Slovo "extremní" zde není myšleno nijak pejorativně. To co je pro jedny extremní, může být pro druhé běžně přijatelné a naopak. Pojem "extremní program" tak v dalším textu představuje program, který nelze v poměrném systému prosadit v koalici s jinou stranou/stranami.

Položme si klíčovou otázku, zda volební systém potenciálně umožňující realizaci extremního programu je dobrý pro OBČANSKOU SPOLEČNOST jako celek. Argumenty PRO jsou nasnadě: (1) fungujete to i jinde a (2) strana s extremním programem ve většinovém systému ve volbách prostě neuspěje. V ustálených demokraciích to je bezesporu pravda, avšak je u nás demokracie "ustálená"? Máme přece bohaté zkušenosti s krajními názory a také s tím, jak jsou v předvolebním období haleny do těch nejušlechtilejších slov a vět. Sleví strany z extremních cílů ve snaze být volitelné nebo budou v programech tyto cíle a jejich důsledky "důmyslně maskovat"? Bude vládnoucí strana pod hrozbou vystřídání stranou z opačného politického spektra realizovat změny tak, aby byly nevratné? Nebo proběhnou po každých volbách fatální politické a společenské obraty na tu či onu stranu?

Většinový systém bude z pochopitelných důvodů vítán stranou s reálnou šancí ve volbách zvítězit. Ale co když nezvítězí? Jsou připraveni její exponenti přiznat "právo na neomezené vládnutí" také druhé straně? Nebo po každých volbách budeme pořádat akce občanské neposlušnosti, aktivizovat média a vymýšlet další formy nátlaku tak jak je to v našich zemích běžné?

Zdá se, že současná společnost je nepřekonatelně rozdělena na dva přibližně stejně velké tábory. Média i webové diskuze jsou plné nenávisti a nezávislý pozorovatel musí mít dojem, že stojíme těsně před násilným střetem. Má v této situaci politická reprezentace za potlesku poloviny občanů válcovat tu druhou polovinu a ještě více prohlubovat rozpory? Nedělejme si iluze, že brzy jedno vidění světa jasně převáží. Spíše lze očekávat, že v tomto systému bude po každých volbách polovina občanů těžce frustrována. Je přijatelná politická arogance ve stylu "co je nám do druhé poloviny, vždyť prohrála"? Nebo ještě přesněji: měla by v 21. století v prosperující zemi v srdci Evropy každé čtyři roky POLOVINA VŠECH OBČANŮ PROHRÁT?

Není u nás v současné době přece jen poměrný systém vhodnější a stabilnější? Nemá povolební problémy spíše politická reprezentace podvědomě očekávající důsledky systému většinového? Jak jinak interpretovat volání, že "ČSSD má uznat vítěze voleb a nechat ODS vládnout" (Gandalovič, 25.6.06, TV Nova)? Poměrný systém vždy dovolí nalézt PRŮSEČÍK PROGRAMŮ, v němž nejsou krajní názory zohledněny. Hledejme po volbách v programech to, co VOLIČE SPOJUJE. Takové cíle pak může relevantní politická reprezentace za potlesku VĚTŠINY OBČANŮ naplňovat. Příznivci většinového systému zřejmě namítnou: A co nepopulární opatření? Nezbývá nic jiného, milí politici, než je popularizovat! Věřím, že i taková opatření po kvalifikovaném a rozumném zdůvodnění naši občané pochopí a podpoří.