A tak se opět uveřejňují životopisy krajských politiků, neboť co horšího může potkat občana, než nanebevzetí předlistopadového člena KSČ. Titulky se předhánějí v invenci, jak výjimečná to nastává doba. (Viz včerejší titulek v MfDnes „Návrat „papalášů“ z dob KSČ) A chudák mládežník, nabuzený celoročně vedenou kampaní proti jedné parlamentní straně a proti komunistické ideologii kdekoli na světě, se musí ptát: Je to opravdu tak výjimečné? A nelžou publicisté, když tvrdí, že poprvé od sametové revoluce se komunisté dostávají k moci?

Do léta 1992 byl v čele této země jako předseda vlády ČSFR Marián Čalfa, ministr už v roce 1988. Ve vládě Václava Klause od roku 1992 do roku 1996 byl ministrem Vladimír Dlouhý, člen KSČ v letech 1977-89, po celé roky, dle výzkumu veřejného mínění, nejpopulárnější politik v této zemi. Také místopředseda a ministr zmíněné vlády Ivan Kočárník byl předlistopadový komunista, stejně tak jako ministr Karel Dyba. Uvádím jen prominenty tzv. pravicové vlády ODS nebo v případě Vladimíra Dlouhého představitele zcela pravicové Občanské demokratické aliance. Stovky jiných komunistů, ať už v rámci KSČM, nebo jako nezávislí, dodnes úřadují jako starostové malých obcí a jejich práci pro obec oceňují i ti, co je poprvé nevolili. Jako starostové působí i několik volebních období.

Byl komunistický režim v předvečer odchodu z politického výsluní vskutku tak zločinným, jak se nám to snaží namluvit pánové Štětina a zhrzený svazák Mejstřík? Pouze necelé tři tisíce občanů z devadesáti tisíc si myslí totéž, co Martin Mejstřík. Na vítězství v senátorských volbách to nestačilo, na drtivou porážku ano. Jak se mohlo stát, že právě v letech následujících po změně režimu, (kdy veřejnost ještě nebyla náležitě zpracována novodobými seriály tak připomínajícími komunistického Krále Šumavy), se premiéři neobávali „zrůdné ideologie“, když její bývalé prominenty přiváděli do Strakovy akademie? Tehdy to většině národa nevadilo. A to si nesli jako Kainovo znamení obecně odpudivý čin – převlečení kabátu.

Opět a stále dokola jsem svědky „vymývání mozků“ nastupujících generací s potřebou vyvolat pocity štítivosti. Jako bychom si toho v minulosti neužili dost!