Ten, kdo se občas vyskytuje na začátku nebo na konci víkendu na silničním tahu E 55 vedoucím z Prahy na jih, jistě dobře ví, o čem mluvím. Jako onen příklad solidarity uvádím zdejší dopravní situaci třeba v neděli večer, trvající nejméně 20 let.

Kolona pražských aut zde každý víkend jezdí nadmíru ukázněně směrem na Prahu a navíc jen rychlostí asi 20-30 km/hod. (tedy vstřícně o nějakých 60-50 km/ hod. méně, než vyžadují dopravní předpisy). Nejsou tito pražští řidiči, vracející se ze svých jihočeských chalup, celému národu příkladem občanské ukázněnosti, dodržování dopravních předpisů a vzájemné solidarity?

Jestliže jedete v opačném směru, nemůžete se vynadívat na otrávené, zpocené a lhostejné obličeje Pražáků, kteří se ukázněnou jízdou ve špalíru aut, často sahajícím z Votic až do Prahy, odevzdaně plouží několik hodin až do hlavního města. Nemohou se zřejmě nasytit těchto krásných a nostalgických jízd.

Během pracovního týdne pražští spoluobčané poctivě pracují pro blaho ekonomiky a českého venkova. Tak pilně, že za celých oněch více jak 20 let nemají čas se ani ozvat, aby jim úřady alespoň trochu usnadnily silniční cestu na víkend a zpět. Něco se zde sice buduje, ale mezitím, než se dostaví nové úseky silnice, staré bude nutné jistě opravit. A tak provoz na tomto tahu nebude asi nikdy plynulý a rychle průjezdný.

Přitom naše vesnice díky Pražákům vzkvétá. Je to další skvělý příklad národní solidarity -- tentokrát s venkovem. Nevšimli jste si?

Navštívíte-li venkov, zjistíte, že se tam hodně změnilo. Řada vesnických stavení i jejich okolí je ukázkově upravena. Budovy mají nové střechy a fasády, kolem nich se nepovaluje staré harampádí a slepice, příjezdové cesty jsou opravené a ve dvorech parkují nová auta. Česká vesnice je vskutku v ekonomickém rozkvětu! Ovšem, jak říkám, týká se to pouze určité části ze všech vesnických nemovitostí, které patří tzv. lufťákům.

Na české vesnici jsou dosud k vidění zchátralé objekty, v nichž bydlí místní domorodci. Jsou to většinou lidé zarputilí, kteří jsou plní totalitních přežitků a návyků. Nemají příliš v lásce Pražáky, nazývají je ošklivě lufťáky. Jejich stavení mají staré střechy a fasády. Příjezdové cesty k nim jsou samý výmol, bláto a kámen. Kolem nich se povaluje nepořádek, hromady dříví, zbytky zemědělských strojů a sem tam i nějaká ta slepice. Bydlí zde staromilci, kteří se vzpírají pokroku a lpí na staromódní tradici. Třeba už jenom ta jejich auta! Samá Škoda! (Š Favorit, Š 105 a Š 120).

Vesničané jsou vždy zaostalí a nemají měšťáky nikdy příliš v lásce . Zvláště ty, kteří se celý týden ve městě do úmoru dřou, aby vymysleli a uvedli v platnost zákony, které mají pozvednout venkov. Nedivte se, že jsou vesničané trochu nevraživí. Zvláště, když si oni úředníci přijedou na víkend aktivně odpočinout, chalupařit, zahrádkařit a receptařit na jimi podporovaný venkov. A to do chalup, které si odkoupili od nich, od vesnických zkrachovanců, kteří neumí vůbec, ale vůbec hospodařit. A to navíc podle všech jimi v Praze vydaných a platných zemědělských předpisů.

Když je na venkově nouze a bída, tak vše prchá do města. Nevšimli jste si, ze se do měst uchylují poštolky, labutě, rackové, kachny, ledňáčci, sojky, straky, havrani, kuny, zajíci, ježci a jiná individua? Potkani a krysy tam jsou již dávno, pořád. Zbývá už jenom, aby přišla ožebračená vesnická chudina. Podobnost se středověkem je čistě náhodná, neboť dnes máme přece kapitalismus. Sice feudální, ale náš.

Nabízí se skvělé řešení! Pražáci a jiní movití obyvatelé našich měst, když už se tak dobře starají o venkov a své vesnické nemovitosti, mohli by se tam přestěhovat na trvalo. Proč nenaplnit status quo? Místo zahrádkaření mohou pracovat na poli a v lese. Místo tahání přívěsů s koňmi za svými vozy mohou jezdit s vozy taženými koňmi nebo dělat třeba pasáky u krav. Venkov je jim plně k dispozici. Ať ukáží všem v praxi, jak se správně na venkově hospodaří! Zákonů, vyhlášek, předpisů, metodik a nařízení si k tomu již sami vydali více než dost.