29. 2. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 2. 2008

Porodnice -- skryté reklamní prostředí

Tereza Šimíková

Že je české lékařské prostředí do značné míry zkorumpované, je bohužel veřejným tajemstvím. Farmaceutické firmy se nezdráhají použít jakýchkoli praktik až na samé hranici zákona k povzbuzení lékařů, aby si při volbě, který ze tří podobně působících preparátů předepsat, vzpomněli právě na jejich výrobek. Je to divoké prostředí, kde je leccos dovoleno a pod hávem kongresů a seminářů odjíždí každoročně tisíce českých lékařů a lékařek za peníze zmíněných firem lyžovat do Alp, slunit se na řecké ostrovy nebo poznávat taje marocké pouště a veřejnosti nezbude než si nalhávat, že se na výpravy na velbloudech vydávají jenom proto, že jde o seminář o léčení natřesené kostrče...

Zasahovat lékaři do toho, jaký lék vám předepíše, je přinejmenším nelehké. Při vší úctě ke všem, kteří se na toto pole vrhají, není podle mého názoru téměř možné zorientovat se bez příslušného odborného vzdělání ve všech dostupných lécích a přípravcích. Zkrátka -- bez léta studií chemie, biologie, anatomie a diagnostiky si člověk jen stěží může zcela zodpovědně naordinovat medikament založený na složitých chemických reakcích. A tak i když je třeba protestovat proti nepokrytě korupčnímu chování ze strany farmaceutických firem, dá se souhlasit s tezí, že stran laboratorně vyvinutých přípravků si máme -- pochopitelně po předešlé podrobné diskuzi -- dát poradit od lékařů .

Existuje však nepřeberné množství přípravků, které jsou volně prodejné v lékárnách, a je tudíž nasnadě, že v nich je schopen se vyznat i člověk, který se na tomto poli nijak zvlášť nevzdělává, a je kompetentní si z nich vybrat. Tady se pak dostáváme na bitevní pole, na kterém se střetávají nejrůznější firmy, které o své zákazníky zcela pochopitelně bojují všemi kalibry jediné zbraně -- totiž reklamy. To je v pořádku do té míry, dokud má pacient -zákazník jasno v žánru, ví, kdy na něj útočí z barevného letáku reklama, a kdy mu naopak lékárník/ce radí s výběrem odkašlávadla podle vlastních zkušeností nebo znalostí. Tyto dva žánry se od sebe liší v tom nejpodstatnějším bodě -- v pluralitě nabízených řešení.

Nejjednodušší definicí reklamy by totiž mohla být fráze, že reklama je vědomým omezením podávaných informací s cílem upozornit na jedno jediné správné řešení -- čímž je pochopitelně prodávané zboží. A nezáleží na tom, jestli upozorňuji na nejintenzivnější odstřeďování nové pračky nebo na jogurt s největšími kousky ovoce... Nebo na nejšetrnější léky proti zácpě... Pokud je sdělení čitelné ve svém žánru, tedy reklamě, není na tom nic špatného -- je na každém z nás, nakolik se dáme čím ovlivnit, jak se rozhodneme, čemu dáme přednost. Ač můžou být nástroje reklamy poměrně rafinované, ponechávají nám svobodu nedat se zmanipulovat alespoň tím, že nám otevřeně říkají: "Jsem reklama, říkám ti jen to, co se hodí mně." Co je však nepřípustné a ze zákona trestné, je reklama skrytá.

Jak už bylo řečeno, kromě léků, mezi nimiž nejsme dostatečně kompetentní si sami vybrat, existuje řada pomocných přípravků, které si volíme sami. I tak však mnohdy žádáme o radu osoby, které farmacii nebo medicínu studovaly, jelikož k nim máme důvěru jako k odborníkům . Je proto nezbytně nutné, aby se tito lidé nestávali živoucí reklamou a nesnažili se přimět nás ke koupi nějakého výrobku, místo aby se nám pokoušeli poradit a představit plejádu možných řešení a usnadnit tak výběr poskytnutím co nejvíce informací. To platí dvojnásob v situacích, kdy jsme na jejich radu prakticky odkázáni . Takto bezbranní býváme právě v situaci, kdy se nám nedostává informací, kdy nemáme z čeho čerpat, když se ocitáme před neznámým problémem, když nám chybí zkušenost.

Většina prvorodiček se učí, jak se svým miminkem zacházet, v prvních dnech po jeho narození, pod dohledem a za přispění rad dětských sester a vůbec personálu porodnice. Ten novopečené mamince ukazuje, jak je třeba miminko koupat, jakým způsobem ho může uklidnit, ukazuje jí polohy pro kojení, vysvětluje denní režim. Podprahově si však žena z porodnice odnáší nejen tyto znalosti, ale spoustu rad čistě komerčního charakteru, které jí sice většinou nikdo otevřeně nenabízí, ale jsou jí podsouvány všemi reklamními plakáty, zdánlivě radícími techniku kojení. Jejich středem bývá totiž vedle několika obrázků spokojených miminek obrovské červené logo té "správné" značky odsávaček nebo těch "nejlepších" vložek do podprsenky. Už tady se ocitáme na tenkém ledě zneužívání autority porodnice, která si místo toho, aby poskytovala co nejúplnější informace, nechá zaplatit, a dává tak prostor hlasu reklamy, která neradí, ale prodává. Dokud se však jedná jen o plakáty a samolepky na židlích, budiž. Jde o nepokrytou, otevřenou reklamu -- je protivná, ale legitimní.

Co už ale přijatelné není, je skutečnost, že se většina -- alespoň pražských -- porodnic dala podplatit a zavalit vzorky jediné firmy, jejíž výrobky jsou podsouvány jako jediné možné. Ani se nedá říci nejlepší, protože o konkurenci se prostě mlčí. Jakmile se poprvé probudíte na oddělení šestinedělí se svým novorozeným miminkem po boku, začnou vás sestry seznamovat s jednotlivými úkony. "Když ji budete přebalovat, chytněte do jedné ruky kotníčky, zvedněte zadeček a otřete ho. A když bude zarudlý , tady máte mastičku, tak ho namažte. Jinak ta mastička vám pomůže i na bolavé bradavky." Tečka. Žádné jiné metody na bolavé bradavky, palčivý to problém všech nově kojících žen, žádné jiné mastičky na zadeček. A většinu ani nenapadne zeptat se: "A co jiného na ten zadeček?" Proč taky: "Vždyť to pomáhá..."

A po návratu z porodnice půjde devadesát procent (stálo by to za statistický výzkum) těchto žen do lékárny a řekne si o mastičku stejné značky. Polknou naprázdno, až v lékárně značně odlehčí své peněžence, ale co by přece pro toho drobečka neudělaly, přece na něm nebudou experimentovat, aby ušetřily. Až když přípravek pomáhat nebude, půjdou teprve do lékárny nebo k lékaři poradit se o jiných možnostech. Které, jak s údivem zjistí v lékárně, budou stát osmkrát méně. A bude individuální, který z množství podobných přípravků nakonec zabere, a je to vlastně jedno. I kdyby se nakonec přece jen ukázal jako nejlepší porodnicí podsouvaný přípravek, nelegitimizuje to skrytou reklamu, na kterou tato zdravotnická instituce přistoupila.

Není přijatelné, aby veřejné instituce, které se navíc těší takové autoritě jako třeba soudy, školy, nemocnice nebo úřady státní správy, které jsou stěžejními body důvěry v demokratický systém, byly pod vlivem korupce a pod rouškou služby občanovi tak sloužily zisku komerčních subjektů. Mastičkami na zadeček to začíná...

Autorka je externí redaktorkou gitY.

                 
Obsah vydání       29. 2. 2008
2. 3. 2008 Občanská sdružení kritizují postup památkových úřadů Petr  Kužvart
1. 3. 2008 Hlavní dodavatel plánované základny Boeing přišel o mamutí zakázku pro Pentagon Karel  Dolejší
29. 2. 2008 "Tak trochu jiná" euroatlantická diplomacie v Sýrii: Brzeziński a Paroubek Štěpán  Kotrba
1. 3. 2008 Michael  Marčák
29. 2. 2008 Kubiceho zpráva: Stížnost proti odfláklému stanovisku Rady Českého rozhlasu Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 K čertu s Komersem aneb jaký má názor etická komise Syndikátu novinářů
29. 2. 2008 Rhizome aneb Kauza bratří Mašínů pohledem českých novinářů Josef  Švéda
29. 2. 2008 Kdy je třeba zaplnit jalovými diskusemi mediální prostor Štěpán  Kotrba
29. 2. 2008 Litujete svých obětí? Proč ne? Josef  Brož
29. 2. 2008 Sic semper (ale skutečně) tyrannis !
29. 2. 2008 Český helsinský výbor protestuje proti medaili udělené Mašínům
29. 2. 2008 Bratří Mašínové jako průkopníci metod al Kajdy Lukáš  Lhoťan
29. 2. 2008 Volba prezidenta 2008, exces, či nový trend? Petr  Sak
29. 2. 2008 Přestaňte si číst o tom, jak jsou hloupí, a něco dělejte Ondřej  Hausenblas
29. 2. 2008 Joseph Stiglitz: Jaká je pravá cena války v Iráku
29. 2. 2008 Nepouštět k mezinárodním jednáním české premiéry bez certifikátu kvality! Vladislav  Černík
29. 2. 2008 School of Americas - škola zabijáků a masové hroby v Panamě aneb zavádění demokracie po americku Jana  Ridvanová
29. 2. 2008 K souvislostem shromáždění neonacistů v Plzni dne 1.3.2008
29. 2. 2008 Proč (ne)byl v Plzni zakázán pochod tzv. neonacistů František  Řezáč
29. 2. 2008 Slovo dnes nemá žádnou váhu Anna  Jančaříková
29. 2. 2008 Pojďme bojovat za demokracii Monika  Binke
29. 2. 2008 Wikitopol Bohumil  Kartous
2. 3. 2008 Urážení, které nikomu neprospěje Petr  Wagner
29. 2. 2008 Pomluva i realita
29. 2. 2008 Porodnice -- skryté reklamní prostředí Tereza  Šimíková
29. 2. 2008 Noc vítězů, neboli Od uměleckého díla k rozmanitosti pohledu na dnešní svět Uwe  Ladwig
29. 2. 2008 11 Jiří  Studený
29. 2. 2008 Postmodernismus je něco, co už bylo Boris  Cvek
29. 2. 2008 Postmodernismus? Lukáš  Zádrapa
28. 2. 2008 Postmodernismus: Jaký je dnešní svět? Jan  Čulík
29. 2. 2008 Proč je pro americké vízum třeba chodit?
29. 2. 2008 Pochod neonacistů Plzní ignorujte Aleš  Hess, Milada  Emmerová
28. 2. 2008 Táhni, blbe: dva politici, dvě nadávky Karel  Košťál
28. 2. 2008 Máme dva prezidenty. Oba jsou nacionalisté Ondřej  Slačálek
28. 2. 2008 Bursík: "Kdybychom dělali, co chtějí voliči, byli bychom jen pasivní, populistickou vládou" Vladimír  Tupáček
28. 2. 2008 Plány ministerstva zdravotnictví ohrožují vzdělávání budoucích lékařů
28. 2. 2008 Blokační minorita Petr  Wagner
28. 2. 2008 Vzpomínka na Karla Kryla
28. 2. 2008 Kterak Topolánek bagatelizuje zkušenost totality Bohumil  Kartous
27. 2. 2008 Sloučení škol v Unhošti je pohrdáním názorem občanů
11. 2. 2008 Britské listy ukazují, že tudy cesta nevede
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008