21. 1. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 1. 2008

NÁZOR LÉKAŘE:

Klecová lůžka - ano, či ne?

Jiří Šimůnek

Dovoluji si předpokládat, že jako absolvent medicíny mám asi poněkud vyšší kvalifikaci pro vyjádření se ke klecovým lůžkům než třeba spisovatelka románů o čarodějnickém učni. Zároveň nemám žádný zvláštní vztah k psychiatrii (mimo to, že jsem z ní kdysi dělal zkoušku, a že jsem její základy svého času přednášel studentům učitelských oborů).

V takovém lůžku, jako bylo na obrázku u článku o reportáži BBC, jsem ležel na normálním dětském oddělení v dětské nemocnici při obou svých hospitalizacích (jednu jsem absolvoval v cca 8, druhou v cca 11 letech). Všichni pacienti si uměli bočnici postele sundat, ale v noci a v cizím prostředí i u mentálně zdravého dítěte hrozí nebezpečí, že rozespalé spadne. Když jsem doktoroval na dětských táborech (ještě za totality) tak děti na horních palandách musely (a byl na to předpis a chodily na to kontroly) mít nasazenu krajnici ochraňující před pádem.

Klec se vyznačuje tím, že je uzavřena ze všech stran, i shora. Jsem ale ochoten věřit, že vzdělání průměrného televizního reportéra neumožňuje rozdíl mezi klecí a ohrádkou (nebo zábranou proti spadnutí z lůžka) pochopit.

K těm klecovým lůžkům obecně:

Někteří mentálně postižení (naštěstí zdaleka ne všichni) jsou pohybliví a jsou schopni ublížit sobě nebo i druhým, zvláště pak stejně nebo hůř postiženým, kteří se nebudou schopni bránit. Nedá se s tím v zásadě nic moc dělat, protože jejich stav je trvalý a nedokážeme ho změnit.

V ideálním případě by musel malou skupinku takto postižených hlídat jeden milující a fyzicky dostatečně disponovaný ošetřovatel (v reálu zahrnujícím směny a dovolené, by na takový post museli být řádově čtyři, takže to vychází zhruba jedna ku jedné ošetřovatelé versus pacienti). Něco takového si z veřejného zdravotního pojištění nemohou dovolit ani ty nejbohatší země. Pokud by někdo něco takového chtěl platit soukromě, tak by mu na to sotva stačila živnost milionáře.

Protože ideál není možný, musí se to nějakým způsobem obejít, "ošidit". Pouhá redukce personálu vede k výše zmíněnému riziku poškození sebe nebo (i) druhých. Tomuto riziku lze předejít v podstatě jen dvěma způsoby: Buď pacietům v nežádoucích aktivitách zabránít mechanicky (klecová lůžka, svěrací kazajky apod.), nebo to samé udělat farmakologicky.

Výhodou mechanických prostředků je, že jsou levné a pacienta nepoškozují.

Farmakologické prostředky jsou protlačovány proto, že jsou jednak velice drahé (takže se dá vydělat na jejich výrobě a distribuci) a pacient si na ně rychle zvykne. Zatímco u mechanických prostředků stačí jejich použití jednou za čas, u farmakologických vlivem návyku (v závislosti na konkrétním prostředku i na konkrétním postižení mozku) nastane v relativně krátké době nutnost podávat je ve stále kratších intervalech a vyšších dávkách (v podstatě přejít na režim trvalé hladiny preparátu v krvi), případně přecházet na silnější preparáty (naprosto totéž, jako u jiných drogových závislostí).

Je nutno si uvědomit, že ve skutečnosti ty farmakologické preparáty na trvalé podávání ani nejsou určeny, primárně byly vyvinuty na krátkodobé řešení akutních stavů (např. nově vzniklá duševní choroba, nebo její náhlé zhoršení). Některé bývají používány epizodně při vyšetřování a léčení takovýchto pacientů (např. sanace chrupu); podobné preparáty se k podobným účelům užívají i ve veterinární sféře (aneb jak lvovi zaplombovat zub).

Podle vyjádření komunikujících pacientů, s nimiž jsem měl možnost hovořit, takovéto prostředky navíc vyvolávají psychický dyskomfort; jejich popisy by se s trochou zjednodušení daly přirovnat k "bad tripu". Vzhledem k dlouhodobé koncentraci preparátu v krvi, k níž není určen, dochází u pacientů k postupné devastaci organismu (především jater, někdy i ledvin).

Navíc o poměrech, které panují v organismech takto postižených lidí se ví relativně málo; v zásadě se v literatuře nedá najít ani to, zda pacient na lůžku s atrofovaným a trvale spastickým svalstvem má větší nebo menší energetický výdej než člověk zdravý při běžné zátěži. Takže se ani pořádně neví, kolik mají dostávat jídla, přitom odchylky v přeměně látkové u léků jsou zkoumatelné podstatně hůř.

Dřívější exitus pacienta může být zcela jistě argumentem pro jeho farmakologické znehybnění. Používání takových léků lze mj. chápat i jako skrytou euthanasii. Pak by ovšem bylo asi čestnější tento účel přiznat na rovinu a místo čerpání statisíců ze zdravotního pojištění a dlouhodobého dyskomfortu pacientů to vyřešit "uspávací" injekcí, jaká u veterináře pro velkého psa stojí kolem tisícovky.

V zásadě nepochybuji o tom, že za nedávnou i současnou hysterickou kampaní ohledně zabezpečovacích a znehybňovacích mechanických prostředků stojí farmaceutické firmy, protože na tomto úseku cítí kšeft a poměrně velké výdělky.

Jako společnost bychom potom měli přijmout jasné a jednoznačné strategické (a ovšem i etické) rozhodnutí:

Buď chceme takovéto pacienty udržovat na živu co nejdéle. Potom se bez klecových lůžek a podobných prostředků jednoduše neobejdeme a neobešli bychom se bez nich ani při HDP na hlavu, jaké mají v USA nebo jiných bohatých státech. Nebo je chceme zlikvidovat. Pak bychom to ale měli udělat pod společenskou kontrolou, rychle, humánně a relativně levně. Společensky prakticky nekontrolované podávání preparátů, vedoucí k témuž, ale pomalu, za značného dyskomfortu postižených a šíleně draze, je opravdu asi tou nejhorší variantou.

                 
Obsah vydání       21. 1. 2008
20. 1. 2008 Ošuntělá Česká republika Jan  Čulík
20. 1. 2008 Komunistické řeči, které jsme mladé generaci nevymlátili z palic
20. 1. 2008 Velmi kvalitní text Jan  Čulík
21. 1. 2008 Ošuntělá ČR, a bude hůř
21. 1. 2008 Kanada: Neustále se to zhoršuje Jiří  Jírovec
20. 1. 2008 Otázkou je jak zastavit vládní degradaci hodnoty člověka
21. 1. 2008 Ošuntělá ČR: Jev, který začal před několika lety Ivan  Sommer
21. 1. 2008 Ufňukanost slečny Náhlovské
21. 1. 2008 Proč schválně šíříte blbou náladu?
21. 1. 2008 Pravá demokratická metoda
21. 1. 2008 Kam se poděla duchovnost?
21. 1. 2008 ČR je standardní evropskou zemí
21. 1. 2008 Iránská hrozba Karla Schwarzenberga Přemysl  Janýr
21. 1. 2008 Znovuzrození levice Milan  Valach
21. 1. 2008 Dvě třetiny pro veřejnou volbu prezidenta
21. 1. 2008 Vzdělání je důležité
21. 1. 2008 Politologický horor Lukáše Rázla Michael  Kroh
21. 1. 2008 Zdrojem primitivní agrese bývá nejistota Jaroslav  Polák
21. 1. 2008 Paní Tachecí, myslíte? Pavel  Drs
21. 1. 2008 Volejte ředitelce, volejte Báře aneb čí chleba jíš, toho píseň zpívej
21. 1. 2008 Stížnost Radě Českého rozhlasu: Tachecí porušila Kodex Českého rozhlasu aneb co je to "myslet nově" Štěpán  Kotrba
21. 1. 2008 Každý by měl dělat, co umí, aneb, paní Tachecí, potřebujeme vás jinde a jinak! Karel  Šolín
21. 1. 2008 O ouplném tváře ztracení, nebo taky: o Britskejch listech, jak mi trhaj pytlík, dopis čtenářskej Ondra  Fuchsa
19. 1. 2008 Čtěte "disidentskou" knihu Jana Čulíka o současném českém filmu Jan  Čulík
21. 1. 2008 Leden 2008: proč Klaus nebude zvolen Boris  Cvek
21. 1. 2008 Proč je světový obr ustrašený? Straší ho jeho vlastní politici Miloš  Kaláb
19. 1. 2008 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 15. ledna 2008
21. 1. 2008 Klecová lůžka - ano, či ne? Jiří  Šimůnek
21. 1. 2008 Jsou klecová lůžka horší než psychofarmaka? Jan  Tuláček
20. 1. 2008 Svět bez nukleárních zbraní? Daniel  Veselý
20. 1. 2008 Proč byl v Plzni zakázán tzv. pochod neonacistů František  Řezáč
21. 1. 2008 Plzeňský cirkus Jan  Smolák
21. 1. 2008 "Jaxi si to vlastně éé jako pamatuju"! Miloš  Dokulil
21. 1. 2008 Bude radar na vrchu zvaném Baštiny? František  Řezáč
21. 1. 2008 Tiskové prohlášení tak trochu vycucané z prstu aneb když statistika usvědčí aktivisty ze lži Jan  Hlinák
21. 1. 2008 Oprátky jsem použil oprávněně Milan  Kohout
20. 1. 2008 Zuřivost, vzhledem k tomu, že energetická chudoba dosáhla desetiletého rekordu
21. 1. 2008 Slepá ulička feminizmu a nové chápanie verejnosti Peter  Nedoroščík
20. 1. 2008 Slušný řidič Ivo  Antušek
21. 1. 2008 Muslimové, ombudsman a RRTV Lukáš  Lhoťan
21. 1. 2008 Teror Lhotka s.r.o. Jan  Jiroušek
19. 1. 2008 Jsme svobodní, už nemusíme myslet
21. 1. 2008 Disidenti, samozvanci, emigranti, ztroskotanci František  Řezáč
18. 1. 2008 Coyle připustil, že americké rakety v Polsku jsou schopné nést i jaderné střely Štěpán  Kotrba
19. 1. 2008 Coyle hat angegeben, dass die amerikanischen Raketen in Poland auch Atomgefechtsköpfe tragen können Štěpán  Kotrba
21. 1. 2008 Coyle a admis que les fusées américaines en Pologne sont capables de porter aussi des missiles nucléaires
18. 1. 2008 Former US Deputy Defence Secretary admits that US missiles in Poland will be capable of carrying nuclear warheads
30. 11. 2007 Jací jsme
2. 1. 2008 Hospodaření OSBL za prosinec 2007