Například veřejnoprávní BBC zahájila zkušební podcast - dodávání vybraných pořadů již na začátku roku 2005 a namísto plánovaného ukončení se chystá jej dále rozšířit (BBC Radio). Závěry pořadů ve stylu "... opět uslyšíte na FM, DAB nebo na bbc.co.uk/radio, kde se také můžete zaregistrovat na bbc podcastu ..." už zevšedněly.

Byl to ale britský komik Ricky Gervais, kdo díky své nonsensové show dostal podcasting na obrazovky zpravodajských agentur.

Volně dostupná The Ricky Gervais Show sponzorovaná deníkem Guardian, prezentuje neformální, intelektuálně lehce vyšinutou debatu tří kolegů, ne příliš vzdálenou kamarádskému hospodskému tlachání.

Formalitám je učiněno zadost zařazením pravidelné mystifikační rubriky "Monkey news" a lze se dočkat kupříkladu i zmínky o dávných kvalitách československého animovaného filmu.

S více než dvěma miliony stáhnutí se tato podcast-show stala minulý týden historicky nejposlouchanější jak ve Velké Británii, tak v USA.

Ricky Gervais, který se už proslavil komediálními TV seriály "The Office" a "Extras", se tak dokonce zapsal do Guinessovy knihy rekordů (www.podcastingnews.com). Svou show nedávno ironicky komentoval slovy: "Aby vás slyšely dva miliony lidí, obvykle musíte dělat show na BBC Radio1 nebo Radio 2. Problém je, že tyhle stanice od vás očekávají zodpovědnost a profesionalitu. A tak jsme to museli nějak obejít." (Guardian Unlimited).

Britská média byla na tento malý podcastingový boom, zdá se, připravena. Hned po startu show Rickyho Gervaise jste na podcastu deníku Daily Telegraph mohli slyšet šéfa konzervativců Davida Camerona a o dva dny později Tony Blaira díky podcastu bulvárního listu The Sun.

Od začátku ledna začal Daily Telegraph jako první vydávat pravidelný zpravodajský bulletin formou podcastu. (BBC News)

Důležitým faktorem v úspěchu podcastingu je bezesporu široká obliba Apple iPod, který lze do jisté míry v Británii považovat za standard, stejně jako kvalitní, nelimitované připojení k Internetu - především u středních tříd.

Jako mnohokrát předtím: k zásadním změnám ve struktuře masových médií jistě nedochází, ačkoliv se s podcastingem otevřel specifický mediální a reklamní prostor.

Ricky Gervais především pionýrsky ukázal, jak lze díky internetu vytvořit velice svobodný tvůrčí prostor a přitom se nevzdat masového -a navíc globálního- publika.

I relativní klid kolem prodeje hudby přes Internet je jen zdánlivý: Apple Computers drží díky iPodu a s ním svázanými iTunes kolem 80% trhu a zástupci hudebního průmyslu se už nechali slyšet, že politika jednotné ceny 99 centů/79 pencí za skladbu je z tržního hlediska omezující.

Společnosti Amazon a Google v posledních několika týdnech nezávisle jednají se šéfy britských hudebních společností o spolupráci, přičemž Amazon se zdá být nejblíže spuštění samostatného hudebního portálu. ((Financial Times)).

V nepřímé souvislosti stojí za zmínku i netradiční nástup skupiny Arctic Monkeys do britského hudebního průmyslu. Čtyři kluci z Sheffieldu, kteří týden po vydání debutového "Whatever People Say I Am, That's What I'm Not" překvapili nejrychleji prodávaným albem v historii, se díky internetu také víceméně vyhnuli klasickému oblouku: zkušebna - kluby - demo - koncerty - smlouva...

Vše začalo ani ne tak jejich vlastní zásluhou, jako přičinlivostí fanoušků: ti založili svůj web a nahráli na něj skladby z CD-disků, které skupina rozdávala na koncertech. Netrvalo dlouho a překvapení Arctic Monkeys hráli pro sály plné fanoušků, kteří s nimi zpívali jejich texty. Smlouvu nakonec nabídl Arctic Monekys nezávislý label Domino Records, jehož šéf, Laurince Bell, řekl k problému shánění nahrávací společnosti: "Ty přicházejí spolu s obecenstvem." (Independent).