Měli jsme tu značná očekávání. Soudili jsme, že Strana zelených by mohla být hlasem venkova, hlasem lidí, kteří se "živí zemí." Místo toho zjišťujeme, že SZ je jakýmsi prapodivným tvarem, který počet svých úhlů upravuje podle toho co si právě myslí Strana lidová, tedy KDU -- ČSL. Poslední dobou vedeme dlouhé debaty o osobě Michaely Šojdrové, poslankyně, která odstartovala proces vedoucí k odstoupení ministryně školství Kuchtové. Paní Šojdrová se nyní vyjadřuje k osobě nového ministra školství podle stejné logiky, podle jaké se hodnotí například krávy. Strana zelených si to nechá líbit a to je něco, s čím se člověk, který od SZ očekával něco jako čerstvý vítr v politice jen obtížně smiřuje.

Paní poslankyně Šojdrová je totiž dobrým příkladem toho, jak člověk v pražském Parlamentu zhloupne. Je to žena, která je s to vypustit z úst takový nesmysl jako "Jsem v Parlamentu už jedenáct let, takže věcem rozumím." Je to žena, která do diskuse o majetkovém statutu Svatovítské katedrály zasahuje velmi hlasitě, ovšem bez znalosti elementárních fakt. "Svatovítská katedrála byla založena Arnoštem z Pardubic, arcibiskupem, a proto patří církvi," řekla tato státní zaměstnankyně. Pravda je taková, že v době založení katedrály nebyl Arnošt z Pardubic ani arcibiskupem, ale dokonce ani biskupem. Tuto hodnost držel Jan z Dražic a katedrála byla založena a nadána listinou krále Jana Lucemburského. Když byla paní poslankyně v tomto smyslu poopravena historikem Zdeňkem Mahlerem, nechala se slyšet, že "se nebudeme dohadovat o podružnostech."

To je skandální. Poslankyně, která svou neznalost označuje za podružnou a dává najevo, že ona, poslankyně, má nárok na pravdu, rozhoduje o tom kdo povede resort starající se o vzdělání budoucích pokolení. Absurdní hnus. Zejména mluvíme-li o člence strany, jejíž předseda projevuje neskutečnou míru latentního rasismu a jeho kůže je víc než hroší. Šok z Čunka je o to horší, že jsem měl tu čest potkávat se s jeho bratrem, knězem Josefem Čunkem, jedním z nejotevřenějších a nejčestnějších lidí jaké jsem poznal.

Tím se ale dostávám mimo téma: strany Lidová a Zelená mohly být hlasem venkova, toho venkova, který se uzdravuje, nedeformuje mezilidské vztahy, který je v dobrém i zlém krví země. Místo toho se stávají námětem posměšných konverzací. Jak se vtipkovalo na úkor komunistů a potom Klause, tak si dnes chlapi v hospodě, tomto parlamentu vsi, utahují z Čunka, Kuchtové, Šojdrové a Stropnického. Je to alarmující, protože v českých zemích je humor projevem nevíry, zklamání a beznaděje.

"Ať si to tam užijou," řekl náš starosta, starý pan Krůta a myslel poslance a další úředníky, na jejichž horentní platy nepodložené žádnou prací vyděláváme, "ale ať nás nechají na pokoji." Myslím, že to je smutné. Ale poslanecká imunita se jistě vztahuje i na intelektuální stránku života a nevěřím, že se kdy poslanci, které si volíme, chytí za nos. Jsou přece důležití. Tady by dostali po kokosu, v Praze si rozdělují prebendy. A my si z toho děláme legraci, protože nám nic jiného nezbývá.

Jan Lambert, vesničan a soukromá osoba