiky postarat se o vznik takového deníku. Podobný pocit má či může mít mnohý z nás, rozdíl je v tom, že Patočka k naplnění této představy nyní vykročil. Nechce přeměnit LtN v deník, ale v týdeník, podle Patočkova epizodního vyjádření jakýsi "levý Respekt". Chce toho dosáhnout důrazem na žurnalistiku, a ukázku naplňování této představy přinášejí už i první čísla "obrozených" Literárek. Ve svém dopise členům Strany zelených, kde požaduje, aby strana nepopírala své propojení s Literárními novinami, říká, že pokud se uskuteční reformy, které vydavatel Společnosti (je míněno torzo výboru, jemuž rozhodnutí nepřísluší -- jv) schválil, můžeme se stát pro Reflex i Blisty nepříjemnou konkurencí. Tuto představu nelze z mnoha věcných důvodů nazvat než jako fanfaronskou, odpovídající Patočkově zbytnělé sebedůvěře..

Poslednímu bodu Patočkova plánu -- přesunout v nejbližších dnech značnou redakci a její technické zázemí do Brna -- lze rozumět: bydlí v Brně, bude moci častěji pobývat v redakci. Nemusíme být pragocentristy, abychom si nad přemístěním do Brna vyznačili velký otazník. Patřilo ke kladům Patočkova působení v LtN, že se staly méně pražské a věnovaly větší pozornost moravské metropoli. K tomu, aby její kulturní život více reflektovaly a více využívaly její autorské kapacity, nemusejí se ovšem stěhovat do Brna, vždyť většina věcí hodných kulturní pozornosti se přece jen děje v Praze. Nabízí se řešení: zřídit v Brně pobočku redakce Literárních novin a svěřit ji Patočkovi.

Posléze otázka, jak chce Jakub Patočka s torzem výboru, který ho podporuje, svou "renesanci" LtN zajistit. Není přece vůbec jisté, že valná hromada Společnosti pro Literární noviny, vlastní vydavatel a nejvyšší orgán Společnosti, bude s personální výměnou redakce, posunem charakteru LtN směrem k týdeníku založenému na reportáži a s přestěhováním redakce do Brna souhlasit.

Ve snaze vyhnout se tomuto úskalí stanovili aktéři zůstávající ve výboru Společnosti postup vycházející z principu -- postavit valnou hromadu před hotové, nevratné skutečnosti. Z toho, čemu jsem byl osobně přítomen, soudím, že architektem toho postupu je člen výboru Společnosti pan Petr Pospíchal, t.č. předseda Rady pro rozhlasové a televizní vysílání.

V polovině února dvě členky šestičlenného výboru na svou funkci rezignovaly. Podle stanov Společnosti je výbor v případech, že některý z jeho šesti členů zemře, vzdá se funkce nebo je z ní odvolán povinen svolat do 30 dnů mimořádnou valnou hromadu. Soudíte, že by se mimořádná valná hromada (navíc požadovaná také více než čtvrtinou členů Společnosti, jak určují stanovy) měla uskutečnit co nejdříve, tedy v tomto měsíci? Omyl. Podle zbývajícího torza je povinností výboru do 30 dnů valnou hromadu svolat - ovšem v termínu, který výbor uzná za vhodný. Nezávazně se hovořilo o květnu, ale může být i v létě nebo na podzim -- opět ve snaze postavit členy Společnosti před nezvratné skutečnosti.

Ale jednou bude přece jen nutné svolat valnou hromadu, jejíž výsledek je pro aktivisty výboru nejistý. I tomu se dá čelit, a tak byla předestřena nutnost udělat pořádek v členské základně Společnosti pro Literární noviny.

Dosud její seznam, čítající 140 členů, spravovala sekretářka redakce. Jako jedno ze svých z prvních opatření jí Patočka správu seznamu odebral se slovy, že je třeba udělal v členské základně pořádek. Je pravda, že jako členové Společnosti nejsou registrováni někteří pracovníci redakce nebo členové redakční rady, opomenutí, které by se dalo snadno napravit.Z rozhodnutí tří členů výboru má však být obesláno na tři sta dosavadních členů i perspektivních osob, jimž bude členství ve Společnosti pro Literární noviny nabídnuto. Pokud vysloví souhlas, bude jim zaslána složenka na 250 Kč ročního členského příspěvku (další opatření tříčlenného výboru -- dosud nebylo proč členský příspěvek určovat a vybírat), a když složenku uhradí, výbor jim udělí členství. To by bylo, aby vliv členů, kteří jsou s Literárními novinami dlouhodobě spjati, se v takovém množství účelově nerozředil!

Svévolným výkladem či opomíjením stanov Společnosti, metodou, která je s to udělat z Desatera návod k páchání hříchů, umožňuje nekompetentní výbor Jakubovi Patočkovi provést změny, z nichž návrat bude obtížný a drahý. Provádí je urputně, například v noci z 11. na 12. března odvezl se svými kumpány z pražské redakce do Brna téměř veškeré počítačové vybavení. Snad ho zastaví návrh podaný soudu - vydat předběžné opatření, jímž budou až do valné hromady zastaveny akce ohrožují společenskou a hospodářskou situaci Literárních novin.

A tak se spolu s Magdalenou Platzovou ptám, zda Literární noviny opravdu zaniknou hloupostí či zlou vůlí lidí, kteří nemají morální právo o jejich osudu rozhodnout.