16. 6. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
16. 6. 2008

Můj soused estébák

Skoro celý život jsem prožil na vesnici, kde navzájem všichni všechno o všech víme, víme dokonce i co kdo měl k snídani. Že je můj soused důstojníkem StB, jsme též všichni věděli. On to taky nijak netajil, jezdil domů a do práce služebním autem a dosáhl hodnosti majora. A takový major u StB byl někdo! To bylo více než nějaký major u armády! V době totality to bylo prestižní zaměstnání velmi dobře honorované. Až po převratu nabylo StB pejorativního smyslu.

To, že všechny tajné policie jsou zločinecké organizace, které si vydržuje každý režim, to přece není žádná novinka. Tajná policie existovala i v době Sumeru a starého Egypta! A současné vlády si je nadále vydržují i dnes!

Vyskytuje se snad nějaký stát, kde neexistuje tajná policie? Nebo byl snad v historii nějaký stát bez tajné policie? Neznám takový stát.

No a že příslušníci tohoto zaměstnání prováděli na příkaz vládců svinstva, to přece také není nějaké tajemství. Akorát historici o tom docela málo píšou. Noví vládcové docela neradi prozrazují na své předchůdce špinavosti (snad jen ty, které se jim hodí), a tak historikům otevírají archivy až třeba po padesáti letech či dokonce i po stu letech, ba někdy vůbec!

Naši estébáci sloužili totalitnímu režimu a naši dnešní bisáci slouží demokratickému režimu, ale jejich pracovní náplň je dost obdobná. Jsou snad dnešní bisáci charakternější?

Nabyl jsem dojmu z televize a vůbec ze všech sdělovacích prostředků, že snad každý druhý obyvatel ČR je estébák, fízl, donašeč, udavač, domovní důvěrnice atd. A že si mám dávat pozor i na rodinné příslušníky, co kdyby taky byli "u nich". Bojovníci za svobodu a demokracii v médiích našli inspiraci asi v Pavlíkovi Morozovovi (udal své rodiče).

Je ale faktem, že běžný občan naší republiky se setkal s StB asi stejně tak často jako běžný obyvatel římské říše s terorem Neronovým.

Ale abych se vrátil na dědinu.

V kamenické provozovně (státní podnik, kolem 30 zaměstnanců) roku 1980 modernizovali provozní linku - starý soustruh na mramor vyměnili za nový, modernější. Co ale se starým ještě funkčním soustruhem? Prodat ho soukromníkovi nedovoloval zákon, a ostatně žádní soukromí podnikatelé neexistovali. Zaveze se tedy do sběrny starého železa, tedy do státního podniku Sběrné suroviny. Soustruh se naložil do auta a Bohuš ho měl zavést do šrotu, jenže místo do Sběrných surovin Bohuš soustruh složil doma a odvezl tam místo soustruhu nějaký jiný šrot, co měl doma. Vše v pořádku, no ne? Bohuš mohl po práci a o víkendech soustružit mramorové vázičky, těžítka, kalamáře a podobné serepetičky.

Můj soused estébák se vracel odpoledne ze služby, zastavil před domem Bohouše a řekl mu: "Bohuš, přišlo na tebe udání, zítra ti uděláme domovní prohlídku, budeme hledat soustruh. Tak ahoj!"

Jakmile se setmělo, Bohuš přišel za mnou a za sousedem, abychom mu pomohli přemístit soustruh do sousedovy kůlny, soustruh měl tak 6 až 8 metráků. Přemístili jsme to. Při domovní prohlídce příští den nic nenašli. Asi za měsíc jsme to zase přestěhovali na původní místo. Shrňme: Bohuš vlastně nic neukradl, on v podstatě zachránil starý soustruh před zničením. Kdo poslal udání? Nějaký závistivý soused, a je lhostejné, zda byl onen udavač člen strany nebo nebyl, byl to prostě závistivý člověk.

Příslušník kriminálky, ač asi straník, byl zase velice solidní člověk.

Tento příběh nemá ale lautr nic společného s nějakou ideologií, až snad na to, že nebylo povoleno soukromé podnikání. Z tohoto hlediska jsou dnešní zapálení "bojovníci" proti komunismu směšní. Obyčejní lidé si radili, jak uměli. Obyčejní lidé byli do této situace "vrženi", oni si ji nevybrali a ani neměli možnost cokoliv na ní změnit, tak přežívali jak uměli. A víte, co se stalo dál s tím moderním soustruhem? Jakmile byla provozovna po převratu zprivatizována, první věc, kterou nový majitel udělal, byla ta, že odvezl soustruh. Kam ho odvezl nikomu neřekl, ale bylo to nazpět do Němec a tehdy to prodal ještě za marky! Po roce začal propouštět lidi a dnes už provozovna neexistuje. Holt byla by to nekalá konkurence přátelskému německému kamenictví, proto byla zrušena!

S majorovým synem kamarádím, chodíme spolu na pivo. A jenom jeden človíček mdlého ducha mi často opakuje: "Ty kamarádíš se synem estébáka, víš to?" Z televize totiž ví, že každý estébák píchal vězňům špendlíky pod nehty a pouštěl do nich elektrický proud. Že by můj soused požádal ministra vnitra dopisem o svolení vybít si sadistické choutky a to nejlépe v uherskohradišťské věznici a dostal ministrovo svolení? Možná tu žádost a ministrovo svolení nalezne Žáček ve svém Ústavu.

K poprasku kolem Charty 77

Text prohlášení Charty 77 jsem měl k přečtení snad hned druhý den. Nebudu prozrazovat, kdo mi ten text tenkrát dal, to bych byl přece udavač, že?

Když byla svolána pětiminutová schůze ROH, jednomyslně jsme odhlasovali požadované odsouzení. Přitom většina z nás ono Prohlášení už četla. Neshledali jsme na tom nic protistátního a vůbec nic protisocialistického, akorát jsme říkali docela nahlas: to nahoře zase blbnou, jak kdyby nebyly důležitější věci k řešení.

Později jsem Chartu 77 podepsal (až děti vystudovaly), takže mne nikdo nemůže podezírat ze sympatií k minulému režimu. Stb mi nikdy nenabídla spolupráci. Škoda, mohl jsem mít pětistovku měsíčně navíc, vydělával jsem necelé dva tisíce, a to bych jim spolupráci podepsal třeba i vlastní krví! To myslím skutečně vážně; proč bych jim nepodal zprávu o sousedovi (kterou ostatně zná celá dědina), já bych jim dokonce bonzoval i názory mé prababičky.

Ono přece jen na dědině to vidíme úplně z jiného úhlu. To přišel do hospody ožralý starý pán H. - taky kapitán u Stb -- sedne za stůl, vytáhne lejstra a vyvolává jména, vyvolaný přijde, podepíše lejstro a dostane pětistovku. Když tam náhodou vyvolaný nesedí, H. požádá někoho, kdo bydlí blízko, aby mu vzkázal, že si má k němu pro prachy přijít domů.

Ozval jsem se: "A co já? Já nedostanu nic?" H. odpovídá: "Takové jako seš ty nebereme!" Odpověď: "Však já ti taky na to kašlu!" A nikomu z nás to nepřipadlo nějak divné či zvláštní. Chlapi dostali pětistovku, začali poroučet po velkých a chlastalo se do rána, fízl nefízl a H. museli domů odnést. Mně to všechno připadalo jako sranda, jako nějaké švejkování, vždyť tady skutečně o nic nešlo, a že na režim nadával skoro každý, to přece nebylo nic tajného, respektive to bylo veřejné tajemství, vždyť i ten H. vykřikoval po půlnoci veřejně, že tu máme bordel.

Morálku ať si strčí inteligenti někam! Když jsem cosi začal vyprávět o morálce mému příteli z hospody Edovi, odvětil: "Nějaké nářky ublížených intelektuálů mne nezajímají!" Důležitější pro nás bylo, že můj soused měl nejméně dvakrát vyšší plat a později dvakrát vyšší důchod za snadnou a lehkou práci. Z toho je taky vidět, koho si vládcové více cení a která práce je pro ně hodnotnější.

A závěrem ještě dva příběhy vesnických bojovníků proti komunismu:

To František se oslavy VŘSR (Velké říjnové socialistické revoluce) neúčastnil, seděl v hospodě. Když lampiónový průvod skončil a lidi se rozešli, František vyšel pěkně nametený z hostince, stáhl z žerdi sovětskou vlajku, hodil do kaluže a podupal po ní. Odvezli ho na záchytku a pak dostal tři měsíce podmínečně na dva roky (měl polehčující okolnost - na svůj čin si nepamatoval).

Můj syn chodil s dlouhými vlasy a s dřevěným křížem na hrudi. Styděl jsem se za syna. Policajti ho ostříhali. Byl jsem tomu rád. V sedmnácti ho to přešlo a dnes se k tomu vůbec nehlásí a usmívá se, když na to přijde někdy řeč.

Bojovali ti dva taky proti komunismu a totalitě?

                 
Obsah vydání       16. 6. 2008
16. 6. 2008 Destrukce práv, za něž naši předkové riskovali život Darina  Martykánová
16. 6. 2008 Soukromí v parlamentním klubu Zelených Štěpán  Kotrba
16. 6. 2008 Prezident Sarko neviditelný, choť Carla nedorazila Josef  Brož
16. 6. 2008 Nemocnice v Havlíčkově Brodě zůstává veřejným nebezpečím Petr  Wagner
16. 6. 2008 Lidové noviny a paradox současného diskurzu Bohumil  Kartous
16. 6. 2008 Holding AGEL podává žalobu na Olomoucký deník
16. 6. 2008 Výstřižek z básně: Bombo Gregory Nunzio Corso
15. 6. 2008 "Je to za hranicí vkusu, ale ne za hranicí mediální" Jan  Čulík
15. 6. 2008 Ztráta základní slušnosti Sandra  Wain
16. 6. 2008 V Praze 9 se nad hlavami bydlících občanů protizákonně staví linka vysokého napětí
16. 6. 2008 Bombastický titulek mladého pravičáka v iDnes nic neosvětlil Štěpán  Kotrba
16. 6. 2008 Vazba pro svědky Zdeněk  Jemelík
16. 6. 2008 Za porážku našich můžu já František  Řezáč
16. 6. 2008 BBC: Jak dál s Lisabonskou smlouvou?
16. 6. 2008 Irské odmítnutí: za současnou podobou EU stojí dinosauři Boris  Cvek
16. 6. 2008 Volby by měly být povinné, aneb O významu neznalosti pro demokratický rozhodovací proces Uwe  Ladwig
16. 6. 2008 Nebude-li pršet, nezmoknem Ladislav  Žák
16. 6. 2008 Radar vs. Lisabonská smlouva Jan  Beer
16. 6. 2008 Vivat Ireland! Tomáš  Krček
16. 6. 2008 Irsko -- výkřik lidské svobody
16. 6. 2008 Kdo je to EU?!? Ladislav  Žák
16. 6. 2008 Rozhovor s Vladimírem Putinem v příloze MfD Kavárna
16. 6. 2008 Mafiánský kapitalismus v českém školství
16. 6. 2008 Stav školství je odrazem stavu společnosti
16. 6. 2008 Všímejme si "nenápadností" Martin J. Kadrman
16. 6. 2008 Interpretace a kritika Hegelovy filosofie v díle mladého Marxe David  Pěcha
16. 6. 2008 Pod Gusenbauerem se otřásá křeslo předsedy SPÖ Richard  Seemann
16. 6. 2008 Paroubek drží zemi v kleštích a Bursík si dělá legraci z voličů Václav  Hála
16. 6. 2008 Můj soused estébák Jan  Kadubec
16. 6. 2008 Lidice, Oradour, My-Lai a Rotary club Karel  Košťál
16. 6. 2008 Skuteční páni? Pavel  Urban
16. 6. 2008 Irácké děti trpí psychickými chorobami
16. 6. 2008 Státotvornost spisovatelská a politický význam české svobody Jan  Makovička
16. 6. 2008 Polští piloti neuměli anglicky, a tak došlo v Heathrow málem k letecké havárii
16. 6. 2008 A bude válka
16. 6. 2008 Testudo - loutna v renesanční a barokní hudbě
16. 6. 2008 Přetěžováním lékařů se péče nezlepší Bohumír  Tichánek
16. 6. 2008 Řetězovou hladovku podpoří herečka Tatiana Vilhelmová a plavkyně Yvetta Hlaváčová
6. 6. 2008 Hospodaření OSBL za květen 2008