7. 5. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 5. 2008

Izraeli je šedesát

Patrick Seale
Z angličtiny přeložil se svolením agentury AgenceGlobal Rudolf Převrátil

Přes všechny své úspěchy za posledních šest desetiletí Izrael selhal v jedné klíčové zkoušce: v integraci do arabského světa kolem sebe a mírové koexistenci s ním. Ačkoli prohlašuje, že bezpečnost je mu nad vše ostatní, odmítá nutné kroky, které k ní vedou. Jak lze vysvětlit tuto hádanku?

Izrael dokázal podepsat mírové smlouvy se dvěma arabskými státy, Egyptem a Jordánskem, a má nejasné vztahy s jedním nebo dvěma dalšími, neuzavřel však mír s arabskými národy. Naopak, pro většinu arabského a muslimského mínění zůstává Izrael objektem nenávisti, státem - vyvrhelem, jehož legitimita je zpochybňována víc než kdykoli předtím.

Zdá se, že tento smutný stav věcí má přinejmenším tři hlavní příčiny: brutální zacházení Izraele s Palestinci, jeho úsilí o vojenskou nadvládu nad celým Středním východem a jeho těsně spojenectví s válkychtivou Amerikou.

Jak je dobře známo, zrod Izraele v letech 1947-1948 byl doprovázen nuceným vyhoštěním tři čtvrtě milionu Palestinců z jejich vlasti zděděné po předcích. Tehdy spáchané masakry a další zločiny – masivní konfiskace půdy a majetku, zničení celé společnosti – mohly být odpuštěny a mohlo dojít ke smíření, pokud by Izrael uznal svou odpovědnost za vytvoření problému uprchlíků, snažil se uprchlíky odškodnit a některým dovolil návrat do jejich domovů.

Namísto toho – a zejména od roku 1967, kdy okupoval zbývající části arabské Palestiny – se Izrael snažil vymazat arabskou Palestinu zcela z mapy. Usadil a nadále usazuje statisíce Izraelců na okupovaném Západním břehu a v arabském Východním Jeruzalému, čímž vylučuje jakoukoli realistickou možnost vytvoření životaschopného palestinského státu. Jeho neustálý hlad po půdě je doprovázen šokující lhostejností k životu Arabů. Nespokojen se 78 procenty historické Palestiny, zdá se Izrael odhodlán k zabírání dalších a stále dalších území.

Izrael se ve skutečnosti chová jako by věřil, že jakýkoli ústupek právům Palestinců nebo palestinskému nacionalismu by ohrozil budování vlastního státu a ztrátu jeho legitimity.

Výsledkem této tvrdohlavé neústupnosti a krutého útlaku – bezostyšně porušujícího mezinárodní právo – byla radikalizace Palestinců, jejichž zoufalství našlo výraz v první a druhé intifádě, sebevražedných bombových útocích, raketách Kassám a ve vzniku ozbrojeného islamistického hnutí v pásmu Gazy, Hamásu – ne nepodobného Hizbaláhu, jeho sesterskému hnutí v Libanonu, které je samo produktem izraelské invaze a dlouhodobé okupace jižní části této země.

Izrael zdaleka nedosáhl mír a bezpečnosti a přitom zjišťuje, že na jeho bezprostředních hranicích proti němu stojí dvě dobře zakořeněná odbojová hnutí rozhodnutá přinutit ho, aby přijal určitou míru vzájemného odstrašování – ba dokonce zkusmé začátky nějaké rovnováhy sil, jakou arabské země nikdy se židovským státem nedokázaly dosáhnout přes všechno své bohatství a početného obyvatelstvo.

Od svých samých počátků se Izrael snažil dominovat oblasti silou zbraní. To byl princip, na němž vybudoval stát David Ben-Gurion, první ministerský předseda Izraele. Pod jeho vedením se židovská komunita v Palestině, čítající v letech 1947-1948 pouhých 630 000 lidí – většinou přeživších evropských Židů -, dokázala proměnit v nejmocnější vojenskou sílu na Středním východě. Smetla Palestince a porazila slabý, rozdělený a dezorganizovaný arabský svět.

Mezi vůdci Izraele se zakořenila představa, že aby jejich země byla silná, musí být Arabové slabí. V souladu s tím se Izrael snažil podkopávat, zadržovat a destabilizovat své sousedy, kdykoli a kdekoli mohl.

Sionisté přitom už od roku 1921 udržovali přátelské styky s emírem Zajordánska Abdalláhem, na něž dokázal Izrael navázat ve svých vztazích s Abdalláhovými nástupci v Ammánu.

Izrael usiloval o protiarabská spojenectví s Tureckem, šáhovým Íránem a Etiopií – podle takzvané „teorie periferie“. Podporoval Kurdy proti Bagdádu a jižní Súdánce proti Chartúmu. Dokázat vytrhnout Egypt z arabského vojenského šiku separátním mírem. Opakovanými válkami se snažil přivést na svou orbitu Libanon, aby dal mat Sýrii. Tajně vyzbrojoval Írán proti Iráku za války těchto dvou zemí v letech 1980 – 1988.

Jeho největším triumfem nebylo pouze ukutí těsných vztahů se Spojenými státy – v čemž sehráli klíčovou úlohu američtí Židé -, ale ovlivnění americké politiky na Středním východě do té míry, že se často zdá, že izraelský ocas vrtí americkým psem.

Je pochybné, že by Spojené státy zaútočily na Irák, kdyby nebylo vytrvalého tlaku proizraelských neokonzervativců snažících se odstranit jakoukoli potenciální hrozbu Izraeli od východu – stejných lidí, kteří dnes naléhají na Ameriku, aby zaútočila na Írán pod záminkou, že íránský jaderný program ohrožuje existenci židovského státu.

Musel by se stát zázrak – a dojít k radikální změně politiky -, aby Izrael žil s regionem s míru. Vyžadovalo by to, aby se stáhl z palestinského, syrského a libanonského území, aby akceptoval rovnováhu sil se svými sousedy a neusiloval vždy o nadvládu nad nimi, a aby přestal navádět Spojené státy a vlastně celý západní svět proti Arabům a islámu.

Ve své současné podobě Izrael vypadá, jako by potřeboval dalších šedesát let, aby pochopil, že bezpečnost Středního východu je nedělitelná – jinými slovy, že nemůže sám získat bezpečnost za cenu ztráty bezpečnosti svých sousedů.

Patrick Seale je přední britský publicista zabývající se Středním východem, autor knihy The Struggle for Syria a také Asad of Syria: The Struggle for the Middle East a Abu Nidal: A Gun for Hire.

Copyright © 2008 Patrick Seale. Vydáno 7.5.2008.

                 
Obsah vydání       7. 5. 2008
8. 5. 2008 Opravdu sváteční den Ivan  Votava
7. 5. 2008 Květen 2008: babo, raď Boris  Cvek
7. 5. 2008 Květen 2008: Babo, prosím, neraď Karel  Březný
7. 5. 2008 Proč nám nepomohli? Protože o to nikdo nepožádal Pavel  Urban
7. 5. 2008 O jednom hudebním vystoupení nuceně nasazených v Říši Petr  Klán
7. 5. 2008 Jan Tamáš zahájí hladovku proti radaru
8. 5. 2008 Proč ta zášť?
8. 5. 2008 Americké náboženské organizace protestují proti továrně na jaderné hlavice
7. 5. 2008 Vyváženost je v České televizi samozřejmostí Ladislav  Šticha
7. 5. 2008 Dotaz panu Štichovi, mluvčímu České televize
7. 5. 2008 Co všechno udělal mluvčí ČT špatně Jan  Keller
6. 5. 2008 Násilí rozhoduje o programu galerie hlavního města Prahy Ondřej  Slačálek
7. 5. 2008 Krize v Rusku
7. 5. 2008 Demokratická vláda nedokáže přikazovat ekonomice Pavel  Urban
6. 5. 2008 Tisícovka lidí na demonstraci Ne základnám Štěpán  Kotrba
6. 5. 2008 Radarová inkvizice Karel  Dolejší
7. 5. 2008 Michael  Marčák
7. 5. 2008 Nebezpečné klouzání po povrchu
7. 5. 2008 Brusel má svých vlastních starostí dost Ivo  Šebestík
7. 5. 2008 Divadelníci v kapitalismu František  Řezáč
7. 5. 2008 Izraeli je šedesát Patrick  Seale
7. 5. 2008 Článek který Právo neotisklo Mojmír  Babáček
7. 5. 2008 Jednotná levice: fikce či reálná možnost?
7. 5. 2008 Věnec sonetů (V) Jaroslav  Seifert
7. 5. 2008 O Seifertově Věnci sonetů Jan  Čulík
8. 5. 2008 Český rozhlas Online: video z boje o rozhlas ve vysoké kvalitě na webu
7. 5. 2008 Přistupujte k oponentovi s trochou úcty Ladislav  Šticha
6. 5. 2008 Mluvčí jako klenot České televize Jan  Keller
7. 5. 2008 Úctu si zaslouží profesionál Štěpán  Kotrba
7. 5. 2008 Díky profesoru Kellerovi
7. 5. 2008 Odbíjená mezi Českou televizí a jejími diváky
7. 5. 2008 Odvysíláním reportáže Luboše Rosího ČT tvrdě narušila svůj veřejnoprávní statut Jan  Čulík
7. 5. 2008 Je mluvčí ČT hluchý a slepý!?
7. 5. 2008 PRD zve ČT na hru Alois! Mein Gott!!
6. 5. 2008 ČT není vlivovou agenturou Ladislav  Šticha
7. 5. 2008 O umělcích, kteří umějí, neboli Pozdrav z města, kde nemám kufr Uwe  Ladwig
7. 5. 2008 Případ ukradeného deštníku vyšetřen? Wenzel  Lischka
6. 5. 2008 Srbské ikony, albánské fangle a balkánská politická masturbace Lenka  Kučerová
7. 5. 2008 Vyhoďte je už konečně všechny -- ty ouředníky! Beno  Trávníček
30. 4. 2008 Miloš Pick: Zápas o pětidenní pracovní týden v éře reforem Miloš  Pick
6. 5. 2008 Fotografie Petra Fialy
4. 5. 2008 Ten problém je i náš, vážení Hana  Mudrová
6. 5. 2008 Hamáček: Mým hlavním argumentem je kontinuita zahraniční politiky ČR Jan  Hamáček
5. 5. 2008 Hospodaření OSBL za duben 2008

Izrael, Palestina, Blízký a Střední východ RSS 2.0      Historie >
7. 5. 2008 Izraeli je šedesát Patrick  Seale
25. 3. 2008 Kořeny terorismu -- psychologický aspekt Oskar  Krejčí
13. 3. 2008 Patří skutečně Palestina Palestincům? Pavel  Mareš
13. 3. 2008 Staré a otřepané argumenty   
11. 3. 2008 Izraelská přítomnost v Palestině z pohledu vybraných pramenů mezinárodního práva Martin  Janíčko
5. 3. 2008 Kterak USA rozpoutaly v Palestině občanskou válku   
4. 3. 2008 Izraelský útok na Gazu: Smutek a odpor Palestinců   
29. 2. 2008 "Tak trochu jiná" euroatlantická diplomacie v Sýrii: Brzeziński a Paroubek Štěpán  Kotrba
26. 2. 2008 Podle šéfa izraelské armády bude brzy válka   
23. 2. 2008 Izrael má problém: protiraketový systém Ocelový dóm jej před Kassámy neochrání   
7. 2. 2008 Pohled z arabského světa: přestavba moci a autority Rami George Khouri
5. 2. 2008 Totální blokáda "největšího vězení pod širým nebem na světě" v Gaze a hrobové ticho Daniel  Veselý
2. 1. 2008 Další perzekuce v Saúdské Arábii Lukáš  Lhoťan
31. 12. 2007 Britský konzervativní politik: Západ musí vyjednávat s Hamasem a s organizací Hezbollah   
10. 12. 2007 Summit v Annapolis: Palestincům opět zbyly oči pro pláč Daniel  Veselý