27. 2. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
Moazzam Begg: Enemy Combatant
27. 2. 2006

Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?

Moazzam Begg: Enemy Combatant. A British Muslim'S Journey To Guantanamo And Back. Free Press, březen 2006 416 str., £18.99, ISBN: 0-743-28567-0

Moazzam Begg chtěl pomoci svým druhům muslimům - v Bosně, v Čečně, v Afghánistánu. CIA a britská rozvědka MI 5 rozhodly, že to znamená, že se stal "nepřátelským bojovníkem". Věznili ho tři roky v Afghánistánu a pak na Kubě - v zálivu Guantánamo. Protože je britský občan, na nátlak britské vlády ho pak propustili. Nic proti němu nikdy neměli. Po propuštění a příjezdu do Británie proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání za nic. Nyní vydal Moazzam Begg o své "cestě do Guantánama a zpět" pozoruhodnou knihu. V minulých dnech poskytl rozhovor deníku Guardian.

V řeči se Moazzam Begg neustále navrací k jednomu - své totožnosti. Narodil se před 37 ley v Birminghamu nenábožensky založeným muslimským rodičům. Maminka zemřela, když mu bylo šest, a otec ho posílal do židovské školy Krále Davida v Birminghamu, protože byl přesvědčen, že židovská škola poskytuje svým žákům "kvalitní hodnoty".

Tak Moazzam nosil židovskou jarmulku, učil se hebrejsky, recitoval židovské modlitby a měl téměř výlučně jen židovské kamarády. Byl velmi spokojen - i když si byl vědom, že existují určité rozdíly. V sobotu nechodil do synagogy, ale na hodiny koránu.

Nebyl si jist, zda je Pákistánec nebo Ind. Tatínek mu ukazoval fotografie prapradědečka, že prý to byl hrdinský mongolský válečník. Sám Moazzam byl čistokrevný Brit - s židovským vzděláním.

Na střední škole vznikla další krize totožnosti. V Birminghamu byly velmi populární pravicové extremistické organizace National Front a Anti-Paki League, Moazzamův bratr skončil v nemocnici poté, co se stal terčem rasistického útoku a Begg začal mít pocit, že je pronásledovaným outsiderem. Stal se členem gangu Lynx, jehož cílem bylo bojovat proti rasismu a praktikovat sebeobranu. Dalším problémem bylo - Moazzam byl malý.

Ani v tom gangu se Moazzam necítil doma. Většina jeho členů bydlela na drsných dělnických předměstích, Moazzamův otec byl bohatý majitel realitní kanceláře a pak majitel restaurace.

Moazzam udělal dobrou maturitu, maturoval z pěti předmětů a začal se víc zajímat o islám. Prošel celou řadou zaměstnání, jednou se dokonce rozhodl dát se do britské armády, a nakonec vedl s kamarádem islámské knihkupectví.

Když mu bylo mezi dvaceti a třiceti, začal se zajímat o islámskou politiku. Nikdy se nepřidržoval jediného dogmatu. Co se týče rodinných hodnot, byl konzervativní, co se týče otázek rovnosti, byl levičák. Vždycky, zdůrazňuje, byl na straně slabých. Nebyl ale nacionalista: podporoval Pákistán, když hrál kriket proti Anglii, protože byli Pákistánci nemožní - když pak Anglie hrála proti přesile v Pákistánu, fandil Anglii.

Moazzam se vydal na dovolenou do Afghánistánu a a čtrnáct dní tam sledoval, co se děje ve vojenských táborech, kde se cvičili muhadžídové pro boje v Kašmíru. Většina tamějších bojovníků byla původně vycvičená CIA pro boj proti Sovětskému svazu. Vykládali mu, jak Sověti shazovali panenky plné výbušnin, aby je zvedly děti a vyhodilo je to do povětří. Amerika Afghánce podporovala, aby vedli svatou válku proti Sovětskému svazu. "Byla to úplně nemožná země, Afghánistán, bez zdrojů, naprosto chudý národ, bez technologie, ale přesto se jim podařilo Sověty porazit."

Pak se sice oženil a manželka Zaynab byla těhotná, ale vydal se do Bosny, napadlo ho, že by tam měl asi bojovat. Když se ho vojenský důstojník zeptal: "Jsi ochoten umřít?" odpověděl, že neví. V Bosně byl tři týdny, pak se vrátil do Británie. Zaynab i jeho otec se velmi zlobili, že ji opustil.

V roce 1998 mu přišlo, že je čečenská válka nespravedlivá. Vydal se do Čečny, aby tam dovezl humanitární pomoc a měl na mysli, že by měl nějak pro ně taky bojovat. Se Zaynab měli už třetí dítě a manželka tentokrát byla opravdu rozhněvaná. Moazzam však měl pocit povinnosti. Dostal se jen na hranici Turecka a Gruzie. Pokusy anglického turisty dostat se do ohniska konfliktů, byly vlastně směšné.

Vrátil se k manželkce a rozhodl se , že příště musí vzít celou rodinu s sebou. Plánoval, že bude učit děti v Afghánistánu. Nedošlo k tomu - po útocích z 11. září Američané na Afghánistán zaútočili. S rodinou skončil v Pákistánu.

31. ledna 2002 byl unesen a uvězněn. Během internace strávil téměř dva roky na samotce, bili ho a kopali, dusili ho pytlem na hlavě, svlékali ho donaha, věšeli ho za ruce nad dveře, dávali mu najevo, že bude popraven. Jedna psychiatrička mu doporučila, aby spáchal sebevraždu.

Do Británie se vrátil před rokem. Ne, nezískal plně zpět svou svobodu. Spojené státy rozhodly, že je "nepřátelský bojovník" a britské ministerstvo vnitra mu sdělilo, že nesmí cestovat do zahraničí.

Zážitek z amerického věznění ho posílil. Zjistil, že dokáže přežít více než 300 výslechů od CIA a FBI, občas s pistolí u hlavy. Zjistil, že dokáže vycházet s lidmi, protože se spřátelil s mnoha americkými strážemi v zálivu Guantánamo. Zjistil, možná poprvé v životě, že lidé chtějí slyšet, co má co říci.

Trpí depresemi. Má stále ještě děsivé sny o táboře v Guantánamo. Děsí ho hlavně, že tam jsou ještě pořád věznění lidé.

Jeho ideály se nezměnily. Je stále Britem, Pákistáncem, Indem a Mongolem, je hrdým muslimem a energicky se staví na stranu slabých. Hnusí se mu sebevražední atentátníci a al Kajda, ale sympatizuje s bosenskými muslimy, s Čečenci a s Iráčany.

Pohrdá Amerikou, britskou válkou a okupací Iráku. Avšak argumentuje, že přece ve zralé demokracii se člověk smí postavit proti politice vlády, aniž by byl označen za zrádce. A bude dál prosazovat své argumenty - slovy, nikoliv zbraněmi.

"Když jste zavřený, přemýšlíte o tom, po čem se vám stýská nejvíc. A byly to ulice v Birminghamu, žádné jiné místo, kam jsem jel při hledání své totožnosti."

Podrobnosti v angličtině ZDE

                 
Obsah vydání       27. 2. 2006
27. 2. 2006 Nechci být rukojmím lékařů Věra  Říhová
27. 2. 2006 Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?
27. 2. 2006 Vede masturbace k terorismu?
27. 2. 2006 20 miliard buněk šedé hmoty Jiří  Drašnar
27. 2. 2006 Michael  Marčák
27. 2. 2006 Jak odolat "událostem století"?
27. 2. 2006 Viliam Buchert: "Tajemství Kateřiny N." Jan  Čulík
25. 2. 2006 Mimozemšťani by neměli šanci Bohumil  Kartous
27. 2. 2006 Kdy už si český podnikatel, právník, soudce či jiný "mocný buran" konečně koupí obraz nebo sochu? Jan  Paul
27. 2. 2006 Quod licet bovi... Alex  Koenigsmark
27. 2. 2006 Michael  Marčák
25. 2. 2006 Čeští studenti mohou studovat v Británii zadarmo Jan  Čulík
25. 2. 2006 Chcete studovat v Británii pro získání titulu PhD v oblasti středoevropských studií?
24. 2. 2006 Jan Čulík a jeho semináře v České republice
27. 2. 2006 Michael  Marčák
27. 2. 2006 Myšlenky chemikovy Boris  Cvek
27. 2. 2006 Chce ČSSD zvrátit mandát ODS z krajských voleb? Boris  Cvek
27. 2. 2006 Opium moci, násilí a víry Vladimír  Rott
27. 2. 2006 O stranách, barvách a lidech Ladislav  Žák
27. 2. 2006 Francie: Šok z vraždy židovského mladíka Simone  Radačičová
27. 2. 2006 Absurdita v Brně Miroslav  Šuta
27. 2. 2006 Popírač Ransdorf Jaroslav  Kuba
27. 2. 2006 Podíl emocí na chodu demokracie Zdena  Bratršovská, František  Hrdlička
24. 2. 2006 Grebeníčkova politická závěť
24. 2. 2006 Válka a mír v době boje proti globálnímu terorismu Jan  Eichler
27. 2. 2006 Bojovat proti terorismu je nutné Alexandr  Černý
27. 2. 2006 Války jsou vedeny sofistikovaně Andrea  Cerqueirová
26. 2. 2006 Leteckou dopravu ohrožují jedovaté zplodiny
27. 2. 2006 Populismus - tentokrát selhávající František  Schilla
27. 2. 2006 Kdo vlastně jsou? Josef  Vít
25. 2. 2006 Na reakci není nikdy pozdě Jan  Kavan
25. 2. 2006 K demonstraci zdravotníků Jan  Mertl
25. 2. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. - 14. února 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce
12. 2. 2006 Hospodaření OSBL za leden 2006

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
27. 2. 2006 Vede masturbace k terorismu?   
27. 2. 2006 Jací jsou ti "muslimové" věznění v Guantánamo?   
27. 2. 2006 Podíl emocí na chodu demokracie Zdena  Bratršovská, František Hrdlička
27. 2. 2006 Kdy už si český podnikatel, právník, soudce či jiný "mocný buran" konečně koupí obraz nebo sochu? Jan  Paul
27. 2. 2006 Nechci být rukojmím lékařů Věra  Říhová
8. 2. 2006 Výhrady politického svědomí Oskar  Krejčí
7. 2. 2006 Je vůbec možný "židovský stát"? Martin  Škabraha
7. 2. 2006 Konflikty karikatur   
7. 2. 2006 Kde skončily peníze pro odškodnění romských obětí?   
6. 2. 2006 Luciferův ráj aneb úvaha nejen o kovbojích v sukni Karel  Moudrý
6. 2. 2006 Endymión Boris  Cvek
6. 2. 2006 Británie bohatství a bídy, 2006   
5. 2. 2006 Lidé čtěte !   
4. 2. 2006 Bulvární úzkost českých šéfredaktorů Jan  Čulík