Vídeňské státní zastupitelství v této souvislosti navrhuje, aby se nejprve vrchní státní zastupitelství obrátilo na Spolkový úřad pro ochranu ústavy a boje proti terorismu s žádostí, zdali má k dispozici akta, týkající se Sichrovskyho. Ten se zatím hájil v rakouském rozhlase, že nemohl vědět, zdali skutečně hovoří s agentem Mossadu, což však podle názoru odborníků jej nevyvazuje z viny. Stačí, že s ním jednal, za což mu hrozí podle rakouských zákonů, pokud zemi z toho vznikla škoda, až tři roky vězení. Celá aféra vznikla poté, co vídeňský zpravodajský magazín "Profil" přinesl informaci, že Sichrovsky podle vlastního prohlášení mnoho let spolupracoval s Mossadem. "Souhlasí, že jsem až do svého odchodu z politiky kooperoval s Mossadem. Chtěl jsem pomoci Izraeli a nedělal nic protiprávního.Nejsme žádný James Bond", prohlásil bývalý blízký spolupracovník krajně pravicového Haidera, ale o podrobnostech této spolupráce se nechtěl vyjádřit.

Peter Sichrovsky, dnes 54 letý syn židovských rodičů, byl znám jako rozhodný odpůrce nacismu a antisemitismu a jako novinář, spisovatel, je autorem řady článků, divadelních her a reportáží na toto téma. Byl též znám jako Haiderův kritik za jeho sympatie k nacistickému režimu a přesto překvapivě byl jím v roce 1996 navržen za kandidáta jeho strany do evropských voleb a později povýšen na generálního tajemníka Svobodných FPÖ. Na dodaz, jak může spolupracovat se stranou politika, o kterém prohlásil, že "Haider je špína, která plave na povrchu" odpověděl, že "nejzarytější nepřátelé se někdy stali jeho nejlepšími přáteli". Haider nabídl Sychrovskymu spolupráci před volbami do Evropského parlamentu v roce 1996, kdy sám byl zbaven rakouským parlamentem imunity ve věci dvou žalob, které proti němu vznesl tehdejší spolkový ministr vnitra Caspar Einem a časopis "News". Stalo se tak na základě celé série nactiutrhačských výroků, které vyvrcholily na podzim roku 1995, kdy Haider obvinil Einema, že "se zapletl do drogové aféry a byl v souvislosti s tím ve vězení", což se nikdy neprokázalo. Tenkráte si nikdo nedovel vysvětlit, jak Sychrovsky se mohl stát "Haiderovým dvorním Židem", jak to charakterizoval tehdejší tisk. Při jeho představení Haiderem byl tvrdě napadán především intelektuály (autor článku byl tehdy přítomen), když předtím se proslavil jako autor životopisu Ignatze Bubise, předsedy Ústřední rady Židů v Německu a nesmlouvavý kritik šéfa Svobodných. Haiderův politický přemet slavil však nečekaný úspěch a opoziční Svobodní získali při eurovolbách 1996 stejně tolik mandátů jako tehdejší vládní strany, a to na úkor sociálních demokratů. Tento jejich vzestup pokračoval i v příštích měsících, až je nakonec přivedl do spolkové vlády jako koaliční partnera lidovců. Sychrovsky byl za tuto pomoc kritizován zleva, ale i krajní pravicí. Rafael Seligmann konstatoval, že "vzorný Žid" Peter Sychrovsky Jörgu Haiderovi výtečně zapadá do jeho konceptu. Sichrovsky přitaká k většině rasistických prohlášení svého kmotra a ve Štrasburku i jinde se snaží politickou reputaci svého mistra židovskou barvou zvýraznit. "Je si přitom vědom, že je jako "vzorný Žid" zneužíván".

Představitel německé krajní pravice Franz Schönhuber byl však opačného mínění a obvinil Haidera, že politickou podporou "americko-rakouského Žida Sichrovskyho se snaží najít přístup k establishmentu amerického východního pobřeží a zajistit si jeho přízeň". Tento záměr však podle jeho názoru nevyšel, protože v knihách Sichrovskyho se projevuje nenávist proti všemu, co považuje za fašisoidní, což použil proti Le Penově nacionální frontě. Tím se mu podařilo zarazit hluboký klín mezi FPÖ a Front National poté, co Sychrovsky hlasoval v Evropském parlamentu pro vyloučení Le Pena z jeho řad.

Peter Sychrovsky vstoupil i do české politiky, když tehdejší premiér Miloš Zeman začátkem roku 2002 v rozhovoru s pražskou Frekvencí 1 označil Haidera za postfašistu a doporučil Rakušanům, aby ho příště nevolili. Sychrovsky na to kontroval, že "Zeman očividně zapomněl, že Rakousko je parlamentní demokracii a národ se nenechal po desetiletí utlačovat komunistickou diktaturou jako v Československu". Situace postupně eskalovala, když Sychrovsky obvinil Čechy, že pomáhali nacistům s deportacemi Židů a že po roce 1945 byla Praha centrem politických procesů, namířených proti Židům v KSČ a že oběti holocaustu, jejich potomci a židovské organizace se dodnes domáhají práva na odškodnění. Předseda pražské židovské obce na to reagoval, že Rakousko odškodnilo Židy na rozdíl od České republiky z přinucení a proto, aby zlepšilo svůj image v zahraničí a někteří historici k tomu dodávali, že v koncentračních táborech dělali za Němce špinavou práci Rakušané. Na dotaz "Profilu" na tehdejšího předsedu Poslanecké sněmovny, jaké je jeho mínění na prohlášení generálního tajemníka FPÖ Sichrovského, že vláda v Praze v protikladu v Rakousku nevrátila žádný majetek židovskému obyvatelstvu , Václav Klaus německy odpověděl: "Výpověď pana Sichrovskyho je tak nesmyslná, že je zbytečné na ní reagovat". Přitom Sichrovskymu nevadily Haiderovy antisemitské výroky proti předsedovi Izraelské náboženské obce Arielu Muzicantovi.

Podle zatím zveřejněných informaci se Mossad zřejmě ani tak nezajímal o aktivity Haiderových Svobodných, jako spíše o jeho kontakty s arabskými politiky, především libyjským šéfem státu Muammarem Gaddafim, "Izrael chtěl Jörga Haidera využít jako most k arabským zemím. ke kterým neměl žádné oficiální kontakty" uvedl "Profilu" Sichrovsky, který podle vlastního vyjádření připravil Haiderovi návštěvu u iráckého šéfa státu Saddama Husseina, když zařídil na iráckém velvyslanectví zvací dopis do Bagdádu.

Vícekrát pak vedl rozhovory v Sýrii, kde koncem roku 2000 doprovázel tehdejšího spolkového ministra obrany Herberta Scheibnera a zde se snažil zjistit osud tří do Libanonu zavlečených izraelských vojáků. Také 11.září 2001 v den teroristického napadení New Yorku a Washingtonu byl podle vlastního vyjádření v Damašku. Za tuto činnost mu Mossad, jak prohlásil Sichrovsky, hradil pouze vzniklé výlohy. Bývalý předseda FPÖ, nynější šéf "Hnutí za budoucnost Rakouska" Jörg Haider k tomu prohlásil : "Od začátku byla strana varována, že Sichrovsky byl vyslán Mossadem. Nebyly však žádné konkrétní důkazy. Považoval jsem to za blbost".

O dílech Sichrovskyho ZDE