Z nejvyšších politických míst již zcela nepokrytě sdělováno, že referendum nemůže být zásadně ve čtyřech případech -- totiž v těch, kdy by se referendum týkalo: 1. referenda, 2. lidských práv, 3. daní a 4. obrany státu. Především je nutné si uvědomit, že výsledek referenda v těchto případech, totiž to, jak by hlasovala většina občanů, by byl vždy jednoznačný a proto jej není potřeba dělat.

Pro nedůvtipné je potřeba uvést, že pro referendum v důležitých ekonomických, politických a státních otázkách by jistě byla většina občanů. Jenomže většina občanů není dosud tak demokraticky uvědomělá a proto jejich hlasování by bylo nesprávné (jak pro koho). Za hloupé občany musí tedy v závažných otázkách rozhodovat někdo chytřejší, nějaký předvoj, který vezme na sebe vůdcovskou odpovědnost. Dříve tuto úlohu veřejně plnila vláda jedné strany a neveřejně bůhvíkdo. Dnes je veřejný stranický výběr větší, neveřejný je bůhvíjaký. Bůh toho musí opravdu hodně vědět.

Proč nemůže být referendum v dalších otázkách (lidská práva, daně a obrana státu) je myslím každému zřejmé. Nevolníci nemají co rozhodovat o svých právech; o daních, které jsou jim vrchností ukládány; a již vůbec nemají co mluvit do obrany státu, který jim přece nepatří a jehož jsou otroky.

Na druhé straně je veřejné zdůrazňování těchto čtyř zásad možná velmi potřebné. Obyčejní občané si díky tomu budou uvědomovat, kde žijí -- smíří s daným stavem, akceptují status quo, uklidní se a přestanou se duševně bouřit. Takto se hloupě domnívají, že se mohou vyjadřovat k otázkám, které se jich životně důležitě týkají. Poměry ve společnosti by se jistě velmi zlepšily, kdyby si prostí občané uvědomili, jak jsou karty rozdány a smířili se s tím. Především by tím získali klid pro práci a budování demokratické vlasti. Přece byste nechtěli, aby se soudruzi vrátili?