6. 4. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
5. 4. 2007

Boxer v kapse a indický chlapec v adiabatických časech

Před časem mne zaujala zpráva o tom, že žáci dvou lepších škol - ZŠ Elišky Krásnohorské a ZŠ SNP - v lepší čtvrti v Ústí nad Labem uspořádali jakousi stavovskou bitku, při níž se zablýskl i boxer (pro neznalé bitkařské terminologie – kovový nástroj, který se nasazuje na prsty, aby výrazně zvýšil efekt úderu pěstí).

Zpráva nebyla sama o sobě nijak mimořádně pozoruhodná, alespoň ne pro člověka, který se na internetu už seznámil se všelijakými mladistvými kratochvílemi, jež se pěstují v posledních letech. Tyto zábavy jsou hrdé především na to, že nectí žádné rámce, navíc jsou ve své jednoduchosti rozmanité. Přesto většinu z nich spojuje společný původ v bezradnosti a nudě.

Na zprávě o řežbě školáků bylo zajímavější všimnout si něčeho jiného: V jejím závěru zazněl (a komicky vyzněl) vstup ředitele jedné ze škol; ředitele školy nesoucí jméno české spisovatelky incident překvapil prý proto, že se rvačky, buď přímo nebo jako diváci, zúčastnili i žáci, kteří třeba již dva roky sponzorují ze svého (?) studium chudému indickému chlapci!

Roztrpčeného ředitele jsem však zanechal v intimitě, aby se mohl v klidu vyrovnat se svým zklamáním, a obrátil jsem pozornost směrem k dynamickému žáku, který nese na poštu balíček s Harry Potterem v angličtině, adresovaný do daleké Indie, a v druhé ruce zahřívá boxera v kapse.

K této zdánlivé nesourodosti jsem se mohl postavit v zásadě dvojím způsobem: buď jsem nad ní mohl rozhořčeně a nechápavě vrtět hlavou jako ředitel školy, a prožil bych si ji jako další z mnoha malých rozčarování, nebo jsem v ní musel chtě nechtě rozpoznat přirozený příznak doby - doby jednotlivostí, doby jednotlivých činů bez společné perspektivy.

Meteorologové a fyzici užívají termín adiabatický děj. Jde o termodynamický děj s ideálním plynem, při kterém nedochází k tepelné výměně mezi plynem a okolím. Přitom se však tlak, teplota i objem plynu mění. Pro pojetí této úvahy pozměňme adiabatický děj na adiabatický čin - a máme čin, jehož smysl, pro toho, kdo činí, tento čin nepřesahuje, zůstává izolovaný a ohraničený činem samotným. Jednotlivé činy se nevztahují k žádným imperativům, idejím, neodpovídají žádné perspektivě, a ačkoli mohou mít (a mívají) vliv na okolí, jsou vlastně samostatné, jednotlivé, osiřelé. A tudíž ani motivem adiabatických činů není žádná perspektiva hodnot, ideje nebo imperativy, nýbrž cosi jako okamžitá nebo dočasná inspirace často jinými adiabatickými činy, které už učinil někdo před námi pod vlivem více či méně oblýskaných proklamací – ať poznanými v našem bezprostředním okolí nebo třeba díky novinám, televizi nebo internetu.

Chceme-li tedy osvěžit ústeckou nepříjemnost jen trochou vlastní komiky, stačí, když si zavrtíme hlavou nad podivně koloidní povahou mladíka, který s kamarády drží z kapesného nad vodou indického vrstevníka, a s týmiž hochy jde po obědě natrhnout boxerem ústa bratrstvu ze školy „nepřátel“.

Ale můžeme se také pokusit poodstoupit od celé té věci, jako poodstupujeme od dráždivých teček na plátně, jestliže chceme opravdu vidět impresionistický obraz. Je dobré se k tomu odhodlat i navzdory tušení, že odměnou nám nebude pohled na Monetovo zátiší s čluny, ale spíše opět znepokojivá abstrakce, o jejímž smyslu nám nikdo nic kloudného neřekne. A jaký z toho tedy vzniká dojem, imprese?

Snad je to jeden z obrazů Baudrillardovy hyper-reality tvořené jednotlivými barevnými kaňkami, našimi „adiabatickými“ činy a ději, které chovají svůj smysl vždy jen pro sebe a k ničemu dál neodkazují. Tím pádem se smysly jednotlivých činů ani nekříží, nezápasí spolu o převahu, o nic nejde... V této logice není tedy nic podivuhodného na tom, když mladík jeden den vystýlá balíček do Indie mandlemi v čokoládě a o patnáct hodin později vyráží boxerem zuby žáku z jiné školy – v podstatě se vždy nechává jen svést: k prvnímu adiabatickému činu jej svádí inspirace ve všeobecně proklamovaném humanismu a solidaritě, a on jen následuje řadu podobně adiabaticky činících vrstevníků, ke druhému adiabatickému činu ho inspiruje neméně rozšířená reklama o tom, že život je boj, že je potřeba dát o sobě vědět a taky občas někomu pořádně na držku. Pozítří možná půjde do horší čtvrti roznášet obědy seniorům, protože často slýchá, že je mravné pomáhat starým lidem, a popozítří se s Robertem a Kohlíčkem pokusí natočit reálný mikrothriller, v němž by měl Robert zkusit obtáhnout ve sklepě tu krávu Jánskou, protože někde četl, že cenu mají jedině filmy, které jdou až na dřeň reality, a ne ty trapně vykonstruované kraviny v televizi. S takovým vrcholem týdne může soupeřit ještě sobota, kdy by měl strýc Roman přivézt sladké štěně stafordšírského teriéra, do něhož vkládá tajné naděje, že kočku od sousedů konečně roztrhne jako hada.

Je asi načase polevit a zkontrolovat, jestli z ústecké události zbytečně neroztáčím hysterickou a exhibiční spirálu, místo toho, abych dal za pravdu syntetizující a smiřující moudrosti, že kluci jsou kluci, hrají si na tvrďáky, občas si vymýšlejí voloviny, rvou se, a jednou se tomu zasmějí. Ano, může to tak být a zřejmě tomu tak i bude. Jenže jako písek v botě mne stále spolu s výrazem „boxer“ dře i spojení „chudý indický chlapec“. Společně mne koneckonců přivedly k logice adiabatických činů. A v ní může mít uvedený model útěšné syntetizující a smiřující moudrosti zároveň svou znepokojivou obdobu: á propos – proč by se kluci, kteří si dnes hrají na tvrďáky s boxery, za čas nezasmáli i tomu, že jako kreténi kdysi posílali sešity nějakému přičmoudlému tydýtovi ze středověké Indie? V čase jednotlivostí, nepřesahujících se činů, v téhle adiabatické logice - je to klidně možné.

Snad jsem to opravdu přehnal a každým dalším řádkem se víc a víc sám usvědčuji, že mi celá ta skvělá zpráva o rvačce posloužila jen k tomu, abych z ní škodolibě vyňal výrazy „boxer“ a „chudý indický chlapec“, na nich vystavěl tuhle úvahu, a o nějaké natržené a ubrečené tváře se už pranic nestaral. Kus domyšleného příběhu s fiktivními jmény je samozřejmě skeptický avšak nikoli přehnaně skeptický konstrukt.

Přiznávám tedy konečně, že mi o puberťáky, kteří si to rozdali v domluvené adiabatické rvačce (a podle nejčerstvějších zpráv už domlouvají další), příliš nešlo. Bál jsem se totiž rizika, že by i mou úvahu sevřela adiabatická fazóna: že bych mohl skončit u nějaké formy moralistního kýče, jehož půvabnou podobu umějí vytvořit například trenéři bojových umění s pedagogickými ambicemi (případně pedagogové s bojovými ambicemi). Není přece těžké představit si ústeckou obdobu Chucka Norrise, jenž užaslým žákům nejprve promítá zpomalené video se strašlivými účinky boxeru na lidskou čelist, na což naváže řečí o tom, že dobro je dobro je dobro... a nakonec třídě předvede, jak lze skrze otevřené srdce a pomocí drtivých technik kung-fu přemoci zlo tak, aby upustilo od dalších skutků. Jde o přístup moderní, efektní - a typicky adiabatický a narcistní.

Nicméně odpovídá současnému modelu jakési společenské korekce, která se snaží dbát na to, aby se příliš ostré lokty obalovaly alespoň instantními dobrými skutky (adiabatickými pochopitelně) a nezdravý altruismus se naopak pokouší přivést k boxu (adiabatickému boxu). Výsledkem bývají často kýče altruismu (hokejista, který protihráči zlomil krční páteř, sedí adiabaticky uprostřed hroznu dětí v dětském domově) a kýče „lidí, kteří se dovedou se životem prát“ (na snímku pózuje žena s křečovitým úsměvem, která evidentně žije v trvalém stresu, jemuž však čelí tréninkem adiabatického karate).

V závěru se sluší vrátit se k původu úvahy:

Primátor Ústí nad Labem říká, že město před rvačkou dvou škol nestrčí hlavu do písku, protože je to celospolečenský problém (rozuměj rvačky škol). Nehledě k tomu, že neschovat hlavu do písku je vždy o něco snazší, jsme-li uprostřed stáda hříšných pštrosů a nikoli jediným provinilým pštrosem, je třeba pochopit, že celospolečenský problém domluvených bitek s boxery je jen podmnožinou většího celospolečenského problému – našeho adiabatického uvažování a z něj vycházejících činů. Primátorova slova: „Chceme dětem vysvětlit, že facka v televizi může vypadat nevinně. Ale že ve skutečnosti rána za použití zbraně, jakou je boxer, je může poznamenat na celý život.“ mne svým způsobem rmoutí, protože sama nesou adiabatické příznaky.

Nejsem tak cynický, abych ústeckým pedagogům nepřál úspěch s osvětou. Jen o něm pochybuji. Primátorovo vysvětlení bohulibého záměru mi postačuje k obavám, že ani osvěta na školách se nezbaví své obalující adiabatické mázdry, která jen poroste s ní a její smysl udrží jen uvnitř sebe. A předpokládám, že podobnou mázdrou budou bezpečně ošetřeny i mysli většiny žáků.

Mladý psycholog neformálně hovoří o klukovských rvačkách, sympatický učitel sedí na katedře a občas se zasměje. Poněkud sošně stojí před tabulí tisková mluvčí policie a u umyvadla mladý poručík s rukama v bok. Psycholog nenásilně přechází k tomu, že si nemůžeme myslet, že by Sylvester Stallone vydržel „takový děla“ jako ve filmu i ve skutečnosti a vstal po nich ze země úplně „ready“. Mluvčí si nenápadně upraví sukni stejnokroje. Kluky fascinuje její soláriem opálený dekolt a přemýšlejí, jestli má tanga. Dívkám připadají otřesné její permanentně zvýrazněné rty. Učitel zavírá okno, protože pod ním někdo túruje Ducati. Hodina adiabatické osvěty končí, starší brochovští náměsíčníci děkují za pozornost mladým brochovským náměsíčníkům, kteří slušně vstávají z lavic.

                 
Obsah vydání       6. 4. 2007
9. 4. 2007 Svět v roce 2035
6. 4. 2007 Podnebné změny "nejtvrdším způsobem zasáhnou chudé lidi"
6. 4. 2007 Klimatická změna zasáhne i Střední Evropu: Je třeba jednat
8. 4. 2007 Podivné emaily z Mnichovicka Petr  Nachtmann
7. 4. 2007 Kvalita
6. 4. 2007 Britští námořníci byli v Íránu psychicky týráni
8. 4. 2007 Míra věcí veřejných jako vzorec pro vraždu Štěpán  Kotrba
6. 4. 2007 Mezi námi drsňáky Darina  Martykánová
8. 4. 2007 Topolánkův marx-leninský liberalismus Mirek  Vodrážka
6. 4. 2007 Boj muže a ženy aneb jak prohrát úplně všechno Jan  Stejskal
6. 4. 2007 Ať žije příroda! Ale raději s mírou... Darina  Martykánová
7. 4. 2007 A kde je ta míra? Jan  Stejskal
6. 4. 2007 Prodejný Moravec aneb finanční ředitelé se hodí, zvlášť když loni dostal cenu Lambert Štěpán  Kotrba
6. 4. 2007 Postmoderní Velikonoce Zdeněk  Bárta
7. 4. 2007 Jaké si to uděláš.... aneb Velká cen klisen Petra "Alraune" Neomillnerová
6. 4. 2007 Stahování kůže zaživa Sandra  Wain
6. 4. 2007 Všechny ostatky jsou "svaté", aneb malé velikonoční zamyšlení Jan  Paul
6. 4. 2007 Od masopustu do půstu a k velikonoční pomlázce tak lehce křepce... Ivo V. Fencl
6. 4. 2007 Velikonoce jako potopa světa Miloš  Kaláb, Zdeněk  Bárta
5. 4. 2007 Velikonoce, čas zmrtvýchvstání božího syna, kraslic a jehněčí pečeně, aneb Ne každé dítě je vítáno, ne každé dítě se může těšit ze života Uwe  Ladwig
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 Duben Helena  Potůčková
6. 4. 2007 Nejsme blázni Milan  Valach
6. 4. 2007 Řízená propaganda v Britských listech
6. 4. 2007 Pouze bezdětná žena může mít stejné výsady jako muž, pravil Topolánek Petra  Procházková
6. 4. 2007 Topolánek ženy nechce diskriminovat
6. 4. 2007 Na netransparentní Transparency International podáno trestní oznámení
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 Rozum a objektivnost by neměly být ani "klučičí" ani "holčičí" Jiří  Škuba
8. 4. 2007 Když na předsedu padne splín Lukáš  Jelínek
6. 4. 2007 Je to mé rozhodnutí
6. 4. 2007 Džentlmenství, nebo pokrytectví? Věra  Říhová
6. 4. 2007 Nerovnost pohlaví vznikla v paneláku
6. 4. 2007 Profesionální žena Darina  Martykánová
6. 4. 2007 Michael  Marčák
6. 4. 2007 K maskulinní totalitě a feministickému radikalismu Jiří  Drašnar
6. 4. 2007 Asi součást takzvané vysvětlovací kampaně... Michal  Mašín
6. 4. 2007 Ani nahá, ani oblečená Jan  Polívka
6. 4. 2007 Co motivovalo oba přeběhlíky k ODS?
6. 4. 2007 Kdo půjde do ulic demonstrovat, bude za blázna nebo za komunistu
6. 4. 2007 Chci, aby tento stát fungoval
6. 4. 2007 Panevropský ropovod z Kazachstánu a Ázerbájdžánu
6. 4. 2007 Nejsem za každou cenu pro demokracii
6. 4. 2007 Jugoslávská federace. Jaká byla role Západu? Pavel  Urban
5. 4. 2007 Vláda tají výši rozpočtových škrtů, funkcionáři ODS už jsou informováni Štěpán  Kotrba
5. 4. 2007 Česko se v nejbližších letech ani nepokusí splnit Lisabonský program EU
5. 4. 2007 Boxer v kapse a indický chlapec v adiabatických časech David  Nesnídal
4. 4. 2007 Vítězslav Tichý a jeho pozoruhodná sbírka českého filmu Jan  Čulík
16. 3. 2007 Hospodaření OSBL za únor 2007
22. 11. 2003 Adresy redakce
1. 3. 2004 Zpráva o putování po zemi Keltů Petr  Slinták