14. 3. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 3. 2008

Dcera nepřítele státu: Psychologické vlivy na děti obětí 50. let

Kdosi jednou řekl, že se tak málo ví o obětech stalinismu, protože se ještě nenašel jejich Stephen Spielberg. Avšak aspoň jedna z příležitostí tu je - naslouchat příběhům českých žen, které žily po většinu svého života s nálepkou "Dcera nepřítele státu" . Jsou to dcery politických vězňů z padesátých let.

Provedli jsme výzkum dětí politických vězňů. Ukazuje dopad uvězněného rodiče jako mnohorozměrný a psychologický. Poznamenává další generace. Zjistili jsme, yže nasloucháním příběhů dětí politických vězňů můžeme lépe porozumět vztahů mezi psychologickými účinky politických událostí na specifickou skupinu jedinců.

Proč se nemluví o pocitu nespravedlnosti u dětí politických vězňů v postkomunistické společnosti? Na odpověď si budeme muset asi počkat. V předchozím režimu nařízení byla vydávána komunistickou stranou, ale vykonávána lidmi z okolí.

Podle teorie psychoanalytika Erik H. Eriksona, nejdůležitější stadium psycho-sociálního vývoje je věku 5-12 (Dětství a společnost, 1950).

Proto kritéria pro rozhovory s dvanácti dcerami politických vězňů z padesátých let byla: Dotázané ženy, dnes středního věku, byly v základní škole mezi 1948-1953, jejich rodič nebo oba rodiče byli zatknuti ve stejně době. Nikdy neemigrovaly z bývalého Československa.

Společná témata u dotázanych byly o ponižování. Není zanedbatelné, že tři z dvanácti přiznaly, že podstoupily psychoterapii - což bylo v české kultuře společensky těžce přijatelné. Ostatní pouze zmínily deprese nebo zoufalství, ale nenavštěvovaly psychoterapii a dále to nerozebíraly.

Omezení možnosti dosáhnout vyššího vzdělání mělo vliv na jejich nedostatek sebevědomí. Říkají, že je to právě absence prestiže, která vychází z vyššího vzdělání, více než finanční ocenění, co v nich vyvolává pocit nespravedlnosti.

Mnoho rodin politických vězňů muselo opustit své domovy. Zde je nutno podotknout, že Češi nejsou zvyklí se stěhovat z místa na místo. Pro děti toto vykořenění znamenalo ztrátu přátel a chyběl jim pocit sounáležitosti. Trpěly tím, že byly přesídleny do nehostinných koutů země, kam do školy přisly s novým stigmatem "dcery nepřítele státu".

Nejčastěji byly děti, které měly rodiče ve vězení, zastrašovány ve škole svými učiteli. Málokdy se stávalo, že děti byly odmítnuty spolužáky. Na druhou stranu byli i učitelé, kteří riskovali své postavení a pomohli některým dětem "nepřátel státu" dokončit alespoň středoškolské vzdělání.

Dotazované popisují návštěvy rodiče ve vězení. Pro většinu z nich tyto návštěvy znamenaly bolestný zážitek. Rodiny mohly své příbuzné ve vězení navštěvovat jednou za půl roku. Mnohdy rodiny neměly dostatek prostředků, aby mohly vězně navštívit častěji, a tak děti neviděly svého otce nebo svou matku po dlouhý čas, i několik let.

Návštěva vězení byla hrůzyplným zážitkem: strach z toho, že se dítě nedostane z vězení ven, automatické zbraně, velcí hlídací psi, ostnaté dráty, zeď s malými otvory k mluvení, která oddělovala vězně od návštěv. Návštěva trvala 15 minut a vždy se odehrávala za přítomnosti strážných, kteří celou návštěvu sledovali. Mnozí říkali, že strážní návštěvu i vězně různě zastrašovali a křičeli na ně. Při návštěvě se nemohlo mluvit téměř o ničem. Mnohdy proto panovalo dlouhé smutné ticho.

Jediným dalším prostředkem komunikace s uvězněným rodičem byly dopisy, v kterých bylo mnoho začerněných míst, protože veškerá korespondence procházela cenzurou. Dítě mělo pocit viny, když nepsalo často. Na druhou stranu mělo pochybnosti, zda má vůbec smysl psát, když odpovědi přicházejí z poloviny překryty černou tuší?

Nebylo známo, čím vším otec nebo matka procházeli ve vězení. Jednou možností vysvětlení může být mlčení propuštěného vězně. Další, že vězni museli podepsat, že nebudou mluvit, čím prošli ve vazbě a ve vězení. Musíme mít také na paměti, že za vlády teroru se rodiče báli před dětmi říct cokoliv negativního o režimu, aby je nestihla persekuce. Od pádu komunistického režimu byla 50. léta do jisté míry odkryta, a proto některé z tázaných dcer dnes pociťují pocit viny nad nedostatkem soucitu s otcem, potoze jim nikdo neřekl, co se v 50. letech ve vazbě a v pracovních táborech dělo.

Dalším tématem je rozkol v rodině. Babička dávala vinu otci dítěte, spíš než režimu, který uvrhl maminku a tatínka do vězení. V jiném případě vidíme "zlou babičku", která sice vnučce dovolila navštěvovat otce ve vězení, ale po jeho propuštění naprosto zničila jejich vztah (maminka mezitím umřela). Další traumatickou zkušeností byla samota a vyloučení - příbuzní, přátelé, sousedí se od rodin politických vězňů často distancovali.

Po dlouhých letech odloučení vznikaly rozkoly v rodině i po propuštění rodiče z vězení. Většina dotazovaných byla malými dětmi, když otce nebo matku zatkli a uvěznili. Z vězení se rodič vrátil po dlouhých letech, děti dospěly. To, zda a jak se podařilo navázat vztah mezi otcem a dítětem, nebo matkou a dítětem, se lišilo případ od případu. Někdy se rodina snažila vymazat roky odloučení a vybudovat nový fungující vztah. Ale byly příběhy, kdy dcera nesla otci na pohřeb.

Příběhy dvanácti lidí nám přibližují tři důležitá témata: jako oběti stalinistického teroru trpěli jak sociálním tak politickým vyloučením. Stále si netroufají mluvit o sobě jako o obětech, protože se bojí, že tím uberou váhu utrpení svých rodičů. Tito lidé se cítí méněcenní, což je zapříčiněno mlčenlivosti postkomunistické společnosti o nedávné minulosti.

Tento kvalitativní (ne statistický) výzkum si nedělá nárok na to, že by ukázal celkový pohled na stalinismus (komunismus) a jeho dopad na jedince, který měl tu smůlu a stal se přímou obětí. Záměrem bylo doložit, že děti politických vězňů trpěly nejen politickými podmínkami té doby, ale byly negativně ovlivněny také lidskými vztahy v jejich nejbližším prostředí.

Zkoumání určitého témata interdisciplinárním přístupem, s pomocí politické psychologie, historie, antropologie, dovoluje pohled, který by nebyl možny v rámci jedné disciplíny. Objevuje se tak temná kapitola podle téze Johna Stuarta Milla:" Člověk může druhému ublížit tím, co udělá, ale i tím, co neudělá". Snad ještě výstižnějším je motto profesora Petra Cawse: "pro nevšímavost neexistuje omluva".

Proto toto zkoumání dosáhlo tří cílů: díky přímým svědkům jsme získali povědomí o psychologických aspektech stalinismu, které nebyly dosud dostatečně probádané. Pro obětí je tento výzkum poznání, že přehlížení jejich zkušenosti není všeobecným jevem. Diskusí o psychologických aspektech stalinismu (komunismu) by mohl začit ozdravný proces v posttotalitní společnosti.

Autorka obdržela PhD v The Human Sciences Program na George Washington University a zaměřila se na oblast politické psychologie. Její výzkum se týká transgeneračních psychologických vlivů na děti obětí komunismu v bývalém Československu. Výsledky své práce prezentovala na různých vědeckých setkáních ve Spojených státech i v Evropě.

                 
Obsah vydání       14. 3. 2008
16. 3. 2008 Není to tak jednoduché Václav  Novotný
15. 3. 2008 Doktrinářské fiasko na Pražském hradě Jan  Čulík
16. 3. 2008 Proti radaru demonstruje jen malá část jeho odpůrců Štěpán  Kotrba
16. 3. 2008 Tak ještě jednou Jan  Čulík
16. 3. 2008 Proč není k dispozici pořádné zpravodajství? Monika  Binke
15. 3. 2008 Zbytečně jsem přijel až z Ostravy
16. 3. 2008 Ne základnám si nedají říct
16. 3. 2008 Organizátoři nezvládli ani propagaci, ani režii
16. 3. 2008 Více pozorovatelů než účastníků Jan  Čulík
16. 3. 2008 Lidé už jsou prostě takoví Jaromír  Habr
16. 3. 2008 Ne všichni budou nutně sdílet jedno subjektivní vidění světa Jan  Čulík
16. 3. 2008 Jan Čulík se asi špatně vyspal
16. 3. 2008 Čtenář Hlávka neporozuměl ničemu Jan  Čulík
16. 3. 2008 Kritikové nejsou ku prospěchu žádné společnosti
16. 3. 2008 Kritikové jsou ku prospěchu každé společnosti František  Řezáč
16. 3. 2008 Demonstrace nebyla doktrinářská, ale diletantská
15. 3. 2008 "Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize"
15. 3. 2008 Sobotní protiválečná demonstrace v Londýně
15. 3. 2008 Kecy o varlatech, aneb Je sobecké chování typická mužská vlastnost? Jan  Čulík
15. 3. 2008 "Cizinci se nevyznají v českých specifikách" Marie  Lipoldová
15. 3. 2008 Na debaty s českými machisty už nemám Darina  Martykánová
15. 3. 2008 Mužské sobectví ženám imponuje
14. 3. 2008 Hradní mozek v kalhot(k)ách Jana  Bobošíková
14. 3. 2008 Testiculos habet et bene pendentes - Má varlata, a ta mu správně visí! Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Americký dolar poklesl na rekordní minimum
14. 3. 2008 Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! Michael  Hauser
14. 3. 2008 RADAR: Budeme mít v Libavé i americké rakety?
14. 3. 2008 ZÍTRA POCHOD PRAHOU: Ne radaru -- ne cizím vojskům
14. 3. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
14. 3. 2008 ANALÝZA: Co se stalo Topolánkovi po volbě prezidnta? Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Stalo se: Před 25 lety unesli povstalci UNITA v Angole 66 československých občanů
14. 3. 2008 Dcera nepřítele státu: Psychologické vlivy na děti obětí 50. let Jana  Švehlová
14. 3. 2008 Dcery padesátých let
14. 3. 2008 Robokamery pro zpravodajskou televizi Z1 stejné jako u goril Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 "Zveřejnili jste o mě nepřesné a nepravdivé informace. Uveďte je na pravou míru." Jiří  Čunek
14. 3. 2008 Čína přiznala, že tibetští mniši protestují
14. 3. 2008 Ida Chickenová Edgar Lee Masters
14. 3. 2008 Česká televize získala ocenění "Dobrá značka 2008"
13. 3. 2008 Studie Pentagonu: Bushova administrativa lhala o vazbách Iráku a Al-Kaidy
14. 3. 2008 Dvě poznámky k ne-diskusi o sudetoněmeckých záležitostech Eva  Hahnová
13. 3. 2008 Sudetoněmecký landsmanšaft v Praze: Diskutovat s vámi nebudeme
14. 3. 2008 Otázky vrchnímu pražskému Sudeťákovi Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Kubánci nyní smějí vlastnit počítač Fabiano  Golgo
13. 3. 2008 Poetismus Karel  Teige
12. 3. 2008 O americkém vzpomínání Eva  Hahnová
14. 3. 2008 Transafghánský plynovod: pointa nových strategických plánů v Afghánistánu
13. 3. 2008 Cena ropy překonala rekordních 110 USD za barel
14. 3. 2008 Lovelock a "vědecky" puncovaná beznaděj Karel  Dolejší
14. 3. 2008 Pokleslá forma a nepřesnosti Jan  Rovenský
13. 3. 2008 NATO nespěchá na protiraketovou obranu
14. 3. 2008 Záměna léků je naprosto správná Wenzel  Lischka
14. 3. 2008 Válka, kterou Mašínové nerozpoutali Pavel  Urban
14. 3. 2008 Únava ze Sarkozyho, III. část Josef  Brož
13. 3. 2008 VOV: Tři kandidáti do Rady Českého rozhlasu neměli lustrační osvědčení
13. 3. 2008 Guardian: Jsou skutečně dnešní Spojené státy jako Československo v roce 1975?
13. 3. 2008 Zeitgeist s českými titulky Jan  Zeman
13. 3. 2008 Tamáš odcestoval do USA, setkal se s Chomskym
13. 3. 2008 Barroso varoval Česko před podrazem na Evropskou unii
13. 3. 2008 Lidé, pronásledovaní stalinským režimem, žijí dnes v bídě
13. 3. 2008 Školy nejsou téma pro referendum -- ostatně radar také ne, tak čemu se divíme
13. 3. 2008 O soudnictví a cizích loukách Petr  Hajn
13. 3. 2008 Exekutor po česku jako katův pohůnek Aleš  Uhlíř
13. 3. 2008 Operace Iraqi Freedom: Vojenské vítězství, politická prohra Karel  Dolejší
12. 3. 2008 Radar nezachytí rakety včas
12. 3. 2008 Independent: Ohlušující mlčení
12. 3. 2008 Homo economicus jako mýtus František  Koukolík
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008