Interiér budovy byl osobním architektem Albertem Speerem vytvořen podle megalomanských představ "Vůdce Velkoněmecké říše" a obložen barevným mramorem a žulou. Diktátor u něho začátkem ledna 1938 zadal urgentní zakázku, kterou zdůvodnil, že "v nejbližší době povedu důležitá jednání. K tomu potřebuji velké haly a sály, abych zaimponoval zejména malým potentátům." Nato nařídil, aby do 10. ledna 1939 byla tato budova urychleně vybudována. Speer, jak uvádí ve svých vzpomínkách, si nechal Hitlerem schválit návrh, který vycházel z jeho představ, jak se budou cítit "potentáti" pozvaní vyslechnout si představy o uspořádání světa pod jeho taktovkou.

Příchozí, jak napsal Speer, přijíždějí do čestné dvorany velkou branou, volným schodištěm se dostanou nejprve do menšího přijímacího sálu, odkud vedou pět metrů vysoké křídlové dveře do haly, vykládané mozaikami. Následuje několik stupňů vzhůru, průchod klenutým prostorem a návštěvník stojí před 145 metrů dlouhou galérií, která bude dvakrát delší než zrcadlová galérie ve Versailles. Celkem se jednalo o 23O metrů ve stále se měnícím sledu a teprve poté přišel návštěvník do obrovského 10 metrů vysokého a 400 čtverečních metrů rozsáhlého Hitlerova přijímacího sálu.

Ten byl tímto návrhem ohromen a nadšeně prohlásil, že "při té dlouhé cestě od vchodu až po přijímací sál dostanou ponětí o moci a velikosti německé Říše. Kdo vstoupí do říšského kancléřství, musí dostat pocit, že předstupuje před pána světa", opakoval Hitler ještě v příštích letech. Urychlená výstavba nebyla náhodná, protože Hitler ji plánoval od roku 1934 a chtěl se jí dožít, protože kvůli svým zdravotním, především žaludečním potížím, se obával brzké smrti. Když zadával u Speera stavební zakázky a probíral s ním architektonické plány, dodával "nevím, jak dlouho budu na živu. Možná, že většina mých staveb bude hotová, až tady nebudu". Na stavbu Hitler osobně dohlížel a popoháněl její budovatele. Při dokončení krovů se vůči dělníkům vyjádřil, že již nejde o americké, ale německé tempo. "Mám za to, že také podávám větší výkony, než státníci těch takzvaných demokracií. Jsme-li schopni za tři nebo čtyři dny přičlenit k Říši nový stát, musíme dokázat i to, že se za dva roky postaví budova".

Přitom termín dokončení řady velkých staveb připadal na roky 1945 až 50. Proto stavbě nového kancléřství byla dána priorita a musela být zbudována do začátku roku 1939. Jinak pro Hitlera šlo vlastně o začátek budování "hlavního města, za které se nebude muset Němec stydět, poté co navštíví zahraničí". Podle jeho představy kdo stojí v čele Německa, musí být "rovný s každým cizím králem nebo císařem". Nakonec však plány na vybudování "hlavního města Germanie" se ukázaly utopické a Nové říšské kancléřství bylo jediným ukončeným projektem . Je ironií dějin, že při dobývání Berlína bylo zcela poničeno a po válce strženo. Existuje jen ve formě modelu.

Peníze na jeho vybudování nehrály žádnou roli, protože Hitlerovy pokyny musely být co nejrychleji provedeny. Na výstavbu bylo tak věnováno téměř 90 milionů říšských marek, což bylo třikrát více, než se původně předpokládalo. Speer je utratil pro potřeby perfekcionistického provedení Hitlerových představ, jak má nová "nacionálně socialistická architektura" vypadat. Byl tak nadšen takovými drahými detaily jako byla intarzie jeho mohutného pracovního stolu, která ukazovala na půl tasený meč. "Velmi dobré, vykřikoval, to ukáže diplomatům, čeho se mají obávat". Přitom však i tak obrovský palác se zdál Hitlerovi vzhledem k jeho předpokládané moci nicotný. Úkoloval Speera, aby do roku 1950 vybudoval "Vůdcův palác", jehož galerie by měla být dlouhá půl kilometru a jeho pracovna velká dokonce 900 čtverečních metrů. Kancléřství měl pak převzít jako "úřadovnu" jeho náměstek Rudolf Hess.

Jak zdůraznil Christoph Gunkel ve Spieglu, byla v architektuře prosazována tímto způsobem a všemi prostředky nacistická moc. Její forma odpovídala nacistické ideologii. Většina obrovských prostor kancléřství byla určena k pompézním přijetím, které však v důsledku vypuknutí války byly nakonec zřídka kdy. Budova kancléřství v sobě však ukrývala pod střechou nad velkolepými sály malé kanceláře, zajišťující její obsluhu. Některé z nich neměly ani přírodní světlo a navíc nebyly ani řádně izolovány od asfaltové střechy, takže v létě zde bylo horko a v zimě chladno. Tyto prostory nebyly nikdy ukázány, zatím co reprezentační místnosti dokonce i v tehdy ještě vzácné barvě zaznamenány ze všech možných úhlů. Budova, která byla koncipována jako "stavba století", však po šesti letech byla stržena sovětskými vítězi. Nikde ještě nebylo zaznamenáno na jednom místě tak pregnantně šílenství moci a její sebezničení. Jen několik metrů od bombastické Speerovy kulisy nacionálně socialistické moci spáchal Hitler 30. dubna 1945 sebevraždu.

Albert Speer se po válce ve svých memoárech nekriticky stavěl ke svému stavebnímu projektu a vyzdvihl, že se mu podařilo během dvou let vybudovat tento antický kolos. Mnoho poválečných historiků pak rozšiřovalo tuto legendu, že se podařilo jej vybudovat prakticky z ničeho. Skutečností však je, že v době, kdy dostal od Hitlera úkol jej vybudovat, byly už všechny pozemky vykoupeny a na nich stojící budovy částečně zbourány. Aby legendy tohoto druhu byly vyloučeny, grafik Christoph Neubauer pracuje od roku 2002 na počítačové animaci, aby dnes neexistující nové kancléřství znovu virtuálně postavil. K tomu prostudoval na dva tisíce fotografií a prostudoval tehdy zveřejňované novinové informace a stavební plány. Z toho již vznikla detailní multimediální dokumentace, která zachycuje budovu uvnitř i z ptačí perspektivy. Jeho dokumentace je tak úspěšná, že nyní 37 letý grafik zpracovává podrobně vnitřní architekturu říšského kancléřství.

Spiegel odmítá podezření, že by tím byla opět obnovena jeho legenda o architektonické nádheře. Naopak, má ukázat, že se jednalo pouze o povrchní kulisu, která měla vyvolat propagandistický efekt. Na prvý pohled se mohlo zdát, že je všechno promyšlené, ale detailní rozbor ukazuje, že mnohé zde vůbec nefungovalo. "Byl jsem sám překvapen, jak málo skutečně vědeckých informací na toto téma existuje a kolik snímků v literatuře bylo špatně vysvětlováno", řekl Christoph Neubauer.

Ještě dnes sedmdesát let po vybudování kancléřství existují mýty, kam se jeho stavební materiál po stržení poděl. Hovořilo se o tom, že byl použit k vybudování sovětského čestného památníku v Treptowě nebo v berlínské zoologické zahradě nedaleko Brandenburské brány. Fakta však ukazují, že systémem vytápění byla vybavena jedna evangelická nemocnice a drahocenný mramor byl použit při výstavbě jedné stanice berlínského metra.