20. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
20. 8. 2008

1968 -- energie ztracené naděje

Pohled místopředsedy KSČM

Nechci vzpomínat, jak jsem prožíval rok 1968 jako malý školák. Zpětně se mi šedesátá léta jako klukovi stejně spíš vybavují přes zážitek oživovaného trampského hnutí (četli jsme nejen Foglara, ale i Batličku, Boba Hurikána a další) a později v studentských letech prostřednictvím spousty překladů knih ze Západu, které tehdy vyšly a samozřejmě i přes dozvuky Flower Power u českých beatniků. Nejde mi o ani pietní připomínku historických fakt a někdy až nudné politické rituály. Myslím, že prostě potřebujeme úsilí různých myšlenkových proudů i různých generací o realistické hodnocení odkazu roku 1968 bez nekritické mytizace i bez jednostranného, černobílého kádrování historie.

Antikomunisté a Václav Klaus řeknou, že šlo jen o mocenský spor uvnitř totalitního režimu a mezi představiteli pro ně zločinecké strany. Dogmatici zase budou mluvit o kontrarevoluci, o revizionistických zrádcích a zaprodancích. Tím vším prolíná pocit malé země, že dějinám, v nichž vládne bipolarita hlavních velmocí, se nemá cenu vzpírat. Po čtyřiceti letech od tehdejších událostí a po zkušenostech z roku 1989 ale můžeme být nepochybně dál. Zdůraznil bych, že dodnes působí energie tehdy nastolených hodnot - demokracie a pluralita ve spojení se socialismem a tvůrčí přístup místo dogmat. Proto nelze spláchnout rok 1968 jako poslední významný a od počátku marný pokus o úspěšný sociální konstruktivismus socialistů.

Tady si dovolím neosobní poznámku stranického funkcionáře. Bez vnějšího moderování se k vlastním závěrům samozřejmě dopracovává i KSČM. Už mimořádný sjezd KSČ z prosince 1989 zrušil nechvalně známé „Poučení z krizového vývoje“ jako normalizací nadiktovanou oficiální normu hodnocení roku 1968. Tento sjezd z roku 1989 se také omluvil občanům i vyloučeným členům strany a někteří z těchto vyloučených členů pak do KSČM vstoupili. KSČM hodnotí rok 1968 nikoliv jako střet pevných sil s pravicový oportunismem a s kontrarevolucí, ale jako pokus demokratických sil o obrodu socialismu. O první krok v mezích tehdy možného se pokusil Akční program přijatý dubnovým plénem ÚV KSČ. Následný vpád vojsk pěti států Varšavské smlouvy pak KSČM hodnotí jako „neadekvátní zásah, který zablokoval další perspektivu“.

Ale zpět k mému hodnocení. Absurdní normalizační název „bratrská internacionální pomoc“ chtěl zakrýt fakt násilné invaze bez vědomí představitelů našeho státu. Jak konstatovalo i tehdejší vedení KSČ v čele s Dubečkem bylo to „v rozporu se vztahy mezi socialistickými státy a s principy mezinárodního práva“. Pro mnohé z těch, pro které byla spolupráce se SSSR základem nové budoucnosti, to bylo těžké pochopit. „Lenine vzbuď se, Brežněv se zbláznil“ psávalo se tehdy po zdech. I když představy o neutralitě a finlandizaci střední Evropy k nimž část veřejnosti instinktivně tíhla, byly romantismem, nemuselo to osudově skončit na pásech tanků. SSSR ale prostě nebyl tehdy schopen potřebné reformy přijmout, raději u nás hledal „zdravé síly“, které by mu pomohli legitimizovat násilné řešení stability poměrů a také to, jak na území Československa konečně dostat své vojáky.

Scénář na politickou legitimizaci invaze zevnitř nevyšel. Pragováci se stali symbolem lokajství a ani pokus o tzv. dělnicko-rolnickou vládu aranžovanou z Moskvy nebyl pro nechuť většiny českých politiků a odpor veřejnosti realizován. V Praze byl naopak ještě svolán mimořádný vysočanský sjezd KSČ, který invazi odsoudil a v OSN se dokonce postavil nátlaku sovětů tehdejší ministr zahraničí ČSSR Jiří Hájek. Tím to ale skončilo. Vzpurní odešli nebo byli odstraněni v čistkách nepostrádajících rozměr vyřizování osobních účtů (včetně půl milionu vyloučených členů KSČ). Realisté se přizpůsobili a kariéristé se jako vždy svezli s novými pořádky. Otevřený nesouhlas s diktátem byl postupně ohýbán, většina veřejnosti chtěla normálně žít a tak na nadšení z reforem na dlouho rezignovala. Podpora komunistů se v síle roku 1968 už v normalizační éře ale nevrátila. Ostatně pocit ztracených nadějí nezasáhl jen nás – mnozí z generace západních radikálů se po dlouhém pochodu institucemi začlenili do establishmentu jak potvrzuje např. osud Joschky Fischera.

V souvislosti s nyní aktuálně oživlou otázkou role Ruska ve světě je třeba učinit ještě jednu poznámku. Nesouhlas se vstupem vojsk do Československa byl dáván do souvislosti s protiruskými postoji. Ano, invaze nejen zdiskreditovala socialistické řešení, ale vážně narušila i do té doby dobré vztahy k Rusku a k jeho občanům. Problém to byl i pro představitele SSSR. Ruský argument ochrany stability jaltského uspořádání Evropy jaderné rovnováhy dostal u jejich spojenců příchuť nevybíravého hegemonismu. Návrat k statu quo nebyl zrovna dobrovolný. Když byl nakonec po více jak 20 letech ukončen dočasný pobyt sovětské armády z našeho území, přišla i omluva od Ruska, jako od nástupnického státu SSSR. Teď jde o to přes rozporné historické zkušenosti vzájemné vztahy rozvíjet v rovině vzájemného respektu a spolupráce. Fakt že většina mladých Rusů ani neví, že nějaká okupace Československa před 40 lety byla, mluví za mnohé. Ale i tahle znalost pomáhá pochopit že vojenské řešení problémů je špatné.

Jak by pokračoval násilně přerušený proces probouzení ze stalinistické strnulosti, kdyby nebyl limitován odporem elit socialismu sovětského typu? Jaká by byla jeho podstata a co z ní by vyhovovalo dnešním podmínkám? Nová energie, nová iniciativa, alternativy k zdogmatizované konstrukci pokroku, se hledali nejenom v Československu. Mají pravdu ti, kteří chtěli návrat k lidově demokratickým kořenům a orientaci na sociální reformismus místo socialismu? Nebo by bylo reálné spojit demokracii socializující s trvalým úsilím po systémové změně? V diskusích o roce 1968 jsou přetřásány souvislosti geopolitické, politologické, ale málo pozornosti je věnováno ekonomickým vztahům. Přitom koncepce hospodářské alternativy systému Oty Šika byla v samotném středu politicko-mocenského zápasu. Reformy z roku 1959 (Dolanského) nebo později v roce 1981 (Lérova) byli jenom dílčím pokusem a neměly naději na úspěch.

V dubnu 1968 se ředitel Ekonomického ústavu ČSAV Ota Šik stal místopředsedou vlády pro ekonomickou reformu. Z předchozích reformních pokusů převzal kritiku administrativně příkazových metod. Využití tržních vztahů se ale stalo předmětem sporů stejně, jako otázky vlastnictví. Reforma, započatá v roce 1966, tak zůstala na půli cesty. Rozhodující úlohu měla mít zainteresovanost relativně nezávislých kolektivů pracujících, tj. úplný chozrasčot v rámci makroekonomického plánování. Pro liberály to byla jen „hra na trh“, pro jejich dogmatický protipól to byl úklon od socialistických cílů a zdroj hospodářské anarchie. Dogmatici obvinili Šika s maloburžoazního syndikalismu a revizionismu. Neřešeny zůstaly otázky cenotvorby, na papíře zůstalo tzv. podnikové vlastnictví na základě ekonomické samosprávy. Zavedený systém byl nekonzistentní a vedle oživení motivace měl i negativní důsledky.

Dodnes mají mnozí za to, že vedle centrálně direktivního systému a liberálního trhu není třetí cesty a že pokusy o vytvoření alternativy skončí jen krachujícími hybridy (většinou se neprávem argumentuje překonaným jugoslávským modelem). Tzv. smíšená ekonomika je pak vnímána v podstatě jenom jako ekonomika tržní, deformovaná určitou mírou politické regulace. Levicoví dogmatici zase argumentují dočasnou stabilizací ekonomiky Československa v 70. letech, kdy systém RVHP dočasně utlumil náraz ropného šoku a kdy v systému VHJ nastoupila generace technokratů, která uměla manévrovat v rámci rigidního ekonomického modelu. Neschopnost intenzifikace hospodaření v centrálně direktivního systému na čas přestala být tématem. Na závěru se pak pravicoví liberálové s levicovými dogmatiky shodli – třetí cesta je podle nich fatální omyl.

Z ekonomického mainstreamu ale dodnes vybočují zejména poměrně propracované koncepce ekonomické demokracie dokládající efektivní chování sdruženého výrobce v tržních podmínkách. V USA se tomu věnoval např. prof. Vanek či prof. Švejnar na půdě Cornell University (zde byl na stáži svého času i prof. Klaus).

Tyto přístupy oslovují různé školy. Spolu s moderními manažerskými teoriemi, prvky konstituční ekonomie apod. lze uvažovat i o jejich spojení s teorií socialismu a celospolečenské samosprávy. Taková debata nejen o třetích, ale či čtvrtých a dalších cestách v ČR zatím prakticky absentuje.

I v tom může být stále živý odkaz hodnot nastolených v důsledku pražského jara 1968.

                 
Obsah vydání       20. 8. 2008
20. 8. 2008 Spojené státy vážně varovaly Rusko
20. 8. 2008 Potvrzeno: Americký systém raketové obrany ve Střední Evropě je namířen proti Rusku Jakub  Rolčík
20. 8. 2008 Past amerického vůdcovství Fedor  Lukjanov
20. 8. 2008 Česká vláda odsouhlasila 150 milionů pro Gruzii. Pro Osetii ani korunu
20. 8. 2008 Le Monde: Taliban drží NATO v šachu
20. 8. 2008 Rašek a Balabán: koho chleba jíš... aneb americké pohledy na Pražské jaro Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 20. srpna 1940 : první transport smrti z okupované Francie Karel  Košťál
20. 8. 2008 Se Saakašvilim se člověk ani v klidu nenají... Petr  Nachtmann
19. 8. 2008 Našla se hlavice Točky. Zn.: Spadla z nebe na náměstí a je nepoškozená... Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 Na co se můžeme těšit v blízké budoucnosti? Miloslav  Štěrba
20. 8. 2008 Kdo má právo na válku? Karel  Dolejší
20. 8. 2008 Jediot Achronot : Vojenský byznys mezi Gruzií a Izraelem rozjeli gruzínští židé
20. 8. 2008 Štětinu usvědčují ze lži i analytici Parlamentního institutu
20. 8. 2008 Ani Bursík, ani Obama nás před radarem nezachrání Michal  Vimmer
20. 8. 2008 Ctihodným velvyslancům České republiky a Polské republiky z Osla: Ve věci jaderných zbraní a raketové obrany
20. 8. 2008 Pražské jaro v historickém nadhledu Miloš  Pick
20. 8. 2008 Osmašedesátý očima velitele StB: "Kdo zradil vlast" Jaroslav  Klíma
20. 8. 2008 1968 -- energie ztracené naděje Jiří  Dolejš
20. 8. 2008 "Duše Evropy" o Pražském jaru
20. 8. 2008 Nejabsurdnější nebyla okupace 21. srpna 1968
20. 8. 2008 Dnešek je lepší než rok 1968 Boris  Cvek
20. 8. 2008 Cvekovo dilema legitimizuje okupaci František  Řezáč
19. 8. 2008 Bělohradského "Hoře z hojnosti" v předvečer srpnového výročí Miloslav  Štěrba
20. 8. 2008 Současná česká politická realita Zdeněk  Vyšohlíd
21. 8. 2014 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
20. 8. 2008 Michael  Marčák
20. 8. 2008 Založte si vkladní knížku u České spořitelny
19. 8. 2008 Gruzie vystupuje ze SNS, Ukrajina zpochybňuje dohodu. Začíná rozpad Společenství?
19. 8. 2008 Budoucnost světa bez parlamentů i svobody začala spoluprací USA a Číny na vývoji nového mobilu Štěpán  Kotrba
19. 8. 2008 Klaus je na tom stejně jako Ne základnám Štěpán  Kotrba
20. 8. 2008 Téměř bez poplatků je mBanka
20. 8. 2008 Vklady v bankách jsou pojištěné
20. 8. 2008 Úroveň vysokoškolského studia určují studentky a studenti Milan  Šveřepa
20. 8. 2008 Rusku jde o existenci Michal  Mašín
20. 8. 2008 Olympiáda a zdravý rozum Jan  Chmelarčík
20. 8. 2008 Citát dne (včerejšího), aneb Freude, Freude, vžycky na tě dojde
20. 8. 2008 Pro zapomnětlivé: Saakašvili ví že ho Západ kvůli jeho způsobu vlády přestane podporovat
20. 8. 2008 Vlajka Jan  Zeman
20. 8. 2008 Sousedský výprodej na Praze 3
19. 8. 2008 Mušarraf odišiel, prišiel Laškar. To je tvoja smrť, India
19. 8. 2008 FSB obviňuje Gruzii z přípravy teroristických útoků
20. 8. 2008 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 12. srpna 2008
19. 8. 2008 Špatná kniha o životě za komunismu Tomáš  Krček
19. 8. 2008 Tupeni a zrádcováni za příčinou tisíciletého trvání říše ruské
19. 8. 2008 Ukrajina v pohybu: Tymošenková pracuje v zájmu Moskvy ?!?
19. 8. 2008 Socialismus s lidskou tváří Josef  Vít
19. 8. 2008 Ministru Liškovi: Nevyhazujte peníze oknem Jan  Wagner
18. 8. 2008 Podle gruzínských vládních zdrojů byl vojenský radar prvním cílem bombardování Štěpán  Kotrba
19. 8. 2008 Česká republika po 14 letech Jiří  Jírovec
19. 8. 2008 Pokyn - likvidovat iniciativu Ne základnám?! Václav  Novotný
19. 8. 2008 Občané, ztraťe se, nebo seďte doma Václav  Novotný
19. 8. 2008 Jsou učitelé v koncích? Miriam  Prokešová
19. 8. 2008 Jak mě pět let na vysoké škole nepřipravilo na kariéru učitelky
19. 8. 2008 Idoly trhu John Michael Greer
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008