Macek svůj útok prezentoval jako vyřizování ryze soukromých účtů, premiér Paroubek horlil proti dalšímu ryze politickému útoku opoziční ODS. Strhla se diskuze, v níž agresor vystupoval na jedné straně v roli nezávislého Zorra Mstitele, od kterého se všichni distancují, a na druhé straně jako agent občanských demokratů. Širší souvislosti sporu jako by zmizeli, prostě zlý Macek praštil hodného Ratha, teď jde jenom o to, za koho vlastně kope.

Přestože se v televizi několikrát objevily doslovné citace pamfletu, ve kterém Rath manželství Mackových přisuzuje komerční vznik, tuto hnusnou neslušnost se média a veřejnost odpovídajícím způsobem odsoudit neráčily. Nehledě na to, že osočující má vedle manželky i milenku, v seriózních novinách by se nemístná urážka "rodinného krbu" vůbec neměla objevit. Nota bene když ji vyslal ministr rezortu, který rozhodně má co důležitějšího na práci. Zároveň není žádným tajemstvím, že David Rath už slovně napadl něco politických odpůrců, od "posery" Mirka Topolánka po "vrtošivého starce" Václava Klause.

Určitě bylo nefér, že Macek udeřil Ratha do temene v momentě, kdy ministr, nic netuše, seděl a čekal, až na něj u řečnického pultu přijde řada. O možnost bránit se však nepřišel. K dispozici měl okamžitě mikrofon, který na pokyn Macka i využil, a v následující potyčce dokonce přešel pravým hákem do ofenzívy. Pochopitelně šlo o nutnou sebeobranu, protože Miroslav Macek se uchýlil zcela nečekaně k fyzické argumentaci podruhé.

Ovšem dostali stejnou příležitost k obraně i ti, které Rath dříve napadl přes média? Přestože se mohli písemně či v projevu na kameru ohradit, jejich reakce nemohla spadat do stejné váhové kategorie jako podnět.

Proto neplivejme pouze na člověka, který užil násilí, ale odsuďme také provokatéra, který už léta beztrestně napadá ostatní daleko zákeřnějším způsobem, ale bez následků masové morální hysterie.

Se švejkovským "zabili jste mi strejčka, tak tady máte přesdržku" na politické scéně souhlasit nelze. Alespoň pokud se chce naše politická kultura vydat západním směrem. Pokud ale budeme bagatelizovat útoky, které nedovedeme regulovat, natož efektivně potrestat, nebude naše politika o nic kulturnější. A nic na tom nezmění ani pohoršování nad jednou českou fackou.