7. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 2. 2006

Kterak se počestný člověk nebude špinit špínou

Slíbil jsem (slíbil jsem si), že napíši pokračování "Kovboje v sukních". Textu napsaného pro dvě věty: za prvé, že prorokuji nejbrutálnější volební kampaň od "nové polistopadové éry"; za druhé, že psychózy hrají v dějinách daleko větší roli, než jsme ochotni připustit.

Kdybych v této chvíli stál před povinností analyzovat současnou politickou situaci v České republice, asi bych upadl přinejmenším do rozpaků. Politické strany, bez výjimky, propadly panice přestárlého důchodce.

Toho lze pozorovat čas od času v metru. Stařík či stařenka zaslechnou na pohyblivých schodech přijíždějící vlak. Odstrčí surově mládež před sebou (každý před nimi je mladší) ve jménu práva starších na úctu, ve jménu hesla -- stáří vpřed - a hlavně ve jménu vyššího poslání. Tím je dosažení cestovního cíle ve stanoveném čase, takže vystresovaný důchodce klopýtá po schodech s nepříčetným výrazem a belhavě uhání na nástupiště, kde se mu zdaří vstrčit hůl mezi zavírající se dveře, s náběhem na infarkt dopadne na sedadlo a vystoupí s blaženým pocitem, že to metro stihl a teď už má zase před sebou jen to nekonečné prázdno stáří. A k mání času, co jen libo.

Politické strany jakoby se rozhodly letos vyřešit úplně všechno. Například s definitivní platností zavést Zlatou éru lidstva, za předpokladu ovšem, že bude zvolena ta správná strana, tedy "ta naše".

Občané-voliči mají doma kalkulačku, nebo alespoň papír a tužku, a tak si už dávno spočítali, že ODS a sociální demokraté mohou počítat s nepatrnou většinou (menšinou) hlasů, a tudíž rozhodující stranou je strana komunistická a její ochota se koaličně přiženit. Respektive, komunisté by museli být sami proti sobě, kdyby se hned ženy vdávaly, muži ženili nebo vstupovali do registrovaného partnerství, protože povolební flirt a dočasné intimní vztahy nejsou na úkor cti dbalé panny, ale součástí budoucí, pragmatické strategie, kterou by ostatně , u vědomí své převahy a důležitosti, volila každá politická strana. Lidovci, co do počtu hlasů a křesel poslanců a senátorů nebudou komunistům konkurovat, nemluvě o tom, že už ze samé své podstaty by sotva mohli uvažovat o oranžovém spojení a malé strany se nedohodnou na společném programu, byť dočasně účelném, takže statečně spějí k debaklu. A to silou společnou a jednotnou.

Občan-volič, poučen předchozími, věru mnohými lety, stojí už dávno na druhé straně propasti "mezi politikou a námi, prostými lidmi" a tvrdí unisono, že nahoře všichni lžou a kradou, politika jej nebaví a odpuzuje, občan je počestný člověk a nebude se špinit špínou. Pravda je, že české noviny připomínají stoku a čtenář má po setkání s denním zpravodajstvím pocit, že se právě úspěšně probrodil močálem. Vrahounské gangy zločinců a policistů na jedné lavici obžalovaných, nepřehledné a vyčerpávající kauzy mizejících, kradených, podivných milionů a miliard, ještě nepřehlednější kšefty nesčetných firem a jejich sestersky sestřinných společností, korupce, téměř už oficiální příjem zdrojů, bitva na život a na smrt o peníze, nezaměstnanost a denní strach o práci, o bydlení, katastrofa enormního zvyšování nájmů, ceny plynu, elektřiny, přes 400 miliard korun dluhů domácností, které zpracovány reklamou považují za vrchol štěstí, utratit co nejvíce dalších vypůjčených peněz v supermarketech a všude jinde, kde se dají vyhodit z rozmaru i z nudy, a přibližně asi deset tisíc jiných okolností, vytvořily v republice nedýchatelno.

Na tváři lehký smích křečovité bodrosti , v srdci hluboký strach, co bude zítra, nemluví už lidé jako za časů zapomenuté normalizace o televizních pořadech jedné televize, ale výhradně o penězích.

Rok 1989 jsou schopni vnímat (či módně : reflektovat) lidé, jimž tehdy bylo tak patnáct a výše, kteří se pro změnu na rok 1968 (1948 ) dívají jako na časy egyptských faraónů a pro změnu se podivují, jak ještě mladší, tedy lidé, kterým je dnes dvacet a tak okolo, považují už rok 1989 za čas pyramid a záhadné sfingy.

U pamětníků, zatížených věkem a především strachem nastává ovšem věčné hledání, kdo za současnou mizérii vlastně může. Je to zbytečné, protože v podání politických stran jsou to vždy její protivníci. Co se týče těch ostatních , odpověď je nepříjemná a obecně nepřijatelná : všichni. Tak jako všichni mohli za rok 1989 a dále, za rok 1968 a dále, 1948 a dále, 1918 a dále - a tak k počátkům lidstva. Všichni, jen vinu má každý výhradně svou a její díl i váha jsou různé podle individuality, jíž nelze sloučit v celek.

Volič roku 2006 se strachuje (některý upřímně) z návratu komunistické "totality", přičemž mnozí odkráčejí k volbám s heslem nesmiřitelného boje proti minulosti a hrdě a potajmu dají svůj hlas komunistům, sociálním demokratům, v naději na koalici, která bude lidštější než nelidskost "našeho" pojetí kapitalismu. V překladu -- uvolní existenční hrůzu z budoucnosti, ať už přiznanou či tajenou, či odháněnou televizními baviči a nekonečným útokem na primární lidské pudy a nejhorší charakterové vlastnosti.

Kdyby se dnes našla politická strana, která by dokázala věrohodně lidem slíbit generální odpuštění dluhů, nízké nájmy, dost práce a vysoké mzdy, mohla by jít do vlády bez voleb. Takovou stranou je ovšem teoreticky pouze strana lidovců, která by to musela zařídit u instance Nejvyššího, ale takový zázrak žádný věřící ještě nevymodlil. Všemohoucí se, jak ukazují dějiny, do volebních výsledků moc neplete, už proto, že má jiné starosti. Z hlediska nejbližších vesmírných sousedů jsou naše trable poněkud zanedbatelné , a když se Měsíc, nebo Venuše nebo Pluto nebudou zajímat o náš pozemský život, co teprve ti vzdálenější, kteří nás nemají ani na dohled.

A tak se mezi lidem, který už také začíná podléhat psychóze, že "letos jde o všechno", začal šířit názor, že hlas poctivého patří v roce 2006 ekologům. Ti nepatří k těm, kde všichni lžou a kradou a ochrana medvědů nebo vzácného horského koniklece , je také východisko. Čestné, rozumné, perspektivní.

Možná, pravda, se po tom, až naši dva, tři ekologové budou v Parlamentu, přestane těžit ropa a vládní činitelé připevní majáčky na čepici rikši, ale o tomto výsledku panují jisté pochybnosti. My ostatní budeme tradiční.

V časech, kdy jsme už dávno přestali rozlišovat, který pravověrný pravičák i levičák býval komunistou za Husáka i Stalina , nebo estébákem, nebo obojím, je to holá skutečnost. Poválečný svět také musel žít s bývalými nacisty a fašisty a někteří prý ani neskončili v Norimberku nebo jinde u soudu. Alespoň jsem to zaslechl. Navíc milionové masy byly jako vždy nevinné, neb byly pomýlené.

Zbývá tedy říci :

Letošní volební kampaň bude nejbrutálnější v časech po roce 1989. Ať už budou výsledky jakékoli, povedou k jedinému, co je jisté: k upevnění diktatury peněz, která je nemilosrdnější než diktatury ideologické, jež z barikád nastupují cestu k rozšafným pantoflím strejdů klimbajících pod pendlovkami s revoluční čapkou s dodatečně přišitou bambulí.

Howgh.

                 
Obsah vydání       7. 2. 2006
7. 2. 2006 Konflikty karikatur
7. 2. 2006 Vydat či nevydat, toť otázka Fabiano  Golgo
7. 2. 2006 Íránské noviny zveřejní kreslené vtipy o holocaustu
8. 2. 2006 Radikální muslimský duchovní Abu Hamza odsouzen na sedm let do vězení
7. 2. 2006 Kde skončily peníze pro odškodnění romských obětí?
7. 2. 2006 Je vůbec možný "židovský stát"? Martin  Škabraha
7. 2. 2006 Svoboda slova a hledání hranic svobody Milan  Černý
7. 2. 2006 Michael  Marčák
7. 2. 2006 Čas mimo ciferník Irena  Zítková
7. 2. 2006 Kterak se počestný člověk nebude špinit špínou Karel  Moudrý
7. 2. 2006 Betty Friedanová -- jedna z matek feminismu Irena  Ryšánková
6. 2. 2006 Lidská práva versus humanitární vzdělání Miroslav  Prokeš
7. 2. 2006 Magazín ONA -- dokonale promarněná šance Irena  Ryšánková
7. 2. 2006 Objektivisté aspirují na sektu nadlidí Jiří  Martišek
7. 2. 2006 Autisté sobě Vojtěch  Tělupil
7. 2. 2006 Lidé neustále vstupují do vzájemných interakcí
7. 2. 2006 Ve farmových chovech nežije zvěř, ale zvířata
6. 2. 2006 Islámští demonstranti v Londýně zřejmě budou čelit trestnímu stíhání
6. 2. 2006 Británie bohatství a bídy, 2006
6. 2. 2006 Jde o následovníky, nikoliv pamětníky Vlastimil  Balín
6. 2. 2006 Náklady války v Iráku a v Afghánistánu dosáhnou 440 miliard dolarů
5. 2. 2006 Lidé čtěte !
6. 2. 2006 Americká média "se chovají ostudně"
6. 2. 2006 Amerika: Soukromá data z internetu se intenzivně využívají v trestním vyšetřování i civilních soudních sporech
6. 2. 2006 "Za 15 let budeme zřejmě prodávat daleko tenčí noviny za 100 Kč" Jan  Čulík
6. 2. 2006 Unipetrol: Jde médiím opravdu o pravdu? Pavel  Hojda
4. 2. 2006 Bulvární úzkost českých šéfredaktorů Jan  Čulík
6. 2. 2006 Benešovy zákony Emanuel  Mandler
2. 1. 2006 Hospodaření OSBL za prosinec 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce