15. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2008

Embargo je formou lži

Dokonáno jest.

Včerejším zvolením Václava Klause dostala diskuse o článku Tajná volba ANO, Švejnar NE alespoň na čas akademický charakter. Přesto chci poděkovat oběma autorům, kteří na můj článek navázali – Petru Novotnému a Janu Rovenskému – za to, že velmi správně postřehli podstatu výchozí část mého vstupu: boj o Hrad začal sporem o pojetí mandátu poslance a senátora. Kdybych se měl pokusit shrnout, v čem si s pány Novotným a Rovenským rozcházím, asi bych mluvil o dvou hlavních věcech. Tou první je odlišení mezi ideálem a reálným životem; tou druhou je právně-politologický výklad aktuální podoby mandátu.

Především mám pocit, možná chybný, že máme s Janem Rovenským stejný názor na ideál. Jako příslušník evropského levicového proudu bych si přál, aby co nejvíce politických rozhodnutí prováděl lid - či občané - sám. Aby přímá demokracie získala co největší prostor. To platí i o výkonu poslanecké či senátorské funkce, tedy o institutu zastupitelské demokracie. Ideál demokratického socialismu, k němuž se jako člen KSČM hlásím, nestaví přímou a zastupitelskou demokracii proti sobě, ale snaží se je skloubit. Nejen pomocí referend, rozvoje samosprávy při aplikaci principu subsidiarity. Činí to i tak, že se hlásí k ideálu vázaného mandátu.

Vázaný mandát předpokládá, že poslanec či senátor uzavřel volbou se svými voliči smlouvu o tom, že bude reprezentovat jejich zájmy. Taková smlouva má smysl jen tehdy, když umožňuje vypovězení. Tedy, když umožňuje odvolání poslance či senátora voliči, kteří dospěli k názoru, že jejich reprezentant smlouvu neplní. Ti, kdo se dnes hlásí k vázanému mandátu, zpravidla odvozují jeho ideu od osvícenské, rousseauovské představy obecné vůle, která se nedá zastupovat.

V naší zemi ale byl Ústavou zaveden volný mandát: poslanec i senátor je při výkonu svého mandátu závislý nikoliv na voličích, ale jen na svém svědomí. V tom se asi liším od názoru pana Novotného – nerozhoduje volební systém, který je u poslanců a senátorů odlišný, ale jednotná právní norma, přesněji Ústava. Nemusí se nám to líbit, ale je tomu tak. Poslanec i senátor je neodvolatelný ani těmi, kdo jej volili, ani těmi, kdo jej navrhovali – což v případě poslance ze zákona smějí pouze strany, hnutí a kolice. Obhájci volného mandátu hledají své kořeny u Edmunda Burka, zakladatele moderního konzervatismu, v jeho polemikách s osvícenci. Zpravidla tvrdí, že poslanec není zástupcem voličů svého obvodu či jen těch, kdo pro něho hlasovali, ale všeho lidu či státních zájmů.

Tolik o ideálech.

Jako člověk, jehož ideály jsou již několik dekád otloukány politickou praxí, jsem se naučil pochybovat o svých vlastních názorech. Dnes a denně narážím na překážky, přes které nelze s mými ideály ani přeplést, ani přeskočit. Dokonce s nimi nelze ani podlézt.

Jestliže se nechceme v této situaci svých ideálů vzdát, musíme mít především odvahu překážky pojmenovat. Buďme upřímní: v podmínkách liberální demokracie je jak výběr poslance a senátora, tak i výkon jeho mandátu spojen nejen s lidem či občany, ale i s dalšími institucemi. Především, byť nejen, s politickými stranami a masovými sdělovacími prostředky.

Kdybych si mohl dovolit radu každému, kdo vstupuje do bouřlivých vod české politiky, doporučil bych mu, ať začne tím, že si přečte vynikající sociologickou esej Edvarda Beneše Povaha politického stranictví. Bude dopředu varován, že nelze uniknout stranickému sobectví, nelze spoléhat na mravnost politických stran, nelze se domnívat, že programy a vůdcové jsou vybíráni na základě akademické diskuse. A že bez těchto stran liberální demokracie nemůže existovat.

Ti, kdo se domnívají, že při výběru poslanců a senátoru či při výkonu jejich mandátů rozhoduje jen svědomí či stranické sekretariáty, neměli by zapomínat na obludnou moc moderních medií, zvláště pak televize. Žijeme v době, kdy ve volbách rozhodují velké skupiny lidí, jejichž stále menší jádro tvoří straníci a stále větší většinu přívrženci svolávaní do boje hlavně tlakem medií. Jde o instituce, bez nichž si nelze demokracii představit – ale nejsou to demokratické instituce. Jsou to buď soukromé podniky, které ke svému přežití potřebují buď zisk či bohaté sponzory, nebo veřejnoprávní instituce.

Neřeknu asi nic překvapivého, když vám sdělím, že svůj článek Tajná volba ANO, Švejcar NE jsem nabízel řadě novin. Po několika dnech jsem skončil jako řada z vás u redakce Britských listů. Jejich vzpurný souboj s mediálním mainstreamem zatím nezískal nijaké ocenění, ale představuje malou oázu v poušti netolerance. Minulý čtvrtek jsem v rozhovoru pro jeden plzeňský deník chválil právě Britské listy za to, jak prorážely embargo na informace kolem chystané americké vojenské základny v Česku. Cílené embargo, které bylo zvláště významné v předvolebním období. Embargo, které možná rozhodlo o několika málo procentech hlasů – tedy o výsledku voleb.

6. února projednávala Sněmovna rezoluci týkající se územní celistvosti Srbska. Schválila ji. Vyzývá v ní vládu, aby se při odštěpování Kosova řídila mezinárodním právem a tezí, že všechny možnosti jednání nebyly vyčerpány. Stalo se tak po řadě bouřlivých diskusí, vášnivých interpretacích - a proti vůli premiéra. Je to první velká porážka Topolánkovy vlády. Křeslo ministra zahraničí se onen den začalo povážlivě chvět. Nesporně mediálně velmi zajímavá událost – navíc ve dnech, kdy se kosovští separatisté chystají vyhlásit nezávislost. V kterém médiu jste o této rezoluci četli? Která televize o ní informovala byť jednou větou?

Tvrdím: v postmoderní době je embargo formou lži.

O ideálním vztahu poslanec-volič má cenu diskutovat jen tehdy, když je zajištěna vzájemná nezmanipulovaná informovanost. O jakém výkonu mandátu se můžeme bavit při neustálém deformování motivů volebního chování nejrůznějšími mediálními kampaněmi? Spočítejte si, kolikrát se ve veřejnoprávním televizním zpravodajství objeví tváře dvou pravicových politiků z vedení Strany zelených. Myslíte, že je to náhoda či pouhý estetický záměr kameramanů?

Občané by měli mít právo vědět, jak jejich zastupitelé hlasují – ale bez mediálních skandalizací připravovaných firmami, specializovanými na vytváření umělé poptávky. Měli by mít právo svobodně si vyhodnotit toto hlasování podle svých zájmů, nikoliv podle virtuálních fikcí. Problém je, že při všeobecném volebním právu většinu lidí politika nebaví či je jím přímo protivná. A že nemají čas si vyhledávat alternativní informace. Jsou povětšině závislí na hlavních televizních kanálech. Jim věří. Nedůvěra se nemůže dostavit dřív než po hořké zkušenosti.

Výkon mandátu v demokratickém smyslu – ať již vázaného, nebo volného – vyžaduje specifickou politickou kulturu. Potřebuje určitou dávku tolerance a diskusi jako nástroj hledání pravdy. Myslím, že prezidentská volba každému názorně ukázala, že u nás je souboj politických stran více nekrvavou válkou růží, než hledáním pravdy či kompromisu. Nejde o střet názorů, ale zájmů.

Píseň písní praví, že je čas lásky a čas boje. Zvolením Václava Klause ale nenastal lásky čas. Nežijeme v říši pravdy a lásky, ale v normálním státě s liberálním režimem. Čas boje za prezidenta vystřídal čas boje proti asociální reformě, za územní celistvost Srbska, za... Čas boje za ideály v nedokonalém světě.

Autor je poslancem Evropského parlamentu za KSČM, člen klubu GUE-NGL

                 
Obsah vydání       15. 2. 2008
17. 2. 2008 Prezidentská volba a přímá demokracie Milan  Valach
16. 2. 2008 BBC: Český vůdčí politik zvítězil ve "zkažených" volbách
17. 2. 2008 Jana Bobošíková: Výsledek této volby se nám nemusí líbit, ale její způsob už nepřipomínal mafiánské tržiště Jana  Bobošíková
16. 2. 2008 Kdo koho zradil Milan  Daniel
17. 2. 2008 Hanba nám! Milan  Daniel
16. 2. 2008 Ministr Nečas má špatnou paměť Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
17. 2. 2008 Na Klausovo zvolení je možný ještě jiný pohled Jan  Čulík
17. 2. 2008 Lidi by spíš přestali kouřit, kdyby každoročně museli platit za oficiální povolení
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
15. 2. 2008 Jan Švejnar: Budu ctít Poslaneckou sněmovnu a Senát, byť to ústava nežádá Jan  Švejnar
16. 2. 2008 Další přeběhlíci... a prezident
15. 2. 2008 Prezidentem byl znovu zvolen Václav Klaus
15. 2. 2008 Opět neobjektivní ČT Bohumil  Kartous
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Nepokrytá kampaň ve prospěch KSČM
15. 2. 2008 Co bych byl řekl na Hradě být předsedou KSČM Jaroslav  Čejka
15. 2. 2008 Nevysloveným jádrem diskuse je samotná povaha poslaneckého či senátorského mandátu Petr  Novotný
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Čtyři otázky poslanci Maštálkovi Jan  Rovenský
16. 2. 2008 Stále neklidná Gruzie
14. 2. 2008 Řešení pro tajnou volbu: zaškrtnout, vyfotit, nehodit Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Úmluva ILO o zákazu práce žen v podzemí Stanislav A. Hošek
15. 2. 2008 Nevydíratelný Bursík: Ani 70% občanů ho nepřesvědčí Vladislav  Černík
15. 2. 2008 O co vlastně jde Petr  Wagner
15. 2. 2008 Co mohou Srbové dělat s nezávislostí Kosova? Ivo  Šebestík
15. 2. 2008 Proč by měli Srbové vůbec něco dělat se samostatností Kosova?
15. 2. 2008 Strategie úspěchu Jan  Mertl
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Proč se politiků Václav Moravec přímo nezeptá?
15. 2. 2008 Kterak nevyplácet příspěvky v nezaměstnanosti, aneb můžete jít do dolů Anna  Čurdová
15. 2. 2008 Peklo na zemi Sandra  Wain
15. 2. 2008 CERGE-EI je nepolitická organizace
15. 2. 2008 Skutečný motiv, proč se odkládá přijetí eura? Jan  Macháček
14. 2. 2008 Česká televize má "moderátorská esa"
14. 2. 2008 Ivánku, kamaráde ..... neblbni, kámo. Karel  Březný
13. 2. 2008 Co dělat a co nedělat Rudolf  Převrátil
14. 2. 2008 Volba prezidenta na ČT1 a ČT24 v pátek 15. února
15. 2. 2008 Demokracie ohrožena II.: Pod/vodná volba p/rezidenta Wenzel  Lischka
15. 2. 2008 Učebnice českých fyziků nejsou intelektuálním dobrodružstvím Boris  Cvek
15. 2. 2008 ŠK: Kritizovat materialismus exaktní vědy může jen blbec nebo pánbíčkář Boris  Cvek
14. 2. 2008 Metafyzika pana Tichánka Jiří  Štěpán
14. 2. 2008 Základní otázka, nejen filosofická Petr  Frish
14. 2. 2008 Metafyzické názory do fyziky nepatří Jiří  Šoler
14. 2. 2008 Errata, zneuznaní géniové a vynálezci dutoprostoru Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Stanovisko CEVRO Institutu k osobě Martina Bacíka
14. 2. 2008 Britský soudce: Pouze vlastnit teroristickou literaturu není trestný čin
15. 2. 2008 Jiřina Jirásková pokřtí Lucii Bílou v roli malé černé gorily
14. 2. 2008 Je to normální, být jiný, neboli Obvyklý čas pro depresi se střídá s věkem šťastného života Uwe  Ladwig
14. 2. 2008 Interspar musí zaplatit pokutu půl milionu korun za porušování zákona
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008

Klaus versus Švejnar - prezidentské volby 2008 RSS 2.0      Historie >
17. 2. 2008 Volba Klause objektivem fotoaparátu - jak se kdo tvářil při druhé volbě Štěpán  Kotrba
16. 2. 2008 Pehe zveřejnil protestní nótu: vztahy Česka s USA se prý po zvolení Klause zhorší Štěpán  Kotrba
15. 2. 2008 Kdo se bojí Václava Klause ? Ivan  Veselý
15. 2. 2008 Jana Bobošíková: Hlava státu zmůže mnohé, když se nebude bát hlasitě hájit hodnoty a principy civilizované společnosti, když bude připravena sloužit lidem a ne posluhovat mocnostem Jana  Bobošíková
15. 2. 2008 Embargo je formou lži Jiří  Maštálka
15. 2. 2008 Václav Klaus: Jsme už úplně jinde, jen na to, co bylo předtím, nějak příliš rychle zapomínáme Václav  Klaus
14. 2. 2008 Komunista Maštálka: Pouze politik, který si "zašpinil" ruce pravicovou politikou minulých let, dokáže něco změnit Jiří  Maštálka
13. 2. 2008 Jana Bobošíková na Hrad! ...? Jan  Hamáček
13. 2. 2008 Chladné ANO pro radar i NATO je totéž, co teplé NE - rozhodně nikterak vřelé vztahy k USA Martin  Martínek
13. 2. 2008 Rozpadlé NATO už Spojeným státům jako zástěrka neposlouží   
13. 2. 2008 Bobošíková jako zkouška pevnosti hlasů koalice i opozice Štěpán  Kotrba
13. 2. 2008 Komunisté na Topolánkově cestě do ztracena Lubomír  Novotný
12. 2. 2008 Kde se berou v sociální demokracii odpadlíci? Jan  Makovička
11. 2. 2008 Pohlad na volby z odlišného zorného uhla Igor  Daniš
11. 2. 2008 Poučení z krizového vývoje při volbě prezidenta Michael  Kroh