18. 1. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 1. 2008

Smrt demokracie

Ach ten listopad 1989! Klíči se tehdy radostně zvonilo demokracii v ústrety. Dnes se jí leckde zvoní umíráček. Aby bylo jasno, jde o zastupitelskou demokracii. Demokracii založené na „klausovské“ soutěži politických stran, kterým lid ve volbách svobodně rozděluje své preference (hlasy), ale v které lid sám přímo nevládne. Jenže zastupitelská demokracie se mnohým zdá být jen stínohrou. Prý v ní jde pouze o „peníze, moc a vliv“ těch, kteří se z lidu pomocí voleb vydělili – a dál na lid a jeho názory už jen „kašlou“. Náš politický systém se mnohým jeví neupřímný, přitom nákladný, neefektivní a hlavně - hluboce zkorumpovaný.

Různé „mobilizace“, které stále znovu „mediálně malují“ soutěž zástupců lidu, resp. politických stran o politickou moc jako permanentní gladiátorský zápas - jak se zdá - se vyčerpaly. Žádné velké ideologie po ruce nejsou. Jen touha po „spravedlivějším světě“, kde by si lidé byli více „politicky rovni“ a v němž by měli skutečně rozhodující slovo při utváření politiky svých států – ta s námi zůstává. A sílí. Pocit, že nefunkční demokracii „zástupců lidu“ nahradí přímá demokracie, závazný plebiscit občanů o čemkoliv, k čemu se budou chtít lidé vyjádřit, se tlačí na nás ze všech stran. Jedině přímá demokracie prý může napravit věci veřejné tím, že vrátí lidu moc do jeho rukou. Ať už jde o radar, dálniční síť nebo státní rozpočet. Hosana! Prý jsou k tomu poprvé v dějinách technické prostředky. Média a internet zmenšily svět na velikost agory ve starých Athénách, a proto mohou prý miliony vládnout přímo, nezprostředkovaně: Totální demokracie. Nové Athény, říkají mnozí. A při tom zapomínají, že Aristoteles, který přímou demokracii ve starých Athénách zažil, ji výslovně považoval za jedno z obzvláště odpudivých zřízení. Proč asi?

Lenin kdysi hlásal, že komunismus znamená „všechnu moc sovětům a elektrifikaci Ruska“. Rychlá, účelová lež? Možná. Úplně stejně ale zjednodušují a lžou, v době současné renesance úvah o přímé demokracii i mnozí jiní, když tvrdí: „Demokracie znamená vládu lidu“. To demokracie totiž není. Demokracie je sice forma vlády, ve které je zdrojem veškeré moci lid - ale úplně stejně silnou podmínkou je, že jsou šetřeny nejen zákony, ale i práva menšiny, která se v demokracii musí rozhodnutí většiny podrobit. Pokud většinové rozhodnutí není spravedlivé - pak nejde o demokracii, ale o zvůli. A právě s tím má každá vláda lidu a přímá demokracie je vládou lidu, vždy ten největší problém.

Se svrchovanou autoritou je potíž – ať už je to Bůh, vesmírný řád či právě ta „vůle“ lidu. Ke svrchované autoritě je možné se odvolat (v demokracii vyvolat volby), ale nelze se odvolat proti ní. (Takový kverulant by byl v lepším případě směšný, v horším by skončil „na háku“). V přímé demokracii je vůle lidu totéž, co vůle Boží. A protože je svrchovaná, je jako každá svrchovaná moc prakticky neomezitelná. A i kdyby byla omezená, může kdykoliv své omezení odvolat. Konec konců právě proto je svrchovaná. V přímé demokracii může do sebe dav lidu, a to kdykoliv, absorbovat veškerou moc. Nejen zákonodárnou, ale může i vládnout a bude-li chtít, může i soudit. Svrchovaná autorita se může kdykoliv stát suverénem. A toho nelze zastavit žádnou ústavou ani zákonem. Suverén sám je ústava a zákon. Je jako džin vypuštěný z lahve. V přímé demokracii nikoho a nic nechrání před nespravedlností a před útlakem. Před lynčováním. Před svévolnou náladou davu z Leninova Státu a revoluce. Volá-li dav „psům psí smrt“ - pak v přímé demokracii skutečně „psi“ zemřou psí smrtí. Slušní lidé toho později třeba i litují. Ale ve chvíli činu to byla vůle lidu - přímá demokracie. To ona poslala Sokrata na smrt. Že by hlas lidu – hlas Boží? Ani náhodou!

To, čeho si západní svět cení především a bez čehož by západ jako fenomén neexistoval, je svoboda. I naše civilizace povstala ze svobody. A to především před suverény všeho druhu. Ať už je suverénem kdokoliv. Třeba i král nebo lid. A to důsledným oddělením suveréna od moci samé (nechť je zdrojem moci – ale sám moci užívat nesmí) a rozdělením moci samé na zákonodárnou, vládní a soudní. A to vše pravidelně a z gruntu promývat volbami lidu. Dohromady se tomu říká zastupitelská demokracie. Hezké, leč nedokonalé.

Zvolení zástupci svrchované autority (lidu) jsou prý špatní, protože přání lidu velmi často nerespektují. V rozporu s lidem prosazují zvolení zástupci tu radar, jindy poplatky za recept. Vládnou tak, že máme drahé máslo, málo zvyšují důchody. A navíc ještě „kradou“. To se svrchované autoritě (lidu) nelíbí a chce zpátky svou moc. Chce být suverénem. Chce přímou demokracii, aby „napravil pokažený svět“. Aby nalezl „obecné dobro“ pro LID, které jeho zvolení zástupci „neumí“ nebo „nechtějí“ vidět.

Jenže, i kdyby bylo velké množství lidu schopno se shodnout na nějakém „obecném dobru“ bez větší hádky (například že radar nebude, léky budou za kačku, máslo za pětku a důchody půjdou do nebe), pak ani náhodou se neshodne na tom, jak toho dosáhnout. V davu (a lid je bohužel dav, ať už na náměstí nebo v internetové diskusi) debatovat nelze - tedy pokud člověk nechce skončit jako Čapkův doktor Galen. Je-li demokracie „agora, na které hledám pravdu v diskusi a kompromisu“ (Bělohradský), pak v davu demokracie rozhodně není. Přímá demokracie je rozhodnutí davu. A proto je přímá demokracie i její smrtí.

Pokud nejsou mezi občany a svrchovanou autoritu (lid) vloženi zástupci, ztrácí se prostor a čas pro hledání kompromisu mezi vládnoucí většinou a ovládanou menšinou. Jádro pudla je totiž právě v tom, že to, co občana, všemožné menšiny a nakonec i celou společnost chrání před zvůlí, je právě nejen dělba moci (parlament, vláda, soudy), ale hlavně složitost a těžkopádnost vztahů mezi dosazenými zástupci lidu, kteří za lid vládnou. Je-li demokracie především o soustavném hledání kompromisu, pak právě v složitosti a těžkopádnosti zastupitelské demokracie, kde nikdo nemá moc „celou“ a proto musí hledat shodu s ostatními, je možno kompromis nalézat. A nikoliv v hukotu milionového davu.

Zastánci přímé demokracie často tvrdí, že „zhůvěřilosti“ a chyby, jaké u moci tropí zvolení zástupci lidu, by lid, pokud by mohl vládnout sám, nikdy neučinil. Vždyť LID je přece moudrý. (Legenda o moudrosti suveréna se traduje napříč časem i kulturami: Moudrým je každý car, král, církev či státostrana). Pošetilá víra! A kdo tedy ty špatné zástupce do svého čela a ze svého středu vybral? Přece nejvyšší „personalista“, LID sám! A kdo ty „vyžírky“ tam nahoře drží? To nejsou „bodáky moci“ - to jsou stále opakované hlasy LIDU. Mýlí-li se lid hrubě a soustavně při volbě svých zástupců (jak tvrdí zastánci přímé demokracie), kde berou zastánci přímé demokracie jistotu, že by se LID nemýlil, kdyby sám rozhodoval o mnohem složitějších otázkách, než jsou ty personální? Kdyby rozhodoval o rozpočtu, obraně a dálnicích. Kdyby sám, v přímé demokracii vládl? Odnikud. Na straně zastánců přímé demokracie je totiž jenom víra. Víra v „moudrý lid“.

Je mnoho pravdy na Jeffersonově výroku, že „lidé jsou nakonec moudřejší než jedinec.“ Ano, „nakonec“. V adekvátně dlouhém období je kolektivní lidské vědomí schopno vyprodukovat názory, které nezřídka udivují svou rozumností. Nicméně dějiny jsou jako šachy. Sestávají se z nekonečného řetězce krátkodobých situací, které v součtu dalekosáhle ovlivňují budoucnost. Je třeba je neustále vážit, pružně hledat kompromis, šetřit práva všech. To umí i když nedokonale, zastupitelská demokracie, ale mnohamilionový lid toho v přímé demokracii schopen není. Ale! Jsou toho schopni ti, kdo umí manipulovat s lidem. Ti, jejichž vůle k moci ovládne „údajně“ svrchovaný lid sám. Pochodňovými pochody, na stadionech, „vymejváním“ mysli třeba před televizní obrazovkou. Výzvami k rovnosti. Nebo k rychlým, „efektivním“ řešením. Mussolini tomu říkal „democrazia totalitaris“. Všichni totalitní vůdci totiž milují přímou demokracii. Rozvazuje jim ruce a můžou se s ní dokázat divy. Dají se s ní vyvlastňovat majetky, volit dělničtí ředitelé, rozpouštět parlamenty, realizovat kulturní revoluce.

Ti, kteří umí pohnout lidem, který věří pohádce, že vládne sám, nemusejí lid svádět ve volbách. Anebo jen na začátku. Pro forma. Pak už většinou volby nepotřebují. Všem ostatním konkurentům řeknou (v lepším případě) jen „děkujeme, odejděte“. A nakonec jsou to ONI a ne lid, kdo je suverénem. Většinou to bývají intelektuálové s “hvězdným leskem” v očích, ošatkou velkých (a „správných“) myšlenek a silným žaludkem připravených. A to, jak řekl Lenin, “nikolivěk ke svedení společnosti, ale k jejímu znásilnění dle svých představ”.

Lid si tedy může vybrat: Být „sveden“ ve volbách v zastupitelské demokracii nebo být znásilněn, bude-li si vládnout sám. Pro cynika jedno jako druhé. Faktem ale zůstává, že svedení je mnohem příjemnější - toho násilí a nespravedlnosti je přece jen podstatně méně.

Nemůžeme-li mít přímou demokracii, volají její zastánci, jak tedy zabránit odcizení mezi představami občanů a činy vlastní politické reprezentace? Je jím snad „imperativní mandát“, v polopřímé demokracii? Tedy závazek poslance prosazovat výlučně požadavky a názory svých voličů - doplněný možností odvolat poslance voliči, kdyby tak snad nečinil? Sláva! Je-li nevhodná vláda davu v přímé demokracii, nechť tedy máme alespoň jejího křížence. Jenže! Pod diktátem imperativního mandátu se smysluplně vládnout nedá. Nálady veřejnosti se proměňují velmi rychle. Stačí se podívat na vývoj preferencí politických stran. Jednou vede ODS, za měsíc už ČSSD. Nejen lidovci by byli (a zas nebyli) v parlamentu jen podle toho, kdo koho a kvůli čemu zrovna vyšetřuje - a hlavně co o tom „soudí“ TV Nova. Vláda by padla s každým druhým průzkumem. Ministrům by se ani nevyplatilo zařizovat kanceláře a vedli by pouze permanentní kampaň ve svých volebních okrscích. Kdo by pak místo nich skutečně vládl a řídil stát? V prvé řadě majitelé médií (pokud by je lid ihned nevyvlastnil). A spolu s nimi nikým nevolený byrokratický aparát. Ti údajní, mýtičtí „odborníci“ na svých místech, o jejichž existenci lid sice „ví“ i když jen málokdo je „potkal“. Byrokraté s neznámým programem a neznámými zájmy. S odpovědností jen vůči „v křeči se zmítajícím“, permanentně znovu voleným zástupcům lidu. To by nebyla vláda, to by byla státní anarchie. A hned na to i státní bankrot.

Demokracie vzkvétá jen ve společnosti s určitými rysy. A všechny nedostatky společnosti se do ní promítají. Jestliže česká společnost trpí korupcí, krátkou pamětí, vzájemnou neúctou a neslušností – je takový i obraz její demokracie. Zastánci přímé demokracie rádi volají, že ryba smrdí od hlavy. Přesnější by bylo říci, že „zavání“ nejen ta hlava. Češi mají takovou vládu jakou si zaslouží. A nebudou mít jinou, dokud sami nebudou jiní. To je otázka lopotné evoluce - nikoliv revoluce.

Význam slova SVOBODA se mění. Staří Řekové chápali svobodu jako účast na veřejném rozhodování. Jako možnost spoluvládnout druhým – ale pod jejich nemilosrdným diktátem. Zatímco pro nás, s rancem zkušeností z doby, kdy „všechna moc měla patřit pracujícímu lidu“, je SVOBODA především možnost žít v prostoru mimo vládu druhých. A podle vlastních představ.

Ti, kteří volají po přímé demokracii věří, že díky ní obratem stvoří dokonalý, lepší svět. Další pokus o ráj na zemi. Jen se kvůli němu musí slovu SVOBODA opět změnit jeho význam.

                 
Obsah vydání       18. 1. 2008
20. 1. 2008 Ošuntělá Česká republika Jan  Čulík
20. 1. 2008 Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic
20. 1. 2008 Velmi kvalitní text Jan  Čulík
20. 1. 2008 Zuřivost, vzhledem k tomu, že energetická chudoba dosáhla desetiletého rekordu
19. 1. 2008 Proč z nás dělají Topolánek a Obering takové blbce? Jan  Neoral
19. 1. 2008 Kdo mohl vědět, že britský důstojník má v počítači tajná data? Profesionál.
19. 1. 2008 Americko -- čínský námořní incident v Tchajwanském průlivu
19. 1. 2008 Neonacisté sjednocují politickou scénu v Plzni
19. 1. 2008 Čtěte "disidentskou" knihu Jana Čulíka o současném českém filmu Jan  Čulík
19. 1. 2008 Milan Kohout, oprátky v Americe a ekonomické vzdělání Jiří  Jírovec
19. 1. 2008 Jsme svobodní, už nemusíme myslet
19. 1. 2008 Student Agency nemá spolehlivé wifi v autobusech Jan  Čulík
19. 1. 2008 Jsem v šoku
18. 1. 2008 Former US Deputy Defence Secretary admits that US missiles in Poland will be capable of carrying nuclear warheads
19. 1. 2008 Coyle hat angegeben, dass die amerikanischen Raketen in Poland auch Atomgefechtsköpfe tragen können Štěpán  Kotrba
21. 1. 2008 Coyle a admis que les fusées américaines en Pologne sont capables de porter aussi des missiles nucléaires
18. 1. 2008 Coyle připustil, že americké rakety v Polsku jsou schopné nést i jaderné střely Štěpán  Kotrba
19. 1. 2008 Protiraketová obrana "z druhé strany" Boris  Valníček
18. 1. 2008 Americký radar v České republice? Logiku v tom nehledejte Jakub  Rolčík
18. 1. 2008 Kosovo: výzva k solidaritě s Republikou Srbsko
18. 1. 2008 Ničení země prostřednictvím golfu Rudolf  Ševětínský
20. 1. 2008 Radio Wave spouští jako první v Česku vizualizaci rozhlasového vysílání v mobilech
18. 1. 2008 BBC: Češi zuří kvůli reportáži BBC
18. 1. 2008 Svět kolem rádia František  Řezáč
18. 1. 2008 Zpravodajské služby ve válce Pavel  Kopecký
18. 1. 2008 Večer Lukáš  Weishäupl
18. 1. 2008 Poslanecké kluby ODS, ČSSD, KSČM, KDU-ČSL, PA a PVP Zastupitelstva města Plzně
18. 1. 2008 Už vaše články nebudu číst, pane Cveku!
17. 1. 2008 Janeček: nevidím důvod, aby Burian nemohl naplnit své záměry Jiří  Janeček
17. 1. 2008 Coyle: "Systém je v reálných operačních podmínkách neúčinný. Českou republiku neochrání, ale učiní ji naopak zranitelnější."
17. 1. 2008 Založen Přípravný výbor Společnosti přátel Památníku národního písemnictví
17. 1. 2008 Barbora Tachecí: 4000 lidí nepokládám za mnoho
19. 1. 2008 Chyby v Rázlově článku František  Řezáč
18. 1. 2008 Smrt demokracie Lukáš  Rázl
17. 1. 2008 Feminismus a možnosti systémové změny katolické církve Mirek  Vodrážka
18. 1. 2008 Na semináři se Zelenými byla i poslankyně Jakubková ! Jan  Rovenský
17. 1. 2008 Coyle přednášel Zeleným o radaru - přišla jen exministryně Kuchtová Štěpán  Kotrba
19. 1. 2008 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 15. ledna 2008
17. 1. 2008 Jako lékař MUSÍM pacienta ošetřit Petr  Wagner
17. 1. 2008 Vlaky a wifi Lukáš  Zádrapa
17. 1. 2008 Karel Burian má odstoupit z funkce brněnského studia ČT Štěpán  Kotrba
17. 1. 2008 Prezident jako (ne)morální autorita Adam  Votruba
17. 1. 2008 Hejna supů nad českými luhy a háji Radovan  Baroš
17. 1. 2008 Je v prezidentských primárkách USA přítomen Bůh? Miloš  Dokulil
17. 1. 2008 Muslimové: Nevěříme ve válku civilizací Lukáš  Lhoťan
17. 1. 2008 Hájíte-li americkou politiku v Iráku, předložte argumenty Petr  Wagner
17. 1. 2008 Je dobře, že nutíte pana Novotného přemýšlet
17. 1. 2008 Ochuzená hlava ochuzeného státu, ale hrubý domácí produkt roste...:) Bohumil  Kartous
17. 1. 2008 Pane premiére, podruhé... Jan  Neoral
17. 1. 2008 V Praze přibývá vážných nehod. Úpravy nebezpečných křižovatek jdou pomalu.
17. 1. 2008 Americké ministerstvo vnitřní bezpečnosti označilo Evropu za potenciálního nepřítele ve "válce proti terorismu"
17. 1. 2008 Milan Kohout se dostal v Americe před soud
17. 1. 2008 MRSA - nový AIDS? Fabiano  Golgo
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007