Jednoho dne jsem si prostě všiml, že téměř v každých novinách se denně píše o fašismu a především o Adolfu Hitlerovi. Schválně, kupte si nějaké noviny a pokuste se v nich zaškrtat červenou tužkou slovo "fašismus", "Hitler" nebo nějaké jiné slovo týkající se tohoto smutně proslulého tématu. Když nic, tak tam najdete jiné stupidně se opakující slovo.

Pro mne je otázka fašismu naprosto irelevantní, neboť jsem mladší ročník, který nebyl v Hitler-Jugendu, ale v Lenin-Jugendu. Mne to téma začalo zajímat čistě jen ze sběratelské vášně. Jako někdo denně odlepuje známky z dopisů, tak jsem si podobně začal vystříhávat z novin články o fašismu a Adolfu Hitlerovi. Desky, do kterých jsem si tyto novinářské artefakty zakládal, jsem nosil stále sebou. Podobně jako filatelista, který z lásky ke své sběratelské vášni, nosí stále pořád spolu svojí oblíbenou sbírku známek.

Nevěřili byste, jak to za krátko byly tlusté desky! A to již za první dva měsíce mého nového hobby. Novináři asi nemají o čem psát a tak stále vytahují staré a velmi vděčné téma.

Tvrdím, zejména pro čtyřech pivech, že příštím spasitelem a bohem naší civilizace bude jistě Adolf Hitler. Tak se to prostě v našem světě od nepaměti chodí. Napřed vás odsoudí jako zločince a pak vás zakrátko vyhlásí za svatého. Je to vždy dobrý kšeft, vláčet zákazníky z extrému do extrému. Třeba od zdi ke zdi, od maxisukně k minisukni, od máničky či holohlavci atd.

Propaganda pracuje takovým způsobem, že vás napřed nažene do opačného extrému, než do kterého vás chce nakonec dostat. Jestliže vás chce někdo nahnat ke kapitalismu, tak vám na něj bude čtyřicet let nadávat. A naopak. Jestliže někdo nadává na komunismus, tak je jisté, že vás do něj za nějakých čtyřicet let nažene. Prvních 17 máme již za sebou.

Měl jsem tu smůlu, že jsem své sběratelské album ztratil. Bylo to cestou z hospody. Neznámý nálezce jej však našel a poctivě odevzdal na policii. Jelikož v albu byla moje adresa, tak jsem byl předvolán na policii.

Zde jsem seděl v čekárně asi 1 hodinu, než na mne přišla řada. Jsem na to hrdý, neboť si připadám jako odbojář či partyzán. Seděl jsem přece za Hitlera.

Ke cti naší policie nutno říci, že vyšetřování mělo hladký průběh. Předložili mi k identifikaci mé album a významně se na mne dívali.

Položili mi otázku: "Pane, vy jste fašista?"

Odpověděl jsem podle pravdy: "Nikoliv. Pouze sbírám z novin materiály o fašismu." "Není to divná záliba?"

"Divná záliba? Koho prosím? Jsem to snad já, kdo denně skoro ve všech novinách píše o fašismu a Hitlerovi?"

Měl jsem štěstí. Policista, který mne vyšetřoval, by mladý a nezatížený člověk. Usmál se na mne s pochopením, vrátil mi album a propustil mne. Nevím, jak bych pochodil u jeho starších představených?