Doslova "revoluční imigrační politiku" provozuje v těchto měsících moskevská policie. Dělníky, převážně ze Střední Asie, přistižené bez pracovního povolení neposílá domů, ale jednoduše jim odebere veškerou finanční hotovost, kterou mají u sebe a vysadí je na některé z moskevských příjezdových komunikací nebo v lese.

Šavkat Šukrulajev byl jedním z 20 mužů z Uzbekistánu, Tádžikistánu a Kyrgyzstánu, kteří byli zatčeni policií 7. března 2005 poté, co už 8 let ilegálně pracovali na moskevských staveništích. Pravidelně cestoval domů do Uzbekistánu, aby předal vydělané peníze rodině. "Takový život nebyl nikdy lehký. Policie věděla, že máme celou dobu falešné pracovní povolení a náležitě toho využívala," řekl Šukrulajev. "Ale v minulosti nám vždy vzali jenom peníze a nechali nás být. Teď je to mnohem horší."

Skupina byla odvezena na policejní stanici, kde dělníci strávili 3 dny, než byl vydán rozkaz k jejich deportaci. "Podepsali jsme nějaké papíry, potvrzující naše vyhoštění, potom nás posadili do autobusu na letiště," uvedl 27-letý Bolotbek Dyjkanbajev z Kyrgyzstánu.

Jenže přibližně po 25 kilometrech autobus s dělníky sjel z hlavní cesty vedoucí z Moskvy na letiště Šeremetěvo. Skupina byla na opuštěném místě donucena vystoupit z autobusu. Policisté jim vrátili pasy a odjeli. "Neměli jsme žádné peníze, protože nám je policie všechny vzala," řekl Dyjkanbajev. "Náhodou jsme byli vysazeni asi 15 kilometrů od budovy, na které jsme zrovna pracovali a tak jsme šli zpátky pěšky."

Mnohým z nich se to nestalo poprvé. "Tentokrát jsme měli štěstí," upozorňuje Šukrulajev. "Muž pro kterého jsme pracovali, nám pomohl. Nabídli jsme mu, že pro něj budeme znova pracovat a on podplatil policii, aby nás nechala být tak dlouho, dokud u něj budeme zaměstnání. A platí nám pravidelně a dobře, což je zde spíše raritou."

Z dokumentů uložených na výše zmiňované policejní stanici se moskevský dopisovatel IWPR (Institute for War and Peace Recording), podporované z prostředků Open Society Fund a americké administrativy, Erbol Jumagulov dočetl, že zmiňovaní dělníci byli deportováni do místa bydliště v zemích Střední Asie. "Z dokumentu vyplývá, že byly vynaloženy finanční prostředky k jejich deportaci. Protože se však nedostali ani na letiště, není těžké uhodnout, kde se tyto peníze poděly," informovala Anna Berezinová z lidsko-právní organizace Moscow Partnership. Také uvedla, že takových příkladů je celá řada.

Pracovní imigranti z chudých zemí se často stávají obětí vydírání ze strany policie, protože většinou nemají potřebné dokumenty, které by je opravňovaly žít nebo pracovat v Ruské federaci. Teoreticky dělníci mají právo získat legální statut, ale prakticky je to velmi obtížné. Noví migranti, kteří přijedou do Ruska se musí do tří dnů registrovat u příslušných orgánů. Problém je, že to nemohou udělat sami. Musí je zaregistrovat jejich zaměstnavatelé, kteří jim zajišťují ubytováni.

Zaměstnavatelé shánějí imigrantům povolení, která jsou většinou falešná. Noviny jsou plné inzerátů, nabízející povolení k pobytu nebo pracovní povolení. Světlana Ganuškinová, odbornice na právní otázky migrace uvádí, že největší problémy imigrantům způsobuje neznalost složitého a nepřehledného imigračního zákona. Problém potom mají většinou migranti ze Střední Asie, kteří nedůvěřují odborníkům z neziskového sektoru, jenž by jim mohli pomoct, a raději se spoléhají na osobní vazby -- rodinu, přátele atd.

"Ruští podnikatelé nechtějí ztrácet čas registrováním sezónních dělníků - zvláště když můžou finančně těžit z toho, že jsou zaměstnáni načerno," uvedl Polat Jamalov, zmocněnec moskevské radnice pro dohlížení na práva menšin. Doplnil, že zaměstnavatelé podplácejí policii, aby nekontrolovala místa ve kterých jsou jejich dělníci ubytováváni.

"Nejhorší je, že všichni vědí o tomto spojenectví, ale nikdo proti tomu nemůže nic udělat," upozornila Anna Berezinová. "Rusko se stalo policejním státem a lidsko-právní iniciativy na pomoc obětem nemají vůbec žádný efekt. Pracující imigranti jsou vlastně dělníci, kteří porušili imigrační zákon, takže se nemohou bránit. V ilegálních registracích se točí velké peníze. Je to obchod, kontrolovaný přímo policejními složkami," dodává Berezinová.

IWPR zjistilo, že téměř polovina všech zaměstnanců ze Střední Asie zaměstnaných na stavbách mají zkušenosti s "deportacemi" do lesů okolo Moskvy. "Nyní si dáváme peníze do tajných kapes, takže když se ocitneme v lese, můžeme zastavit kolem jedoucí auta a dát řidiči nějaké peníze, aby nás vzal zpět na staveniště," vysvětluje Abduvahid Chojijev z Uzbekistánu.

Ruské zákony garantují, že ilegální migranti mají právo na tři varování, po nichž bude zahájen proces deportace. V praxi takovýto systém přímo vybízí k vydírání. "Varujeme každého ilegálního pracovníka a udělujeme jim pokuty," oznamuje poručík v Nagatinské policejní stanici. "Samozřejmě, využíváme toho, že se imigranti bojí deportace z Ruska, protože to znamená pětiletý zákaz vstupu na území Ruské federace."

Imigranti ze Střední Asie se v Rusku snaží za každou cenu zůstat, i když jsou zde pravidelně diskriminováni a vydíráni. Výše peněz, které si zde mohou vydělat i za cenu všech těchto nesnází je však stále nesrovnatelně vyšší než v chudých středoasijských republikách.

"Byl jsem policií zadržen třikrát během deseti dnů, a potom mi řekli, že bych měl být deportován," podotkl Šukrulajev. "Pro nás je slovo deportace synonymum se slovem smrt, protože kdybychom skutečně deportováni byli, potom bychom se nemohli dlouho vrátit zpět a takové peníze jako tady v Uzbekistánu nikdy nevyděláte."

Novinář Mirzaid Sultonov v rozhovoru pro organizaci Econnect říká: "Média v Rusku portrétují pracovní migranty jako ty, co berou práci Rusům, neplatí daně, peníze posílají domů a tím škodí ruské ekonomice, žijí ve slumech a v nepořádku a neumějí pořádně rusky."

Podle oficiálních údajů ruského statistického úřadu žilo v roce 2001 v Ruské federaci cca 65 000 Kazachů, 25 000 Uzbeků, 11 000 Kyrgyzů a 7 000 Tádžiků. Je jisté, že ne všichni mají pracovní povolení a pracují legálně. Ti co povolení nemají, slouží jako přivýdělek místním policistům a úředníkům. Velkou výhodou jsou také pro své zaměstnavatele. Jediný, kdo za všechno platí a jeho pozice je nejhorší je ilegální imigrant, kterému policie zajišťuje pravidelné procházky lesem.

podrobnosti ZDE ZDE ZDE