13. 4. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
12. 4. 2005

Pár silných a slabých okamžiků letošního Febiofestu

Proč v Česku neumíme pořádat polemické diskuse?

Zrovna tuto sobotu (tedy 9. 4.) v diskusním pořadu Svět kolem nás české redakce BBC o pontifikátu a odkazu papeže Jana Pavla II. hovořili s moderátorem Janem Rozkošným dva kněží (královéhradecký biskup Dominik Duka a evangelický teolog Pavel Filipi, děkan ETF UK), jeden konzervativec (Alexander Tomský) a jeden křesťanský intelektuál, prý postmoderní (Martin C. Putna) -- srov. ZDE. Tedy žádný liberál, ateista a především: žádná žena!!!

Ve středu 13. 4. pořádá na FF UK studentské sdružení Polis od 17 hodin v místn. č. 200 diskusi o českých médiích: pozvaní čtyři hosté - šéfredaktoři Hospodářských novin a MF Dnes, mediální analytik TV NOVA a novinář české redakce BBC - příliš neslibují, že panel nabídne zajímavě odlišné názory, uvidíme, vždy záleží také na aktivitě z publika.

V pátek skončený Febiofest byl celkově zdařilou a pro domácí kulturu přínosnou akcí. I když žádný z nových snímků nelze označit za opravdu výjimečný opus, mohli diváci, kteří se dokázali zorientovat v opět až zbytečně opulentní filmové nabídce, zhlédnout např. pozoruhodné autorské snímky málo známých kinematografií (např. turecké filmy Májová oblaka a Loďky z melounových slupek), díla právem vyzdvihovaná v zahraničí (Dealer, Dívka z Monday nebo Pornograf) i "klasiku" uznávaných mistrů (např. filmy Carlose Saury či Želimira Žilnika). Většina těchto děl má společné to, že je v Česku jindy uvidíme bohužel jen stěží (o Febiofestu srov. Kritický klub na stanici Vltava v pondělí 11. 4. od 16 hod., popř. reprízu pořadu v noci ze středy na čtvrtek 14. 4. v 0, 35).

Možná nejvýznamnější, byť povýtce jen málo a navíc sporně propagovanou, událostí Febiofestu bylo uvedení vítězného dokumentárního filmu z letošního amerického festivalu nezávislých snímků Sundance - filmu Eugena Jareckiho Proč bojujeme, který hledá motivy negativních rysů současné zahraniční politiky a zkoumá její reflexi samotnými Američany.

Mezi příčinami agresivní zahraniční politiky USA zdůrazňuje především vliv vojensko-průmyslového komplexu (tvůrce pojmu, kupodivu prezident D. D. Eisenhower, původně uváděl "vojensko-průmyslově-kongresový komplex"... Jarecki v jednom rozhovoru uvádí, že je to s militarismem Spojených států opravdu těžké, když zde před přílišným vlivem armády varují i válečníci, jak učinil před koncem svého prezidentství právě Eisenhower). Snímek Proč bojujeme, záměrně používající název série propagandistických filmů Franka Capry z doby 2. sv. války Why We Fight, se zabývá též selháváním masmédií a jejich politickou instrumentalizací a ukazuje to, o čem se světová veřejnost příliš nedozvídá: manipulace veřejného mínění a utrpení civilistů v "postmoderních" válečných konfliktech, především aktuálně v Iráku.

Proč bojujeme je formálně klasickým dokumentem: rozhovory s politiky, neokonzervativními architekty "preventivní války" a "nového amerického století" (např. Richardem Perlem a Williamem Kristolem), kritickými intelektuály (např. Gorem Vidalem, který vyslovuje mj. podstatný motiv celého dokumentu: "We live in the United States of Amnesia..."), vojáky (též letci, kteří na Bagdád shodili první bomby, tzv. bunker bustery) i prostými Američany se střídají s archivními záznamy. Jakkoli lidé zajímající se o dané téma soustavně a do hloubky většinu z šokujících fakt víceméně znají nebo jimi nebudou překvapeni, pro většinu diváků je Jareckiho film objevný i faktograficky.

Vždyť mnoho skutečností daného tématu je všeobecně zamlčováno, v českých médiích ještě více než v těch západních (stačí srovnat Český rozhlas s materiály BBC publikovanými i v jejím českém vysílání; Jareckiho film Proč bojujeme byl natočen právě s podporou BBC). Cožpak k naší veřejnosti s příslušnou vážností pronikly záznamy, jak G. W. Bush polovičatě a zajíkavě připouští, že mezi iráckým režimem a útokem z 11. září neexistuje souvislost (tedy pravý opak svých nesčetných nedávných tvrzení)?

Jak ojedinělí kritici způsobu iráckého tažení promlouvali na Kapitolu kvůli opovržlivému postoji přesvědčené většiny amerických zákonodárců do prázdného jednacího sálu? Dozvídá se - popř. kde a jakou formou - česká veřejnost, že USA v Iráku budují velký počet svých stálých vojenských základen? Že jsou "chirurgicky přesné" zásahy nejmodernějších zbraní propagandistickým mýtem? Připomeňme zde také, že odhady britského lékařského časopisu Lancet hovořící o 100 000 iráckých obětích sporného iráckého tažení USA a "ochotných" našly důstojné místo a především ohlas jen ve zlomečku našich médií. V Jareckiho filmu vidíme také záběry márnice plné civilistů po zmíněných "přesných útocích" a slyšíme svědectví iráckých lékařů, tedy to, co se mocní tohoto světa a jejich mediální pomocníci ukazovat bojí: že v místě dopadu střel byli nadmíru často nevinní lidé. Rozhovory s vojáky i "obyčejnými Američany" v Proč bojujeme naopak většinou ukazují, jak pevně je doktrína "amerického světového pořádku" a především přesvědčení o "americké vyvolenosti" zakódována v (nepřímých) voličích "světových vůdců nr. 1". Na vracející se otázku "Proč bojujeme?" v dokumentu jedna roztomile blahobytná čtyřicátnice filmařům prostě odpovídá "Někdy je třeba zaútočit" a vystihuje tak bezděky mínění nevzdělané, informačně zmanipulované a stejně občansky pasivní jako "patriotistické" většiny svých spoluobčanů.

Nad Jareckiho filmem zřejmě mnohé napadne otázka po jeho srovnání s dokumenty Michaela Moora. Také Jareckiho tvorbu část zainteresované české veřejnosti již zná: na LFŠ v Uherském Hradišti byl pohotově uveden jeho podobně laděný dokument Procesy Henryho Kissingera z roku 2002 (nazván podle knihy Christophera Hitchense; viz též ZDE nebo ZDE a ZDE); poslední ročník karlovarského festivalu uvedl jeho film Všechno o Friedmanových (Capturing the Friedmans, 2003), který také zvítězil mezi dokumenty festivalu Sundance.

Ke srovnání s Moorem: Jarecki nenatáčí burcující pamflety a nechce být jako Moore politickým aktivistou přiznaně využívajícím prvky specificky amerického populismu. Pokud se tyto a také podstané žánrové rozdíly mezi oběma dokumentaristy nezohlední, je nespravedlivé vyzdvihovat Jareckiho na Moorův účet jako toho "serióznějšího" režiséra, tento velmi talentovaný mladý tvůrce taková srovnání navíc vůbec nepotřebuje. Bohužel jsou ale velmi častá a snažila se o ně i dramaturgie a hlavně tiskové oddělení Febiofestu. Velmi zavádějící byla již anotace v katalogu, psalo se v ní: "Jarecki zaujímá autorský postoj, ale jeho film není propagandistickým snímkem americké levice...".

Kritická Jareckiho politická analýza je zde tak nejdříve relativizována jako "autorský postoj", aby se záhy implicitně učinilo rovnítko mezi autorským postojem a "propagandistickým snímkem americké levice" - Michael Moore jak vidno straší i české konformisty. I to ukazuje, že jsou jeho filmy závažnější, než jak je hodnotí lidé zaujatí vůči němu politicky nebo kritici mající příliš úzkou představu o etice a žánrových možnostech filmového dokumentu. Ale zpět k Jareckimu: zdůraznění "autorského postoje", které s narážkou na autorské hrané filmy implikuje subjektivnost přístupu a tedy zřejmě i faktografickou nevěrohodnost, je v katalogu pořádnou "chybou oslího můstku": Jarecki vykonal rozsáhlé a přesné rešerše a ve faktech i zacházení s nimi je velice spolehlivý, vůbec ne "autorský" v onom sugestivně negativním smyslu.

Zavádějící katalogový popisek, který ale mohl být i překladem a svědčí možná o předpojatosti někoho jiného (pochází-li z materiálů producentů filmu, pak by dokládal výmluvnou opatrnost, s níž jsou dnes podobné filmy prezentovány) než českých pořadatelů, je však maličkostí proti tomu, jak se k filmu postavil Febiofest dalšími aktivitami. V programu obě pražské projekce doprovodil uspořádáním diskusí, což je skvělý nápad - hosty té první ale byli zástupce amerického velvyslanectví a nekriticky proamerický český diplomat Alexander Vondra, což je to samé, jako kdybyste si na večeři pozvali dráče se dvěma hlavami. Jak ukážu níže, mělo navíc povedenou třetí hlavičku, Michala Sedláčka - moderátora debaty a tiskového mluvčího Febiofestu, prezentovaného rovněž jako dramaturg sekce amerického kina.

Na diskusi po první projekci filmu Proč bojujeme jsem bohužel nebyl, podle bohužel jen kusého vyprávění, kterého se mi dostalo, se na ní děly pěkné věci: mladí Američané se prý amerického diplomata ptali, proč USA konečně nezaútočí proti Íránu nebo Severní Koreji, když má prokazatelně atomové zbraně. Americký úředník se v odpovědi prý obrátil k Čechům se slovy, že by to bylo dobré, ale že na to Spojené státy samy nestačí a že je zapotřebí také nás, abychom jako přátelé pomohli... Pokud se někdo ze čtenářů Britských listů debaty zúčastnil, nechť nám ji tady prosím popíše celou.

Sám jsem navštívil druhou projekci snímku Proč bojujeme a nestačil jsem se divit. Před diváky předstoupil výše zmíněný tiskový mluvčí Febiofestu Michal Sedláček a otázal se, jaké jsou naše dojmy. Diskusi si však očividně představoval jako vtisknutí jediné správné interpretace právě viděného do myslí diváků, neboť ihned po své řečnické otázce pravil (veškeré následující citace se opírají o pouhou paměť): "Jestli jste si všimli, tak ty úvodní záběry ukazovaly americkou armádu v zemích před rokem 1989, kde bojovala proti komunismu" a poté se vyjádřil i v tom smyslu, že Jareckiho film není úplně seriózní či korektní.

Zmíněné záběry se ale týkaly konfliktů, v nichž Američané přímo či nepřímo páchali mnohé závažné zločiny proti lidskosti, Sedláčkův pokus je relativizovat "bojem proti komunismu" předznamenal jeho další snahy Jareckiho znepokojující film snížit. Pokoušel se o to přímo či nepřímo i navzdory mé opakované kritice jeho tendenčnosti a způsobu vedení "diskuse po projekci". Dokonce prohlásil, že by mohl vyvrátit více Jareckiho tvrzení, "kdybychom si film mohli pustit ještě jednou". Přitom se i za kratičký čas debaty dopouštěl zkreslení - např. při své výtce, že film z neokonzervativních "think tanks" ukázal zástupce jen jednoho z nich (což není pravda, snímek se navíc zabýval právě neokonzervativními politology a poradci amerických prezidentů, a nikoliv mapováním amerických politických nadací, takže byla námitka zcela od věci), Sedláček jmenoval jako příklad těch odlišných think tanks Heritage Foundation, čímž ale uvedl právě jedno z center "neokonů"...

Za takové situace ani nepřekvapilo, že Sedláček s kladnou konotací letmo zmínil odsouzeníhodné svržení chilského prezidenta Salvadora Allendeho. Pozoruhodné bylo, že se tiskový mluvčí americké zahraniční politiky navzdory mé kritice jeho způsobu vedení diskuse i jednotlivých tvrzení, s níž očividně souhlasila řada přítomných, ani trochu neodchýlil ze svých myšlenkových stereotypů a ani se je nepokusil trochu zjemnit.

Na - zřemě ironickou - otázku jednoho z diváků (ti si celkově nechali vnutit Sedláčkovu představu diskuse na způsob "ptejte se, já budu odpovídat, byl jsem 10 let ve Státech"), kde podle jeho názoru USA vyvolají další válku, bezelstně odpověděl s podivuhodným zdůvodněním: "Asi v Íránu, to je taková hrozně uzavřená země".

A tak dále - Sedláčkův zjev, chování i způsob debaty se vlastně do prostředí multiplexu hodily: sebevědomý, dobře vypadající výřečný mladý muž s milým chováním - ale ta povrchnost a jednostrannost... Kdyby byl pochybný obsah vystupování moderátora jen excesem tiskového mluvčího festivalu, asi bych o tom zde nepsal, věc je ale znepokojivější: Michal Sedláček, střídavě označován za novináře, publicistu a politologa, hojně - a ve stejném duchu jako na oné diskusi - publikuje v zavedených českých (resp. jazykově českých) médiích: v Respektu, Lidových novinách, MF Dnes, Reflexu atd.

Poznat "živě" jednoho z těch, z nichž činí domácí média opion makery, bylo velmi poučné. Febiofest tak napověděl, že použití takových konformních yuppies skýtá ještě širší možnosti, než papá Big brother a mamá Matrix dosud tušili.

Obecněji k podobným diskusím: nechopnost připravit debaty, kde se setkají hosté s odlišnými názory, či spíše obava z rozdílných postojů, doslova strach z polemiky, jsou u nás bohužel zcela běžné. Negativní příklady lze uvést jak z jiných filmových festivalů - Jednoho světa (ZDE) i např. Letní filmové školy (velmi jednosměrná diskuse při návštěvě válečného reportéra Petera Arnetta předminulý rok), tak především z médií.

Zrovna tuto sobotu (tedy 9. 4.) v diskusním pořadu Svět kolem nás české redakce BBC o pontifikátu a odkazu papeže Jana Pavla II. hovořili s moderátorem Janem Rozkošným dva kněží (královéhradecký biskup Dominik Duka a evangelický teolog Pavel Filipi, děkan ETF UK), jeden konzervativec (Alexander Tomský) a jeden křesťanský intelektuál, prý postmoderní (Martin C. Putna) -- srov. ZDE. Tedy žádný liberál, ateista a především: žádná žena!!!

A přitom nás celý týden masírují více či méně povrchní a zkreslená tvrzení o tom, jak byl papež nesmírně důležitý pro nás všechny. Navíc právě od žen - ani to nemusejí být proklamované feministky - zaznívá velice zajímavá a kvalitně argumentovaná kritika zesnulého papeže -- srov. např. ZDE. Kritiku ale českojazyčná média, bohužel ani ta kvalitnější, obecně nerada (nejedná-li se zrovna o barnumské kampaně proti sociální demokracii...), a tak je i v jinak zajímavých diskusních pořadech nejčastěji slýchanou větou některá z variací sdělení: úplně s vámi souhlasím...

Jednobarevné diskuse bohužel pořádají i mladí lidé, u nichž by člověk očekával osvěžující jinakost - samozřejmě nikoliv třeba od Mladých konzervativců, kteří na FF UK 9. 3. 2004 připravili diskusi o ochraně nenarozeného života a pozvali na ni poslance Petra Plevu z ODS (jednoho z předkladatelů tzv. protipotratového zákona) a předsedu křesťansky fundamentalistické organizace Hnutí Pro život v České republice Radima Ucháče (tedy mimo jiné opět exemplárně "o ženách bez žen", viz ZDE). Ve středu 13. 4. pořádá na FF UK studentské sdružení Polis od 17 hodin v místn. č. 200 diskusi o českých médiích: pozvaní čtyři hosté - šéfredaktoři Hospodářských novin a MF Dnes, mediální analytik TV NOVA a novinář české redakce BBC - příliš neslibují, že panel nabídne zajímavě odlišné názory, uvidíme, vždy záleží také na aktivitě z publika.

Závěrem se ale vraťme k Febiofestu: jeho katalog v miniportrétu dokumentaristy Eugena Jareckiho uvádí, že film Procesy Henryho Kissingera z roku 2002 získal výroční cenu Amnesty International a že se vysílal v televizích více než 30 zemí světa. Česká republika mezi nimi pokud vím bohužel nebyla. Měřit kulturní vyspělost jednotlivých zemí je jistě těžké, ale nikoliv nemožné. Také toto je jedno z možných měřítek. Škoda... - Česká republika, řekněme to sportovně, na "první třicítku" jistě má.

Snad nalezne česká veřejnoprávní televize dost rozhledu a odvahy k tomu, aby tak, jak nedávno uvedla zajímavý a pro občanskou výchovu v tom nejlepším smyslu slova přínosný dokument Občan Berlusconi, nabídne divákům také Jareckiho film Proč bojujeme (i jeho starší snímky Všechno o Friedmanových a Procesy Henryho Kissingera). Ve vyjmenovávání závažných restů České televize v uvádění podobně vynikajících zahraničních dokumentů by se dalo pokračovat: seriál The Power of Nightmares Adama Curtise o fundamentalistech islámských i křesťanských amerických (ZDE a vůbec celý oddíl věnovaný v Blistech A. Curtisovi, česky též ZDE), This Ain't No Heartland Andrease Horvatha o postojích venkovských Američanů ze středozápadu ke své zemi a "boji proti terorismu", Síť Lutze Dammbecka (Das Netz, 2003) o politické instrumentalizaci kybernetiky atd.

Zprostředkování těchto závažných - a zdůrazňuji velmi kvalitních a seriózních - snímků českým televizním divákám by v situaci, kdy u daných témat selhává profesně, občansky i eticky spousta domácích expertů i publicistů, byla veřejná služba par excellence.

                 
Obsah vydání       13. 4. 2005
13. 4. 2005 Komunisté a antikomunisté Milan  Valach
12. 4. 2005 Proč v Česku neumíme pořádat polemické diskuse? Petr  Šafařík
13. 4. 2005 Sněmovna: Vášnivé diskuse o Státním fondu kinematografie Štěpán  Kotrba
13. 4. 2005 Michael  Marčák
13. 4. 2005 V BBC se bude hlasovat o stávce
12. 4. 2005 Vysílatel veřejné služby musí společenské stereotypy zpochybňovat, nikoliv je potvrzovat Jan  Čulík
13. 4. 2005 Co přinese papežův pohřeb Bohumil  Kartous
13. 4. 2005 Ztrácejí média poslední morální zábrany? Igor  Daniš
13. 4. 2005 Kultúra (po)sväte(ne)j stupídnosti Marek  Lukáč
12. 4. 2005 Alert news iDnes: rychlejší než informace Irena  Ryšánková
13. 4. 2005 Michael  Marčák
13. 4. 2005 SRN: 12 % nezaměstnaost
13. 4. 2005 Česká televize musí sloužit všem, tedy i katolíkům
13. 4. 2005 Interpretace faktů Jan  Polívka
13. 4. 2005 Podstatou ideologické víry je strach
13. 4. 2005 V televizi nemají církve dostatečný prostor
13. 4. 2005 BL: Útoky hodné soudruha Grebeníčka
13. 4. 2005 Proč uveřejňujete články od jistého Borise Cveka?
13. 4. 2005 Krátce a nesouvisle o papežově pohřbu a fachidiotech Rudolf  Převrátil
13. 4. 2005 Rada Evropy směrnice vydává... Petr  Gočev
13. 4. 2005 Konzervativci volí xenofobii Jan  Čulík
12. 4. 2005 Orwellovské metody britských konzervativců
13. 4. 2005 Katolický holocaust!? Ondřej  Čapek
13. 4. 2005 Ako vytunelovať verejnoprávnosť Miloslava  Kodoňová
12. 4. 2005 Tentokrát za to komunisté skutečně mohou Oskar  Krejčí
12. 4. 2005 Budeme pracovat šedesát pět hodin týdně? Štěpán  Kotrba
12. 4. 2005 Honza Pavel Superstar Martin  Škabraha
11. 4. 2005 Církev a její právo na existenci v současném světě Karel  Sýkora
12. 4. 2005 Štětina: Měl by komunikovat, nebo se zakázat Bohumil  Kartous
11. 4. 2005 Víme ještě, kdy vznikla Grossova aféra a jaký má obsah? Zdeněk  Jemelík
11. 4. 2005 Jak se Miloš Zeman "mýlil v politice" Jan  Čulík
9. 4. 2005 Hospodaření OSBL za únor a březen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
13. 4. 2005 Co přinese papežův pohřeb Bohumil  Kartous
13. 4. 2005 Komunisté a antikomunisté Milan  Valach
12. 4. 2005 Štětina: Měl by komunikovat, nebo se zakázat Bohumil  Kartous
12. 4. 2005 Proč v Česku neumíme pořádat polemické diskuse? Petr  Šafařík
12. 4. 2005 Vysílatel veřejné služby musí společenské stereotypy zpochybňovat, nikoliv je potvrzovat Jan  Čulík
11. 4. 2005 Neptej se, komu zvoní hrana -- zvoní tobě Jindřich  Kalous
11. 4. 2005 Bůh buď této bláznivé zemi milostiv Jan  Polívka
11. 4. 2005 Snaha založit odbory se v ČR trestá Petr  Jindra
11. 4. 2005 Jak se Miloš Zeman "mýlil v politice" Jan  Čulík
11. 4. 2005 Víme ještě, kdy vznikla Grossova aféra a jaký má obsah? Zdeněk  Jemelík
11. 4. 2005 Může se ČSSD ještě vzpamatovat? Radim  Valenčík
11. 4. 2005 Strach z majetkových přiznání Štěpán  Kotrba
9. 4. 2005 Vždyť jsme se přece tak snažili... Irena  Ryšánková
8. 4. 2005 Ještě jednou o štěstí v umírání Jan  Paul
8. 4. 2005 Jsem (anarchistický) komunista a revolucionář -- zažalujte mě! Ondřej  Slačálek

Útok na USA, Afghánistán, Irák RSS 2.0      Historie >
12. 4. 2005 Proč v Česku neumíme pořádat polemické diskuse? Petr  Šafařík
5. 3. 2005 Američané stříleli na italskou novinářku   
1. 3. 2005 Více než 100 osob usmrceno atentátem v Iráku   
18. 2. 2005 Vojáci týrali vězně i v Afghánistánu   
16. 2. 2005 Bushova vláda obviňována ze zneužívání financí v Iráku   
16. 2. 2005 Panel v americkém Senátu obvinil činitele OSN, že zpronevěřil 1,2 milionu dolarů   
15. 2. 2005 V iráckých volbách zvítězili stoupenci Íránu   
13. 2. 2005 Šíité vyhráli volby v Iráku   
11. 2. 2005 Vězni z Guantánama obviňují vyšetřovatelky   
3. 2. 2005 Volby: chabá útěcha za proměnu Iráku v naprostý chaos   
3. 2. 2005 Vyřeší volby situaci v Iráku? Václav  Žák
2. 2. 2005 Demokracie není zaklínadlo Oskar  Krejčí
2. 2. 2005 Irák: Největší korupční skandál ve světové historii   
2. 2. 2005 Účast ve vietnamských volbách byla také velká   
1. 2. 2005 Zpráva o stavu Iráku   

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
13. 4. 2005 BL: Útoky hodné soudruha Grebeníčka   
13. 4. 2005 V televizi nemají církve dostatečný prostor   
13. 4. 2005 Kultúra (po)sväte(ne)j stupídnosti Marek  Lukáč
13. 4. 2005 Proč uveřejňujete články od jistého Borise Cveka?   
13. 4. 2005 Česká televize musí sloužit všem, tedy i katolíkům   
13. 4. 2005 Krátce a nesouvisle o papežově pohřbu a fachidiotech Rudolf  Převrátil
13. 4. 2005 Co přinese papežův pohřeb Bohumil  Kartous
13. 4. 2005 Katolický holocaust!? Ondřej  Čapek
12. 4. 2005 Honza Pavel Superstar Martin  Škabraha
12. 4. 2005 Lidé se bojí žít bez náboženského dogmatu Jan  Čulík
12. 4. 2005 Církev tvoří lidé, právě že lidé... Boris  Cvek
12. 4. 2005 Rozhádaná katolická církev hledá novou inspiraci   
12. 4. 2005 Česká televize: Pohřeb papeže veřejnost přijala příznivě, spočítali jsme to   
12. 4. 2005 Proč v Česku neumíme pořádat polemické diskuse? Petr  Šafařík
12. 4. 2005 Vysílatel veřejné služby musí společenské stereotypy zpochybňovat, nikoliv je potvrzovat Jan  Čulík