Před přečtením tohoto článku doporučuji seznámit se hlavně se dvěma příspěvky Patrika Šebesty, které jsou pokusem obhájit velmi extenzivní pojetí práv soukromých bezpečnostních agentur v zájmu "ochrany majetku", rozuměj zisku podnikatelů.

Podle Šebestova názoru je nejen zcela v pořádku, když se návštěvníkům koncertů apod. zakazuje mít u sebe vlastní nápoj (podtrhuji ono "mít u sebe", nemíním zde konzumaci, k ní viz níže). Podle jeho argumentace i příkladů, které uvádí, by stejným způsobem musel hájil i to, kdyby v restauracích atd. bezpečnostní agentury přicházejícím lidem prohledávaly zavazadla a kapsy a nedovolovaly jim vstup se žádnými potravinami, popř. by je nutily zbavit se jich před vchodem. Jinými slovy: Šebesta obhajuje presumpci viny, kdy se nepostihuje případná konzumace návštěvníky donesených potravin na místech, kde není dovolena, ale již pouhé jejich držení. U celodenních open air festivalů by to znamenalo třeba to, že na ně nemůžete zajít s drobným nákupem potravin, který jste pořídili předtím (protože po koncertu už budou obchody zavřené), ba neměli byste tam u sebe mít například ani čokoládu, kterou pro někoho máte jako dárek - vždyť podle železné logiky zajištění zisku stánkařů v koncertním areálu ad hoc zřízeném na veřejném prostranství platí, že jakékoli jídlo a pití v tomto prostoru může pocházet pouze od těchto obchodníků, ať je jejich nabídka a ceny jakékoliv.

Naplnění Šebestovy "ochrany zisku" by přineslo orwellovsko-zamjatinovsko-huxleyovský režim ultrakapitalistického ražení: majitelé obchodních domů by nás prostřednictvím svých ochranek nutili, abychom před vchodem odkládali třeba svetry - vždyť ty oni nabízejí a mají přece plné právo na to, abychom si je koupili právě u nich...

Patrika Šebestu, který podle vlastních slov má právnické vzdělání a pracuje v bezpečnostní branži, tímto nechci ironizovat; plně uznávám například to, že ve svém prvním příspěvku správně upozornil na nepřesnosti mého loňského článku o kontrolách návštěvníků United Islands of Prague (především na chybné užití pojmu "osobní prohlídka" místo "prohlídka zavazadel"). Jeho argumentace je ale opravdu extrémní. Čím okázaleji se autor snaží sebeprezentovat jako médium "čisté právní logiky", tím pochybnější se stává jeho rétorika.

V daném kontextu je zajímavá také otázka sepětí kultury a konzumu při akcích na veřejných prostranstvích, kde improvizovaně vznikne vyhrazený prostor přístupný jen návštěvníkům koncertů atd. (tedy právě jako na Střeleckém ostrově). Opravdu se takové místo stává se vším všudy provozovnou a není žádný rozdíl mezi zdejším koncertem a koncertem pořádaným v nějakém klubu či restauraci, jak sugeruje pan Šebesta? Opravdu nemá návštěvník Střeleckého ostrova právo tvrdit (narozdíl od hosta zmíněného klubu či hospody): přišel jsem na koncert, neberte mi mou láhev s vodou ani bagetu či jablko, nevědel jsem, že tu budou stánky s občerstvením a jejich nabídka mě vůbec nezajímá? Pokud toto jeho právo není uznáno, říká se tím, že jeden jediný stánek s občerstvením mění místo jsoucí jinak veřejným prostranstvím ve stravovací zařízení a ona kulturní akce, ať jakkoliv velká, je pouze jeho součástí. To je ovšem absurdní, a to nejen kvůli příkrému rozporu s tím, že akce není inzerována jako x-hodinový prodej občerstvení, ale třeba divadelní představení či jako na United Islands of Prague "world music & folk stage". Neříká to vše o naší společnosti něco velmi podstatného? Cosi o subsumpci umění a kultury do klobásy s pivem?

Kolik návštěvníků "ostře sledovaných koncertů" asi letos odmítne kontroly svých zavazadel a nucené zbavování se svého majetku kvůli presumpci viny, jejíž aplikace je někdy navíc zastírána žvástem o "opatřeních k naší bezpečnosti"?