|
15. 1. 2008
Rozdíl mezi pevninskou Čínou a ČLRV článku Volání Číny jsem psal o příklonu Tchaj-wanu k pevninské Číně, jako o výsledku sobotních parlamentních voleb. Ve jmenovaném článku zaměnil redaktor můj termín 'pevnina` termínem 'pevninská Čínská lidová republika`, z příklonu 'k pevnině` se tak stal příklon 'k pevninské Čínské lidové republice`. Upozornil jsem ho na rozdíl a požádal o opravu. Z následující korespondence vyplynulo, že je třeba delšího vysvětlení. V sobotních parlamentních volbách udělal Tchaj-wan obrat o sto osmdesát stupňů, protože -- jak se aspoň v této chvíli zdá - těmi volbami končí éra tchaj-wanského separatismu. Tchaj-wan se obrací, a to směrem k Číně. [Ještě ne definitivně, protože prezidentem Čínské republiky (ČR) stále ještě je separatista Čchen (o kterém server lidovky.cz píše jako o Čenovi, zatímco on se jmenuje Čchen; nejde o dva lidi, jen o jednoho; jako se například Bush nejmenuje Buh, ale Bush). Jasno bude po prezidentských volbách, které budou v březnu.] To ale neznamená, že by se Tchaj-wan těmito volbami přikláněl k Čínské lidové republice (ČLR), jako ke konkrétnímu státnímu útvaru. |
|
Strana, která na Tchwaj-wanu vyhrála v sobotu parlamentní volby, je stranou čínských nacionalistů. Ti nemají zájem o odtržení Tchaj-wanu od Číny; mají zájem na sjednocení dnes rozdělené Číny, a o toto sjednocení zřejmě také budou usilovat, možná i přímými jednáními s představiteli ČLR. Oni by ale zcela jistě nesouhlasili se začleněním Tchaj-wanu do ČLR, proto nemá smysl psát o příklonu Tchaj-wanu k ČLR. Jde o pojmy různých úrovní: Čína je myšlenková koncepce, ČLR a ČR jsou státy, Tchaj-wan je geografický pojem. Někdy se ovšem užívají nepřesně, případně se zaměňují; ostatně, dělám to i já, např. když užívám souhrného pojmu Tchaj-wan (jméno jednoho ostrova) pro označení mnoha ostrovů. Aby bylo vysvětlení úplné, chci se ještě vyjádřit k proveditelnosti takového politického programu, tj. k možnosti faktického sjednocení těchto vzájemně se neuznávajících států. Myslím, že něco takového v dlouhodobé časové perspetivě možné je. Tento svůj názor opírám hlavně o skutečnost, že politické poměry v ČLR se mění. (To píši s vědomím, že mnoho lidí, včetně odborníků, tvrdí opak.) Uvedu k tomu citát z rozhovoru s panem Lee, ministrem Singapurské vlády, publikovaným v asijském vydání Timu 12. prosince 2005: Time: Trváte na tom, že dvě generace čínských vůdců byly ovlivněny Singapurem jako modelem. Řekl jste, že si udělají vlastní model. Studovali jistě Singapur? Lee: Studovali nás. Chtěli vědět, jak se udržet u moci bez ohledu na systém stranických voleb a pluralitu názorů. Mají obrovské budovy Komunistické strany, mamutí organizaci. V Singapuru nenajdou žádné budovy /vedoucí/ Lidové akční strany, žádné monumenty, ale taky žádnou korupci. Lidová akční strana je všude, ale taky nikde. A byli překvapeni, že naši poslanci mají k dispozici právníky, doktory, profesionály a obchodní exekutivu, kteří jim pomáhají starat se o své voliče, psát jim dopisy, radit jim apod. Šli s našimi poslanci mezi voliče a dívali se, jak to funguje. A ptali se" 'Jak děláte tohle? Jak jste udělal toto?` V jejich /systému/, vysoce postavené kádry jsou na piedestalu, na tradičních nosítkách se záclonkami. Snaží se vypěstovat novou generaci vůdců, která by byla odlišná. Ano, mohou se od nás něco naučit, nemohou ale změnit 'kulturu nosítek` tak snadno. Přes všechno výše uvedené chci závěrem uvést, že si myslím, že -- a to je velký paradox dějin - ČLR je pro čínské nacionalisty pořád ještě přijatelnější, než Čchenovo úsilí o vytvoření nezávislého Tchaj-wanu. Exhumace Čankajškova hrobu a převoz jeho ostatků na pevninu, tj. v této chvíli na 'území ovládané komunisty`, to dokládá. |
