Fakt, že po první světové válce bylo dáno v novém československém státě židům širokých práv, bylo zapříčiněno hlavně tím, kdo seděl na prezidentském křesle. Stačilo, aby se v ČSR dostal k moci antisemita s osobnostními rysy podobnými Hitlerovi, a mohli židé dopadnou podobně. Jen tak mimoděk: Není to tak dávno, co dávali v televizi (Hessischer Rundfunk) svědectví pianistky z Terezína (jmenovalo se to Pianistka z Terezína), která se zachránila, vrátila se do Prahy a v roce 1947 emigrovala do Izraele. Podle jejího svědectví Češi v Praze rabovali židovské byty před očima původních majitelů ještě dřív, než stačili zajít za roh cestou ke shromaždištím.

I já osobně jsem si vyslechl od některých Čechů velice nelichotivé poznámky na adresu židů.

Nechci popírat, a byla by to lež, kdybych tvrdil, že v jiných zemích se podobné excesy také neodehrávaly, ale Češi si musejí uvědomit, že prostě tím báječným národem nejsou, a mají se za co stydět. Obyčejně to, za co se mohou chlubit, o tom vědí, avšak za co by se měli stydět, to je jim obyčejně skryto. To myslím, bylo to nejzávažnější, s čím autor nesouhlasil.