Člověk prostě jen velmi nerad připustí, že by jeho chování v řadě situací ovládalo něco jiného, než jeho vlastní rozum. Nechce akceptovat, že by matka příroda měla mnohem lépe fungující systém, než jaký dává k dispozici současná civilizace. Někdy mám pocit, že v minulosti byli lidé rozumnější. Že organizovali svůj život mnohem víc v souladu s tím přírodním systémem a že tedy konfliktů, které máme dnes a denně před očima, bylo mnohem méně. Není se čemu divit. Dnešní společnost se snaží změnit fungující systém a vsugerovat lidem jiné priority, než má ten biologický řád. Dostáváme se tak pomalu k tomu, že zájem jedince jde proti zájmu druhu.

Nechám stranou rozhovor s paní Čurdovou, je to politička a má cosi takového v popisu práce. Způsob řešení z pozice poslance je možný, pokud respektuje ony biologické zákonitosti a to je v současném světe spíše výjimečné. Svou pravdu má pan Vít, pokud tvrdí, že na mlácení musí být vždycky dva. Asi ale nemyslí na to, že soužití samečka a samičky jednoho druhu je v přírodě regulované dost intenzivně, už proto, že je v sázce potomstvo závislé na obou aktérech, tedy přežití celého druhu. To je v přírodě jedna z priorit. V tomto směru je člověk živočichem víc, než si je ochoten připustit.

Smysl příspěvku pana Marka patrně nepochopil nikdo. Lehkou nadsázku, která se táhne celým článkem, bych vztáhl spíše k vědomí faktu, že některé věci tak prostě jsou v přírodě zařízené a nám lidem přísluší se s tím nanejvýš smířit. Nakonec i díky jim jsme dnes jako živočišný druh tak rozvinutý, že to nemá v historii planety obdoby. A s humorem do vlastních řad je přijetí některých i nepříjemných věcí snazší. Že to někteří další diskutující chápou jako výsměch ženám (pan Marek je muž, tak jak jinak, že) a reagují podle toho (paní nebo slečna Cholevová jako žena zase výsměchem opačným směrem), je jejich smůla. Míří totiž vedle. Ten příspěvek říká něco o daných věcech a o tom, že když se nám podaří odstranit skutečné příčiny násilí, nemusíme řešit následky (u kterých to jde jen velice obtížně). Když si místo toho budeme s některými lidmi notovat, že ženy a muži jsou stejní (i když ve skrytu duše tušíme, že nikoliv) a budeme z toho vycházet při řešení už vzniklých konfliktů, dostaneme se nejspíš do situace, kterou tak barvitě popsal pan Musil. Ten policista totiž také není nestranným účastníkem konfliktu, ale má v sobě tytéž instinkty, které ovlivňují jeho chování. Zákon proti domácímu násilí nejspíš dopadne nějak takto. Vedle pár exemplárně potrestaných obětních beránků se nic podstatného v záležitosti nezmění.

Paní Říhová zase krásně popisuje, jak se z nerozumu a nevědomosti spuštěný konflikt dá jen velmi obtížně zastavit. Je pozoruhodné, že pokud jde o reakce matky chránící své děti, není s biologickou podstatou naší existence příliš ve sporu. Navíc, ono je opravdu těžké se ubránit jedinci vyšší váhové kategorie. I proto je to v přírodě zařízené tak, že zdravý jedinec opravdu má příslušné zábrany. Paní Říhová vidí sice v článku recesi, ale jedním dechem říká, že " v každém případě je to nádherně popsaný naprosto pravdivý obraz některých domácností". Rozpor mezi tím, co sama vidí a svým přístupem k vysvětlujícímu textu ovšem nepostřehne. Přinejmenším za zamyšlení by ta recese stála, nebo ne?

Každý by asi měl připustit, že každá žena má s těmi "notorickými alkoholičkami, prostitutkami, semetrikami typu nacistických dozorkyň a uječenými hysterkami, s exhibionistkami, s rozmazlenými princezničkami, línými paničkami, s cukrujícími kalkulačkami, hygienickými perfekcionalistkami nebo s pavlačovými kádrovačkami" společného mnohem víc než jen pohlavní orgány. Stejně tak každý muž má s tím popisovaným násilníkem také dost věcí stejných. Jsme prostě jeden živočišný druh a spoléhat na civilizaci je velmi ošidné, protože civilizační slupka je nesmírně tenká. Co také chcete stihnout za nějakých dvě stě let? A to přitom nevíme, jestli matka příroda nakonec není proti nějakým změnám vyvolaným tou civilizací. Nakonec v mnohém likvidujeme její úspěšnou a dlouho trvající práci.