18. 7. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 7. 2005

Co může být za Paroubkovou vstřícností k německým antifašistům

Nového premiéra, v němž jsem, přiznám se, zpočátku viděl jen pokračování pohromy, již si ČSSD přivodila minulé léto nástupem Stanislava Grosse, sleduji se zaujetím a stále silnějším respektem. Dosud mi na něm nejvíc vadil dojem, který kolem sebe záměrně šíří: že je schopen dohodnout se vždy a s každým a o čemkoli. Možná je jeho poslední gesto jen důkazem jeho neforemné nátury, jež snese všechno, a to bych se mu vysmál, ale zajímavé je, že si jím politicky škodí -- tak proč to dělá?

Může za tím být ledacos, nečiním si ambice na správnou, tím méně vyčerpávající odpověď, chci jen poukázat na jednu zajímavou rovinu sporu mezi premiérem a prezidentem o vyhnané německé "antifašisty". Už slovo "antifašista" je dobrý klíč... vychází z nekritického přijetí komunistické propagandy, která tvrdila, že Hitler byl fašista. Samozřejmě, že nebyl.

Nálepka "fašismus" dělá z ideologie Třetí říše konzervativní učení, ukrývá před pozorností její vypjatě nacionální zabarvení a připravuje tak půdu pro hledání kontinuity mezi demokracií Západu a hitlerovským Německem.

Proto český "antifašismus" neprodělal katarzi, v níž by důsledně odmítl nacistické vidění světa, ale stal se služebníkem stejného typu myšlení: komunistického. Boj trval, nikoli churchillovský boj o prostou lidskou důstojnost svobodných lidí, nýbrž boj mezi my a oni. Češi proti Němcům, osvoboditelé proti revanšistům, internacionalismus proti imperialismu atd.

Všichni jsme se ve školách učili o pevných blocích, o souboji titánů, ve kterém člověk musí prohrát, nebo se stát poslušnou figurkou na straně bolševiků. Panický strach z toho, být svébytným jedincem, který z hloubky svého nitra naslouchá příběhům svých bližních, aby se s nimi mohl sdílet, je pro "dějinný boj" typický.

Neříkám, že máme všem požadavkům sudetských Němců ustoupit, o to vůbec nejde. Historie byla taková, křivdila mnohým a vrátit ji zpátky nejde. Stejně jako císař Josef II. vzal katolické církvi velké majetky, což mělo svůj dobový kontext a nelze to vracet zpátky, ba nelze se ani shodnout na jedné správné interpretaci jeho politiky (já s ní třeba souhlasím), stejně po válce ve složitém kontextu doby a dohod vítězných mocností mělo dojít k civilizovanému "odsunu" našich německých spoluobčanů. Není tak podstatná otázka, zda to bylo správné, jako naopak otázka, zda dokážeme těm vyhnaným rozumět v lidské rovině -- a zda zločiny proti lidskosti, ke kterým došlo při nelegálním, tzv. divokém odsunu, dokážeme přiznat, zavrhnout a žádným falešným způsobem neobhajovat.

Paroubek tedy, jak tomu já rozumím, vynáší staré mety Špidlovy vlády (odškodnit vyhnané německé "antifašisty") na světlo, aby opatrně otevřel diskusi. Zatím je asi většina Čechů stále v zajetí ustrašeného my, jež jim v ohradě z ostnatých drátů naočkovali komunisté a na které brnká Klaus a ODS. Ledy se ale dávno lámou a z velké zbraně modrých ptáků se pomalu a jistě stává dusící zátěž. Bojí se věcné diskuse, protože ta by musela emoční sílu atavismů více či méně redukovat, vzít vítr z plachet modrému národovectví. Jenže ta diskuse se nakonec nedá nijak zastavit, nezadržitelně se blíží, neboť nové generace mají stále méně pochopení pro zrůdný princip my, odmítající vidět člověka bytostně rovného svým lidstvím jakémukoli Čechovi v sudetském Němci.

Potřebujeme sebevědomí, nikoli hysterickou ustrašenost z revanšistů, Němců apod. Nejlepší cesta k vnitřní síle vede přes spravedlnost vůči protivníkovi.

                 
Obsah vydání       18. 7. 2005
18. 7. 2005 Boj proti terorismu "bude trvat dlouhá desetiletí"
18. 7. 2005 Jednala Mladá fronta Dnes "protizákonně"? Jan  Čulík
18. 7. 2005 Cítil jsem vinu i za to Petr  Štengl
18. 7. 2005 Media mistakes may just be growing pains Jan  Čulík
18. 7. 2005 Co může být za Paroubkovou vstřícností k německým antifašistům Boris  Cvek
18. 7. 2005 Věrnost občanů, víra a naděje Ladislav  Žák
18. 7. 2005 Vstřícná gesta by se opravdu dělat měla Miloslav "Kraken" Junek
18. 7. 2005 Spravedlností byla jedině smrt Štěpán  Kotrba
18. 7. 2005 Britský konzervativní premiér, kterého "svrhla" Thatcherová, zemřel
18. 7. 2005 Kdokoli z nás by mohl spáchat londýnský útok Boris  Cvek
18. 7. 2005 Ekonómia: Mzdy v rozpore s "vedeckými" zákonmi ekonómie Igor  Daniš
18. 7. 2005 Jeden problém těchto dní (i let!) Miloš  Dokulil
18. 7. 2005 Co nám utajil Miroslav Šuta Ivan  Brezina
18. 7. 2005 O soudcovské nezávislosti Jaroslav  Štemberk
18. 7. 2005 Ekonomičtí "teoretikové", důchodci, nezaměstnanost a teorie "mezního užitku"
18. 7. 2005 "Zpravodajství iráckého odporu" je čirá propaganda, ale je správné jej publikovat Tomáš  Poláček
16. 7. 2005 Biochemik, zatčený v Egyptě, "nemá vazbu na al Kajdu"
16. 7. 2005 Dohoda skupiny G8 z Gleneagles o pomoci chudým zemím je ohrožena
15. 7. 2005 Prezident Klaus se patrně zbláznil. Měl by skončit v klecovém lůžku? Petr  Němec
15. 7. 2005 Hnutí Duha: Nešermujte s naším jménem Dominika  Kovaříková
15. 7. 2005 Co přijde po ropě? Pavel  Houdek
15. 7. 2005 Jsem Brit, Pákistánec i muslim zároveň Jan  Čulík
15. 7. 2005 Pozor na cizince! Jan  Čulík
15. 7. 2005 Řeč - zrcadlo duše Zdeněk  Hromas
14. 7. 2005 O životě v Uzbekistánu
13. 7. 2005 Damir Kapidžič: Mám muslimské kořeny, ale piju alkohol Jan  Čulík
4. 7. 2005 Hospodaření OSBL za červen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce