25. 3. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Autorka v brněnské koleji Vinařská
28. 3. 2005

Svalte vinu na komunismus

Dopoledne na Boží hod velikonoční poslouchám Charlieho Hadena a Pata Methenyho.

Protože je dopoledne, snažím se pozorněji poslouchat Methenyho kytaru. Ale civím přitom na tichou bílou oblohu. Nic se nepohybuje, jen občas ptáci a holé větve nahých stromů.

Jsou to ty nejtišší Velikonoce, jaké jsem kdy v životě zažila.

Než jsem sem přijela, pošetile jsem se domnívala, že tytéž věci se octnou v naprosto odlišném kontextu. Jiné lidé, jiná kultura, jiný jazyk, možná i jiná já. Napadlo mě, že možná i kouření bude působit jinak než v Glasgow.

(Několik - velikonočních? - postřehů namátkou vybraných z blogu holandsko-korejské studentky z Glasgow University, která je nyní na studijním pobytu v Brně. [Zkráceno.])

Jistě, můj postoj vůči těm lidem tady se trochu změnil (a mění se i dál, podivným způsobem, který nedokážu pojmenovat) a pomalu se usazuji v tomto neznámém prostředí, avšak nikdy bych tu nemohla být nikým jiným než člověkem bez kořenů a bez zakotvení. Snažím se pochopit mentalitu zdejších lidí, ale je téměř nemožné proniknout za fasádu jejich rybích očí. Myslím, že za to může komunismus.

Tento národ, stejně jako celá řada národů ve středovýchodní Evropě, dlouhou dobu trpěl.

Nacisti, Sověti, pak krátké období, kdy se postavil na vlastní nohy, i když vlastně jakoby se to skoro nestalo, a teď Evropská unie. Samozřejmě, nikdo ze Západu nemůže tyhle lidi obviňovat za jejich zaostalost, protože lidé na Západě netrpěli tolik, kolik trpěli Češi.

Češi byli utlačováni jinými zeměmi tak dlouho, že se mohli konec konců klidně vzdát veškerého úsilí. Generace, která prošla veškerým tím útlakem, si mohla říct: Ale, do prdele, kašleme na všechno. Možná tihle lidi prostě chtějí, abychom je nechali na pokoji.

A co vědí o těch zatracených minulých časech mladí lidé? Nic. Samozřejmě, že jsou nuceni, aby se nabiflovali všechna důležitá data a události, ale co to všechno znamená? Jsou to jen čísla a slova ze vzdálené minulosti, které s námi nemají nic společného, řeknou. Je to nová generace. Nezajímá je, jak jejich rodiče či prarodiče trpěli, zajímají je technologie, globální trendy, rádi se opijí, rádi se smějí.

Jestli se berou vážně, to nevím.- Samozřejmě, to, co píšu, se netýká všech (i když by to bylo bizarně pozoruhodné, kdyby tomu tak bylo.)

Z povrchního hlediska řečeno (protože absolutně netuším, co se jim děje v mozku), je jim úplně všechno JEDNO.

Jsou v pasti v bublině bezčasí, v níž je všechno relativní a hodnoty a normy se zaměřují na hmotné a dočasné potěšení. Tito mladí lidé prozkoumávají svůj vlastní svět, aniž by si byli vědomi, že si hrají na pštrosa.

Ať už je to dobře nebo špatně, nemám právo nikoho soudit, neboť nejsem vůbec jiná, kromě těch globálních trendů a toho opíjení se. Jednoho dne jim možná dojdou důsledky toho povrchního životního stylu. Možná, že jim chybí řádná sociální stimulace. Kdyby Prahu zdevastovala bomba, možná, že by začali žít jinak. Kdo ví?

***


Tady v České republice jsem
příliš viditelná.
Exotický jev se slunečními brýlemi a s
absurdním
kloboukem.
Lidé se na mě
náhodně dívají.
Někdy se usmějou.
A když na ně pohlédnu clonou svého hustého
kouře,
proměňují se v jednu velkou tvář. Tvář s
miliony
očí.
Ignoruju.
Nemám jinou
volbu.

V
tramvaji v 8.30 ráno ty Čechy
tiše pozoruju.
Neříkají nic. Neslyší nic.
Jen civí s
prázdnou myslí na
míjející město
Právě v této chvíli má svět vypnutý
zvuk.

Pocit
izolace pokračuje.
Předstírám, že čtu Milostné rozhovory
bez slovníku. Měla bych to umět,
ale
neumím.

Mé neohrabané pohyby prozrazují mou
opovážlivost.

Vlastně si nemyslím, že jsou mé pohyby
neohrabané,
ale nějak jsem si jista, že místní lidi
cítí můj strach.
Čichají ke mně svýma nevědomýma očima.

A já jím říkám, ať jdou
do prdele.
Ať se stane cokoliv, potřebuju být asimilována do
této
podivné kultury. Jde o to, že...
Musím mluvit lépe česky.

Kdo má právo být míšenec?

V éře zrychlující se globalizace jsou stále populárnější míšenci: Hapas, banány, generace 1.5. Podle slovníku The Hawaiian Dictionary znamená výraz hapa "smíšené krve", jako ve výrazu hapa hawa'i, částečně havajský, což pochází z výrazu hapa haole, což znamená částečně běloch; částečně bělošské krve a částečně havajský - jako člověk nebo jako jev. Avšak dnes se používá výrazu hapa pro každého, kdo je částečně asijského původu a částečně evropského původu. (Je to chyba, chyba, chyba.)

Co se týče banánů - no, co k tomu mám říct? Na povrchu jsou žluté a uvnitř jsou bílé. Vypadají asijsky, ale mluví jako běloši, myslí jako běloši, šoustají jako běloši, dělají všechno jako zatracení běloši. Jediné, čím se odlišují, je jejich barva kůže. Je to možné? Samozřejmě.

Generace 1.5 - to jsou lidé jako já. Zmatení jedinci, kteří nepatří nikam. Pocházejí ze dvou kultur a ani jednu nemohou považovat za svou vlastní. Jsou to míšenci. Když mluvíme o těchto míšencích, jako jsem já, je nutno pomyslet na celou řadu věcí: totožnost, nostalgii, nálepky, atd., atd.

Začněme s nálepkami: Korejsko-americký, pákistánsko-britský, turecko-holandský, atd. atd. X je korejsko-amerického původu. Narodil se v Koreji a jeho rodina se přestěhovala do USA, když mu byl jeden rok. Teď je to dospělý člověk. Několik faktů o něm:


1. Jeho rodiče mluví jen korejsky
2. On sám byl v Koreji jen jednou
3. Mluví korejsky špatně
4. O Koreji toho mnoho neví
5. O Koreju se nezajímá
6. Rozumí korejské mentalitě potud, pokud ji zná

Jaká část tohoto člověka je korejská? Jeho vzhled, to, že rád jí korejské jídlo, to, jak rozumí svým rodičům, které pozoruje z odstupu. A jaká část jeho osobnosti je americká? Těžko říct, ale občas na něm něco poznám jako něco amerického.

To znamená, že není asi stoprocentní Korejec, ani Američan. Možná je tak na třicet procent Korejec a na sedmdesát procent Američan. Přitom ovšem výraz "korejsko-amerického původu" znamená, že je zároveň Korejcem i Američanem. Není ani jedním z nich.

Když se ho zeptám: "Stýská se ti někdy po Koreji?" odpovídá mi, že si na Koreu nepamatuje. Samozřejmě. Odjel odtamtud, když mu byl jeden rok. Nemá z Koreje žádné vzpomínky tak jako já.

Takže kde je jeho domov? Nevím. Říká, že má pocit, že je doma všude. To je hodně podivné. Lehce se přizpůsobuje novým prostředím a nestýská se mu po místě, kde strávil většinu svého života, totiž New Jersey. Nejsložitější otázkou je jeho totožnost. Budu se ho na to muset zeptat.

Erik Lau Chek Wai argumentuje, že míšenci, jako je X, by měli být považováni za nové jevy, že nepatří do žádné už existující kultury. Že by vznikala republika míšenců? Pro to se hodí výraz triangulace. Potřebujeme totiž třetí bod trojúhelníku, je to místo, které neleží mezi body A a B, ale je DALEKO, DALEKO od nich. (Nemusí být samozřejmě vždy daleko.) Tento třetí bod, bod C, má svou vlastní existenci, která se váže na body A a B. Potíž je, jak definovat bod C. Nelze ho definovat prostřednictvím bodu A a B, je to něco, co má zcela samostatnou existenci. Je to úplně jiný svět. Existují tu monstra, která byste si nedovedli představit, protože jste je nikdy neviděli. Nic takového neexistuje ani ve vaší kultuře ani v mé. Je to nová rasa...

Avšak Edward Said píše, že nikdo dnes není čistě jen jedinou věcí. Znamená to, že jsme všichni míšenci? Promiňte, ale to se mi zdá trochu urážlivé. Míšenci mají také právo být jedineční. Saidův výrok ruší pravidlo triangulace. Byly zrušeny hranice, krev se smísila, cigarety byly vykouřeny a já už teď ani nemám výsadu říkat si hybrid.

                 
Obsah vydání       25. 3. 2005
28. 3. 2005 Velké zemětřesení u Sumatry
28. 3. 2005 Chtělo by se říct: Bohumil  Kartous
28. 3. 2005 K čemu jsou občanským demokratům občané Boris  Cvek
6. 3. 2004 Purim mezi dobrem a zlem Štěpán  Kotrba
28. 3. 2005 Svalte vinu na komunismus Max  Park
28. 3. 2005 Devastace mladých lidí je globální Jiří  Jírovec
28. 3. 2005 Můj život, moje volba? Max  Park
25. 3. 2005 Poslední číslo Literárních novin: Milník v dějinách žurnalistiky Ondřej  Slačálek
25. 3. 2005 Vojáci OSN znásilňují obyvatelstvo, které mají chránit
26. 3. 2005 Gross se stal předsedou ČSSD
27. 3. 2005 Projevy arogance moci je třeba odmítnout
26. 3. 2005 Sociální demokracie se nesmí nechat obejmout v náručí ODS Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Děláme levicovou politiku - politiku realistickou a odpovědnou Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Ptejme se, proč jsme tam, kde jsme Zdeněk  Škromach
26. 3. 2005 Gross: Ekonomika roste, Česká republika se stala šampiónem, ale ti voliči... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Sociální demokracie nemá právo odejít do opozice Stanislav  Gross
26. 3. 2005 Zeman: V ČSSD jsou jedni, kteří žijí pro tuto stranu, a druzí, kteří žijí z této strany Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Přestaňme se konečně podbízet ODS Miloš  Zeman
26. 3. 2005 Kalousek - "jezuita i Belzebub". Nakonec ale k sociálním demokratům promluvil... Irena  Ryšánková
26. 3. 2005 Křesťanští demokraté dokáží nalézat kompromisní řešení Miroslav  Kalousek
26. 3. 2005 Desatero společného vítězství Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Škromach: Nejsme ODS s lidskou tváří Zdeněk  Škromach
25. 3. 2005 Filozofové a poradci Marie  Lipoldová
25. 3. 2005 Ježíš kráčí s křížem ke Golgotě Nikola  Čulík
25. 3. 2005 Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji Karel  Hlaváček
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Kříž ze slov Martin C. Putna
25. 3. 2005 Prázdný hrob jako jistota Karel  Sýkora
25. 3. 2005 Smrt je nejprostší a nejúžasnější proměna člověka, stejně tak, jako jeho zrození Jan  Paul
25. 3. 2005 Skandál na Golgotě Boris  Cvek
25. 3. 2005 Ježíšova smrt jako naplnění principu práva Pavel  Kočička
27. 3. 2005 Právo bylo golgotskými událostmi naopak zrušeno Boris  Cvek
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
25. 3. 2005 Bodrý národ Kyrgyzů Roman  Staněk
24. 3. 2005 Michael  Marčák
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Ztráta soudnosti Tomáš  Jurčík
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
24. 3. 2005 Klacek v rukou mediálních ideologů?
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Navoněná zdechlina českého bulváru Štěpán  Kotrba
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Michael  Marčák
24. 3. 2005 Zkoušky a naše následování Pána Ježíše Krista Karel  Sýkora
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Bublifukoví titáni Václav  Dušek
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 K výročí smrti arcibiskupa Romera Petr  Schnur
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
24. 3. 2005 Nejdůležitější materiály pro jednání XXXII. sjezdu ČSSD
22. 11. 2003 Adresy redakce
13. 2. 2005 Hospodaření OSBL za leden 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 3. 2005 Zmrtvýchvstání 2005 Bohumil  Kartous
25. 3. 2005 Rozšiřování a zužování Evropské unie Jan  Friedlaender
25. 3. 2005 Smíme počítat se "sociálním státem"? Miloš  Dokulil
24. 3. 2005 Proč nejsem environmentalistou a feministou Jan  Stern
24. 3. 2005 Hekrdla je (své) pravdě blíž Milan  Černý
24. 3. 2005 Neskutečný soudní případ Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Jak se znásilňuje přítomnost Martin  Škabraha
23. 3. 2005 Kuba -- Nekuba?! Jen hrob "svobody"? Miloš  Dokulil
23. 3. 2005 Úvod do teorie hrdiny Jan  Stern
23. 3. 2005 Nuda v Brně (nebude) Ivan  David
23. 3. 2005 Volební mýtus české politiky Oskar  Krejčí
23. 3. 2005 Terapie Bohumil  Kartous
23. 3. 2005 Ano, soud měl vzít v úvahu i veřejný zájem Jan  Čulík
22. 3. 2005 Český tisk a kolektivní vina? Bořivoj  Čelovský
22. 3. 2005 Je kam uhnout? Na koho (nebo na co) vsadit? Miloš  Dokulil