14. 3. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 3. 2008

Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo!

Náčrtek cest pro budoucí levicovou stranu, pokud kdy u nás jaká vznikne

V článku „Bludný kruh české levice“ jsem se pokusil naskicovat neutěšený stav současné zvlášť české levice – levice nemá v rukou nic, jenom svá šidítka a modly. Pointou bylo, že bez vyhnání kostlivců ze skříně a boření levicových model, nelze vytvořit ani přesvědčivou levicovou teorii ani přesvědčivou levicovou stranu. Na tento text bylo několik reakcí, ale zjistil jsem, že člověk bohužel nepíše nikdy dost jasně. Necháme-li teď stranou současnou levici, můžeme se aspoň pokusit načrtnout možné cesty, jimiž hypotetická levice může jít za svým cílem – fundamentálně emancipovanou společností, tradičně označovanou jako socialismus.

Vyjděme z konkrétních podmínek.

Co říci o dnešních konkrétních podmínkách těchto cest? Pokud zkoumáme tyto podmínky jako takové na základě sociologických a jiných studií a statistik, brzy poznáme, že nějak nedokážeme rozluštit, zda dnes existuje nějaká objektivně daná cesta. Nelze uplatnit „marxismus-leninismu,“ který by odhalil základnu a mohl předpovídat vývoj nadstavby, protože základna se smíchala s nadstavbou, pokud vůbec kdy existovala nějaká společnost s „objektivně daným“ rozdílem mezi nimi.

Zde narážíme na složitý problém historického materialismu, který byl v naších zemích většinou vždy politizovaný (zvlášť ekonomistickou doktrínou stalinismu). Přisvojení bohatě rozvinuté diskuse o historickém materialismu je v českých zemích teprve na počátku. Zatím nejsou přeložena ani základní díla na toto téma z posledních padesáti let. Paradoxem je, že historický materialismu a marxismus vůbec je u nás téměř neznámý, i když tu tzv. marxismus ve společenských vědách v minulém režimu oficiálně vládnul. Stručný přehled základních teorií historického materialismu od frankfurtské školy po Althussera a Williamse

viz v knize Fromm, E., Obraz člověka u Marxe. Přel. Michael Hauser. Brno, Luboš Marek 2004, s. 19, pozn. 19.

Můžeme však spatřit jisté náznaky, že se aspoň teoreticky rýsuje několik cest. Za prvé vidíme, že se tu otevírají možnosti Evropské unie, a z toho vyplývá, že se opět nastoupí dlouhá cesta institucemi, jak se začalo říkat na Západě po konci revolučního vzedmutí šedesátých let, a jaksi skrze instituce se podaří socializovat EU.

Otevírá se i druhá cesta, která je mnohem obtížnější a se kterou možná vůbec nepočítáme jako s reálnou možností. Existují studie, např. Wallersteina, Mészárose, Arrighiho aj., (Podrobněji viz závěr mé stati „Sociální stát a emancipační otázka“ ve sborníku Sociální stát a kapitalismus.(vyd. M. Hauser, Praha, Svoboda Servis 2007.) kteří ukazují, že současný světový ekonomický a politický systém se pomalu dostává do krizového stadia a že přichází období globálního chaosu s nepředvídatelnými důsledky (souvisí to s kardinální otázkou dnešní doby: kdo se stane světovým hegemonem, pokud to již nebudou USA?). Tím pádem musíme počítat s rozpadem všech jistot, na které jsme si v ekonomice, sociálním životě a politice zvykli, a to znamená, že je nutno jít cestou zcela novou.

Jenže na základě samotného „objektivního“ poznání společenské reality nelze rozhodnout, která cesta je reálná. Je to dáno ani ne tak zatměním rozumu, jako spíše objektivním zatměním reálné situace nebo, jak říká Habermas, její „nepřehledností“.

Z toho vyplývá dvojí: za prvé se musíme připravit na to, že nás čeká dlouhá cesta institucemi, jinými slovy, že kapitalismus nevyčerpal své možnosti a dokáže se znovu proměnit a nějak řešit své potíže. Otázka pak je, jakým způsobem v těchto institucích jednat, na co se soustředit a jaký k nim zaujmout vztah. Rozhodně bychom je měli chápat také jako prostředek testování celého systému, jako prostředek poznání. Takové testování spočívá v tom, že důsledně uplatňujeme emancipační požadavky, které jsou obsaženy v dnešním hegemonickém diskursu. To znamená, že bereme vážně princip demokracie, svobody, občanských práv atd., a požadujeme, aby se tyto principy zakotvené v ústavě a jiných dokumentech prostě uskutečnily bez ohledu na proklamace o různých ekonomických překážkách, které stojí v cestě jejich prosazení (vyrovnaný statní rozpočet a jiná neoliberální hesla). Strategii „vezmi ideologii za slovo!“ formulovala iniciativa Jsme občané! Tímto politickým testováním lze poznat, zdali dnešní kapitalismus umožňuje rozšířit skutečnou svobodu a demokracii (ne „svobodu a demokracii“) nebo ji aspoň dlouhodobě udrží v současném stavu.

V kapitole „Politika otevřeného horizontu“ ve svých Prolegomenech k filosofii současnosti se pokouším teoreticky zdůvodnit tezi, že dochází k uzavírání „otevřené společnosti“ a snažím se obhájit teorie, které toto uzavírání spojují se změnami v kapitalistickém systému.

Viz Hauser, M., Prolegomena k filosofii současnosti. Praha, Filosofia 2007.

Pokud se bude stále více ukazovat, že ne, pak můžeme věrohodným způsobem nastolit perspektivu fundamentálně emancipované společnosti - socialismu jako alternativy současného systému, která umožní uskutečňovat principy, které v rámci dnešního kapitalismu zůstávají na papíře.

Zde začíná druhá cesta, cesta antisystémová, která spočívá v tom, že už nyní začneme vytvářet alternativu, že již nyní diskutujeme o nekapitalistických formách ekonomiky a společnosti, vytváříme alternativní kulturní a myšlenkovou pospolitosti a připravujeme se na možnou systémovou krizi. Tato druhá cesta se však nemůže odpojit od první „institucionální“ cesty. Důraz je však na propojování se všemi emancipačními skupinami a hnutími: na globální úrovni s hnutím alterglobalizačním, na úrovni lokální se sdruženími a iniciativami občanské společnosti, které se zaměřují na témata, jako je válka, feminismus, přímá demokracie, práva menšin, transparentnost institucí, ekologie, lidská práva, urbanismus, umění atd. (nutnost spojení s odbory je tak zřejmá, že o ní třeba hovořit).

Zde může být inspirací kniha Ernesto Laclaua and Chantal Mouffe Hegemony and Socialist Strategy – Towards a Radical Democratic Politics (nové vydání: Verso, London, New York 2001), jejíž české vydání se připravuje.

Na všechna tato hnutí a sdružení je zapotřebí působit tak, aby vzala vážně to, co sama říkají, tj. byla důsledná a šla vždy ke kořenům věci (být radikální znamená jít na kořen, k příčině, od latinského slova „radix“ – kořen). To je cesta, jíž se z nich spontánně stávají hnutí, která objevují význam slova socialismus. U nás je velkým balvanem na této cestě dědictví reálsocialismu, jeho myšlenková, jazyková a politická schémata, udržovaná KSČM a politicky vysávaná pravicovými stranami a novináři, a totální diskreditace pojmu socialismus. Proto je nezbytné pojem socialismus co nejvíce odpojit od souřadnic reálsocialismu a vdechnout mu zcela jiný život. Tzn. ukázat, že minulý režim se socialismem neměl mnoho společného, a že socialismem se myslí společnost, která je dál, než jsou ekonomicky, sociálně, kulturně, demokraticky a ekologicky nejvyspělejší země světa. Je dál než Švýcarsko a Švédsko, kdežto reálsocialismus se nedostal ani na úroveň standardní evropské kapitalistické země. I starý pes se musí učit novým kouskům.

Pokud zatím není jasno, jak se to má s kapitalismem a která cesta je pravá, je zapotřebí spojovat obě cesty. To znamená nastoupit jak cestu institucemi, tak se soustředit na neinstitucionální, mimoparlamentní politiku občanské společnosti. Jinými slovy, jít nahoru k institucím, ale zároveň dolů ke spontánně vznikajícím iniciativám, sdružením, hnutím. Jedno může napomáhat druhému, pokud se podaří udržet nepřetržitou komunikaci mezi občanskou společností a vysokou politikou v rámci autentické levicové strany. To znamená budování nových forem organizace, které budou propojovat spodek i vršek, vnitřek i vnějšek, a vyhnou se jak degeneraci na byrokratickou hierarchickou strukturu, tak nemohoucí chaotičnosti apriorní nenávisti ke vší organizaci.

Co je nyní opravdu důležité, je cvičení představivosti. Dnešní nepokojný kapitalismus nám může přinést mnohá překvapení, a my nesmíme být překvapeni.

                 
Obsah vydání       14. 3. 2008
16. 3. 2008 Není to tak jednoduché Václav  Novotný
15. 3. 2008 Doktrinářské fiasko na Pražském hradě Jan  Čulík
16. 3. 2008 Proti radaru demonstruje jen malá část jeho odpůrců Štěpán  Kotrba
16. 3. 2008 Tak ještě jednou Jan  Čulík
16. 3. 2008 Proč není k dispozici pořádné zpravodajství? Monika  Binke
15. 3. 2008 Zbytečně jsem přijel až z Ostravy
16. 3. 2008 Ne základnám si nedají říct
16. 3. 2008 Organizátoři nezvládli ani propagaci, ani režii
16. 3. 2008 Více pozorovatelů než účastníků Jan  Čulík
16. 3. 2008 Lidé už jsou prostě takoví Jaromír  Habr
16. 3. 2008 Ne všichni budou nutně sdílet jedno subjektivní vidění světa Jan  Čulík
16. 3. 2008 Jan Čulík se asi špatně vyspal
16. 3. 2008 Čtenář Hlávka neporozuměl ničemu Jan  Čulík
16. 3. 2008 Kritikové nejsou ku prospěchu žádné společnosti
16. 3. 2008 Kritikové jsou ku prospěchu každé společnosti František  Řezáč
16. 3. 2008 Demonstrace nebyla doktrinářská, ale diletantská
15. 3. 2008 "Demokracie začíná tam, kde končí signál České televize"
15. 3. 2008 Sobotní protiválečná demonstrace v Londýně
15. 3. 2008 Kecy o varlatech, aneb Je sobecké chování typická mužská vlastnost? Jan  Čulík
15. 3. 2008 "Cizinci se nevyznají v českých specifikách" Marie  Lipoldová
15. 3. 2008 Na debaty s českými machisty už nemám Darina  Martykánová
15. 3. 2008 Mužské sobectví ženám imponuje
14. 3. 2008 Hradní mozek v kalhot(k)ách Jana  Bobošíková
14. 3. 2008 Testiculos habet et bene pendentes - Má varlata, a ta mu správně visí! Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Americký dolar poklesl na rekordní minimum
14. 3. 2008 Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! Michael  Hauser
14. 3. 2008 RADAR: Budeme mít v Libavé i americké rakety?
14. 3. 2008 ZÍTRA POCHOD PRAHOU: Ne radaru -- ne cizím vojskům
14. 3. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
14. 3. 2008 ANALÝZA: Co se stalo Topolánkovi po volbě prezidnta? Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Stalo se: Před 25 lety unesli povstalci UNITA v Angole 66 československých občanů
14. 3. 2008 Dcera nepřítele státu: Psychologické vlivy na děti obětí 50. let Jana  Švehlová
14. 3. 2008 Dcery padesátých let
14. 3. 2008 Robokamery pro zpravodajskou televizi Z1 stejné jako u goril Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 "Zveřejnili jste o mě nepřesné a nepravdivé informace. Uveďte je na pravou míru." Jiří  Čunek
14. 3. 2008 Čína přiznala, že tibetští mniši protestují
14. 3. 2008 Ida Chickenová Edgar Lee Masters
14. 3. 2008 Česká televize získala ocenění "Dobrá značka 2008"
13. 3. 2008 Studie Pentagonu: Bushova administrativa lhala o vazbách Iráku a Al-Kaidy
14. 3. 2008 Dvě poznámky k ne-diskusi o sudetoněmeckých záležitostech Eva  Hahnová
13. 3. 2008 Sudetoněmecký landsmanšaft v Praze: Diskutovat s vámi nebudeme
14. 3. 2008 Otázky vrchnímu pražskému Sudeťákovi Štěpán  Kotrba
14. 3. 2008 Kubánci nyní smějí vlastnit počítač Fabiano  Golgo
13. 3. 2008 Poetismus Karel  Teige
12. 3. 2008 O americkém vzpomínání Eva  Hahnová
14. 3. 2008 Transafghánský plynovod: pointa nových strategických plánů v Afghánistánu
13. 3. 2008 Cena ropy překonala rekordních 110 USD za barel
14. 3. 2008 Lovelock a "vědecky" puncovaná beznaděj Karel  Dolejší
14. 3. 2008 Pokleslá forma a nepřesnosti Jan  Rovenský
13. 3. 2008 NATO nespěchá na protiraketovou obranu
14. 3. 2008 Záměna léků je naprosto správná Wenzel  Lischka
14. 3. 2008 Válka, kterou Mašínové nerozpoutali Pavel  Urban
14. 3. 2008 Únava ze Sarkozyho, III. část Josef  Brož
13. 3. 2008 VOV: Tři kandidáti do Rady Českého rozhlasu neměli lustrační osvědčení
13. 3. 2008 Guardian: Jsou skutečně dnešní Spojené státy jako Československo v roce 1975?
13. 3. 2008 Zeitgeist s českými titulky Jan  Zeman
13. 3. 2008 Tamáš odcestoval do USA, setkal se s Chomskym
13. 3. 2008 Barroso varoval Česko před podrazem na Evropskou unii
13. 3. 2008 Lidé, pronásledovaní stalinským režimem, žijí dnes v bídě
13. 3. 2008 Školy nejsou téma pro referendum -- ostatně radar také ne, tak čemu se divíme
13. 3. 2008 O soudnictví a cizích loukách Petr  Hajn
13. 3. 2008 Exekutor po česku jako katův pohůnek Aleš  Uhlíř
13. 3. 2008 Operace Iraqi Freedom: Vojenské vítězství, politická prohra Karel  Dolejší
12. 3. 2008 Radar nezachytí rakety včas
12. 3. 2008 Independent: Ohlušující mlčení
12. 3. 2008 Homo economicus jako mýtus František  Koukolík
30. 11. 2007 Jací jsme
12. 2. 2008 Hospodaření OSBL za leden 2008

Socialistická politika a ekonomika RSS 2.0      Historie >
14. 3. 2008 Test teorie praxí: vezmi ideologii za slovo! Michael  Hauser
29. 11. 2007 Když kritizuju, mám něco i vymyslet aneb jak sladit pracovní a rodinný život jinak, než Topolánkova milenka? Anna  Čurdová
18. 10. 2007 Náhradní výživné znovu na scéně aneb ODS chce zakázat rozvody Anna  Čurdová
13. 9. 2007 Příliš liberální vláda, kurvy, hornice a dětští otroci Štěpán  Kotrba
11. 9. 2007 Modernizace ČSSD Josef  Vít
31. 3. 2007 Chce být Miloš Zeman Lafontainem českých důchodců? Štěpán  Kotrba
20. 2. 2007 Archivní svědectví: Tvrdík chtěl smlouvu s Američany podepsat už v roce 2002 Štěpán  Kotrba
11. 1. 2007 Desatero programových podmínek ČSSD pro toleranci vlády   
4. 1. 2007 Miloš, Gert, Milan, Frau A a vize budoucnosti Miloš  Pick
31. 12. 2006 Jak sesbírat moudrost civilizace na rozcestí Tibor  Vaško
21. 12. 2006 Agenda 2010 není ústupem z programových pozic ČSSD -- je to přímo dezerce Martin  Kunštek
19. 12. 2006 Agenda 2010 není ústupem od programových pozic Jiří  Havel
15. 12. 2006 Mlátit ženy je mezi českými muži rozšířené hobby Irena  Ryšánková
14. 12. 2006 Zeman: "Kdo vymění svůj program za koryta, přijde nejenom o program, ale nakonec i o ta koryta," Štěpán  Kotrba
2. 12. 2006 Pomoc problémovým regionům podle Murphyho a ODS Petr  Wolf