9. 5. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
9. 5. 2006

Zóna

Perzekuce - Výlet do apokalypsy. La Fabrika, Přístavní 22, Praha 7. Autor: Miroslav Bambušek, Režie: Thomas Zielinski, Hudba: Igor Lecian, Kostýmy: Jana Preková, Scéna: Jaroslav Bönisch, Účinkují: Jan Lepšík, Jan Plouhar, Marek Matějka, Ela Lehotská

Nalákán stalkerovským postapokalyptickým výletem přišel jsem na poslední část projektu Perzekuce.

Čas po poslední revoluci, čas po lokální nukleární válce-kdesi v budoucnosti. Místem nukleárního zásahu se stal tranzitní prostor České republiky, jakožto zrušený tranzit z východu na západ, kontaminované prostředí je neprostupně uzavřeno. Poznamenaný život v zóně je odepsán a postupnými zásahy zvenčí likvidován, avšak jsou tu ještě pořád lidé, kteří chtějí-kteří potřebují-kteří musí žít, jejichž puzení k životu je jaksi mocnější než všudypřítomná smrt...

Tolik napsali tvůrci, ale stejně jako ve Stalkerovi vlastně nevíme, co se v Zóně stalo a proč svět tam takový, i zde jen tušíme.

Tady malé upozornění pro ty, co se na toto představení teprve chystají: Je to lidové a kruté divadlo se svatými momenty, jedno z nejdoporučeníhodnějších představení letošní sezóny (není to žádný nezáživný experiment), proto se s touto recenzí přijďte poradit až po jeho zhlédnutí. Recenzent píše pro dějiny, proto má tendenci k všeználkovství a vyzrazování point, takže je lepší některé recenze absolvovat až po vlastním zhlédnutí. Kdo však přesto v čtení pokračuje, byl upozorněn.

Celé město je jako hroby (všechny ty naše haly, chrámy). Ze stropu kape jak u Tarkovského voda. Teplý vzduch, který byl do haly bývalé hliníkárny naháněn pomalu chladne, na konci představení bude velká zima. Figurína zavěšená celou půlhodinu na stropním jeřábu není zcela umělá. Zpočátku to vypadá jako rozhlasová hra, kterou posloucháme z amplionu, nudíme se, voda kape, kašpárkovsky-punkový hudebník nás oblažuje hrou na housle. Čekáme až vyjdou postavy ze zákulisí, ... ale oni tam už všechny jsou! Jenom jsme je neviděli (herci mají mikroporty), už dávno byli v Zóně , až na jednu postavu. adrenalinového turisty, který je ještě na nejmenované riviéře a tam se mu teprve volá s nabídkou lovu v Zóně. Zaplatit si tam výlet "dobrá zábava a dobrý obchod se prodávají samy" a dát si tam jedno dvě zabití v zóně "je to v poho je to zaplacený". Všechno to říká s vulgaritou českých obhroublých zbohatlíků, a to velice živě kontrastuje se strojovou řečí oněch roboticko nerobotických postav. Jež jsou mu průvodci i oběťmi. Jsou to humanoidi jakési sloužící živé bytosti. Netušíme kým jsou řízeni, jak se zrodili, zděšení nastane v myšlence, že jsou to Češi. Panuje tam úmyslné významové příšeří. Na začátku se jedna z nich jako by zrodí, či procitne na jeřábu a vypraví se na pouť za láskou. Nevíme, zda je to bytost jaksi vymazaná, či naprogramovaná. Jeho hlas je monotónní, ale tušíme, že má duši.

Na rampě, ke které vede železný žebřík, se zpod dek zvedne jediná ženská postava. Je to žena, co ztratila muže i děvčátko a ona se chystá ke skoku. Duše jejího muže se k ní vrací v humanoidní tragické podobě, stoupá ji zachránit-nezachránit po žebříku. Když se potom v naději-nenaději procházejí po podlaze haly, jako okolo svého zničeného domu, zazní slova jako: "Tady stál strom, pamatuješ? Už není, no to nevadí." Své cesty ale nakonec nespojí.

Ona postava bussinesmana se stává jakýmsi svědomím veškerého turismu: "střelím si do svědomí ono se otřese". Před tím, ale v sprechgesangu dá divákům předvolební slib " Udělám všechno proto, aby se občané nemuseli jezdit zabíjet za zeď, ale mohli to dělat doma" Avšak ještě zpátky ke geopolitickému tématu: Že budou naše mosty mezi východem a západem v Čechách zničeny, je dost dobře možné. V této pozici jsme odedávna, celoevropské války u nás začínaly a často i končily, ač se v posledních dvou světových válkách u nás příliš nebojovalo. Právě u nás se stýkaly kdysi dva bloky. Juráčkův postkatastrofický Konec srpna v hotelu Ozon, je prvním příspěvkem na téma jaderné katastrofy u nás, která v za kubánské krize, trápila i duchovní tvůrce v nás. Při každém možném lokálním eventuelně jaderném konfliktu musíme myslet na to, že Čechy jsou hezká pánev s hezkým středem Prahou, který omývají svou přítomností davy západňanů i východňanů a že je to velice hezký cíl pro nějakou teroristickou pumičku. Už Fridrich Veliký i Bismark tvrdili, že Čechy jsou pevností Evropy. Chápeme pak , když Miroslav Bambušek mluví o tom, že to představení chce prosadit, aby se v České republice dalo žít.

To představení, ale funguje samo o sobě, svrchu zmíněné ani není potřeba tušit. Nepohodlí naskočí už ze samotného dramatu na scéně, když se turistovi ukazuje cesta ven ze Zóny, je to vchod kterým jsme přišli a dá-li Bůh i ze Zóny odejdeme. Promluvy Bambuškových postav jsou poetické i brutálně výstižné. Režisér Zelinsky z toho všeho udělá spolu s hudbou a kostýmy postwagnerovský neogesamtkunstwerk, plný vkusného umírání, zabíjení, milování, strádání. Je dojemné, když si na scénu umírání přinese postava robota-nerobota alumatku pro dva a my se divíme její velikosti. Neumře tam nakonec sám." Proč nebrečíš, to je scéna, kdy se má brečet" Vyčítá se pak bussinesmanovi, který si nakonec vlastně ani moc nezastřílel.

Apokalypsa je etymologicky: odhalení toho, co bylo skryté, zasuté. Můj učitel říká, že tyto prognózy, tak populární v dějinách, jsou svým způsobem marné, protože se máme celým svým snažením přičinit, aby se nestaly. Avšak představovat si postapokalypsu je poučné. Všechny Armagedony jsou jen lidská chuť na apokalypsu (skrytě po ní toužíme, jdeme na ní do kina). Je to náš Thanatos, tedy implicitní katastrofická struktura v naší mysli, odvozená ze představy naší smrti a našeho rodu. Svou smrt odvrátit nemůžeme, ale smrt našeho rody, bychom se měli snažit odvrátit, v starosti o toto jsme nesmrtelní. (Jan Sokol in Člověk a náboženství) Zóna je postkatastrofická vize a tuto naši snahu a starost obrozuje. Naše sladkobolné zážitky jsou v náznacích takové malé poslední soudy, již tady a teď. A jak v nich u uspěla naše přítomnost ukáže až budoucnost a ta je vždy skrytá, ale je vzrušující ji odkrývat a věštit z přítomnosti a minulosti.

Režisér o celém projektu Perzekuce prohlásil, že předchozí díly ukazovaly, že lidskost je zrůdnost, poslední ukazuje, že v lidskosti je naděj. Nesmíme zapomenout na oboustrannost slova perzekuce. Perzekuovat znamená něco v očích pronásledovatelů negativního skrze jeho sledování vyřadit z provozu. Otec projektu Miroslav Bambušek v těchto dnech odjíždí do Bosny, do Mostaru pokračovat ve své práci.

                 
Obsah vydání       9. 5. 2006
9. 5. 2006 Prověrku na vnitru? Karel  Dolejší
8. 5. 2006 Strana zelených: potřebujeme policii, které můžeme věřit
9. 5. 2006 Případ Jacques, Paroubek a Czechtek 2005 Jan  Zeman
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Úmluva vlád ČSR a SSSR o spojenectví proti fašismu a vzniku Svobodovy armády Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Restauracím a jídelnám Marcela  Gunázerová
9. 5. 2006 Policejní zmlácení paní vrchní ředitelky Petr  Kužvart
9. 5. 2006 Ukrajina: Nejen staří banderovci, ale i současný antisemitismus Karel  Dolejší
9. 5. 2006 Blair: Kdybych měl říct, kdy odejdu, ochromilo by to vládu
9. 5. 2006 Parodie na maturitu IV Jiří  Kratochvíl
9. 5. 2006 Otazníky kolem státních maturit a CERMATu Radek  Sárközi
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Neprofesionalita v řízení státu Stanislav  Huml
9. 5. 2006 Faethónova pouť Boris  Cvek
9. 5. 2006 Greenpeace se veřejné diskusi nebrání Jan  Piňos
9. 5. 2006 Mé námitky proti Greenpeace Ivan  Brezina
9. 5. 2006 Nazelenalé uzenky, tráva a bývalý prezident Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Neobyčejně šťastná rehabilitace Vítkova i generála Eliáše Ladislav  Žák
5. 5. 2006 Přehled čísel týkajících se vlivu radiace na člověka Vladimír  Wagner
9. 5. 2006 Zrušení komunistů nemusí přinést kýžený výsledek Vít  Horák
9. 5. 2006 Michael  Marčák
9. 5. 2006 Sarkozy: nový francouzský premiér?
9. 5. 2006 Zóna Lukáš  Nozar
9. 5. 2006 Ruptura duše Irena  Zítková
9. 5. 2006 Obmedzená sloboda v semiperiférnom štáte Marcel  Mojžiš
9. 5. 2006 Nikotin nezpůsobuje rakovinu Tomáš  Krček
9. 5. 2006 Čína není Ježíšek Milan  Černý
9. 5. 2006 My nic, to jen naši vynálezci
8. 5. 2006 Digitální televize: Budou vás nutit dívat se na reklamy
9. 5. 2006 Juščenko chce uznat banderovce za účastníky Velké vlastenecké války Stanislav  Kliment
8. 5. 2006 Komunální úřady investovaly více než 700 milionů liber do mezinárodního obchodu se zbraněmi
8. 5. 2006 Humanitární pracovníci zneužívají nezletilé dívky pro sex
8. 5. 2006 Kouření konopí zřejmě zvyšuje pravděpodobnost duševních chorob Jan  Čulík
8. 5. 2006 Nezávislá závislost na marihuaně Štěpán  Kotrba
6. 5. 2006 Kultura úvěrové zadluženosti vede k rekordnímu počtu osobních bankrotů
5. 5. 2006 Afrika a její "čínská budoucnost" Mesfin  Gedlu
5. 5. 2006 Ženská práva jsou lidská práva Věra  Říhová
9. 5. 2006 Za co a s kým jsme bojovali
9. 5. 2006 Target -- Prague, Czech: Jak Američané bombardovali Prahu Štěpán  Kotrba
9. 5. 2006 Smutný osud bombardovaného "rodinného stříbra"
9. 5. 2006 Děň Pobědy Štěpán  Kotrba
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 5. 2006 Hospodaření OSBL za duben 2006