5. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 9. 2005

Státní dotace jsou pro umění zhoubné

Polemika s článkem Martina Škabrahy "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!"

V denících, memoárech a životopisech velkých umělců minulých dob se dozvídáme, jak si vydělávali na živobytí. Vždy předpokládali, že vytvářejí něco cenného, co si někdo koupí za své vlastní peníze, protože to z nějakého důvodu miluje. Nakolik znám postavu Ludvíka XIV. nebo Julia II., nemohu říci, že by měli sklon k hloubání nad smyslem života, a přece ze svých peněz financovali Moliéra a Michelangela. Kdybych byl Juliem II. dneška (třeba Billem Gatesem, který určitě není méně kultivovaný než známý papež-hrubián), nevěděl bych, koho podporovat... současné umění všeobecně postrádá výrazné osobnosti. Vím ovšem, že bych nedal peníze těm, kdo by o ně přišli žebrat, nýbrž naslouchal bych jenom těm, kdo by řekli: můj nápad je výborný, věřím mu, a když ho nekoupíš, sám prohloupíš!

Vrátím se ale k tezi Martina Škabrahy, že nad vysokým uměním se přemýšlí, kdežto u zábavy se člověk jenom baví.

Myslím -- aspoň z vlastní zkušenosti -- že snadno lze u obojího dělat oboje. Vlastně neznám kvalitní zábavu, jež by nevyžadovala intelektuální aktivitu, stejně tak číst Homéra nebo Danta nebo Ronsarda nebo... pro mne byla vždy kratochvíle, uspokojení obraznosti, espritu, emocí atd. Přiznám se rád k tomu, že mne vysoké umění nikdy příliš nemělo k uvažování nad smyslem existence či k "vystoupení ze systému", naopak mi kritický odstup bralo... vždy mne uchvátilo, získalo pro nějakou vizi, obohatilo o nový, privátní, a přitom přes věky sdílený a rozvíjený prožitek (např. s Wertherem jsem sdílel jeho lásku k Homérovi, zbožňuji Eliotovy úvahy nad Dantem, naučil jsem se rozumět Dantově vztahu k Vergiliovi, a to přes Berlioze, atd. atd.). Umění mi dalo a dává vnitřní potenciál k tomu, abych život dokázal žít sám za sebe a kreativně, ale znamení smyslu mého života, a tak i postoj ke "smyslu toho všeho", nacházím v existenciálních krizích.

Mohu říci -- abych uvedl banální příklad -- že procházka pod hvězdným nebem bezprostředně po hrozné smrti mého psa pro mne kdysi byla mnohem větším burcováním k otázce po smyslu než všechno, co jsem do té doby přečetl (a to jsem tehdy četl nesmírně moc). Myslím si ostatně, že opravdový a hluboký člověk může vyrůst kdesi v chalupě mimo vysoké umění a že umělci často nejsou vzory smysluplného a hlubokého života. V otázkách hodnot, v kritice vůči sobě i systému je pro mne vzorem Ježíš, Pavel z Tarsu a mnoho svatých a světic, nikoli Mozart nebo Goethe. Přitom Mozarta a Goetha miluji a obdivuji, dali mi prožít drahocenné věci, lépe díky nim chápu své emoce, svou slabost, sílu fantazie učinit věci kolem nás zajímavými a také hloubku hříchu, v němž žiji (zde konkrétně mluvím o Mozartově Requiem, mé dost možná vůbec nejoblíbenější hudební skladbě).

MŠ nazval svůj článek podle pochybného výroku pochybného českého kritika (kult F. X. Šaldy, který v Česku stále ještě přežívá, naprosto nechápu... pro mne je Šalda pouhý břídil), jenž jako obvykle byl jen expresivní a bez obsahu. Kurvy se nelíbí, kurvy pouze přitahují chtíč. Naopak drtivá většina uměleckých děl, od Íliady přes Božskou komedii, přes malbu v zapadlém českém kostele až k Nahému obědu se dokážou líbit, zaujmout, být srozumitelné, vtáhnout. Malému Marcelovi se v Hledání ztraceného času líbí laterna magika... to on do ní vnáší příběh, zaujetí, krásu. Snadno by takto mohl proměnit kýčovitého trpaslíka v něco zcela mystického, svrchovaně uměleckého a nekonečného. V tom je síla umění, a proto se za ně vždy tolik platilo. Proto po něm lidé toužili, proto chodili do divadla na vynikající zábavu, jakou je Sen noci svatojánské či Richard III. Proto se prosadili Kerouac, Ginsberg, Burroughs nebo Prévert, Picasso, Braque, Klee a mnoho dalších.

Z dějin athénské demokracie zase víme, že slavnosti, které financovali nejbohatší Athéňané z důvodů prestiže a které se konaly mj. i jako zábava pro lid, daly vznik dílům Aischylovým, Sofoklovým a Eurípidovým. A právě tito tři se svými hrami vítězili v oblibě -- a já jsem pevně přesvědčen, že i dnes by vhodná režie např. Antigony nebo Bakchantek zaujala široký okruh "obyčejného" publika. Nejinak tomu je např. s Cervantesovým Donem Quijotem, tvorbou Rembrandtovou či s operami Verdiovými, jichž árie si hned po premiéře hvízdal kdekterý podomek a lazebník. A netýká se to jenom géniů... bohatí lidé platili velké množství umělců: malířů, stavitelů, hudebníků a také literátů. Umění totiž zaujalo, líbilo se, mělo společenský ohlas, patřilo sem mezi nás obyčejné lidi, již chtějí prožívat a znásobovat své životy místo náročného usebrání nad neřešitelně vágním "smyslem toho všeho".

Jestliže umění rezignuje na to, že může být i ve svých nejvyšších formách milováno těmi, kdo za ně dobrovolně a ze své kapsy (nikoli anonymně a vynuceně přes státního úředníka) dají značné peníze, skončí nutně v ghettu, zmizí ze společenského života, vymaže v lidech zvyk zabývat se jím -- a nasměruje je na různé náhražky. Je také velice divné definovat elity a lid tak, jak to dělá právě MŠ. Proč by měl být součástí elity ten, kdo se přihlásí k nějaké koncepci umění, a ne ten, kdo vystudoval třeba Harvard, vydělává obrovské peníze, ale raději bude jezdit na ryby, než by se prokousával Holanem? Není to jen "hloupý lid", kdo nedokáže pochopit snahy dnešních umělců, kteří volají o státní pomoc, je to i společnost vysoce vzdělaných lidí, kteří chtějí něco více než spiklenecké prostředí státem dotovaných intelektuálů. Např. můj otec... lékař, básník, člen Obce spisovatelů, poměrně dlouho odebíral Tvar, ale po jeho pročtení byl stále zklamanější, a pak ho i rezolutně odhlásil: vždyť je to o ničem... Ano, také já a spousta mých vzdělaných přátel si to myslí. Za vyděračskými kecy o poslání umění se často skrývá jenom malost a neschopnost, jež chce dostávat za svůj brak naše peníze a ještě se přitom tvářit, že nás vnitřně obohacuje. Je to nestoudné a odporné. Je to kolosální lež.

Takže ještě jednou: rozdíl mezi mecenášem umění a státní podporou je zásadní. Mecenáš dává ze svého a dává proto, že nějak miluje to, co platí. Stát dává z cizí kapsy, bez lásky, bez zaujetí. Bude klidně vydržovat nějaké marginální ghetto na okraji společnosti, které nevěří tomu, že jeho tvorba může být někým dobře vydělávajícím tak milována, aby ji dobře platil. Ale proč by to stát, čili vláda, měl dělat? Z péče o kulturu? To je podle mne velice naivní! Jistě... Národní divadlo, muzea, dále filharmonie, školy atd. jsou instituce, jejichž kvalitu lze celosvětově posoudit a podporovat je patří k zachování kulturní tradice. To všechno jsou instituce, které reprodukují -- původní tvorba, má-li být závislá na státních dotacích, nemůže ovšem počítat s nějakými mezinárodními, objektivními standardy, jimiž by mohla být posuzována.

Bude závislá jen a jen na vůli ministerských úředníků, kteří -- protože nedávají ze své kapsy! -- dají tomu, kdo jim to nějak oplatí. Budou vydávány knihy, které nikdo nebude číst (jsem podobně jako MŠ také autor, který chtěl vydat knihu, nicméně když jsem pochopil, že ji dnes nikdo nebude číst, nestojím o to, ostatně takových knih je už přespříliš), budou rozhodovat známosti, vznikne bizarní mikrokosmos intelektuálních hříček, říše nářků nad nepřejícností státu... a "normální lidé" na umění zapomenou. Já se jim vůbec nedivím. Mohu říci, že byť jsem člověk, který vyrostl na klasické světové literatuře, dám přednost sledování VyVolených před četbou básní drtivé většiny dnešních publikujících básníků (tak se mi zdají ubohé a nicotné). A raději budu sledovat Tele-Tele, než číst Tvar. Státní dotace prostě kulturu ničí, vytvářejí umělé "umělce", odvádějí umění pryč od všech přemýšlivých lidí, kteří se živí vlastní přísně hodnocenou prací, a ženou je do ghetta směšné "elity" neschopných.

Státní dotace na vědu jsou něco zcela jiného. Jednak věda má jasný, nezpochybnitelný vliv na ekonomiku, zaměstnanost, na komfort života občanů (včetně zdravotnictví) -- jednak má jasná kritéria, podle kterých lze rozhodnout o tom, kdo něco opravdu vytvořil, a kdo se jenom chce schovat za haldu slov a nesmyslů, aby shrábl státní peníze. Jestliže stát umožní, aby se tam, kde nelze objektivně, podle jasných standardů ve veřejné soutěži rozhodnout o kvalitě předkládaných projektů, rozdávaly finance, vytváří prostředí, které zneužijí chytráci a darebáci -- a předběhnou milého a poctivého MŠ na jeho trnité cestě za vysněným vydáním vlastní knihy. O umění, zvláště tom současném, nelze objektivně rozhodnout, zda je dobré nebo nikoli. Pravidlem spíše bývá, že i ti největší géniové se v tomto podniku často pletou... Drtivá většina umělců všech dob ale dokázala vždy nějak svá díla prodat těm, kdo za ně dali své vlastní peníze.

Svou úvahu zakončím slovy z Vlastního životopisu Benvenuta Celliniho (mé oblíbené knihy): "Král mě vzal za ruce a milostivě mě zvedl ze země. Pak pravil, že musím dál trpělivě sloužit, protože vše, co jsem učinil, je správné a je mi za to vděčný. Obrátil se k svým společníkům a pronesl velmi lichotivá slova: "Jsem přesvědčen, že jsou-li v ráji vůbec nějaké brány, nemohou být krásnější než tato."" (Odeon Praha 1976)

                 
Obsah vydání       5. 9. 2005
5. 9. 2005 Prázdné, zničené a zoufalé město
5. 9. 2005 Spád událostí mě předběhl Jindřich  Kalous
5. 9. 2005 Dovětek k mediální manipulaci -- pokus o diskusi Bohuslav  Binka
4. 9. 2005 Obří letecký most konečně zachránil oběti
5. 9. 2005 Jabloňové sady 4 Filip  Sklenář
3. 9. 2005 Bush přiznal svou chybu
3. 9. 2005 Temná tvář amerického snu?
31. 10. 2005
5. 9. 2005 Achillova pata supervelmoci Bohumil  Kartous
4. 9. 2005 Stačí tak málo, aby establishment znejistěl Jindřich  Jůzl
5. 9. 2005 Give them enough rope Štěpán  Kotrba
27. 9. 2005
5. 9. 2005 New Orleans a povodně v ČR Petr  Wagner
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
2. 9. 2005 Katastrofa v New Orleansu - vznikla v důsledku války v Iráku?
5. 9. 2005 Nové léky snižují riziko mrtvice na polovinu
5. 9. 2005 Jak být vedle Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 My jsme ta nová generace. My jsme Národní Socialisté! Ondřej  Slačálek
5. 9. 2005 Volby 2006: společenské elity, zlé umění přetvářky a odvaha Michal  Rusek
5. 9. 2005 Grebeníček: poločas rozpadu samce Alfa Irena  Ryšánková
5. 9. 2005 Arthur Schopenhauer do každé knihovny Karel  Dolejší
5. 9. 2005 Kyselina sírová, román, ve kterém se holocaust stává reality-show Josef  Brož
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Labyrint světa a Ráj grantu Filip  Sklenář
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?
5. 9. 2005 Benzín za pětatřicet Josef  Vít
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
2. 9. 2005 Hubnoucí diety a doplňky, které opticky zeštíhlují postavu František  Schilla
5. 9. 2005 Švýcarsko mělo až donedávna velmi pragmatický a humánní postoj vůči drogám Bushka  Bryndová
5. 9. 2005 Proč zůstanu křesťanem a nestanu se muslimem Karel  Sýkora
2. 9. 2005 Kázání o pravdě Stanislav  Heczko
5. 9. 2005 Zastupitelstvo o jízdném aneb impotentní opozice Petr  Jindra, Václav  Votruba
31. 8. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
1. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Ubráníme se? -- pokus o stručnou typologii současné mediální manipulace Bohuslav  Binka
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Katolická církev RSS 2.0      Historie >
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
19. 8. 2005 Všechny je za šest dnů stvořil Bůh Bohumil  Kartous
16. 8. 2005 Evoluce nebo kreacionismus?   
26. 7. 2005 V mystice se cesta za pravdou stává pravdou samotnou Boris  Cvek
8. 7. 2005 Hus, Konstantin a Metoděj Jaroslav  Štemberk
7. 7. 2005 Paměť a teologie Svatého Augustina Stanislav  Heczko
1. 7. 2005 Katolická církev nucena zaplatit odškodné ve výši 28 milionů Kč za sexuální zneužívání dítěte   
30. 6. 2005 Navzdory zuřivému odporu katolické církve Španělsko legalizovalo homosexuální manželství   
29. 6. 2005 Vatikán zahajuje svatořečení Jana Pavla II.   
13. 6. 2005 Italší katoličtí politici vzdorují církvi   
26. 5. 2005 Odsoudila katolická církev skutečně své zločiny?   
25. 5. 2005 Není omluva jako omluva Boris  Cvek
16. 5. 2005 Zázrak jako setrvalý argument pro "spasitelnost" víry Miloš  Dokulil
13. 5. 2005 Skutečnými hrdiny druhé světové války byli Svědkové Jehovovi Filip  Sklenář
13. 5. 2005 Papež Jan Pavel II. bude blahoslaven   

Co je podstatou uměleckého díla RSS 2.0      Historie >
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?   
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek
2. 9. 2005 Co je opravdu podstatou uměleckého díla? Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
2. 9. 2005 Neporadím vám Martin  Škabraha
2. 9. 2005 O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Umění vyjadřuje nevyjadřitelné Jan  Čulík
2. 9. 2005 Umění dotváří historii Bohumil  Kartous
1. 9. 2005 Kdo určí, co je skutečná kultura? Jan  Samohýl