Neumím teď rozumově zdůvodnit, proč mi nesedí například tvrzení "z práva na svobodu logicky vyplývá právo získávat a svobodně nakládat s majetkem". Jen prostě cítím, že takto absolutně se to říct nedá, přestože do určité míry to určitě pravda je. Obdobně je to i s ostatními autorovými "logickými" vývody, např. "Logicky vyplývá, že jedině tento pohled na individuální práva je v souladu s přirozeností člověka." Pan Zálom se nesnaží nás o své logice přesvědčit, on ji před nás prostě postaví a suverénně tvrdí -- takto to je.

Vůbec způsob, jakým si zahrává s přirozeností člověka, je na mě dost silná káva. Já můžu se stejnou vehemencí tvrdit např. toto: Přirozenost člověka vyplývá z toho, že všichni jsme součástí jednoho celku -- lidské společnosti, přírody, vesmíru. Všichni jsme propojeni jako vzduch v různých místnostech téhož domu, činy každého z nás ovlivňují celek a opačně. Vesmírný Tvůrce nás obdařil rozumem a svobodnou vůlí, abychom mohli realizovat své představy o sobě samých. Současně nám ale vdechl i duši, kterou jsme propojeni s celkem. Toto spojení je nejhlubší podstatou naší přirozenosti a touha po jednotě je naším prvotním instinktem. (Důkazem mohou být nenadálé situace, kdy se octne v ohrožení něčí život a my nemáme čas přemýšlet -- v takovém zlomku sekundy pak reagujeme zcela instinktivně bez ohledu na nebezpečí pro sebe.) Přirozeností člověka je rozvíjet se v souladu s celkem, ne hrát si na vlastním písečku bez ohledu na ostatní.

Souhlasím s panem Zálomem, že třeba pohled na právo na majetek je velmi různorodý, což má svůj odraz i v právních systémech různých společenských zřízení, jak je známe z historie i současnosti. Který pohled je ale ten "správný"? Je opravdu společenské vlastnictví výrobních prostředků tak zavrženíhodné ve srovnání se soukromým jen proto, že prokázalo svou řekněme výrazně nižší výkonnost? Je vysoká výkonnost společnosti, založené na soukromém vlastnictví, zárukou dlouhodobého, udržitelného a harmonického vývoje lidstva? Já nevím, možná je a možná není, rozhodně to vidím jako otevřené otázky, na které bych si netroufal předkládat suverénně jedinou správnou odpověď, jako to činí pan Zálom.

Otázka, co je a není "správné", je nezodpověditelná, pokud si neřekneme cíl, k jakému chceme dospět. Je správné jet z Prahy na západ nebo na východ? Pokud chceme jet do Plzně, pak samozřejmě na západ, pokud se ale chceme dostat do Ostravy, pak to evidentně správné není.

Stejně tak je to i s právem na majetek a s ostatními právy, o nichž pan Zálom píše. Řekněme si napřed, jakou společnost tady chceme mít třeba za sto let. Chceme společnost, jejíž členové mezi sebou povedou stále ostřejší boj o klesající zásoby ropy, nebo společnost, která bude umět kolektivním úsilím v dostatečném předstihu připravit alternativní řešení její náhrady? Chceme společnost, v níž peníze budou se stále větší agresivitou ovládat naše životy a princip jejich fungování povede i nadále k intenzivnímu bohatnutí bohatých a chudnutí chudých, nebo bychom raději žili ve společnosti, ve které díky vědeckotechnickému pokroku a rostoucí produktivitě jsou věci stále levnější a levnější a peníze se pro běžný život stávají stále méně potřebné? Chceme společnost, v níž rostoucí produktivita znamená zvyšování nezaměstnanosti a vytlačování stále více lidí na okraj společnosti, nebo bychom raději viděli věci uspořádané tak, aby automatizace výroby vedla k uvolnění potenciálu lidí pro tvořivou činnost a k tomu, aby se mohl každý bez existenčních obav zabývat prací, která mu přináší uspokojení? Chceme společnost, v níž souhrn ničím neomezovaného konání jednotlivců, maximalizujících své soukromé zisky, může vést až k vážnému narušení ekosystému této planety, nebo dáme přednost zdravému kolektivnímu rozumu, který zavčas řekne dost?

Odpovězme si napřed na tyto otázky a vyjasněme si své cíle. Teprve pak začne mít smysl bavit se o tom, co je správné v oblasti individuálních práv a svobod.