Člověk, který vystuduje školu, pak pracuje 40-50 let v podstatě na jednom místě a posléze odchází do důchodu, je jistě na tomto místě "numero uno" na úzkoprofilovou činnost, kterou po celý život vykonával - to je tak asi všechno.

Před rokem 1989 podobně vypadalo shrnutí mnoha životopisů, ovšem nepřišlo mi, že bychom byli nějaká "ultramoderní" velmoc, ba právě naopak.

Pokud se člověk soustředí pouze na jednu profesi a v ní ještě na nějakou úzkoprofilovou problematiku, tak mu časem začne unikat smysl, proč vůbec tuto činnost dělá a posléze ji bude dělat, protože je potřeba dělat a protože "se zkrátka dělá."

Jako příklad si vezměme zmíněného projektanta, o němž píše ve své reakci pan Kameník a vylučuje jakoukoli flexibilitu u těchto lidí, respektive flexibilní přístup by podle něj vedl ke snížení kvality práce a následně výrobků. Podle mého názoru to neplatí. Bude-li nějaký projektant celý život projektovat pouze kola lokomotiv, jistě po pár desetiletích nebude na světě většího odborníka na kola lokomotiv než zmíněného pana X. Ovšem my nepotřebujeme kola lokomotivy! My nepotřebujeme dokonce ani tu lokomotivu! Cílem není vyrobit co nejlepší kolo lokomotivy. Víte co je cílem, pane projektante? Jistě, nevíte, ale dítě by to vědělo. Vám totiž už po letech vlastního myšlenkového vězení unikl smysl, unikl princip, proč se tato činnost dělá.

Cílem je přece vymyslet způsob jakým by bylo možné přepravovat pokud možno neomezeně velké množství předmětů, neomezených rozměrů a hmotnosti těchto předmětů, bez jejich sebemenšího poškození, na jakékoli místo světa v nulovém čase.

Člověk flexibilní, si je vědom tohoto cíle, protože problematiku vidí celou. Neflexibilní projektant se snaží "pouze" vyrobit automobil, lokomotivu... Přitom lidstvo nepotřebuje ani automobily, ani lokomotivy, ani letadla. Člověk, uvedomující si tuto skutečnost, je dle mého flexibilní a proto si ho zaměstnavatelé váží.

Dokonce dostatečně flexibilní člověk si časem uvědomí, že on vlastně ani zaměstnavatele nepotřebuje, neboť to, co mu dává a co od něj požaduje - uspokojení z práce, uznání, ohodnocení svého výkonu a tím nemyslím pouze finanční, může dostat i jinde. Tady se už dotýkám i článku anonymní autorky paní "Jany Veselé", která se dle mého názoru pouští do boje s větrnými mlýny...

Proč Vám záleží na uznání od lidí jasně "jednodušších" než jste sama? Jistě odvádíte kvalitní práci, o tom nepochybuji. Omlouvám se za ten výraz, ale zkrátka "Blb blbem zůstane", nezáleží na režimu nebo momentální módě a tomu co se podle ní zrovna hodnotí mezi zaměstnavateli jako "kvalita člověka".

Smiřte se s tím, že od svých zaměstnavatelů se uznání nedočkáte za kvalitní práci nikdy, oni totiž kvalitní práci nechtějí - chtějí právě "Držet hubu a krok" a jedině to "ocení". Jenže i to je ocenění jen na oko, ve skutečnosti s takovými lidmi vnitřně pohrdají. Tito lidé zkrátka nemají respekt před nikým a před ničím, ani sami před sebou, proto se ani nemůžete dočkat nějakého uznání za svou práci!

Zkuste tedy být moderně flexibilní! Vykašlete se na snahu získat uznání od bandy překabátěných komunistů pochybné inteligence a v práci pracujte prostě proto, "aby bylo za co jíst a bydlet" a svoji snahu a píli věnujte něčemu a někomu, kdo ji opravdu ocení.

Ve Vašem případě, paní Veselá, to klidně může být literární tvorba a nevidím důvod, proč byste se jednou nemohla právě touto čiností i živit. Váš článek je totiž velice čtivý a jsem sice laik, ale stejně si ho troufnu nazvat i vysoce kvalitním, mé uznání rozhodně alespoň za jistou oblast Vaší práce máte.

Toto je tedy tak zhruba řečen význam slova "flexibilita", jak jej chápu já.

Poznámka JČ: Pane Holíku, možná budete překvapen, ale, odpusťte, názorem "odvádějte v práci jen minimum a dělejte si jinde něco, co lidé opravdu ocení" projevujete typickou normalizační mentalitu. Tak se nechovají svobodní lidé. Je to reakce lidí "v otroctví".