31. 8. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 8. 2005

Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace

(část první)

Když se v průběhu třicátých a čtyřicátých let George Orwell pokusil v knihách "Farma zvířat" či "1984" varovat před temnou budoucností, bylo jeho varování podloženo především strachem z brutální moci totalitních režimů, která zničí význam slov. Orwella neděsilo pouze násilí, větší hrůzu pociťoval ze světa, ve kterém mocní určují co je "pravda", ze světa prázdných či lživých frází, proti kterým se už nedá bojovat.

Orwellovy knihy (a eseje) stojí bezesporu i dnes za přečtení a jeho lidská velikost nás v prostředí všech těch moudrých Daniel Drtinových, poctivých Martinů Komárků či medových Táň Fišerových takřka zahanbuje. Ale v něčem se přeci jen mýlil.

Zatímco velké totalitní režimy postupně degenerovaly a brutální moc se stávala stále problematičtějším způsobem přesvědčování (alespoň v těch částech světa, do kterých patříme), manipulace nenásilně a často se svůdným úsměvem pronikala do našich životů v míře, která by i Orwella překvapila. Nejvíc zarážející však je, že se většinou ani příliš nebráníme. Na osobní úrovni i ve sdělovacích prostředcích se manipulování nejenom toleruje, ale velká část z nás je už dokonce přestala i vnímat. Jsi-li na naší straně, manipuluj po libosti, zní pragmatické pravidlo přítomnosti.

Jakoby se manipulace stávala problematickou pouze, když nám stojí v cestě, a zejména političtí představitelé takřka bez výjimky přijali za dané, že lže-li druhá strana, musíme se tak či tak k pravdě malinko prolhat také. Dá se říci, že lživá či prázdná fráze vyhrála, i když po cestě musela svého velkého pomocníka -- totalitní režim -- odložit stranou.

Naše situace je tedy od Orwellovy významně odlišná: jeho děsily lživé a prázdné fráze, proti kterým se už nedá bojovat, nás spíše může překvapit lhostejnost, s jakou všechny ty snahy nás (či sebe) podvést tolerujeme.

Myslím, že tato lhostejnost k manipulaci (na úrovni osobní i společenské) je velkou taktickou i morální chybou, a že pokud se nebudeme manipulaci bránit, cena, kterou brzy začneme platit bude -- v rovině faktické i morální -- vysoká. Jestliže totalitní režimy prohrály a manipulace přesto vítězí -- je to výpověď nejen o současných mocných, ale také o nás. I proto tento článek.

I. Co to je manipulace

Pro přiblížení základní charakteristiky manipulace si nejprve vysvětlíme pojem lež. Lež v žádném případě není protikladem pravdy. Zatímco pravda je funkcí vztahu našich výpovědí k realitě, lež nemá k pravdivostní hodnotě našich výpovědí žádný vztah. Pravda (nepravda) je o skutečnosti, zatímco lež o snaze oklamat druhé. Proto můžeme mít pravdu a lhát a také mluvit nepravdu a nelhat.

Jestliže se mne zeptáte, zda dnes dokončím tento článek, a já vím, že jej mohu a chci dokončit, a přesto Vám řeknu "Ne, ne, nedokončím", vypovídám-li tedy úmyslně opačně, než jaká je pravděpodobnost a skutečnost, je má výpověď lživá, i kdybych nakonec shodou okolností článek nedokončil a posléze se tak vlastně ukázalo, že jsem tedy "mluvil pravdu".

A -- na druhou stranu -- existuje obrovské množství poctivých, a tedy nelživých, nepravd. V tomto smyslu je manipulace synonymem lži, nikoliv opakem pravdy. To znamená, že často mohu mluvit pravdu a nic než pravdu a přitom manipulovat (což je velmi důležité, jak uvidíme dále). Manipulace znamená snažit se, tím či oním způsobem, oklamat druhé. Rozhodovat za ně a neumožnit jim vytvořit si vlastní názor. Proto je manipulace daleko nebezpečnější než nepravda a proto také každé naše faktické vítězství prostřednictvím manipulace je jen těžce napravitelnou morální prohrou.

Jestliže přijmeme předpoklad, že manipulace není přímým opakem pravdy a s otázkou pravdivosti se v mnoha případech míjí, je jasné, že samotné zjištění pravdivostní hodnoty libovolné výpovědi nám k určení jejího manipulativního charakteru nepomůže. Jinými slovy, chceme-li zjistit, že námi někdo manipuluje, nestačí zjistit, zda jsou jeho výpovědi pravdivé.

Ukažme si jednoduchý příklad:

Představme si na chvilku, že jsem pro všechny čtenáře tohoto časopisu uspořádal přednášku. Přišli jste na ni a já ji zahájím následujícím proslovem:

"Dobrý den, jmenuji se Bohuslav Binka, studoval jsem na Karlově universitě v Praze s opravdu vynikajícími výsledky a dále na nejlepších univerzitách v Kanadě, Francii a na Novém Zélandě, jsem nesmírně chytrý a také velmi morální člověk, a snad ani nechtějte vidět seznam lidí, kteří si se mnou chtějí dopisovat. No a všechnu mou moudrost jsem zapsal do této krásné knihy..."

I kdyby toto vše byla pravda (mimochodem až na jméno žádný z uvedených údajů pravdivý není), to důležité určením pravdivosti nezjistíme. Na rovině prostého vyslovení vypadá informace zhruba takto: Binka má vynikající vzdělání, je mimořádně inteligentní člověk a hodně lidí ho obdivuje. Jaký problém můžeme mít s tak příjemnými fakty? Na rovině řečeného tedy manipulaci nezjistíme, musíme k úrovni druhého čtení, k úrovni sděleného.

To co jsem svým úvodem sděloval můžeme vyjádřit následovně: "Tak teď se všichni dívejte, to jsem ale dokonalý, to jsem Mirek Dušín, rychle, rychle mě obdivujte!". Je jasné, že jsem sděloval něco úplně jiného než říkal -- a to je jedna z možných definic manipulace.

Pokud porovnáme první a druhé čtení této krátké promluvy, můžeme odvodit na úrovni faktů nezjistitelný poznatek: jestliže někdo začne svoji přednášku či řeč takto, je jasné, že má potřebu dělat ze své osoby předmět nekritického obdivu, že nemá dostatek sociální inteligence na to, aby pochopil, že před lidmi se takto bezostyšně vytahovat nemáme, že je narcistní, nekriticky sebestředný člověk.

Vidíme tedy hned tři úrovně informací vyplývajících z textu. Pokud zůstaneme na úrovni vysloveného, řečeného, informace, kterou si odneseme, je velmi pozitivní. Jestliže však dokážeme pochopit, co je sdělením, a uvědomíme si, že nám bylo ve skutečnosti řečeno něco jiného, odhalíme manipulaci. A pokud obě dvě úrovně srovnáme, zjistíme velmi snadno, že mezi tím, co Bohuslav Binka skutečně je, a tím, co řekl, je ohromný rozdíl. Jak může být inteligentní člověk, který vám od prvního setkání svoji inteligenci vnucuje naprosto neinteligentním způsobem? Jak můžeme obdivovat člověka s nulovou sociální vnímavostí?

Uvedli jsme primitivní příklad. U této promluvy nemusíme dlouze ztrácet čas s analýzou, abychom pochopili, že něco není v pořádku. Existují ovšem promluvy či texty, u kterých manipulaci, tzn. rozdíl mezi sděleným a řečeným, nepoznáme tak snadno. Pokud sebou nechceme nechat manipulovat, je nutné se kritickému čtení textů naučit a praktikovat jej. Jsem přesvědčen, že budete sami překvapeni, do jak vysoké míry se vás nejrůznější texty pokouší manipulovat, a jak užitečné je se takovémuto manipulování bránit. Podívejme se tedy na typy manipulací a na způsoby jak tyto jednotlivé typy odhalit.

II. Typologie mediálních manipulací

II.1. Manipulace nesrozumitelností

Neboť toto monstrózní pospojování slov, která se ruší a sobě odporují, způsobí, že myšlení v marné snaze něco přitom myslet umučí samo sebe, mladík padne vyčerpáním a jeho schopnost myšlení se postupně zničí tak úplně, že mu potom budou prázdné a holé floskule platit za myšlenky. Jestliže by si poručník dělal starosti, že jeho chráněnec by mohl prokouknout jeho plány, může se, když nechá chráněnce pilně studovat Hegelovu filosofii, uchránit tohoto neštěstí... (Schopenhauer)

Uchvacují nabubřelostí a předstíráním vědomostí, uchvacují velkými slovy, učí jak bližního utopit v moři slov, ale neučí jak se přibližovat pravdě. (Popper)

Začněme naši stručnou typologii manipulací nesrozumitelností, která zejména mezi intelektuálně zaměřenými čtenáři patří k velmi úspěšným metodám klamání. Podívejme se na text nejmenovaného českého docenta filosofie:

Dalším z cílů je rovněž mnohostní nazírání etiky bez pokusů o fundamentální excesy či konstituování univerzálních a ekumenických monomýtů. Desiderátem pak možnost orientace ve světě vzájemně se prolínajících, propojovaných, odlišných hodnot a oživení potenciálu komunikability (která ale může probíhat i způsobem zdvořilého nezájmu - touhu po všechny konflikty zmírňujícím konsensu humánního všeobjetí lze nahradit chladnou, zvídavou, vzájemnou zdvořilostí, tedy i nezájmem. Oživení potenciálu komunikability znamená nenechat se příliš fascinovat mnohotvárností morální diverzity v nejrůznějších situačních kontextech (avšak nezanedbávat ji) a pokoušet se vysledovat to, co by tyto kontextuální rozmanitosti spoluutvářelo (Zkoumání kontextu znamená zkoumání strukturace a podob pospolitostí, v nichž je morálka funkční.)

Na první pohled se zdá, že text psal opravdový myslitel. Je plný nesrozumitelných a odborných slov, má velmi komplikovanou větnou strukturu a obsah nám po prvním přečtení s přehledem uniká. Stačí tento první dojem k tomu, abychom se ubránili případné manipulaci? Podle mého názoru nikoliv.

Vždy když vidíme takovýto nesrozumitelný text nebo posloucháme nesrozumitelnou přednášku je nutné položit si otázku "Proč je tento text nesrozumitelný?" Existují čtyři možné odpovědi:

1. Autor nemá o čem psát a nechce, abychom to poznali -- text je o ničem, obsahem jeho sdělení je btrbl-blo-blo. (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.)

2. Autor nemá kromě banalit žádné myšlenky hodné sdělení, ale nechce, abychom to poznali, a proto je jeho text banalita zahalená do odborného, intelektuálního metajazyka -- obsahem textu je sdělení "slunce je žluté, tráva zelená a to, co existuje, s největší pravděpodobností skutečně existuje". (Autor nás tedy pouze klame a manipuluje.)

3. Autor má co říci, ale nestačí mu to a chce být zajímavý nejen obsahem, ale i nesrozumitelností. (Autor nám sice cosi sděluje, ale také manipuluje a klame.)

4. Autor má co říci, ale předmět, o kterém píše je natolik komplikovaný, že nelze psát srozumitelněji a od čtenáře se tedy musí žádat vyšší nároky na čtení a pochopení. (Autor nemá jinou možnost než být nesrozumitelný -- k žádné manipulaci nedošlo.)

Podle mého laického výzkumu mezi texty vědců v oblasti společenských věd a politiky je poměr mezi důvody nesrozumitelnosti hrubým odhadem takovýto: v 10% autor nemá co říci, v 50%! autor říká banality, ve 20% autor měl co říci, ale neodpustil si zbytečnou nesrozumitelnost, a pouze! ve 20% autor neměl jinou možnost než být těžce srozumitelný. Přitom však cílem odborného textu je jednoduše vyjádřit složitou myšlenku, nikoliv složitě vyjádřit myšlenku jednoduchou.

Jestliže nás tedy asi 80% nesrozumitelných textů (alespoň v oblasti společenských věd a politiky) manipuluje, je vhodné umět jejich manipulaci odhalit. A zároveň to není -- na rozdíl od jiných typů manipulace - příliš těžké. Jak tedy zjistíme, zda se jedná o nesmysl, banalitu, zbytečnou okrasu či obtížný smysluplný text?

Je nutné určit jednu formální charakteristiku nesrozumitelného textu -- přístupnost. Přístupnost textu určujeme otázkami: Jsou cizí slova na místech, kde bylo možné použít slova jednoduše srozumitelná a česká? Lze na místě dlouhých, komplikovaných a nepřehledných vět použít věty stručné, krátké a srozumitelné, aniž bychom narušili logickou strukturu textu? Je nesouvislost jednotlivých částí textu namísto povahou samotného textu způsobena záměrem autora?

Pokud si na tyto otázky odpovíme ano, pak se jedná o text nesrozumitelný a nepřístupný a s největší pravděpodobností je nesrozumitelný a nepřístupný, protože autor maskuje, že říká nesmysly či banality.

S určitostí svůj předpoklad ověříme přeložením a prvních tří až pěti odstavců textu do srozumitelné češtiny a jejich rozborem. Pokud se v takto přeložených odstavcích neobjeví žádné smysluplné sdělení, nemá cenu se textem zabývat. Jaký má smysl procházet znovu a znovu obtížný text, abychom zjistili, že studenti studují (jsou naplněním posibilitního funktoru studijnosti) či že si jako člověk mohu něco přát (esenciálním darem lidské existence je schopnost racionální i aracionální desiderability)?

Podívejme se znovu na text uvedený na začátku této pasáže. Text je nesrozumitelný, přičemž autor používá cizí slova tam, kde by mohl bez problémů použít slova česká, vytváří dlouhé a nepřehledné věty a zbytečně komplikuje text logickou neslučitelností jeho částí. Přeložíme-li si první odstavec do srozumitelné češtiny, říká přibližně toto: "Chceme, aby se každý na etiku díval po svém, což by snad mohlo vést k tomu, že se budeme ve světě lépe orientovat, zejména, když zájem o druhé nahradíme lhostejností ...". Paradoxně znějící banalita přetřená odborným lakem.

Co tedy text říká? Odborně znějící banality. Co sděluje? Psal mě odborník, velmi chytrý odborník. Ale velmi chytrý odborník nesděluje banality a už vůbec neklame své čtenáře! Jde o text, který se vás snaží podvést, protože sděluje něco jiného než říká. A proto si zaslouží náš lhostejný nezájem.

Manipulace nesrozumitelností je jednou z nejprimitivnějších metod klamání. O to víc překvapuje její úspěch u lidí, jejichž profesí je právě myšlení -- intelektuálů. Ať se jedná o sociální vědce, filosofy či environmentální myslitele nemohu skrýt svůj nezmenšující se údiv nad počtem lidí, kteří se nechávají klamat (druhými či sami sebou) neprůhledností, kterou zaměňují za hloubku. Schopenhauerova slova z motta k této kapitole tak bohužel zůstávají stále aktuální.

Druhá část článku je ZDE

                 
Obsah vydání       31. 8. 2005
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 "Zemřely stovky, možná tisíce lidí"
31. 8. 2005 Irák: Při panickém útěku zahynulo až 1000 šiitských poutníků
31. 8. 2005 Ministerstvo zahraničí šíří v médiích polopravdy o obchodu se zbraněmi
31. 8. 2005 Lidovky a skutečná lidová demokracie pokleslých "reality shows" Bohumil  Kartous
31. 8. 2005 Václav Klaus: Evropa musí odmítnout pojem evropského občanství
31. 8. 2005 Katrina možná zasáhla světový trh s potravinami Karel  Dolejší
31. 8. 2005 Z hlubin Otokar  Fischer
27. 9. 2005
31. 8. 2005 Férové a vyvážené: Je úplně jedno, zda jste černoch nebo běloch
31. 8. 2005 Hurikán Katrina: pravděpodobně stovky mrtvých
31. 8. 2005 Mobilní telefony "nepůsobí rakovinu" - aspoň ne po prvních 10 letech užívání
31. 8. 2005 Klavírista a mediální pábení o psychiatrii Ivan  David
31. 8. 2005 Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali Karel  Dolejší
30. 8. 2005 Láska všechno překoná?
30. 8. 2005 "Cizinci jsou zločinci"
30. 8. 2005 V Číně jedí psy a v Česku Číňany Ján  Simkanič
30. 8. 2005 Úvaha o automobilovém světě Martin  Böhm
30. 8. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny I. Milan  Černý
28. 8. 2005 Británie: Ochranu proti smrtelné "ptačí chřipce" dostanou jen "příslušníci elit"
19. 8. 2005 Hospodaření OSBL za červenec 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
31. 8. 2005 Dokud jaderné zbraně vyvíjel šáh, Američané nic nenamítali Karel  Dolejší
30. 8. 2005 Jaderná nálož do každé slušné rodiny I. Milan  Černý
30. 8. 2005 Úvaha o automobilovém světě Martin  Böhm
30. 8. 2005 "Cizinci jsou zločinci"   
30. 8. 2005 Láska všechno překoná?   
29. 8. 2005 Nechtěné pohlaví Michal  Giboda
29. 8. 2005 Proč nás situace v USA musí zajímat Jindřich  Kalous
29. 8. 2005 Jak Joe Pompei změnil náš svět Štěpán  Kotrba
28. 8. 2005 Británie: Ochranu proti smrtelné "ptačí chřipce" dostanou jen "příslušníci elit"   
26. 8. 2005 Pohádka O mladém stromku Alex  Koenigsmark
26. 8. 2005 Nákup transportérů pro armádu ČR: Ochrana životů, nebo kšeft? Karel  Dolejší
25. 8. 2005 Nejen piloti jsou pod tlakem Hynek  Hanke
25. 8. 2005 George W. Bush se tak unavil na dovolené, že musel jet na druhou dovolenou   
25. 8. 2005 Musíme se připůsobit terorismu