Co znamená, že otázka, co chtěl básník říci, je hloupá? Je to jen reakce na názor, že sdělení vyjadřované srdcem na Hradě šlo jistě realizovat i jinak a levněji, nebo je to míněno obecněji? Sám píšete, že z té složité struktury vyplývá význam. Ten nejde zachytit jinými slovy dokonale, právě proto, že vyplývá až z té struktury, ale přibližně popsat snad ano, ať už se pak ptáme, co tím chtěl říci básník, nebo co v tom "slyšíme" my bez ohledu na případný autorův záměr.

Pokud by nám ten význam přecejen přišel podstatný (zbytek článku mi tak vyznívá), nabízela by se otázka, jestli ta přidaná hodnota uměleckého sdělení neseného třeba tím srdcem na Hradě oproti pokusu o přiblížení jeho zamýšleného či možného významu slovy (například) skutečně stojí za námahu nutnou k pochopení té složité struktury.

Případně dokonce, jestli to sdělení nemůže být i jistým způsobem zastřeno nějakými složkami díla, že třeba mě (možná špatný příklad) u románu příliš zaujme děj, než abych si všiml prokresleného charakteru postavy, který mě mohl nějakým způsobem obohatit. Například své články nepojímáte jako umělecká díla proto, že byste to neuměl, nebo (i) proto, že to vlastně není zase až tak efektivní způsob komunikace?

Kdybychom význam za podstatný nepovažovali, co tedy? Nějakou estetickou hodnotu? Lišil by se pak ale nějak zásadně požitek z vnímání takové hodnoty od možného libého pocitu třeba při vychutnávání designu nového BMW (ať použiju příměr jednoho mého známého); bude něčím víc než jedním z chvilkových zpříjemnění života?

Nebo umění nějak nespecifikova(tel)ně a neopakovatelně zušlechťuje duši?

Mnoho umělců například hledalo ty nejryzejší hodnoty v prostém venkovském lidu, který neměl přístup k vysokému umění, a přesto těmto umělcům připadala jeho duše ušlechtilá, mýlili se, když to přičítali sepětí s přírodou a nevím čemu všemu? Ostatně rozvíjejí například lyrické obrazy přírody estetické cítění lépe než zobrazovaná příroda sama? (Kdyby tedy už někdo cítil potřebu estetické cítění rozvíjet, protože nemusí být úplně jasné, co by s ním pak vlastně dělal.) Neplatí i zde trochu Chestertonova výtka, že se dnes lidé dívají na tanec, místo aby sami tančili?

Nebo ...? Co umění přináší tak podstatného a zároveň nenahraditelného, nezískatelného jinak a "levněji", proč by se měli lidé učit rozumět složité struktuře uměleckých děl? Kdybych například hledal myšlenkové obohacení, nenajdu je v dnešní době, na rozdíl od dřívějších časů přehlcené snadno dostupnými informačními zdroji, jinde "uložené" efektivněji? Je jisté, že k "ušlechtilým" věcem nikdy nepovede cesta královská, ale mám určitou pochybnost, jestli cesta skrze umění není namáhavější než jiné vedoucí ke stejným cílům.

Proč mě to zajímá: studuji třetím rokem češtinu (na FF MU, kde občas také vedete nějaký kurs :) a stále jsem nepochopil, jaké hodnoty mám v literatuře vlastně hledat. Umím si představit její různé funkce, že například literární díla mohou být velmi zajímavým dokladem o době, o jejím vnímání lidmi, že čtení kvalitních děl zdokonaluje a prohlubuje schopnost užívat jazyk, že může řekněme vychovávat prezentací nějakých mravních ideálů a mnoho a mnoho dalšího. Ale nic z toho zřejmě není "to hlavní", protože jinak by literární věda byla jen pomocnicí historie, pedagogiky a podobně, ovšem je jí přikládán význam mnohem větší.

Jinými slovy, není mi jasné, čeho bych si vlastně měl všímat, když čtu nějaké dílo. Předpokládám, že studuje literární vědu k tomu nemůžu přistupovat zcela subjektivně, toto mě ne/oslovuje proto a proto (byť schopnost toto formulovat je jistě dobrým začátkem), ale musím hledat nějaké obecnější věci, něco, co bude nějakým způsobem oslovovat?/obohacovat?/nevím co i jiné. Nicméně ani po dvou letech nevím, co vlastně mám hledat.

A přitom, poznámka trochu od věci, nemyslím, že bych byl příliš nepozorný student, prospívám velmi nadprůměrně a toto mě od začátku zajímalo (pravda ale, protože pracuji a studuji i jinde, je pro mě čeština jen "bokovka", navíc ji studuji pouze kvůli jazyku, neinvestoval jsem tedy příliš mnoho času do vlastního hledání v literatuře o literatuře).

Je samozřejmě velmi dobře možné, že mi to přecijen uniklo a pak jsem se neptal vhodných lidí. Spíš mi ale připadá, jako by se považovalo (a už i na nižších stupních škol) za každému samozřejmě jasné, že umění je hodnota, hodnota, o kterou je třeba se zajímat a do níž je potřeba investovat, za natolik jasné a základní, že to ani není potřeba jakkoli obhajovat či vysvětlovat. Mně to bohužel stále příliš jasné není, tak nevím, co dělám špatně. ;-)