K té skryté reklamě: ano, z každého prodaného výtisků dostanu jako menšinový (velmi menšinový) spoluautor zmíněné knihy určitou finanční částku. Ano, mám tedy značný osobní finanční zájem, aby se knihy prodalo co nejvíce, a píšu článek, který je do značně míry o té knize. Komu to vadí, ať dál nečte.

Zde jsou stručně fakta v chronologickém pořadí:

• Anička Dajdou začala psát knihu (podle mne velice originální a velice čtivou) a já pro ní začal hledat vydavatele.
• vydavatele jsem našel
• na jeho žádost je kniha v příloze doplněna mými texty, které jsem o fenoménu "Česká Dajdou" napsal já
• rozhoduji se věnovat celou svoji část autorského honoráře (bude samozřejmě mnohem menší než Aniččin) na úhradu nákladů na ošetření bezprizorných psů přejetých na silnicích a kladu si podmínku, že to bude uvedeno i v knize (nakonec to je uvedeno v předmluvě)
• jak přibývaly hotové kapitoly, objevila se kapitola s názvem "cigáni"
• padám do deprese a přemýšlím jak dál. Osobně považují za nepřijatelné jakémukoliv autorovi kecat do toho, co a jak píše. A tato autorka by si stejně do ničeho od nikoho kecat nenechala, vždyť ji přece znáte....
• s vědomím toho, že v knize je kapitola, se kterou mám já (a odhadují, že nejen já) problém, zůstávám částí celého projektu, ke knize dokonce píšu předmluvu, vymýšlím název (název je "Ukradli mi Superstar" - moc hezké , že?) a navrhují zvýšit prodej tím, že si čtenář bude moci za příplatek přes internet objednat vlastnoruční věnování od Aničky, jehož text si po internetu sám navrhne a na své doméně to sám organizují. Jsem ješitný člověk, a tedy mi dělá dobře zde uvést, že všechny tyto nápady jsou moje.

Proč jsem to i po tom, co jsem věděl, že do knihy bude zařazena zmíněná kapitola, udělal? Zde je sumarizace toho, na co jsem pracně přicházel několik hodin a více než několik piv. Nechť je to bráno jako mě jediné vysvětlení s tím, že se o tom dále nechci bavit. Pokud to bude nějaké médium zajímat, odkážu ho na tento dnešní článek.

Každý má právo (a v některých případech by to mohlo být bráno i jako povinnost) odmítnout peníze, pokud by jejich získání bylo spojeno s věci, jejíž, třeba i malá, část, se mu nelíbí. Má ale právo to udělat jen za sebe. Já svůj autorský honorář budu vlastnit jen pár dnů nebo týdnů a pak z něj zaplatím účty za naléhavé veterinární zákroky provedené na psech, které někdo přejede na silnici, pak zbaběle ujede a jejichž majitele se nepodaří najít. Já zde teď nerozhodují za sebe, já zde rozhoduji za ty psy.

Jsou chvíle, kdy člověk musí rozhodnout za někoho jiného. Jediný důvod, který já pro takové jednání uznávám, je, že ten někdo jiný nemůže rozhodnout sám za sebe. Příklad: rodič musí rozhodnout za své malé dítě, zda ho nechá očkovat nebo ne (nechat očkovat nemusí nutně být vždy ta zdravější varianta...)

Už se mi v životě stalo, že jsem musel rozhodnout za někoho jiného. Nevím jak vy, ale já z takové situace nemám nikdy vůbec žádnou radost.

A opět. Jediná metoda, kterou v takových chvílích uznávám, je, snažit se odhadnout co by si ten, za kterého rozhodujete, přál, abyste udělali. Jaké rozhodnutí by on sám učinil, pokud by mohl rozhodovat sám za sebe.

A dál už je to velmi jednoduché a není o čem přemýšlet. Domnívám se, s pravděpodobností hraničící s jistotou, že pes, který leží na silnici a po srážce s automobilem s těžkými zraněními v bolestech umírá, by si přál, aby na jeho záchranu byly použity peníze z "jakékoliv" knihy a já nemám právo peníze odmítnout a tím způsobit, že ten pes třeba nebude ošetřen

A to je vše, co k celé věci chci říci teď nebo i v budoucnu. Jak už jsem napsal, ať se mě na to už nikdo neptá, stejně bych ho pouze odkázal na tento článek.

Dodatek:

Jak konkrétně naložím se svým honorářem za spoluautorství knihy:

Varianta A (soukromá):

• peníze od nakladatelství mi přijdou na bankovní účet (výpis z účtu nascanuji a umístím na internet)
• zaplatím z toho daně a jiné podobně povinné dávky
• pokud k veterináři (zatím jsem osobně domluven s jedním, podle výše honoráře -závisí na počtu prodaných knih - se domluvím s dalšími) přivezou zraněného psa, jehož majitel není znám, a veterinář rozhodne, že je naděje psa zachránit, zatelefonuje mi a sdělí odhad nákladů na záchranu psa.
• já se mu po telefonu zaručím, že pokud se majitel nenajde, uhradím účty za operace a následnou péči o psa já.
• veterinář učiní vše, co uzná za nutné k záchraně zvířete včetně nezbytných operaci a já se zatím pokusím nalézt majtele. Aši s tím budu otravovat i Britské listy (už jsem to jednou udělal.)
• pokud se majitel najde, zaplatí účet za záchranu psa on
• pokud se majitel nenajde (a on se spíš nenajde, účet za záchranu těžce zraněného zvířete je třeba i 10 nebo klidně až 20 tisíc korun - spousta lidí se raději ke svému psů nehlásí - už jsem se s tím setkal), zaplatím veterináři účet za záchranu psa já. Účet nascanuji a umístím na internet, aby si ho mohl kdokoli zkontrolovat. Dále na internet umístím kopie všech laboratorních vyšetření spojených se záchranou psa a kopie všech rentgenů. Pokud budu moci fotografovat v průběhu veterinárních zákroků, budou na internetu i tyto fotografie.
• potenciálního zachráněného psa bude třeba k někomu umístit. Tímto vyzývám jakéhokoliv dobrého člověka, který je ochoten si vzít psa po těžkém úrazu, aby se mi přihlásil na můj email, telefon, skype nebo icq kontakt (viz níže). Předem upozorňují, že pes může ještě nějakou dobu potřebovat zvýšenou péči (podávat léky) a navíc může mít i po úrazu i trvale následky - může jít hlavně o nějakou mírnou tělesnou deformaci nebo trochu omezenou hybnost

Varianta B (veřejnější - občanské sdružení):

Několik lidí a také jedna firma mi nabídli, že si sice nechtějí koupit knihu, ale že mi na můj projekt záchrany zraněných psů přispějí přímo, finančním darem. Častým argumentem je, že pokud chtějí přispět na záchranu zraněného psa, tak si kvůli tomu nebudou kupovat knížku, že které by na toho psa šlo stejně jen pár procent.

Protože, jak jsem zjistil po poradě s právníkem, soukromá osoba nemůže v našem státě sbírat finanční prostředky na dobročinné účely, jedinou cestou je založit pro tento účel občanské sdružení. Strávil jsem s tím noc a napsal návrh jeho stanov.

Konkrétně by to pak vypadalo takto:

• honorář za spoluautorství knihy neutratím přímo za záchranu psů ale věnuji ho (po zdanění) občanskému sdružení
• občanské sdružení pak s penězi naloží přesně tak, jak je popsáno ve výše uvedené variantě "A" s tím rozdílem, že občanské sdružení může na záchranu psů získávat i další peníze z jiných zdrojů, nebude tedy disponovat pouze penězi ode mne
• občanské sdružení bude schopno od Vás přijímat peníze i prostřednictvím zasílání SMS. (Předběžné jsem jednal s www.darcovskasms.cz - bohužel jejich systém nelze použít, protože nelze splnit jejich podmínky - např. je nutno existovat 2 roky, než můžete žádat o zapojení do projektu. Dále jsem jednal s http://www.smsden.com/ kde jsou ochotni spustit funkční systém sbírání peněz na dobročinné účely přes SMS okamžitě - nevýhodou je, že jde o komerční firmu, která si z částky část strhne)

Čím se řídí, zda zvolím variantu A nebo variantu B? Je to velice jednoduché. S občanským sdružením bude práce (registrace na Ministerstvu vnitra, účetnictví, složitější věci kolem daní atp.) a proto varianta B má smysl pouze, pokud by sdružení obdrželo z jiných zdrojů než ode mne dostatek peněz na to, aby se tak vyplatilo sdružení zakládat. Nedovedu odhadnout průměrnou výši nákladů na záchranu jednoho psa. Mohu vycházet pouze z vlastní zkušenosti. Dvakrát v životě jsem na silnici sebral těžce zraněného psa. V jednom případě pes zemřel brzy po převozu do nemocnice a náklady nebyly žádné.

V druhém případě byly náklady cca 12 tisíc Kč (stalo se to před asi šesti lety, fenku zachránili ve veterinární nemocnici na Libuši (operovali ji doktor Marada a doktor Novák), náklady jsem tehdy zaplatil já, fenka dodnes šťastně žije, ale má bohužel vážné trvalé následky. Člověk, který si ji vzal, ji má ale přesto moc rád a nevyměnil by ji za žádného jiného sebezdravějšího psa.

Pokud by tedy kdokoli z Vás uvažoval o tom věnovat peníze na záchranu zraněných psů (asi to půjde i pomoci zaslání SMS) a souhlasil s zásadami, které jsem výše popsal (stručně řečeno "peníze se vydávají v podstatě pouze za přímou úhradu účtu za veterinární péči přímo související se záchranou života zraněného zvířete. Všechny účty, výpisy z bankovního účtu, výsledky laboratorních vyšetření atp.. jsou bezpodmínečně okamžitě nascanovány a umístěny na internet, aby byly pod absolutní kontrolou veřejnosti") prosím ho, ať mi dá vědět na některý z níže uvedených kontaktů. Pokud Vás bude dost, založím občanské sdružení. Pokud ne, použijí variantu A a na záchranu zraněných psů použijí pouze svůj honorář za spoluautorství knihy a udělám to jen jako soukromá osoba.

A poslední důležité upozornění: každé slovo "pes" si v tomto článku můžete zaměnit za slovo "kočka". Za zraněnou kočku zaplatím účet samozřejmě také, jen se mi pořád nechtělo psát "pes nebo kočka". Tak mi to milovníci koček snad prominou...

Email: ladislav.kahoun@centrum.cz

tel. 731 74 75 59 (raději SMS než hovor)

ICQ: 201-492-808

Skype: ladislav7 (raději chat než hovor)