|
20. 11. 2007
Nezměnil se charakter politické práce: Můžeme diskutovat o demokratických změnách ve společnosti po roce 1989 z mnoha úhlů. To, co se nezměnilo je charakter politické práce. Té zásadní charakteristikou je a v historii vždy byl oportunismus. Charakterizoval v každé době vládce ať byl jakkoli --ický. Nejsou známy z historie oportunismy epoch či národů. Oportunismus byl a je vždy věcí politiků a jejich vůdců. A ti zůstávají po celé věky stejní, liší se jen v míře barbarství a stupni intelektu. |
|
Reakce na článek Luďka Tomana "Demokracie? Bláznovství, křiváctví, chiméra, omyl, provokace. Pomsta." To, čemu se říká demokratická politická soutěž, je a zůstala být jenom soutěž špiček a sestav dalších jednotlivých politiků pro volby. Jde pouze o manažerské výkony v rámci politických stran a skupin k možnosti chopit se moci. Po volbách se voličům již nic k diskuzi nepředkládá. A tak se té kontinuitě nelze divit. Rozdíl je pouze v tom, že za komunistů jsme měli dlouhá léta vládu jedné strany, nyní máme po každých volbách vládu jedné strany. Dělali jsme si z toho srandu za komunistů. Ti říkali: "Na samém konci našeho snažení je člověk." Dnes totéž parafrázuje p. ministr financí slovy: "Nakonec na tom vyděláme všichni." Obojí, jak dříve vládnoucí komunisté tak dnes současná vládní garnitura opomíná časový faktor. Totiž ten neřečený dovětek: "My hned, vy (snad) někdy později." Pak nemůže být divu, že jsme spokojeni s politikou tak, jak ukazují grafy STEM. |
