Blokáda hraničních přechodů

Blokáda probíhá spořádaně a organizace protestu je naprosto skvělá.

Těsně před blokádou se k hranicím přistaví tři až čtyři osobní auta, která v minutě vyhlášené blokády nacouvají k hraniční čáře a zabrání průjezdu ostatním automobilistům. Aktivisté oblečení do žlutých bund s nápisem „atomstop“ rozvinou transparenty se stejným nápisem. Vše probíhá rutinně. Aktivistů nebývá mnoho – kolem deseti, převažují ženy.

Dovídáme se, že aktivisté považují Temelín za nebezpečný a dokládají to počtem poruch, které se udály od jeho spuštěný. V době našeho natáčení (28. únor, hraniční přechod Studánky) se již jednalo o 102 ohlášenou poruchu. Nakonec vyjmenují základní výtky. Předně se domnívají, že vysokotlaké potrubí primárního okruhu, kterým se odvádí teplo z reaktoru k výměníku, má být odděleno zdí, jak nařizuje německá norma. V Čechách však platí české zákony, které vycházejí z předpisů amerických a ruských a definují, že potrubí je jištěno omezovači švihu, které by v případě prasknutí zabránily poškození vedlejšího potrubí. To však Rakušané neuznávají a nepovažují problém za vyřešený.

Přestože EU se může pyšnit normami možná i na poloměr zahnutí rohlíku, tak jako na potvoru neexistují jednotné předpisy na bezpečnostní standardy jaderných elektráren. Na druhou stranu je to pochopitelné. Kdyby se takové standardy vytvářely, musely by se pravděpodobně některé starší jaderní elektrárny v Evropě zavřít. Stejně tak si nedovedu představit, co by Rakušané požadovali, aby bylo splněno, aby Evropané takové standardy odhlasovali.

Odpůrci ve svých výtkách pokračují. Dalším problém jsou špatné ventily. Tady přesně nechápu, čeho se výtka týká. Pravděpodobně se jedná o ventily na sekundárním okruhu, přes které jde pára pohánějící turbínu. Z jadernou bezpečností to nemá nic společného.

Skutečně oprávněná výtka se týká deformace uranového paliva. V poslední době se díky radiačnímu působení začaly palivové články prohýbat a při velkém průhybu by mohly bránit průchodu řídících tyčí aktivní zónou a tím ohrozit plnohodnotné řízení nebo zastavení štěpné reakce. Existují i jiné způsoby, jak štěpnou reakci zastavit, ale tohle je skutečně závažný problém. Naštěstí se již řeší a čtvrtina paliva byla vyměněna za palivové články s menšími deformačními vlastnostmi a během 1,5 roku bude celá aktivní zóna osázena jiným palivem.

Přestože tento problém byl řešen na mnohých jaderných elektrárnách v zahraničí, nelze nad tím jednoduše mávnout rukou.

Na další otázku, proč zrovna Temelín je ve středu zájmu, aktivisté odpovídají, že je nejblíže a tudíž je ze všech elektráren ohrožuje nejvíce. Myslím si, že to není úplně poctivá odpověď.

Stačí se podívat na mapu. Navíc není neznámé, že v okolí Rakouska měly některé elektrárny závažnější poruchy, než Temelín – a není proti nim vedena otevřená kampaň.

Případ Zwentendorf

V roce 1978 Rakušané dostavěli ve Zwentendorfu nedaleko Vídně jadernou elektrárnu. Před jejím spuštěním však bylo uspořádáno referendum o jaderné energetice. Tehdejší projaderný kancléř Kreisky prohlásil, že v případě negativního výsledku referenda bude rezignovat. Protože mnoho Rakušanů nebylo spokojeno s jeho vládou, využili příležitosti a hlasovali proti tomuto politikovi. Elektrárna se stala rukojmím politické volby.

K referendu se dostavila zhruba třetina Rakušanů, kteří se rozdělili na stejné poloviny:

31,6% bylo proti jaderné energetice, 31,0 % bylo pro jadernou energetiku. Absolutní počet 30 000 hlasů tak rozhodl o zákazu užívání jaderného štěpení pro výrobu energie v Rakousku.

Následná havárie v jaderné elektrárně Three Mile Island v roce 1979 v USA a fatální černobylská havárie z roku 1986 stvrdily odpůrcům jaderné energetiky oprávněnost tehdejšího rozhodnutí. Z těchto faktů se dá pochopit jasný protijaderný trend rakouské politiky. Ale stále není zodpovězená otázka, proč zrovna Temelín se stal symbol a cílem protijaderných aktivistů.

Melkská dohoda

V době vstupu České republiky do Evropské unie se rozhodlo Rakousko blokovat vstup, pokud Česko nezastaví dostavbu a spuštění JE Temelín. Situace vypadala velmi napjatě. Nakonec se podařilo vytvořit diplomatický dokument mlhavých formulací, který zavazoval Českou republiku, aby odstranila z jaderné elektrárny všechna nebezpečí a podávala zprávy o každé technické poruše, která na Temelíně nastane. Dohoda z Melku byla podepsána 12. prosince 2000 premiérem Zemanem a spolkovým kancléřem Schusselem za účasti komisaře Verheugena.

Od tohoto data se každá zpráva o technické poruše na Temelínu zasílá na fax „rakouské civilní ochrany“. Vedle informací, že se v Alpách sesula půda a zavalila dálnici, či o povodních, se objevuje informace, že v Temelíně kdosi nezavřel kohoutek a do kanalizace primárního okruhu vytekla voda. Když uvážíme, že asi nejvíce faxového papíru spotřebují zprávy z Temelína, nutně musí Rakušané docházet k závěru, že ti Češi provozují něco příšerně poruchového a tím pádem nebezpečného. Když to srovnáme se zprávami z jiných atomových elektráren v Evropě, tak Temelín vychází jako hrůzostrašné monstrum. Tisk a média jsou už taková, že potřebují své havárie a tragédie ke své existenci a tak se technické zprávy z Temelína překrucují, domýšlejí a vymýšlejí. Nic to však nemění na faktu, že Temelín měl od svého spuštění již 102 drobných poruch. Ve srovnání s ostatními elektrárnami světa je pravděpodobně v průměru, ale díky nesmírném mediálnímu tlaku bude podle všeho donucen k vzornému plnění těch nejvyšších bezpečnostních předpisů. Za to bychom měli být melkské dohodě vděčni. Zůstává však otevřená otázka trvale nastolovaná Rakušany, jestli je porušována dohoda z Melku či nikoliv ?

Za sebe odpovídám ano. Dohoda z Melku je porušována dle mého názoru jak ze strany České republiky, tak i ze strany Rakouska. Rakušané v dohodě slíbili, že když česká strana zajistí nadstandardní informovanost a bude vylepšovat bezpečnost JETE, tak přestanou zlobit a jak říká dokument: „ČR a Rakousko souhlasí s tím, že musí být zachován a respektován volný pohyb zboží a osob...“ Blokády hranic však vypovídají o pravém opaku. Naproti tomu Česká republika neplní melkskou dohodu nikoliv v otázkách jaderné bezpečnosti, ale v tom, že se zavázala podporovat „programy v oblasti energetické účinnosti, obnovitelné energie a omezení emisí v ČR“. Natvrdo řečeno, Česká republika naprosto nedostatečně podporuje rozvoj obnovitelných zdrojů a snižování emisí. Vláda lobovaná průmyslem žádala více povolenek, než jaký je opravdová „výroba“ emisí.

Diskuze v Heleinu

Gymnázium v Heleinu sídlí na kopci nad městem, odkud je nádherný výhled na okolní hory. Probíhá zde diskuze rakouských odpůrců jaderné energie se zástupci JE Temelín. Studenti jsou stejní jako v Čechách. Diskuze je od začátku emotivní. Všichni napjatě sledují výměnu názorů mezi pány Dashlem a Týcem. Většina studentů je přesvědčena, že jaderná energetika je špatná a že by se měla zakázat. Trvají na tom, že energie by se měla získávat pouze z obnovitelných zdrojů. Působení ideově podbarvené a komplexní a objektivní informace postrádající propagandy je viditelný.

Zajímavá je situace, kdy „Jihočeský taťka“, temelínský směnový inženýr Týc pouští přístroj na měření radioaktivity a dokazuje, že radioaktivita je všude kolem nás. Drobné trvalé zvukové krupobití, které přístroj vydává, evidentně vyvádí z míry slečnu v první lavici. Hledí na přístroj jako na jedovatou kobru, která ji hodlá každým okamžikem uštknout.

Diskuze končí patem - ani jedna strana nepřesvědčila tu druhou. Podstatné je, že studenti dvě hodiny sledovali vášnivou výměnu názorů. Navíc smekám klobouk před profesorem fyziky, v jehož třídě se beseda odehrála. Nestraně besedu moderoval a zklidňoval emoce. Na závěr si vzal slovo ředitel gymnázia: „Slyšeli jste názory obou stran... Je na vás, jak se rozhodnete. A budete to právě vy, kteří budete časem rozhodovat o tom, jestli jadernou energii vezmete na milost nebo ji odmítnete!“

Oba představitelé heleinského gymnázia jsou tak trochu hrdinové, protože umožňují zaznít i jiný názor, než ten, který je prezentován v rakouských médiích a jednoznačně přijímán většinou obyvatel v Horním Rakousku. V jižních částech země tenhle spor nikoho nezajímá.

Aktivisté, experti a politici

Spor o jadernou elektrárnu Temelín je sporem mezi aktivisty a odborníky. Je to spor dvou koncepcí přístupu k výrobě energie: s jadernou energii nebo bez ní.

Je to spor legitimní a v demokratické společnosti žádoucí. Ačkoliv mnohé argumenty aktivistů se zdají odborníkům nesprávné nebo dokonce směšné, nemohou zastřít fakt, že nakonec v té kanonádě naslepo se v několika případech trefují do černého. Tento nátlak mnohdy vedený neférovými prostředky přinesl a přináší určitě kýžený výsledek: zvýšení bezpečnosti jaderné elektrárny, zvýšení informovanosti občanů.

Konec konců žijeme v době, kdy náš svět je tak složitý, že se ho v některých oblastech mohou zmocnit a plně pochopit pouze experti, kteří racionálně hodnotí situaci a své předpoklady dokládají výpočty a vědeckými důkazy. Naproti nim stojí aktivisté, kteří většinou intuitivně vytvářejí svůj názor na svět a těžce hledají pro své postoje odborné argumenty. Jejich názor však není méněcenný, pouze reflektuje jiné úhly pohledu, které mohou celou situaci výrazně ozřejmit. Je pak na politicích, aby si z těchto dvou velmi často diametrálně odlišných pohledů na realitu, vytvořili legitimní postoj - většinou kompromisního charakteru.

Čerta na zdi viděti

Když se však podíváme na kauzu Temelín z hlediska rakouské politiky, zjišťujeme, že zde politická sféra zklamává. Je to především ona, která trvale roztáčí kola nepochopení a emocí. Jsou to politici, kteří zneužili a zneužívají jadernou energetiku ve svých poltických hrátkách a naučili své občany se jaderné energie bát. Vždy, když se rozpoutají politické hrátky, sahají k osvědčenému protitemelínskému tématu a snaží se získat pár hlasů ve svůj prospěch. Dostávají se tak vlastně do jakési pasti, ze které se jenom velmi těžko vystupuje. A protože Češi nejsou oblíbení a navíc podporují jadernou energetiku, je to karta populární, která se nemine účinkem.

Temelínská karta je pro Rakušany stejná jako romská karta některých českých politiků. Čeští politici, když chtějí zastřít vlastní nepříliš čistý manévr či podivné politické hry, vynesou kartu soužití s romskými občany. Občané ztotožňují svůj podvědomý odpor či strach s příslušným politikem. Mluví jim „z duše“. Hájí „jejich zájem“. Vzedmou se vášně, média na to ráda skočí, a cosi důležitého a podstatného uniká.

Jaderná energie na rozcestí

Štěpení jádra, ztotožňované mnohými s atomovým infernem v Hirošimě a Nagasaki, je synonymem hrozivého nebezpečí, proti kterému se nelze ubránit. Jaderná energie je v mnoha aspektech pro hodně obyvatel této planety nepochopitelná. A právě toto nepochopení i potenciální nebezpečí vede mnoho lidí k tomu, že ji odmítají. Temelín ale není Hirošima.

Žijeme však ve světě, který prahne po energii. Bude-li celý svět svou rostoucí potřebu naplňovat spalováním fosilních paliv, neujdeme klimatickému kolapsu. Co tedy s tím ?

Jaderná energetika je odmítána. Je odmítána rovněž proto, že se vedle jaderných elektráren hromadí vysoce radioaktivní vyhořelé palivo a to se bude muset podle protijaderných aktivistů uložit pod zem a statisíce let spravovat a kontrolovat. Můžeme předat budoucím generacím takovou zátěž ? Můžeme však dopustit zničení naší planety ? Možná ale, že toto vyhořelé a uskladněné palivo bude velmi cennou surovinou zítřka.

Navíc dnes už víme, co s vyhořelým palivem zítra. Uděláme z něho opět palivo. Přesně tak. Již od 70 let minulého století se experimentuje s tzv. rychlými reaktory, které dokáží dále využívat vyhořelé palivo. Francie a Rusko je už i provozují.

Jaderné odborníky spojila výzva USA ke společnému výzkumu a vývoji rychlých reaktorů čtvrté generace. K tomuto záměru se připojila Evropská unie. Na tomto úsilí se podílejí významnou měrou i čeští odborníci z Ústavu jaderného výzkumu v Řeži a dalších institucí.

Je vytipováno šest druhů rychlých reaktorů. Čtyři druhy budou energetické a budou využívat stávající vyhořelé palivo. Jeden druh reaktorů nazývaný transmutor bude neutralizovat zbytky štěpného materiálu na neškodné látky. Příštím generacím tak zanecháme nepatrné množství radioaktivního odpadu. Poslední typ reaktoru bude pracovat za extrémně vysokých teplot a bude sloužit k tepelnému štěpení vody na vodík a kyslík. Díky tomu budeme moci využívat vodík jako palivo pro dopravu místo benzínu a nafty. Díky rychlým reaktorům pak budeme moci přejít na tzv. vodíkové hospodářství. Naše budoucí auta tak budou do ovzduší vypouštět neškodnou páru místo oxidů uhlíku a budeme tak moci zanechat naší planetu potomkům v pošramoceném, avšak funkčním stavu. Je to otázka nejbližších 50 let, které musíme překonat a pak už nastoupí energetika termojaderné fúze. Budeme tedy muset asi risknout jadernou energetiku postavenou na štěpné reakci. Každá země, která bude umět vyrábět a využívat jaderné elektrárny na tom nebude špatně.

Strašák Temelín

Strašák Temelín tedy bude strašit dál a dál se budeme svářit s Rakušany o to, jestli smíme či nesmíme provozovat jadernou energetiku. Zůstává však faktem, že se z České republiky, která je chudá na primární zdroje s výjimkou uranu, může díky vyhořelému palivu stát v budoucnu země bohatá na primární energetické zdroje. Země nezávislá, podporující průmysl. A to může Rakousku vadit.

Co chtějí Rakušané

Zůstává neměnným faktem, že Rakušané nechtějí jadernou energetiku, ani nechtějí slyšet informace o provozních lapáliích jaderné elektrárny Temelín. Oni chtějí slyšet, že Temelín se odstavuje a že je definitivně vypnutý. A dokud to neuslyší, tak budou vytvářet problémy. Jejich hlasy můžou utichnout a jejich síla bude otupena pouze tehdy, když ani v drastickém informačním režimu melkské dohody nebudou dostávat munici pro svůj protijaderný postoj a na JETE se nebudou konat žádné poruchy. A nebo, když si zvyknou na to, že provozní odstávky i poruchy i opravy jsou přirozenou součástí provozu jakéhokoliv většího inženýrského celku u kterého nejde násobit koeficienty spolehlivosti spolu s cenou do nekonečna.

Autor je filmový režisér, specializuje se na filmy o přírodě