Co zde vadilo nepochybně koordinovanému vystoupení zástupců zemí Evropské unie a jakou politiku tedy EU sleduje?

Je to snad skutečnost, že rezoluce vyzývá vlády jednotlivých zemí, aby přijaly efektivní opatření pro boj s neonacismem v současném světě? Vadí snad někomu, že zde najdeme zmínku o rozsudku Norimberského tribunálu, který německou nacistickou SS, včetně všech jejích součástí uznal za zločineckou a odpovědnou za zločiny proti lidskosti? Vadí snad, že dokument projevuje hluboké obavy z oslavování nacistického hnutí a bývalých členů Waffen SS, včetně budování pomníků a různých oslavných pochodů?

Částečně mohou být důvody zde, když si uvědomíme shovívavost k revizionistickým snahám v některých zemích unie, jako je Estonsko či Lotyšsko, nebo zemích na členství aspirujících, mezi které patří např. Ukrajina, či také k projevům některých politiků na Balkáně a jejich hodnocení muslimských divizí SS v Bosně a Hercegovině i v Kosovu.

Tato politika ovšem není jen pošlapáním památky obětí německé rasové nesnášenlivosti, mezi něž patří zejména šest miliónů Židů, dalších miliónů obětí fašismu a mezi nimi i těch vojáků, kteří položili životy v boji za svobodu Evropy. Je také přepisováním dějin, které v konečném důsledku může vést k popření všech nyní v Evropě platících reálií a rozkolísání Evropy k novému konfliktu.

Nedivme se potom také, když se nějací pomatenci chtějí v den výročí Křišťálové noci procházet s pochodněmi okolo pražských židovských synagog. Organizátoři takových akcí, (a příští má proběhnout v lednu v Plzni), se mohou jen smát slovům vládních politiků. Pro své provokace se mohou podle vzoru argumentace Spojených států odvolávat nejen na svobodu slova, ale také na skutečnost, že Česká republika v řadě s dalšími státy EU protirasistickou a protinacistickou rezoluci v OSN nepodpořila.

Naskýtá se nyní v souvislostech s postojem států EU ve Spojených národech otázka, zda nejsou na místě obavy, které již zaznívaly v souvislosti s poněkud nečistou minulostí některých otců zakladatelů Evropské unie, nebo jak je dnes ve svých knihách a článcích sděluje Angličan Rodney Atkinson. Komu a čemu slouží politika Bruselu, navíc stále více směřující k budování superstrátu? Konečně i u nás jeden z expertů na zahraniční politiku nepochybně nechtěně přiznal, že některé dnešní prvky evropské politiky mají své kořen v politice německého ministra zahraničí Ribentropa.

Bývalý ultralevičák Javier Solana, dnešní koordinátor zahraniční politiky EU a v té době generální tajemník NATO, v roce 1999 krátce před přistoupením Česka, Polska a Maďarska k Severoatlantické smlouvě a několik dnů před zahájením bombardování Jugoslávie prohlásil, že dnes je příležitost uskutečnit sen našich otců a dědů z počátku (minulého) století. Nejde ovšem o sny, ale o realitu. A tou je dnešní hnědnutí Evropy. Pštrosí politika Bruselu a Solanou koordinovaná zahraniční politika EU, shovívavost k oslavování fašismu v členských zemích i skandální postoj při hlasování v OSN se ve svých důsledcích stává nebezpečím pro občany členských zemí EU, včetně občanů České republiky.

Psáno pro analytický server Res Publica, jehož je autor editorem