Týden předem se v rádiu o ničem jiném nemluvilo. Ani u mne v domácnosti, kde žije i syn Lukáš. Již několik let po večerech pracuje pro firmu, která organizuje koncerty zpěváčkům i zpěvačkám, zpěvákům a slavným hvězdám. Nejprve stavěl pódia, tahal tuny materiálu z náklaďáků a zase zpět. Při stodvaceti kilech a metr devadesát nadzemské výšky -- bez problémů. Se zkušenostmi ho obsazovali do zodpovědnějších funkcí až do Dressing Room Security (hlídání hvězd a jejich šatny). Měl už svěřeny hvězdy jako: Cheer, Phil Collins, Bon Jovi, Santana, Eros Ramazzotty, Nena, Bob Dylan, U2 s Bono, Melanie C., Paul McCartney a teď Mick Jagger.

V podzemí pódia v šatnách bylo k vidění úplně něco jiného než nahoře ve světlech ramp. Hromady lidí, známých, slavných anebo rádoby, Lukáše už dávno nechávjí chladným. Když čtyři zkamenělí Rollingstoňáci několikrát prošli jím hlídanou chodbou, mi mobilem zatelefonoval: "Tati, to jsou takový malý, starý, vyschlí, dědci." Starší kolega "bachař", celý bez sebe, že je vidí na dosah ruky a živé, jak vypadali konstatoval: "Ti už v budoucnu koncertovat nebudou."

Malý kluk Micka nesl chodbou tátovi sklenici piva. Lukáš ho upozornil: "bacha, ať to nevycébráš." Za navázaný hovor mu kluk přišel ukázat dvě vlastnoručně vyřezávaná letadýlka: "kerý se ti víc líbí?" "toto" "hm, mě taky." Souhlasil nejmenší "kamínek".

Lukáš pochopitelně celý koncert slyšel, Rolling Stones se nedají přeslechnout, ale viděl jen málo. Ale závěrečný ohňostroj a hřmot tryskových letadel nacvičený parádní letkou a několikabarevné kouřové pruhy na nočním nebi se rozprostřely i v zákulisí.

Koncert si bude muset vychutnat později hraný z DVD za zvuku Home Cinema s naladěnou funkci Raum Klang ve svém pokoji. Ale až nebudu doma.