Zahraniční redaktor deníku Právo Břetislav Tureček v článku "Kdo jsou rebelové z Kašmíru " popsal v červenci 2002 neuralgický bod celého regionu i onom pákistánském Rávalpindí dokonale. A popisuje zde i tehdejší chování Bhuttové, které se hodí na přednášku v londýnském klubu, ale určitě ne k mezistátnímu, mezikulturnímu a mezináboženskému usmíření. "Nekašmířané nejsou bojovníci za svobodu, za tu bojují Kašmířané. I já nazývám nekašmírské ozbrojence teroristy, " řekla podle něj Bhuttová v listopadu 2001 listu Greater Kashmir.

V roce 1999 bývalí čeští diplomaté v regionu popsali pro Britské listy stručně roli Bhuttové i Šarífa, která vedla k převratu Parvíze Mušarrafa. Od té doby se nestalo nic víc, než že Mušarraf se udržel u moci, spojil se s Američany proti nejradikálnějším islamistickým bojovníkům a jiné nechal s podporou armády operovat. Jeho tajná služba zajišťovala generálovi informační převahu a tím i nedotknutelnost pro USA. Problém Kašmíru řešil - pod hrozbou války mezi dvěma regionálními jadernými mocnostmi a tím i hrozbou odpálení bomb - úspěšně Írán. Spojené státy v této mírotvorné roli trapně selhaly. Vůdkyně pákistánské opozice, trávila osm let v britském a francouzském exilu , naposledy na návštěvě v Saúdské Arábii, odkud do země přiletěla.

Muslimská liga i Lidová strana však představitele armády hluboce zklamaly. V jistém smyslu lze tvrdit, že Bhuttová, s ohledem na svůj původ, usilovala pouze o posílení mocenského postavení velkých pozemkových vlastníků ze Sindhu a částečně Paňdžábu, zatímco Šaríf prosazoval zájmy ocelářského a obchodního impéria své rodiny pod pláštíkem urychlené industrializace země. Korupce, nepotismus, dnešními slovy též tunelování poměrně silného státního sektoru, politický terorismus, hospodářské vydírání a především neschopnost řešit obrovskou vnitřní i zahraniční zadluženost a náboženské a etnické konflikty stigmatizovaly Bhuttovou i Šarífa stejnou měrou.

BL 26. 10. 1999: Kdo může za vojenský převrat v Pákistánu? ZDE

Současný vývoj dává Mušarrafovi skvělou možnost, aby nedávno zrušený výjimečný stav, který v zemi platil od 3. listopadu, opět obnovil a volby odsunul na neurčito. A bude to opět on, který jako jediný dokáže v zemi udržet pořádek. Mušarraf v minulosti udělal několik "demokratických" gest, když dovolil, aby se opoziční politici Bénazír Bhuttová a Nawáz Šaríf vrátili z exilu. Gesta se vyplatila. Ukázal jeho snahu, nicméně ho mocensky neohrozila. Den poté, co prezident Parvíz Mušaraf v Pákistánu zrušil výjimečný stav, se předáci pákistánské opozice pustili do intenzivní kampaně před parlamentními volbami, které jsou vypsány na 8. ledna. Výsledkem je mrtvá "mučednice". Nyní mu jeho pokusy o demokratizaci politických poměrů v Pákistánu mohou být neprůstřelným alibi i dokonalou ukázkou, jak ošidná by byla proměna země v západní "demokracii" s politickou nestabilitou a parlamentním zápolením. V tuto chvíli si žádný z analytiků a bezpečnostních stratégů nepřeje v Pákistánu nic jiného, než znovunastolení stabilního vojenského režimu s Mušarrafem v čele. Jakákoliv jiná varianta by byla šílenstvím. Riziko, že se atomový arzenál dostane do nepovolaných rukou, má větší váhu, než jakýkoliv západní politický idealismus.

Dokud smrt ji nezavolá

K parlamentarismu a odpovědnému vládnutí tato země, zmítaná náboženskými různicemi, ještě nedospěla. Mušaraf uzavřel před časem mediální kanály pod záminkou, že podněcují Pákistánce proti vládě. Jeho vládě. Odvolal ústavní soudce, kteří ho nechtěli potvrdit ve funkci hlavy státu. Bhuttovou vsadil do domácího vězení, což byl krok vnímaný zahraničními pozorovateli pouze jako sanitární opatření po dobu výjimečného stavu, pro islámské věřící je domácí vězení však trestem pro hanebnice:

"Proti těm z vašich žen, jež dopustí se hanebnosti, vezměte jako svědky čtyři z vás. A jestliže tito to dosvědčí, podržte ženy v domech, dokud smrt je nezavolá anebo Bůh pro ně nepřipraví nějaké východisko."

Pro radikálnější voliče to byla jednoznačná pobídka k činu. Mrtvého vraha Bhuttové bude v ráji očekávat určitě několik tuctů pannen. Mušarraf může být klidný. Nyní není nikdo, kdo by ho mohl ohrožovat. On sám umí s násilím, náboženským i politickým fanatismem jiných docela dobře pracovat jako s politickou kartou. Nespletl se ani tentokrát. Vůdce pákistánské opozice Naváz Šaríf oznámil, že jeho strana bude bojkotovat lednové parlamentní volby.

iDnes: Reakce na smrt Bhuttové: bojkot voleb a násilnosti ZDE

Zkorumpovaná Bénazír Bhuttová se mohla stát premiérkou s omilostněním za kontroverzní případ spojený s odcizením 1,5 miliardy dolarů z pákistánských veřejných zdrojů. Soudci, kteří na toto poukazovali, byli odvoláni a po policejním zásahu dáni do domácího vězení, konstatuje Michal Rybín v článku "Neskončí Pákistán jako Irák?".

Tuto otázku je třeba si položit. Neskončí Pákistán jako Irák? V čím zájmu by to nyní bylo?

Určitě ne v zájmu britského ministra zahraničí Davida Milibanda, který dnes světu oznámil, jak klíčová byla role londýnské vlády "v pohybech k obnovení demokracie v Pákistánu", vlády, která "pracovala v zákulisí ve snaze usnadnit Bhuttové návrat do její vlasti" po osmi letech v "dobrovolném" vyhnanství. Větší hloupost nemohl jako britský ministr zahraničí říci. Stačí si propojit informaci o tom, kterak byli dva diplomatičtí emisaři vyhoštěni ze sousedního Afghánistánu, přidat informaci o setkání Mušarrafa a Karzáího, mající nastolit spolupráci tajných služeb obou zemí "v boji proti terorismu", abychom došli k trochu šílenému závěru, že britská politika výsadkových jednotek v afghánských horách a britských pověřenců s kapsami plnými amerických dolarů tamtéž se během dvou dnů "nějak nepovedla". Proč, to je na analyticích tajné služby a jejím kronikáři, britském spisovateli Fredericku Forsythovi. Třeba napíše další díl vynikající knihy Afghánec. Nicméně Britové během dvou dnů skončili špatně v Afghánistánu i v Pákistánu. Indii bych, být jimi a vzhledem k historickému koloniálnímu fiasku, nedoporučoval pokoušet. Britské vládě i britské tajné službě lze jen popřát hezké Vánoce a poněkud šťastnější nový rok.

IANS: Britain, Benazir's second home, leads Europe in condemnation ZDE