Začarované kruhy

Etnické konflikty existují na mnoha místech světa a často se stávají svárem různých interpretací zvláště v případech, kdy se k národnostním otázkám přidávají různá náboženská přesvědčení. Informovat s co největší mírou nestrannosti je za takové situace velmi složité, neboť se zdá nemožné rozplést klubko vzájemného etnického násilí. Zřejmě nejznámějším z takových konfliktů - izraelsko-palestinský - je toho dokladem. Reportéři a dokumentaristé, kteří o něm referují (mnohdy novinářská esa BBC), jsou z obou stran napadáni, že straní příslušníkům opačné národnosti (či vyznání). K těmto tématům je tedy třeba přistupovat s co největší mírou kritické reflexe.

"Pravdivý" příběh Kosova

Snímek Uloupené Kosovo začíná zprávou o bombardování Jugoslávie letouny NATO v roce 1999. Následuje osobní svědectví Srba Milorada Pejčenoviče o tom, jak mu Kosovská osvobozenecká armáda (UČK) unesla či zabila syna (do dnešní doby je nezvěstný). Poté nám dokument vypráví zhuštěný příběh srbského národa s důrazem na kosovskou provincii. Dozvídáme se o genocidách páchaných na srbském obyvatelstvu v průběhu dvacátého století. Motivem, který se v tomto narativu velmi často opakuje, je snaha albánských separatistů o vytvoření "etnicky vyčištěné Velké Albánie".

Znovu a znovu je příběh prokládán vyprávěním Srbů o násilí na nich páchaném kosovskými Albánci -- genocida, znásilňování, mučení, vypalování domů a nucený exodus. Svědectví kosovských Albánců je omezeno na výpovědi těch, kteří byli ohrožováni příslušníky UČK za údajnou kolaboraci se Srby. Dokument tak podává vcelku ucelené vyprávění. V tom je však samozřejmě problém celého snímku.

Osobní příběhy o zvěrstvech srbské armády a kosovských Srbů nejsou v dokumentu přítomny. Nedozvíme se o nic ani o srbském nacionalismu, což by bylo vzhledem ke zmínkám o albánských separatistech opodstatněné. Genocida páchaná Srby je zmíněna okrajově pouze jako záminka pro NATO k leteckým útokům na Jugoslávii. Emotivním jazykem (s dramatickou hudbou) se nám dále líčí utrpení srbského obyvatelstva při "humanitárním bombardování" a strádání srbské menšiny v současném Kosovu.

Příběh, který není

Samozřejmě je důležité poukázat na zločiny UČK, nedostatečnou ochranu Srbů ze strany jednotek KFOR a zabírání původně srbských domů albánským obyvatelstvem. Osobní svědectví lidí jsou velmi cenná a dobře ukazují nesmyslnost a brutalitu etnických konfliktů. Stejně má cenu otevřeně hovořit např. o zničení srbského civilního vlaku spojeneckým letounem.

Ovšem tím, že je zde vyprávěn pouze příběh srbský, je film dokumentaristicky bezcenný ba co víc - ideologický. Není to ale proto, co říká, ale kvůli tomu, co neříká, anebo o čem - kvůli předem strukturovanému vidění světa - mluvit nechce.

Občanské sdružení Nezávislá média, které film prezentuje, ve své tiskové zprávě mimo jiné tvrdí:

"Domníváme se, že veřejnoprávní televize má na obrazovce prostředkovat seriózní výměnu názorů a demokratickou diskusi. Dále se domníváme se, že veřejnoprávní Česká televize nemá propagandisticky sloužit jen jedné straně sporu, tak jak ČT bohužel činila po celou dobu krvavého rozpadu Jugoslávie a dodnes často činí i v jiných závažných politických a společenských tématech." ZDE

Jestli je tento dokument něčím, tak prostorem demokratické, pluralitní diskuse rozhodně ne. Nedochází zde totiž ke střetu protikladných názorů, ale pouze k prezentaci jednoho pohledu. Proto považuji rozhodnutí ČT dokument neodvysílat za správné. Případný zájemce jej může beztak shlédnout na Youtube, aby si na něj udělal vlastní názor.

Je jenom s podivem, že dramaturgem snímku je přední český dokumentarista Martin Štoll. Pokud se česká dokumentární tvorba bude ubírat tímto směrem pak Pán Bůh (či Alláh) s ní.