To, že se modlí Palestinci za jeho přežití, lze v tomto kontextu pochopit, ale že Izraelci vyzývají k motlitbám za jeho život, to je věru silné sousto. Za jeho duši měli by se modlit. Britský profesor Colin Blakemore řekl televizi CNN, že nyní je důležité hlavně to, zda Šaron přežije, jenomže co vlastně přežije? Zbídačená tělesná schránka, bez valného vědomí a vůle k životu?

Avšak přežije pouze ikona, smrt chce být člověku Šaronovi ještě pro tentokrát vzata a odepřena. Protože, jak třeba píše v BL Karel Dolejší, který dokonce doufá v lepší nedělní zprávy, přežití Izraelského premiéra může znamenat jistou naději na alespoň symbolický návrat politika, za kterého prý bude Izrael jen těžko hledat náhradu. Jsme tedy svědky další absurdity, lidská smrtelnost kazí mírové plány.

Co na tom, že Šaron, nesoucí odpovědnost za masakry v táborech Sabra a Šatíla, měl na všechno času dost, dokud žije, žije údajně i naděje na dosažení politického kompromisu s Palestinci. Absurdita za absurditou. A tak jediným konzistentním politikem v tuhle chvíli pro mě zůstává íránský prezident, který doufá, že izraelský premiér na následky mrtvice zemře. Já ostatně také.