Kapitola se nazývá "Vyhnání Němců z Československa". Tím je předem vymezeno, že o vyhánění Čechů ze Sudet se mluvit nebude a také se nemluví.

K výročí Mnichovské smlouvy stojí za pozornost jak je tato událost, která na dlouhá desetiletí rozhodujícím způsobem ovlivnila československý a český historický vývoj, pojata na výstavě.

Příslušný odstavec krátkého textu zní:

"S rozpadem Rakouska-Uherska po první světové válce vzniklo Československo. Společně s Čechy žilo v novém státě také 2,3 miliónu Slováků, 1,2 miliónu Maďarů a 3,3 miliónu Němců, kteří byli v meziválečném období v mnoha ohledech znevýhodňováni. Kromě toho byla pominuta otázka práva na sebeurčení. Vzhledem k této situaci a Hitlerovým válečným výhružkám Velká Británie, Francie a Itálie podepsaly v roce 1938 Mnichovskou dohodu, kterou daly souhlas k postoupení Sudet Německu."

Vyrůstal jsem v době, kdy se pro mnichovskou smlouvu používal téměř výhradně výraz mnichovská zrada. Chápal jsem to tak, že v Mnichově zúčastněná Velká Británie a především Francie zradily demokratické Československo a ponechaly ho napospas fašistickému hitlerovskému Německu. Nejen že bez jakékoliv legitimity vydaly Sudety Německu (pro pořádek připomeňme, že i Maďarsko a Polsko se přiživily na Hitlerově hře), ale bez reakce ponechaly i pohlcení zbytku republiky v březnu 1939.

Asi před rokem či dvěma jsem v Českém rozhlase 1 Radiožurnálu poslouchal debatu českých historiků k výročí Mnichova, z níž vyplynulo, že hovořit o zradě je příliš silné, že se spíše jednalo ze strany Francie a Velké Británie o selhání než o zradu. Tehdy sebevědomě povylezl červík, který mi dlouho vrtal hlavou, že nemuselo jít ani o zradu, ani o selhání, ale o zcela vědomý úmysl.

Wiesbadenská nadace to uvádí po svém. Souhlasem s Československem v jeho hranicích z října 1918 vytvořili mírotvorci ve Versailles zmetek. Příliš mnoho národů a národností v malém prostoru, který navíc ovládl čechoslovakismem posedlý T.G.M. To co Lloyd George a Clemenceau v devatenáctém roce zpackali, to jejich nástupci Chamberlain a Daladier po necelých dvaceti letech v Mnichově napravili.

Lze si snad text z berlínské výstavy vyložit jinak?

Nadace vypustila průzkumný balón a testuje potrefené co jsou schopni unést. Rodinná skupinka návštěvníků výstavy z Čech dávala vzrušenou diskusí u panelů svoji nevoli nepokrytě najevo. Budiž řečeno, že někteří němečtí návštěvníci se nejen o důvody nesouhlasu zajímali a argumenty přijali, ale sami od sebe vyjadřovali nesouhlas s pojetím a obsahem výstavy. Ještě nikdy jsem nelistoval návštěvní knihou popsanou tolika vzrušenými komentáři. Poláci na protest odvezli exponáty, které organizátorům v dobré víře zapůjčili. Češi... vlastně nevím zda Češi reagovali. Nejvíce by mne však zajímalo, jak se samy v uvedených souvislostech vidí dnes francouzská a britská oficiální místa.

2. světová válka ARCHIV ČRO

Text panelu výstavy "Vynucené cesty" o Československu

zdroj: výstava "Vynucené cesty"