9. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 9. 2005

V obraně pedofilů a transgeneračních vztahů

Ke kontroverznímu textu Filipa Sklenáře je nutno doplnit dvě základní skutečnosti, které autor pominul, jsou to tabu, která jsou v civilizovaném světě právem považována za nepřekročitelná a trestná:

1. Sexuální vztah dospělé osoby s osobu nezletilou ve většině případů způsobí nezletilé osobě vážné psychické škody. Je to vztah nepřípustné exploatace. Můžeme se přít, kde je hranice zletilosti, avšak zákonem daná hranice patnácti let se zdá rozumná a neměla by být porušována.

2. V civilizovaném světě se považuje za nepřípustný i sexuální vztah mezi osobami, mezi nimiž existuje oficiální vztah nadřízeného a podřízeného - právě proto, že i v tom případě vzniká možnost vydírání, manipulace a exploatace. Všechny řeči o tom, že sbormistr Kulínský vlastně za nic nemohl (pokud v jeho případě skutečně docházelo k zneužívání sboristek) a že za všechno mohly jen ty přehnaně ctižádostivé zpěvačky a jejich rodiče, jsou nepřijatelné - právě proto, že byl Kulínský v postavení nadřízené osoby vůči mladým sboristkám, si nesměl dovolit s nimi nic sexuálního mít. (Pozn. red.)

(Filip Sklenář od nynějška publikuje pouze v Britských listech a po dohodě s redakcí nebude přispívat na žádné jiné internetové servery.)

"Nazdárek, Fíďo..." vyskočilo mi na monitoru okénko četu. Z měkkého tónu jsem poznal, že kamaráda něco trápí. "Sbalil jsem včera holku," pokračoval po chvíli. Odvětil jsem, to že je dobře. "Sedmnáct jí bude až za měsíc a strašně se mi líbí," soukala ze sebe chlupatá deka, které je sedmadvacet stejně jako mně. Opáčil jsem, že mu gratuluji. "Ale ona na sedmnáct vůbec nevypadá, spíš tak na čtrnáct... Ani ne, možná," objevovala se zpověď mnohem kostrbatěji, než ji zveřejňuji. Poslal jsem mu slovo "gratuluji" velkými písmeny se třemi vykřičníky. "Strašně se bojím, že jsem pedofil," vypáčil ze sebe přítel. To je ovšem slovo do pranice. Odepsal jsem mu toto: "Že se ti líbí holka, co vypadá na necelých čtrnáct, neznamená, že jsi pedofil. Že ti tahle myšlenka bleskla hlavou, to jenom dokazuje, že moc čteš noviny..." Okamžitě jsem smazal článek, na kterém jsem pracoval, a začal psát tento.

Co by to bylo za kulturu, aby si nenašla veřejného nepřítele. Koho však pranýřovat? Komunisty? To mohl být i tento pravičák, kterému se chtěl mravokárce zavděčit. Etnické menšiny? Vara! Homosexuály? Tabu! Náboženství? Běda! Kdo chce dnes ukázat světu svou mravnost v očekávání pobouřeného souhlasu, může kritizovat ekologickou politiku, holocaust a ovšem - pedofilii.

Transgenerační sex bude zřejmě vždy jistým problémem, neboť ti, kteří jeho hranice stanovují -- rodiče -- chtějí své děti chránit a navíc k nim ve většině případů pociťují i prchavou sexuální náklonnost. Kromě racionálních důvodů motivuje tedy společnost (rodičů) k často přepjatým reakcím na pouhou zmínku o tomto ve skutečnosti velmi běžném jevu i prostá žárlivost: žárlivost na své vlastní děti, ale také žárlivost na osobu, která i ve starším věku imponuje osobě výrazně mladší natolik, že tato s ním vstupuje do erotického vztahu. Neboť zatímco sexuální kontakty s dětmi bude vždy snadné interpretovat jako svého druhu manipulaci, významná část vztahů osob dospělých s osobami dospívajícími nevzniká ani na principu dominance, ani obchodu, nýbrž se rodí ze vzájemné fascinace.

Buďme soudní... Zdravý rozum skutečně nebude podporovat využívání dětí -- většinou navíc ze sociálně slabých rodin -- k jakémukoliv druhu sexuálních úsluh a pedofilie tedy zřejmě zůstane tabu.

Ovšem -- pedofilie. Je důležité si uvědomit, o čem je řeč, což velká část novinářů prostě nemá zapotřebí. Pedofilie znamená milovat děti (prepubertální), cítit k nim sexuální náklonnost. Neexistuje apriorní rovnítko mezi člověkem, který se na dětech ukájí a vraždí je, a pedofilem. Manýra novinových titulků "Pedofil zavraždil sedm dětí" nejen že jistě ztrpčuje život mnoha lidem, kteří svou sexuální orientaci chápou jako postižení a mouše by nezkřivili vlas, navíc ještě znemožňuje jakoukoliv racionální diskuzi na toto téma. Stejně jako noviny nepíšou, že svou rodinu vyvraždil heterosexuál, a neměly by psát, že něco ukradl třeba Žid, měly by si i v těchto případech odpustit diskriminační - a hlavně zavádějící - charakteristiku.

Jelikož je pedofilie tématem čtenářsky velmi vděčným (pobouřit se mohou svorně levičák s nacistou stejně jako katolík s muslimem) začíná toto slovo zahrnovat čím dál větší škálu transgeneračních vztahů a zde se musí bezpodmínečně říci dost, než propadneme americkému národnímu šílenství a budeme nadávat pedofilů každému člověku, který má poměr s jakoukoliv nesvraštělou ženou a neplešatým mužem.

Sexuologie zná zvláštní diagnózy -- totiž efebofilii a hebefilii pro osoby, jejichž pozornost se zaměřuje především na osoby dospívající. Slovo především je však důležité. Péčí médií dochází k tomu, že přirozená náklonnost k mládí a kráse začíná být diagnostikována, a kdo si v tom všem neumí udělat pořádek, hřímá potom jako Petr V. Lochman ze své kazatelny na křesťansko-homosexuálním webu vira.kluci.cz: "Ne! Nebudeme omlouvat efébofily, zneužívající svého postavení ve společnosti jen proto, že jsou homosexuální..."

Přitom není ani nejmenší důvod před Shakespearovými Juliemi a Goethovými Markétkami zavírat oči a křižovat se. Krása je nejkrásnější do dvaceti let, i kdyby se američtí evangelikálové, metodisti, baptisti a čert ví, jak si všichni říkají, na hlavu postavili. Jistě -- existuje i krása duchovní, krása osobnosti, o kterou by se měly opírat dlouhodobé partnerské vztahy, přesto však platí mnohem obecněji i Baudelairův výrok: "inteligentní žena je potěšením pro pederasta." Hledat v životě především krásu, sloužit Afrodítě, je velmi ušlechtilá řehole, za kterou se nemusí nikdo stydět -- a umělec už vůbec ne.

Vztah dospívající osoby s osobou zralejšího věku -- transgenerační sex - přitom patří mezi nejinspirativnější vztahy pro obě strany, pokud jeho motivací nejsou peníze, ale skutečná vzájemnost. Starší partner, schopný už vychutnat vzácnost a nádheru okamžiku, záplatuje mladou duši tam, kde společnost a výchova na ní zanechala jizvy a prázdnotu, a sám čerpá sílu, kterou může jen adolescence rozdávat. Explozivní krása dospívání, to ona je schopna znovu nabít slábnoucí akumulátor, to ona nutí velké a citlivé lidi ještě jednou se sebrat a přenést horu.

Při svých spíše výjimečných návštěvách posilovny často hodím okem po třinácti-čtrnáctiletém hochovi, jenž má na tváři platónský "první stín vousů" a zvedá sedmdesátikilovou činku, která by mě rozdrtila. Nejsem efébofilní (fascinují mě i zralé osoby) a už vůbec ne pedofil, ale nedivím se učitelce, která kdesi na lyžařském výcviku podlehne kouzlu takového mladíčka, stejně jako si nemyslím, že by Kulínského kauza svědčila o tomto sbormistrovi něco jiného, než že má velmi dobrý vkus, o jeho tzv. obětech pak, že postrádají stud. Známe podobnou historku již z časů Markýze de Sade... Když se tatíci seběhli pod okny markýzova zámku, ať se všechny vrátí domů, křičela na ně děvčata z oken: "Nechceme". Před soudem se pak vyjadřovala v tom smyslu, že chtěla říci "nechceme toto strašlivé pokoření démonickým zvrhlíkem, jenž špiní naši důstojnost, dále snášet", ale on jim to neumožnil.

Možná, že se touto úvahou podobám svatému Janu, jenž kdesi na poušti do písku křičí, nebo do houští, jsem ale přesvědčen, že k matení jazyků na poli transgeneračních vztahů skutečně dochází. Jsem také přesvědčen o tom, že věková hranice patnácti let pro první "povolený" sexuální styk je už nyní argumentačně i fakticky neudržitelná a namísto bulvárních generalizací, které ze sebe sypou i oficiální média, mělo by se věci chladným rozumem zpřehledňovat.

Například takto.

Děti -- tedy prepubertální, zhruba do 12 let -- nechať zůstanou tabu. Pedofil však sám o sobě není zločinec, ale člověk s těžkým životním údělem, který potřebuje pomoc a zasvěcenou komunikaci o svém problému, která ovšem není možná bez obecné destigmatizace.

Dospívající -- od třinácti do osmnácti let -- by měli být již v sedmé třídě natolik poučeni rodiči i školou, aby věděli, co po nich kdo může chtít, co sami dělají, co dělat chtějí, a k čemu je někdo nutí. Ostatně to taky velmi dobře vědí, možná mnohem líp než jejich rodiče, a nepřiznat si tento fakt je prostě pokrytectví.

Hranicí 18 let pro činnost v sexuálním průmyslu taky netřeba nikam pohybovat -- ani nahoru, ani dolů. Kdo vyrábí erotické materiály nerespektující toto pravidlo, ať jde spánembohem za mříže. Společnost opravdu nepotřebuje, aby jí rostly zástupy prostitutek a pornoherců, je jich i tak dost. Stejně tak ale není dobré, pokud se etická norma příliš vzdaluje přirozeným lidským potřebám a ideálům...

A láska k mládí v rozpuku, která je svým způsobem láskou samotnou, patří k nejsilnějším, nejpřirozenějším a nejčistším lidským pudům. Dosti závistivých řečí o pedofilii a zneužívaných dětech tam, kde již pubické chloupky je třeba holiti, by se neproměnily v nevzhlednou houšť, a myšlenka na sex je první ranní i poslední večerní modlitbou. Kéž žádný Romeo kriminál víc nepozná, aniž Julie musí místo školy do pedagogicko-psychologické, či sexuologické, či čert ví jaké poradny a k soudu svědčit.

                 
Obsah vydání       9. 9. 2005
9. 9. 2005 200 vězňů v zálivu Guantánamo drží pátým týdnem hladovku
10. 9. 2005 Zlatého lva v Benátkách získal film Brokeback Mountain
8. 9. 2005 Civilizace je zatraceně tenký nátěr
9. 9. 2005 Šok: Amerika není všemocná
11. 9. 2005 Praha jako evropské hlavní město opilců a prostituce?
9. 9. 2005 Lidé by měli být opatrní při hledání práce
9. 9. 2005 Milena Hübschmannová zemřela
9. 9. 2005 Kde jinde než v škole a kdo jiný než učitel Michal  Giboda
9. 9. 2005 Jak se prosazuje pražský volební lídr ČSSD Oldřich  Průša
31. 10. 2005
9. 9. 2005 Pěkná potměšilost, šířící otevřený rasismus Pavel  Verner
9. 9. 2005 Večerní strofa Vít  Kremlička
9. 9. 2005 Publicista, který neví, co se nedělá Štěpán  Kotrba
9. 9. 2005 Po kom máme střílet? Ondřej  Slačálek
9. 9. 2005 Rasismus a neznalost i u komentátora deníku Právo... Jan  Čulík
27. 9. 2005
9. 9. 2005 Nesmíme šířit neférové stereotypy
9. 9. 2005 Pavel Verner a Robert Kilroy-Silk Jan  Čulík
9. 9. 2005 V ČR bourají na silnicích v naprosté většině Češi
9. 9. 2005 Proč je neetické říkat pravdu?
9. 9. 2005 Afrika miluje mobily Marek  Kuchařík
9. 9. 2005 Zlatá éra ABC rokem 1972 nezačala, ale skončila Jan  Paul
9. 9. 2005 Férova citace Lessinga je rozhodně na místě Karel  Dolejší
9. 9. 2005 E-portál je dítě české pravice Josef  Vít
9. 9. 2005 CzechTek v rovině zneužití práva Miroslav  Polreich
8. 9. 2005 Odpůrci zásahu: Vláda chybně interpretuje zásah policie na Tachovsku
9. 9. 2005 Bionafta - řešení? NE Petr  Dvořák
9. 9. 2005 Bionafta nemůže být pro ČR jediným řešením Michal  Mašín
9. 9. 2005 Plán archivovat telekomunikační data v EU odmítnut
9. 9. 2005 Bush vyhlásil den modliteb za oběti Katriny
9. 9. 2005 Ukrajina: Juščenko odvolal celou svou vládu
9. 9. 2005 V obraně pedofilů a transgeneračních vztahů Filip  Sklenář
9. 9. 2005 Toxický "Dárek do života" novorozencům Miroslav  Šuta
9. 9. 2005 Kázání o naší době a době konce Stanislav  Heczko
9. 9. 2005 Křesťanství, židovství a islám, mají něco společného? Karel  Sýkora
8. 9. 2005 Bylo by zavedení rovné daně politickou sebevraždou?
9. 9. 2005 Tak jak je tomu s dioxiny Ivan  Brezina
8. 9. 2005 Zkusme to! Alex  Koenigsmark
8. 9. 2005 Schraňování údajů o telekomunikačním provozu občanů EU není řešení!
8. 9. 2005 Nenápadní pravicoví sprosťáci Ondřej  Fér
8. 9. 2005 Nacističtí vrahové v tajných službách Pavel  Barák
7. 9. 2005 Britské listy: 110 000 individuálních čtenářů v srpnu 2005
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
8. 9. 2005 Dveře a přednosti Alex  Koenigsmark
8. 9. 2005 Všechno, o čem sníte... Bohumil  Kartous
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005