16. 11. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
17. 11. 2005

16. listopad + 1 gól = 17.listopad

Psát 17. listopadu v sedm hodin ráno o 17. listopadu je zhůvěřilost. Člověk má být o svátečním dnu v duchně a nechat si zdát. Například sen o tom, že Tomáš Rosický dává Norům jeden gól za druhým gólem a na světelné tabuli se objevuje trojmístné číslo, zatímco Petr Čech sní v brankářské duchně o tom, že on sám už nikdy pražádný gól nedostane.

Praha v předvečer státního svátku slavila, jakož i celá republika svůj vlastní nevyhlášený svátek, svátek neobdařený posvěcením shůry. V pražském metru skákali fanouškové posíleni vítězstvím a volali přitom: "Kdo neskáče, není Čech," což se kolegům německým turistům, budoucím hostitelům fotbalového svátku světa, tak líbilo, že skákali také a volali, při svých omezených jazykových možnostech pouze v refrénu: "...hop, hop, hop !"

Ještě se nikomu nepodařilo vysvětlit smysl novodobého bojového pokřiku, slavnější snad než slavná píseň, rovněž bojová: "Kdož sú boží bojovníci," a nenašel se dosud génius, jenž by nalezl vnitřní souvislost fotbalového hesla s vnějšími okolnostmi. Vpravdě národní písmák, rozměru přinejmenším obrozeneckého, vymezil naši národní identitu kategorickým konstatováním, že neskákání nejenom vylučuje z pospolitosti a příslušnosti k Národu s velkým N, ale současně zavádí formou zvykového, nepsaného zákona, převyšujícího svou závazností nejvyšší zákony státu, jedinou podmínku češství - a to skákání, z čehož plyne, že náš bojový ryk sjednocuje i národy Evropské unie (viz výše) v nadnárodní jednotě a dokonce -- nabízí i dost vzácnou příležitost všem obyvatelům této planety skákat s námi v univerzálním češství, k němuž i refrénové "hop, hop, hop," bohatě postačí jako planetární jazyk srozumění. Ve zmíněném pražském metru dokázal obrovitý chasník pomalovaný válečnými modro-bílo-červenými pruhy, že skákavý pokřik stírá vniveč a dokonalou neexistenci i prastarou potíž, jak nazývat republiku Českou, moravskou a slezskou republikou, neboť chasník, jen co doskákal, pravil zasněně: "Kurňa, já mám rád tuzemský rum..."

I Ostravak se totiž v prostoru mezi zemí a nebem cítí být Čechem, což vede ke složitější úvaze, zda teprve bytí oproštěné pozemské gravitační existence i všeobecně předpokládaného posmrtného bytí ve vyšších formách nebeských rájů obývaných lhostejno kterými bohy není oním jediným výsostným územím nikoho a všech, kde dochází k niternému pochopení faktu, že jsme obyvateli jedné planety kdesi ve vesmíru. Ovšem za předpokladu, že skákáním se stáváme meziplanetárními Čechy.

Snad není daleko doba, kdy v hypotetické dokonale sjednocené Organizaci národů, povstane její předseda a zahájí další zbytečné jednání výzvou: "Kdo neskáče, není Čech," a delegace počnou skákat v symbolickém gestu srozumění, v němž se sbratří i Žid s Palestincem -- a to je už co říct.

Přesně to měl zřejmě na mysli Michelangelo, když tvořil Pietu, kde dvacetiletá Madona drží na klíně třiatřicetiletého vlastního syna v poselství nadkvantové metafyziky, v níž je nejenom současné existence na různých místech, ale především pohyb těl i duší v cestování časem nejenom možný, ale především samozřejmý, což může uklidňovat i ty jedince, kteří se doposud bojí smrti.

Dost možná, že občas za poklidných nocí v zamčeném chrámu svatého Petra se mladá a krásná Marie usměje a řekne zasněně do kostelního ticha: "Inu, milý Buonarotti, kdo neskáče, není Čech."

Oslavili jsme zkrátka skutečný národní svátek, a to i svátek politický, neboť v těchto končinách je fotbal a hokej vnímán nejenom jako sport, ale současně jako forma politického zápasu i bitev slavných vojevůdců, a nalezli jsme dokonce i všeobecně přijatelné řešení věčně se opakujících důvodů k válkám, takže slavkovský i lipský pomník padlým kdysi známým Neznámým vojínům se stává pouze dokladem někdejší lidské hlouposti a omezenosti.

Kdyby se Napoleonova a Wellingtonova vojska ráno před osudnou bitvou seřadila do šiků a slavní vojevůdci by vzkřikli: "Kdo neskáče, není Čech," mohli by vojáci obou protivných táborů, kteří se posléze navzájem zmasakrovali, odpovědět: "Hop, hop, hop!" A rozejít se ve zdraví v klidu a míru do svých domovů, mohli si mávat a volat na sebe : "A pozdravuj ženu a děti!"

Škoda, že se už nenajde tvůrce a autor všesjednocujícího politického programu "skákavého češství", takže mu nemůže být vztyčen pomník. Politikům jsou zato pomníky vztyčovány, s tou výhradou, že jsou občas bourány a k bronzovým úředně najmenovaným velikánům panuje i proto v zemích okolo hory Říp upřímně skeptický a neprožívaný postoj, neboť už po dlouhá desetiletí se ani jedné generaci nedaří započít a dožít vlastní život v jediném politickém režimu a státní svátky pojímáme tradičně jako dny kýženého volna umožňující nadsobotní a nadnedělní výjezd na naše oblíbené chaty a chalupy, chrámy našeho soukromí.

Státní svátek vyznačený řádně v kalendáři pod datem 17. listopadu se už zkrátka neodehrál tak spontánně a upřímně. Účastníci společného cinkání klíči si záhy uvědomili, že každý cinkal svými klíči za cosi úplně jiného, z čehož vyplynulo následné dodnes trvající rozčarování a věčná otázka, kdo byl vlastně vítězem a kdo poraženým. Mládeži pak připadá 17. listopad jako událost v období mezi revolucí roku 1848 a bitvou na Bílé hoře.A s nedůvěrou poslouchají vyprávění starců o časech před 17. listopadem, kdy bývaly na banány fronty.

Naši nejpříkladnější protagonisté soukromého podnikání, kteří do země přinesli i hojnost banánů, skončili ovšem stylově mezi palmami na ostrovech obklopených oceány, kde je střídavě pronásleduje FBI a přátelsky navštěvuje naše policie, v jejímž pojetí se proces ve světě známý jako zatýkání odehrává co vlídná návštěva úslužných zaměstnanců cestovní kanceláře, čímž se nikterak neutužuje národní právní povědomí.

Proč se divit, když naše právní prostředí nejlépe symbolizují soudružky kněžky lásky z Perlové ulice a přilehlého Václavského náměstí, které se ani přes veškeré klopotné úsilí našich politiků a policistů v činné službě nedaří najít a odhalit, což se daří o to více podnikavým zákazníkům, kteří odhalují až se práší zamkočárem.

Puritánský občan Kondelík se mezitím může utěšovat myšlenkou, že jsou ty nestydaté slečny a dámy dostatečně potrestány zákazem rozdávání reklamních a propagačních materiálů z oblasti erotického podnikání. Dost možná to naše poslance i senátory bude inspirovat k vydání dalšího zákona, který přísně zapoví pouliční propagaci nezákonnosti jako takové.

Zkrátka a dobře -- o státním svátku se nemá psát v sedm hodin ráno. Člověk v tu hodinu není jaksi patřičně slavnostně povznesen, pokud si ovšem nevzpomene na den předcházející, kdy Tomáš Rosický po přihrávce Milana Baroše, vsítil tolik potřebný gól do norské branky.

Kdo nepláče, není Nor.

                 
Obsah vydání       16. 11. 2005
17. 11. 2005 16. listopad + 1 gól = 17.listopad Karel  Moudrý
17. 11. 2005 17. november 1989: Gorbačov hodil Adamca cez palubu Oskar  Krejčí
16. 11. 2005 Irák: Ve vládním bunkru nalezeno mezi mrtvolami 173 zbitých a vyhladovělých vězňů
16. 11. 2005 Spojené státy oficiálně přiznaly, že ve Fallúdži užívaly bílého fosforu jako útočné zbraně
17. 11. 2005 Irák zkoumá americké fosforové zbraně
16. 11. 2005 Američané použili v Iráku chemické zbraně - a pak o tom lhali
16. 11. 2005 WTO: rozvojový balíček -- překvapení nebo nadělení? Ludmila  Štěrbová
17. 11. 2005 Ruské rakety i ruské vojenské základny Československu stačily. Polsku nejspíše ne. Nyní totiž zvažují americké. Štěpán  Kotrba
16. 11. 2005 Mohl by natahovací počítač změnit svět?
16. 11. 2005 Čína potvrdila výskyt ptačí chřipky u tří lidí
16. 11. 2005 Zvyšte si sebevědomí pravidelnými finančními příspěvky pro Britské listy
15. 11. 2005 Španělsko se rozhodlo vyšetřovat "tajné lety CIA"
16. 11. 2005 Competitive intelligence Josef  Provazník
16. 11. 2005 Tolikrát ke mně ve snu Marek  Stašek
16. 11. 2005 Od léčby Jahnem nejen VZP nuceně spravovaná? Vladislav  Černík
16. 11. 2005 Vede ODS kampaň pomocí anonymního spamu? Bohumil  Kartous
16. 11. 2005 Proč ODS chybí jeden hejtman a jak se v ní bojuje o funkce? Milan  Hamerský
16. 11. 2005 Hledám trafiku, zn. bezpartijní Václav  Dušek
16. 11. 2005 Reality show Odhalení: Se kterou gorilou byste se chtěli poznat blíž? Štěpán  Kotrba
16. 11. 2005 Přineste svíčku na paměť obětí totality
16. 11. 2005 Ty svíčky nám hoří v srdcích
16. 11. 2005 "Černá kniha kapitalismu" Štěpán  Kotrba
15. 11. 2005 Když volnomyšlenkář Giorello nemlčí, ale útočí Josef  Brož
16. 11. 2005 Komunisti měli pravdu, když mluvili o kapitalistech Josef  Vít
16. 11. 2005 I po roce 1989 vládne v ČR koloniální režim
16. 11. 2005 Šéfredaktor a jeho oči
16. 11. 2005 "Klidný domov za přiměřené ceny"
16. 11. 2005 Elektronické plebiscity? Pavel  Urban
15. 11. 2005 Racism emerges as French suburbs burn Jan  Čulík
15. 11. 2005 Ztracená generace Ladislav  Žák
15. 11. 2005 Stáří: koně se také střílejí Oldřich  Průša
14. 11. 2005 Microsoft žádá americkou vládou, aby jeho jménem vyvíjela nátlak na EU
14. 11. 2005 Bílý dům prosazuje právo na mučení
14. 11. 2005 Dokonce i Le Monde! Fabiano  Golgo
15. 11. 2005 Jsme v Evropské unii Štěpán  Kotrba
15. 11. 2005 Vznik DVD vyvolal kulturní revoluci
22. 11. 2003 Adresy redakce
4. 11. 2005 Hospodaření OSBL za říjen 2005

17. listopad RSS 2.0      Historie >
15. 11. 2005 Ztracená generace Ladislav  Žák
26. 1. 2005 Oskar Krejčí: Komunisti museli disidentom moc doslova vnútiť   
26. 1. 2005 Opozice nechtěla jít do vlády   
24. 1. 2005 Šlo o lidskou důstojnost, i když to většina už zapomněla Vilém  Prečan
24. 1. 2005 Filipov: Nic se nepohne do května 1990   
24. 1. 2005 Blacková: Nechte Fojtíka jet do USA   
24. 1. 2005 Proč se v Praze pořád nic neděje   
24. 1. 2005 Klaus: Z Občanského fóra se stává politická strana   
13. 12. 2004 17. listopad -- přestaňme se litovat Milan  Valach
10. 12. 2004 Trojí ohlédnutí za "Listopady" Petr  Miller
8. 12. 2004 17. listopad trochu jinak Miroslav  Polreich
22. 11. 2004 Čo je to vlastne za odkaz pre budúce generácie ? Miloslava  Kodoňová
19. 11. 2004 Jak jsem se vyrovnal... Ladislav  Žák
19. 11. 2004 Jeden pohled zleva Jiří  Dolejš
19. 11. 2004 Naďalej polojasno Peter  Greguš