Jsme stále zamindrákovaní, vážnost, úctu a obdiv si u nás nezískává ohleduplnost, ale majetek a pozice. Přeme se o blbosti, o slova, v běžném životě je stejně neumíme používat, nerozumíme jim. Náš jazyk už není ani plebejský, je tupý, chudý, nudný, jazyk ulice stejně, jako jazyk médií. I to, čeho jsem byl svědkem je kultura, její úroveň, tedy nekultura.

Mentální postižení ale není nemoc, kterou je potřeba ve společnosti vymýtit, tito lidé jsou schopni stejně jako my milovat jiné lidské bytosti, vyjadřovat své pocity a zaujímat ke světu vlastní postoj stejně tak jako kdokoliv jiný. Jen jsou jiní, avšak jejich odlišnost není vinou, proč mají být ještě trestáni arogancí a odmítáním za to, co je součástí člověka?

Na Dobříši byla v sobotu otevřena v bývalé Synagoze (nyní Kulturní dům Dobříš) putovní výstava ODYSSEA, která nepateticky, ale ostře konfrontuje onen vnější "šťastný, bezproblémový svět" zdravých lidí s intimním a izolovaným životem mentálně postižených osob a ukazuje, že jejich snaha o vlastní životní cestu není jiná.

Možná že uvědoměním si odlišnosti životních údělů, v nichž jedni mají budoucnost otevřenou, protože se narodili bez postižení, a druzí omezenou, protože jejich schopnost integrace do života je snížena společenským nepřijetím, můžeme být schopni a ochotni akceptovat osoby s mentálním postižením jako plnohodnotné členy společnosti. Výstava je otevřena až do 28. února 2006.