Tak, jak jsou napsána

Věřící, a nejen křesťanský věřící, pojímá evangelia tak, jak jsou napsána – jako pravdu srdce, jako inspirovaný text a dokáže si svou víru rozumně odůvodnit, ale ví, že se víra vědecky dokázat nedá. Pokud se chce zabývat evangelii s použitím vědních disciplin, je dost literatury i internetových zdrojů.

Takže – evangelium podle Jana nevzniklo po roce 90, jak se dal přesvědčit M. Škabraha. Za autora bývá uváděn kněz Jan; podle tradice a pouze podle tradice ztotožněný s apoštolem Janem, ale to není vůbec podstatné. Z doby po r. 90 pochází nejstarší nalezený útržek s textem podle Jana, nikoli vlastní text.

Samo evangelium podle Jana má znaky, které jej řadí do doby, kdy vznikaly texty synoptiků i Pavlovy dopisy(epištoly). Právě tak jako byl apoštol Pavel ovlivněn myšlenkami Filóna Alexandrijského, tak i autor (či poslední z autorů textu) si bere z Filóna. Tady mlží teologové, tvrdí-li, že text – (já, jsa nepříliš vzdělán to rozeznám jen pro úvod textu) je inspirován řeckou filosofií. Nikoli. Již redaktor Svobodné Evropy před cca 35ti lety (snad otec Karel) mluvil jednoznačně o Filónu Alexandrijském. Mnohovýznamný pojem Logos („Slovo“ v českém překladu) je Filónem určen tak, jak byl chápán v Janovi a u raných křesťanských myslitelů. Jenže Filón Alexandrijský (Philo Judaeus)  byl, – řečeno jednoduše, věřící Žid asoučasně pohanský (řecký) filosof. Jeho život, zemřel někdy v letech. 40 až 50, se překrýval s životem prvokřesťanů i Pavla z Tarsu a jeho syntéza judaismu a řecké filosofie musela nutně oslovit Židy v diaspoře .

Tedy – křesťanství se nesyntezuje s antikou kdesi ve středověku, ale dochází k syntéze žité víry Ježíšových žáků, Pavlovy teologie a Filónovy filosofie v polovině prvního století. Jestliže papež, a nejen on, přijímá tuto historickou pravdu, lze mu to stěží vyčítat.

Kdy vznikla evangelia?

Datace se opírá tradičně o zmínky ze starých textů. Typicky - Tatianův svod 4 uznaných evangelních textů do jediného spisu, zvaného Diatessaron mohl vzniknout jen poté, co kanonická evangelia vznikla a byla uznána, tedy před druhou polovinou 2.století. Datace je dále dána, zejména ve 20.století, nálezy textů, jejich vyhodnocením a datováním, typicky - nálezy papyrů v Oxyrynchu. Třetím zdrojem poznatků je pak rozbor textů.

Textové rozbory přinesly a přinášejí zajímavé poznatky i myšlenky. Například – před vznikem synoptických evangelií existoval soubor Ježíšových výroků, ty byly aramejské a měly, pro snadné zapamatování, formu skandovaných nerýmujících se veršů (pramen Q). Další příklad - různočtení nazorejský-nazaretský v Markovi nesvědčí pro tradici o vyprávění starce Petra, které Marek zapsal, jen zápis v semitském jazyce a abecedě může dát vzniknout dvěma odlišným čtením – Ježíš nazaretský a Ježíš nazorejský. Marka lze pojmout jako text vzniklý ve dvou etapách: 1. originál psaný v Jeruzalémě a operující s místními reáliemi, tedy například ten, který měli apoštolové na tzv. apoštolském koncilu v r. 48 či 49. 2. převod originálu pro římskou církev – přibyly vysvětlivky palestinských reálií a k potěše badatelů i nějaké to latinské slovo, která se používala až nakonci prvního století a pomohla datovat text.

Srovnáním podání Ježíše, jak jej synoptici viděli a popsali a dále srovnáním vývoje některých pasáží všech čtyř evangelií se potvrzuje to, že synoptická evangelia vznikla dosti rychle po sobě. Citlivé srovnání s textem podle Jana může přinést překvapující zjištění – Jan v několika případech reaguje na text podle Marka, ať doplněním nebo korekcí celého příběhu.

Všechna kanonická evangelia vznikla pravděpodobně v Judei, a to ne dříve než roku 40 a ne později než počátkem 60tých let. Žádné z nich nereaguje na pád Jeruzaléma. Evangelní výrok o znesvěcujícím znamení se netýká r.70 ale počátku povstání Makabejských a nebo pokusu jistého prokurátora přizdobit Chrám po římsku (orlice) někdy v r. 35 n.l.

Až do synody v Javne byli křesťané jednou z početných židovských sekt . Na synodě bylo vymezeno co je židovská víra. Většina sekt zanikla. Křesťanství, díky misi mezi pohany (zpočátku a převážně mezi Židy v diaspoře) se šířilo,více s důrazem na Pavlovu theologii a na filosofickou spekulaci (nejen Filón, i gnostici) než s důrazem na těch pár rýmovaček zapisovaných nikoli na ruličku papyru, ale z tradice na papyrové lístky, tak jak si je učedníci učeného a statečného Ješuy-ha-Nocere ryli do vosku ve svazku voskových tabulek zvaném kodex. Ty aramejské věty byly v kontextu tehdejší židovské víry, - také o etice a vztahu etiky a předpisů.